Stopování dinosaura
17. 6. 2011
Když uděláte stopu v písku, může v něm vydržet i 210 milionů let. Pak přijde vědec a tu stopu objeví. A přijde jiný vědec, který řekne, jak jste asi vypadali a co jste jedli? Že je to nemožné? Ale to se stalo. Kdy? Roku 2011. Kde? V Česku. Více než dvě stě milionů let starou stopu dinosaura objevil v horninách odborník Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd. Stopa "českého" dinosaura skupiny Anomoepus byla nalezena v pískovci z lomu U devíti křížů nedaleko Červeného Kostelce ve východních Čechách, přičemž kamenný blok s otiskem se nacházel v botanické zahradě v Praze Troji. Mikuláš sice nalezl stop více, ale jen objev v botanické zahradě byl nepochybný. Potvrdili to odborníci z Ústavu
geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Martin Mazuch a Martin Košťák. Délka nalezené stopy je 20,5 centimetru a šířka 20 centimetrů. Z toho vědci odhadují, že dinosaurus byl dlouhý 252 centimetrů, vysoký v kohoutku 88 centimetrů a vážil do 20 kilogramů, takže odpovídal většímu krocanovi.
Toto jsou druhohory. Česká krajina před 210 miliony let. Oblast dnešních východních Čech byla tehdy pokryta polopouští. Povrch tvořila směs jemného písku a jílu, který časem zkameněl.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Krásná ukázka povrchu pouště. Stejně jako tamten kámen, nebo tento. Tohle ještě jsou čeřinky, které vznikají buď ve velmi mělké vodě, nebo někdy i větrem. To se dá poznat podle sklonu.
Radek Mikuláš je ichnolog, tedy specialista na stopy a činnost vyhynulých organismů. Pískovcových dlaždic si začal všímat po roce 1998, kdy se dozvěděl o nálezu první dinosauří stopy na našem území. Ta pocházela z pískovcového lomu U devíti křížů ve východních Čechách.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Já jsem začal hledat tyto struktury v krasových pouštních sedimentech nejprve v prostoru památníku v Lidicích, protože jsem se dozvěděl, že je tam největší plocha těch devítikřížských pískovců k vidění v Čechách. Nebo vůbec na světě, že ano, on ten kámen není vyvážen do světa. A tam těch dlaždic jsou, já jsem to nepočítal, desetitisíce, ale myslím si, že jsem viděl všechny.
Náš geolog si všiml, že některé kameny mají zvláštně zvrásněný povrch. Měl dojem, že vidí stopy, ale jistý si rozhodně nebyl.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Ale nebyly nějak perfektně zachovalé v tom smyslu, že bych tu třeba vtiskl ruku a jak je ten stín tak přesně v té kontuře by byla vmáčklina do písku.
Konzultoval tedy snímky dlaždic s italským specialistou na dinosauří stopy, který mu poslal povzbuzující zprávu: některé ze stop určitě patřily dinosaurům, ale nejsou dost zřetelné.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Že se z nich nedá dost dobře určit třeba původce té stopy, ani se nedá úplně přesně ta stopa zařadit do toho takzvaného ichnologického systému, to znamená zařadit ji do systému zkamenělých stop.
Radek Mikuláš tedy hledal další parky, kde jsou dlaždice z lomu U devíti křížů. Tehdy dostal tip, že velkým množstvím kamene jsou vydlážděny chodníky v Botanické zahradě v Praze Tróji.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: A jak jsem hledal, netrvalo to dlouho a první struktura, která připomínala stopu a pravděpodobně je stopou, je právě tady. To je vlastně dvacet metrů toho chodníku, který jsem přešel a viděl tuto podivnou podkovovitou strukturu.
Stopa je jakýmsi kopýtkem, které se kdysi do pouštního povrchu zarylo. Pak ji ale překryl déšť, který je dodnes na kameni patrný jako zkamenělé důlky po kapkách vody. Toto ale stopa dinosaura nebyla. O kus dál našel další stopu, která byla ale ještě méně zřetelná než ty, které našel v Lidicích.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Takže samozřejmě, když už jsem tady byl, tak jsem hledal dál, a ušel jsem asi tak metr, a našel tuto stopu, která je o něčem úplně jiným.
