PORT

Zpráva z konce světa

15. 6. 2012

Koncem srpna vyplul z jihoanglického Falmouthu kapitán Petr Ondráček na odvážnou plavbu. Jako jediný muž na palubě své 8,5 metrů dlouhé plachetnice Singa chtěl obeplout celý svět, a to v oblasti největších bouří – kolem 40. stupně jižní zeměpisné šířky. Podaří se kapitánu Ondráčkovi překonat světový rekord v délce plavby – zatím 313 dní? Petra a jeho Singu však provázela spousta technických potíží. Neptun pak připravil nejtěžší zkoušky vytrvalosti v podobě vichrů a bouří. Ukázalo se, jak obtížné je i v době kosmických letů pokořit sílu oceánu.

Singa III – zpráva z Austrálie

2. 3. 2012

Minule jsme Petra opustili, když slavil vánoce asi 900 km na jihovýchod od mysu Dobré naděje. Je konec února. Za necelé dva měsíce Singa překonala přes 7 000 kilometrů Indickým oceánem. Kapitán Ondráček se dostal do oblasti zvané „řvoucí čtyřicítky“. Kromě vln se musí poprat s poruchami technologií i se svými nemocemi.

Prales v karbonu

13. 1. 2010

Karbonský prales existoval před více než třemi sty milióny let – a přece jeho stopy máme nadosah. Leží jen pár metrů pod povrchem v západních Čechách, nedaleko Rokycan. Je to vyhlášené místo pro paleontology na celém světě. Kdysi rovněž stávala na místě dnešních Krušných hor obrovská sopka. Supervulkán. A ten jednoho dne vybuchl. Gigantická exploze vychrlila do ovzduší ohromné množství popela, který v mnohametrové vrstvě pokryl krajinu. A právě proto nyní mají vědci možnost jej odkrýt a zjistit, jaké rostliny se v karbonském pralese vyskytovaly.

Ochrana mořských želv

30. 9. 2009

Nad západním pobřežím Tichého oceánu zapadá slunce. Návštěvníci, kteří se sem chystají, vyhledávají místní tmavé pláže pravidelně již po několik miliónů let. Patří mezi plazy a dorůstají hmotnosti až padesáti kilogramů – mořské želvy karety zelenavé. Po mnoha tisících kilometrech putování se samice vrací na pláž, kde se před více než deseti lety vylíhla, aby nakladla nové vejce. Zkázou mořských želv je hlavně člověk, hnízda totiž drancují pytláci. Mnoho malých želviček by ale naopak bez pomoci člověka zahynulo. Ochranáři a dobrovolníci Východního Pacifiku vybírají po několik nejdeštivějších měsíců v roce čerstvě nakladená vejce a v chráněných farmách pomáhají malým želvám s prvními kroky.

Výpravy do solných hor

30. 5. 2009

V Íránu se vyskytují neobyčejné solné krasy, které jsou unikátní na celém světě – nikde jinde nejsou v takovém rozsahu a v takové formě. NAMAK znamená v perském jazyce sůl, je to ale i název sdružení geologů a speleologů, kteří spolupracují na průzkumu a výzkumu unikátních solných jeskyní a solného krasu v Íránu. Projekt NAMAK vznikl v roce 1998 a za dobu desetileté existence jeho členové navštívili a zkoumali zhruba patnáct solných pňů. Na tomto výzkumu se kromě členů Českého svazu speleologů podílejí lidé z Univerzity Karlovy, Akademie věd ČR a Šírázské univerzity v Íránu. Nejvýznamnějšími výsledky jsou objevy a zdokumentování 1. a 5. nejdelší jeskyně v soli na světě – Jeskyně 3N (dříve Jeskyně Tří naháčů) a jeskyně Studentské. Celkem bylo během projektu NAMAK do roku 2008 objeveno několik desítek nových solných jeskyní, z nichž asi dvacet bylo zmapováno, což představuje asi patnáct kilometrů nového solného podzemí. Výzkum české expedice, která se do Íránu chystá letos v březnu, může pomoct pochopit tektonické procesy těchto geologických útvarů. A jelikož se v kapsách, které se právě v soli vytvářejí, zachycuje ropa, může další výzkum směřovat i tudy. Solný kras je ovšem extrémní prostředí, ve kterém však žijí zvířata i lidé. Další průzkum by tak mohl pomoci lidem při hledání míst, kde sůl kontaminuje okolní půdu a kde již nikoli.

Arktida botanická

21. 2. 2009

V Arktidě probíhají dramatické změny. Základna Jihočeské univerzity na Svalbardu proto sleduje nejen úbytek zalednění, ale i jak na něj reagují živé organizmy. Doc. Ing. Josef Elster, CSc., zkoumá hlavně sinice a řasy a jeho práce je součástí velkého mezinárodního arktického projektu „Biologická a klimatická diverzita Arktidy“. Jak jsou výzkumy daleko? Co se podařilo zjistit? Vědci se obávají, že za sto let může být daleký sever bez sněhu a ledu. Jak se daří v prostředí Arktidy vyšším rostlinám, přiblíží členka expedice RNDr. Jitka Klimešová, CSc., která našla lokalitu, kde se již v roce 1936 uskutečnila vegetační studie. Čeští botanici ji zopakovali a zjistili, že za sedmdesát let došlo jen k minimálním změnám. Pruh vegetace je víceméně stále stejný, což je vzhledem k proměnám v Arktidě velmi zajímavé. Jednotlivé skupiny pracující v terénu se také musí připravit na napadení ledními medvědy.

