Milan Uhde bilancující. ČT art uvede nový portrét dramatika, chartisty a politika

„Co všechno se vejde do téměř devadesáti let jednoho života? Spisovatel, dramatik, signatář Charty 77, ministr kultury, šéf Poslanecké sněmovny a třeba i předseda Rady ČT. Vlastně až nadlidský úkol, tohle všechno vměstnat do necelé hodiny portrétního dokumentu,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl. „Jsem proto velmi rád, že ho Česká televize natočila, protože za to, čím vším je a byl, si ho Milan Uhde zaslouží jako málokdo jiný.“

Film vznikal v průběhu minulého roku. „Začali jsme točit na jaře 2024, kdy Studio Ypsilon v režii Juraje Nvoty začalo připravovat Uhdeho novou hru Nanebevzetí doktora Fausta,“ doplňuje dramaturgyně Nora Obrtelová s tím, že snahou tvůrců snímku bylo ukázat Milana Uhdeho jinak než jako ministra kultury či šéfa sněmovny. Štáb diváky zavede třeba do jeho soukromí, bytu či rodinné zahrady. Vznikl tak velmi civilní portrét, v němž Milan Uhde třeba peče mazanec společně se svým vnukem Amirem anebo s bratrem Jaroslavem vzpomíná na dětství v protektorátu a na to, jak dramaticky do života rodiny zasáhla nacistická okupace.

„Myslím si, že se nám podařilo odkrýt méně známou tvář této osobnosti české kultury a politiky. Dostali jsme možnost ukázat jeho fascinující paměť, energii, neutuchající zájem o dění ve světě a neobyčejnou schopnost sebereflexe. Ať už rodinných traumat, či vlastního politického angažmá,“ říká režisér Pavel Jurda, který se vrací k důležitým životním mezníkům Milana Uhdeho, ale především jej představuje v kontextu jeho současného života – jako aktivního dramatika a spisovatele. K práci na dokumentu jej inspirovaly Uhdeho knižní memoáry s názvem Rozpomínky. Co na sebe vím. „V některých otázkách byl v knize velmi otevřený, tak jsem byl zvědavý, zda bude stejně sebekritický i před kamerou. A to byl,“ dodává režisér.

Ve snímku dostává prostor především samotný Milan Uhde a jeho nezaměnitelný hlas. Do dialogu s ním vstupují jen někteří jeho nejbližší, kromě bratra a vnuka jsou to například režisér Juraj Nvota, Miloš Štědroň nebo divadelní kritik Richard Erml. Nechybí ukázky z některých divadelních her, ale ani z rodinného filmového archivu. Tatínek Milana Uhdeho, brněnský prvorepublikový právník, byl vášnivý kameraman-amatér. Zachytil třeba svého syna s maminkou, se sourozenci, jako školáka…

Filmové materiály ze 30. a 40. let byly pro režiséra velmi cenné. „Jsem vděčný, že jsme mohli unikátní rodinný archiv použít. Jsou tam i na předválečnou dobu velmi cenné barevné pasáže, které pořizoval tatínek pana Uhdeho. Je na nich často veselá a srdečně se smějící Milanova maminka v době před válkou, kdy ještě vůbec netušila, jak tragicky do jejich rodiny zasáhne německá okupace. Po válce se prý už vůbec nesmála, jak se ve filmu dozvíme. Tohle vědomí mě při střihu archivů dojímalo,“ dodává režisér.

Část natáčení se odehrála ve vizuálně atraktivních brněnských vodojemech. „Tyto záběry se ukázaly jako velmi nosné, působí jako metafora životního příběhu, v němž zaznívají útržky Uhdeho politických projevů nebo ukázky z jeho rozhlasových a divadelních her,“ dodává dramaturgyně Nora Obrtelová.

Na otázku, čím Milan Uhde režiséra při natáčení nejvíc překvapil, Pavel Jurda říká: „Kromě ohromující vitality také tím, jak živý vztah má se svým vnukem Amirem. Ten nám jako student střední filmové školy velmi pomohl, když natočil scénu s pečením mazance. Také musím zmínit velkorysost pana Uhdeho. Při natáčení mi dal volnou ruku a nechtěl nic autorizovat. Film uvidí poprvé až v Brně na předpremiéře, jsem zvědavý, co na to řekne.“

Tiskové oddělení České televize