(1984 – 1989 a od 1991 do 1995) (Tovačov)
Roman „Hopkirk“ Utěkal, svérázná osoba z lidové písně známého městečka Tovačova nejprve hrával své písně na akustickou kytaru po místních hospodách (nejvíce U tří králů, lidově zvané „na Paňáku“) a jednou svojí produkcí dokonce ovlažil účastníky underground festivalu „Music session – Lennoniáda ´83“, který se konal v blízkém Kojetíně. Byl majitelem celkem drsného „schelingerovského“ hlasu, ale také se prezentoval tzv. „hopkirkovým rapem“ – což byly neuvěřitelné záchvaty opilecké žvanivosti, směřované v oblíbené hospodě hlavně směrem ke stolům, kde sedávali různí místní papaláši. Dodnes je s podivem, že se za svá extempore Hopkirk nikdy neoctl za katrem.
Jelikož se cítil být rockerem (až chorobnou láskou slul hlavně k Black Sabbath), opilecké vyřvávání s akustikou ho záhy přestalo bavit a rozhodl se, že najde spřízněné duše a založí rockový soubor. Tím prvním osloveným byla olomoucká mánička Václav „Venoušek“ Melichar. Na podzim roku 1984 se oba poprvé sešli, aby si zahráli – a to je počátek skupiny Černý penicilin (v názvu prostě muselo být slovo „černý“ – na tom si „blacksabaťák“ Hopkirk hodně zakládal). Se starou bicí soupravou, kterou obsluhoval V. Melichar, a Hopkirkovou kytarou, honěnou přes archaický booster, pak vznikl ranný repertoár souboru. Tvořily ho Hopkirkovy hospodské písně, ovšem na rozdíl od akustiky, podpořené hromovým rachotem, jakýsi hybrid undergroundu a hard rocku, který duo nazývalo „dělnický a hospodský brak-rock“.
Celý pětaosmdesátý rok dvojice zkoušela ale k prvnímu pokusu o koncert došlo až v létě 1986 na zábavě skupiny The Včil. Proč pokusu? Ihned po první sloce totiž bdělí pořadatelé okamžitě skupinu odpojili od sítě, ve správné předtuše, že půjde o cosi „závadového“. Na podzim stejného roku se pak k dvojici přidal baskytarista Jaroslav „Kvik-Ozzy“ Krejčíř. ČP se zatím stále jenom věnoval zkoušení, což bylo na několik měsíců přerušeno v roce 1987, kdy si šel Hopkirk dobrovolně odpočinout do „proti-alko odmašťovny“ v Černovicích. Na podzim 1987 vznikla ve zkušebně první demo-nahrávka vcelku otřesné kvality. V tom samém čase si kapelou občas chodil zabubnovat i bývalý bubeník The Včil, v té době člen nové party Vesničani, Jiří „Rytmik“ Suchoň. Díky jemu (spíše vlastnictví PA systému skupinou Vesničani) si pak Černý penicilín poprvé odehrál regulérní koncert na tradičním vánoční vystoupení se Starou dobrou ruční prací v hodpodě U Olinka ve Lhotce u Přerova. Koncert dopadl díky nervozitě a opilství členů tělesa katastrofálně, což vedlo k propuknutí hádek uvnitř souboru, s následnou perspektivou možných muzikantských změn. Melichara tedy definitivně doplnil na druhé bicí Suchoň, přičemž další vystoupení na Lennoniádě v Ochozu u Brna (jaro ´88), právě díky zpřesněné rytmice už dopadlo mnohem lépe. V průběhu osmaosmdesátého se postupně stal hlavním bubeníkem právě „vesničan“ Suchoň. V létě téhož roku si kapela zahrála na akci ve Věrovanech (Hopkirk spolupořadatelem a moderátorem), kde vystoupili třeba Bez ladu a skladu, Posádková hudba MS, nebo Stará dobrá ruční práce.
Na jaře 1989 došlo k několika změnám. Protože Hopkirk už nestíhal hrát na kytaru, bylo nutné sehnat nového kytaristu. S kapelou si občas na kytaru zazkoušeli Janis „Janýnek“ Isakidis nebo Marek „P“ Kocián (zároveň Vesničani), ovšem do ČP nakonec přišel na post kytaristy zručný hráč Ladislav „Pospa“ Pospíšil (ex-Stará dobrá ruční práce). V této sestavě a s programem „Bejvávalo dobře“ soubor vystoupil na krajském kole Rockfestu v Ostravě a na Michfestu v Přerově. Tam se kapela představila také s houslistou Lumírem „Paganini“ Možnarem, ale teprve po koncertě na festivalu ve Věrovanech se stal se právoplatným členem Černého penicilinu. Nicméně po listopadovém vystoupení na akci „Tovačovská mušle“ skupinu opustili jednak opora L. Pospíšil ale také baskytarista Kvik Ozzy. Na jejich místa pak nastoupili členové skupiny Vesničani – na sólovou kytaru hrál J. Isakidis, basu pak jeho bratr Petr „Rybízek“ Isakidis (později nazývaný též „Kula“), druhou kytaru brousil Marek „P“ Kocián.
Po jejich příchodu muzika ČP sice zprecizněla, ale bohužel ztratila svojí bývalou syrovost a neurvalost. Jediným pojítkem s undergroundem vlastně zůstal jenom Hopkirk se svým řevem a drsnými texty. Muzika se posunula směrem někam k zábavovému metalu. Kapela pak už vystoupila jen párkrát – v dvakrát v Olomouci a jednou v Č. Budějovicích (vše v prosinci ´89).
Kapela po roce 1989 nejprve asi dva roky stagnovala aby pak v devadesátých letech nabrala jakýsi druhý dech, natočila demo, snad i CD a pak se (opět neklidně) rozešla.
Pozn: autor by rád poděkoval undergroundovému publicistovi Half-skinovi z jehož profilu ČP, který se objevil v magazínu „Mašurkovské podzemné“, čerpal.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie
Audio:
Černý penicilin: „Demo ´87“ (1987)