Česká republika je paleontologicky nesmírně bohatá. Na našem území máme takřka z každého geologického období alespoň nějaký pozůstatek. Jsme velmocí v nálezech trilobitů a mnoha dalších památek na dávno vymřelý život. Nálezy upomínek na bohatou éru dinosaurů ale u nás dlouho chyběly. Nemůžeme se pochlubit gigantickými kostrami největších suchozemských predátorů, jako Argentina nebo Spojené státy americké. Přesto i u nás jednu dinosauří kost máme od roku 2003.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: Tato kost byla nalezena nedaleko Kutné Hory lékařem z tamní oblasti, který se vypravil do malého lůmku nedaleko Mezholez. Se svou rodinou se tam vypravili za účelem sběru zkamenělin, ale spíše nějakých mořských mušlí. Během svačiny si pan doktor Moučka všiml, že ze skalní stěny vykukuje taková struktura, která mu připomínala kost. On to je lékař, takže poznal, že by se skutečně mohlo jednat o kost, což mu přišlo zajímavé, a proto se rozhodl tento objekt vyprostit.
Když doktor Moučka přinesl kost domů a očistil ji, hledal v literatuře zmínky o dalších dinosauřích kostech z našeho území, aby ji mohl určit. Žádné zprávy ale nenašel. Zanesl proto nález paleontologům, kteří nad objevem překvapeně zajásali.
RNDr. Boris Ekrt, krátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: A toto je skutečně první potvrzený dinosaurus křídového stáří z našeho území.
Co když ale máme více pozůstatků dinosaurů, jenom o nich zatím nevíme? Depozitáře Národního muzea v Praze ukrývají velmi zajímavé části zkamenělých kostí, nalezených během 18. a 19. století.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: V tomto případě vidíme, že se jedná o výlitek vnitřní dutiny kosti, což je samo o sobě podivné, protože ta dutina je skutečně obrovitá a má na sobě takové struktury, které nejsou příliš typické pro dinosauří kost, nebo alespoň pro její vnitřní část.
Jiný fragment našel v polovině 19. století fotograf ze Slaného, který se amatérsky zajímal o paleontologii. Profesor Frič nález považoval za dinosauří kost. Jistý si ale nebyl.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: Tak se rozhodl udělat průřez kosti, aby mu ta vnitřní struktura ozřejmila, jestli se jedná o dinosaura nebo o nějakého jiného plaza.
RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Ale v průběhu let byla většina těchto kostí nějakým způsobem revidována, a většina z nich pravděpodobně patří jiným skupinám organismů, než dinosaurům.
Měl pravdu Frič anebo jeho následovníci? Boris Ekrt se rozhodl, že kosti znovu podrobí modernímu průzkumu, který by měl jednou provždy prokázat, jestli jde o pozůstatek dinosaura z našeho území.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: Pokud bychom na tom výbrusu našli takovou specifickou strukturu kosti, které říkáme Haversovy systémy, tak by bylo velice pravděpodobné, že se jedná skutečně o dinosaura. Bylo by to téměř jisté, protože tyto Haversovy systémy mají téměř výhradně teplokrevní živočichové.
Velká část dinosaurů tehdy byla teplokrevná. Haversovy systémy sice mají v kostech i savci, ale tehdy ještě savci této velikosti žít nemohli. Zbývá tedy počkat několik týdnů, než Boris Ekrt výzkum dokončí. Je paradoxní, že ani fakt, že máte jeden kousek kosti živočicha, o kterém se domníváte, že byl dinosaurem, nevede k jednoznačnému, uznávanému výsledku.
Jak je tedy možné tvrdit, že otisk v pískovcovém bloku, nalezeném uprostřed Prahy, je stopou dinosaura? Ani Radek Mikuláš si svým nálezem jist nebyl, a proto s pomocí magazínu Meteor Českého rozhlasu přizval ke spolupráci specialisty z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Když jsme ji viděli poprvé, tak samozřejmě to bylo naprosto jasné. Jednalo se o stopu, akorát tam byl velký problém v tom, že se lišila od té stopy, která byla popsána v roce 1998 doktorem Zajícem.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Drápy nebo špičky těch prstů směřují přibližně jedním směrem, ta patní část je poměrně výrazná, a ty prsty všechny se směrem dopředu zužují.
RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Prsty jsou širší, svírají větší úhel, patří tedy zákonitě jinému typu dinosaurů. O tomto typu dinosaurů jsme neměli ponětí, že existuje na našem území, nicméně nálezy z okolních zemí, zejména z Polska a v poslední době i ze Slovenska, naznačovaly, že by se mohlo jednat i o nový – pro Českou republiku nový – typ dinosaura, a to se také potvrdilo.
Stopa patří k ichnorodu anomoepus. Přestože je i po 210 milionech let dobře čitelná, můžeme jen odhadovat, jak vypadalo zvíře, které ji zanechalo. Pomáhá nám proto srovnávání se zahraničními nálezy, kde je stop i kosterních nálezů mnohem více.
RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Přibližně velké, jako takový tlustší pštros s ocasem. Akorát, že ten dlouhý krk s tou malinkou hlavičkou u pštrosa by byl nahrazen poměrně robustnější hlavou na krátkém krku.
Mohlo by se zdát, že objev stopy dinosaura na našem území je jen malou kapkou v moři světové vědy. Z hlediska geologické praxe je ale nejdůležitější poznatek, že vrstvy těžené v lomu Devět křížů musely být o mnoho milionů let mladší, než se předpokládalo ještě před dvanácti roky.
RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Je významný i z hlediska paleogeografie, protože ukazuje rozšíření tehdejší triasové souše. Podmínky, které zde panovaly, rozšíření těch dinosaurů, může ukazovat na migrace, a ukazuje se, že Česká republika byla místem, kde dinosauři nezanechali jen jednu stopu – těch stop je víc – a že to nebyl jen jeden typ dinosaura, ale že jich tu také žilo více, a že tedy pravděpodobně severovýchod Čech byl možná i významnou křižovatkou, kde se křížily migrační trasy některých typů dinosaurů.
Výzkum devítikřížského lomu dostal nálezem nové stopy další energii. Paleontologové ještě letos v létě odeberou vzorky, aby mohli přesně datovat, kdy zdejší pískovec vznikl, a tak určit přesně i stáří stop. Podobně v Národním muzeu mezitím Boris Ekrt pokračuje ve zkoumání vzorků kostí z depozitáře. Aby mohl určit, jestli kost patřila dinosaurovi, musí vzorek o síle jeden milimetr podstatně ztenčit.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum: Musím se postupně dostat na sílu asi tří desetin milimetru, možná i slabší. To bude záviset na tom, jak ta struktura bude vypadat.
Broušení musí být jemné. Zatím žádný stroj nedokáže nahradit citlivou lidskou práci.
RNDr. Boris Ekrt, kurátor sbírky fosilních obratlovců, Národní muzeum
Už teď tam jsou vidět na tom zbytku takové struktury, které by mohly připomínat takové jako kanálky. Nějaká struktura už tam vidět je, ale ještě nám neříká to, co bychom chtěli.
Po dalším týdnu práce Boris Ekrt poslal fotografii hotového výbrusu kosti, na které se zřetelně ukazují Haversovy systémy. Jste první, kdo vidí na vlastní oči jasné potvrzení objevu další kosti dinosaura. Objevy dinosauřích památek z našeho území sice nejsou rozměrem nijak veliké, ale zapadají do mozaiky poznatků, které vědci na našem území až dosud učinili.
RNDr. Radek Mikuláš, CSc., Laboratoř a paleobiologie a paleoekologie, Geologický ústav AV ČR: Já jsem se kdysi snažil to spočítat, že paleontologové zatím prostudovali asi deset na minus třiadvacátou existujících zkamenělin. To číslo nálezů, které pod zemí jsou, je dost astronomicky veliké. To znamená, že když občas něco najdeme, tak je to na jednu stranu náhoda, že jsme našli tuto stopu, ale na druhou stranu by byla obrovská náhoda, kdybychom nenašli vůbec žádnou.
Jde o to hledat, a vědět co hledáte. Takže vzhůru do parků s kamennými chodníky. Neprozkoumaný devítikřížský pískovec je třeba na vrchu Hostýn.
Autor: Marek Janáč