Delfín – tvor společenský

24. 1. 2009

Dnes jsme se s naší expedicí dostali exkluzivně do Mexika. Zajímá nás společenský život delfínů skákavých. Zatím o těchto inteligentních tvorech stále ještě převládají poznatky získané v zajetí. Pro delfína jsou ale takové podmínky zcela nepřirozené a plné stresu. Za běžných okolností totiž obývají několik desítek kilometrů čtverečních vodní plochy a žijí ve složitých skupinách. Odborníci kolem Eduarda Luga vyjíždějí několikrát týdně na moře a studují zvířata v jejich přirozeném prostředí – během devíti let to činí zhruba osm tisíc hodin strávených v téměř každodenní společnosti delfínů, takže jen málo lidí na světě je zná lépe než místní tým biologů. Porovnáme život a výzkumy delfínů v zajetí a ve volné přírodě, dozvíme se zvláštnosti o jejich sociální struktuře a budeme svědky unikátního výzkumu společenských vztahů. Připomeneme anatomii a základní údaje o delfínech skákavých a zároveň ukážeme exkluzivní podvodní záběry a příběhy, které jste o delfínech ještě neslyšeli.

» Kde přezimuje keporkak?
» Viva Natura
» Splash

Splash

15. 10. 2008

Pohled na velké mořské kytovce představuje nezapomenutelný zážitek. Ocasní ploutev každého keporkaka je přitom jedinečná. Vzory, pigmentové skvrny i tvar ploutve jsou naprosto unikátní a daly by se přirovnat k našim otiskům prstů. Z této skutečnosti vychází vědecký projekt mořských biologů SPLASH (Structure of Populations, Levels of Abundance and Status of Humpbacks). Padesát skupin vědců s více než čtyřmi sty výzkumníky tyto ploutve fotí a snaží se vytvořit ucelenou databázi všech keporkaků. Chtějí tak propojit informace pro celé západní pobřeží Ameriky. O keporkacích, i když se již studují několik desítek let, toho totiž víme jen nepatrný zlomek. Neznáme jejich zvyky, sociální chování, ani jejich dlouhé putování, kdy za potravou během několika týdnů urazí tisíce kilometrů. Nevíme, jak rozhodují, zda plavat do Japonska, nebo k břehům Kostariky. Nevíme zda se populace jižní a severní polokoule míchají, nevíme ani, zda všichni keporkaci z Mexika plavou na Aljašku, nebo mají svobodnou vůli a plavou kam chtějí. Vědci věří, že na tyto otázky pomůže odpovědět právě projekt Splash.

Viva Natura

11. 6. 2008

Fauna Mexika je velice bohatá a živočichové, kteří zde žijí na zápražích domů, by se v Čechách stali ozdobou zoologických zahrad – a přitom málokdo z Mexičanů ví, jaké vzácnosti se vyskytují poblíž něho. V příspěvku, který volně navazuje na naši nedávnou reportáž o keporkacích, jsme se vydali s Portem po stopách knihy Viva Natura, kterou napsal český zoolog a fotograf Petr Myška o fauně západního pobřeží Mexika. Publikace nás zavede do tajemného tropického lesa, za všudypřítomnými leguány, i na ranč, kde se starají o vzácné papoušky ara vojenské, zabavené pytlákům. Čeká nás též dramatický výlet za krokodýly, kteří žijí poblíž lidí a dokonce třeba na golfovém hřišti. A Petr Myška bude po skončení reportáže čekat na vaše dotazy online přímo na chatu z Mexika!

» Kdo žije v hlubinách?
» Kde se vzal Aeskulapův had?
» Kde přezimuje keporkak?

Kde přezimuje keporkak?

21. 5. 2008

K malebnému pobřeží Tichého oceánu u města Puerto Vallarta v zátoce Banderas v Západním Mexiku od listopadu do konce března připlouvají fascinující keporkaci dlouhoploutví přivést na svět a vychovat mláďata. Tato "zpívající velryba" je jeden z největších tvorů obývajících naši planetu. Jeho plíce jsou velké jako automobil a také jeho vědecké jméno začíná neskromně – předponou mega: Megaptera novaeangliae. Do češtiny by se dalo přeložit jako Velká křídla Nové Anglie. To podle dlouhých prsních ploutví kterými při plavání mává ve vodě, jakoby létal. Poznáte, jak těžké je tak rychlou velrybu točit. Jak se pečlivě stará matka o své mládě. Uvidíte ohromující výskoky těchto čtyřiceti tunových obrů z vody. Dozvíme se, že keporkak dýchá stejný vzduch jako lidé, že má pět prstů, teplou krev a pozor – dokonce chlupy na kůži. Budeme se věnovat také zpěvu keporkaků, který je v živočišné říši naprostým unikátem. Je složitě strukturovaný a vědci tvrdí, že má dokonce svá gramatická pravidla. Některé písně velký samec zazpíval pouze pro diváky Portu. Náš štáb keporkaky natáčel přímo v zálivu s českým zoologem Petrem Myškou a skupinou mexických vědců.

» Viva Natura