Pořady

herečka

Eva Jakoubková

narozena 8. února 1952
zemřela 16. června 2005

Herečka Eva Jakoubková se narodila v roce 1952 v Ostravě-Zábřehu. Měla ještě mladší sestru Danielu. Její dětství silně poznamenal špatný vztah s otcem: vlastně až do Eviny předčasné smrti její herectví nebral vážně. Přitom ona sama se už odmalička – vedená matkou, tetou a babičkou – zajímala o divadlo a moravské folklórní písně, což bylo ještě umocněno tím, že měla k jakékoli umělecké činnosti přirozený talent. Nejenže tančila, zpívala, hrála na kytaru a na klavír, ale kupříkladu i velmi dobře malovala. Proto zároveň se základní školou navštěvovala LŠU. Dalším krokem pak měla být konzervatoř, proti čemuž otec velmi nekompromisně protestoval. Ale Eva si prosadila svou a proti jeho vůli na brněnskou konzervatoř nastoupila. A tam v Brně, daleko od otce, byla konečně šťastná. Jelikož chtěla rychle učinit další krok, konzervatoř ani nedokončila, a už v roce 1969 se pod vedením herce Stanislava Zindulky připravila na zkoušky na pražskou DAMU, které díky svému mimořádnému talentu udělala.

Akademii absolvovala v roce 1973 a hned poté odešla na svou první štaci – do Divadla VÚ v Hradci Králové. Od začátku byla obsazována převážně do hlavních nebo velkých rolí – například hrála královnu v shakespearovském dramatu Macbeth nebo hlavní úlohu Eszter ve hře Smyšlená reportáž o americkém pop festivalu (1975), napsané dle knihy Tibora Déryho. Nicméně v roce 1975 se vrátila do Prahy a v sedmasedmdesátém získala angažmá v Činoherním klubu, což pro ni bylo asi vůbec nejšťastnějším obdobím života. Objevila se třeba v hlavní roli krasojezdkyně Consuely v dramatu Ten, který dostává políčky Leonida Andrejeva (1977), jako Polly v Krejcarové opeře Bertolta Brechta (1978), zahrála si Augustu Wormserovou v Zuckmayerově Hejtmanovi z Kopníku (1980), Nevěstu v adaptaci Hrabalovy novely Něžný Barbar (1981), Gizi v Örkényho hře Rodina Tótů (1982) atd. Na začátku 80. let hostovala i v Národním divadle: představila se v úloze Maryši ve stejnojmenné hře bří Mrštíků, kterou režíroval její bývalý partner Evžen Sokolovský. V Činoheráku působila až do roku 1992, kdy pro ni už nebyla práce, a tak na vlastní žádost odešla. Potom se na divadelní prkna postavila jen párkrát při hostování (hrála kněžnu v Babičce v Divadle Gong).

Eva Jakoubková byla půvabná, zelenooká, velmi talentovaná dívka s křehkou duší a křišťálově čistou povahou. Ctila divadelní kázeň a všechny připomínky a poznámky od režisérů nebo hereckých kolegů, byť byly třeba míněny žertem, vždy brala vážně a hodně se jimi zaobírala. Pokud byla tedy na někoho kritická, tak zejména na sebe. Všichni, kdo s ní hráli, dodnes tvrdí, že „do divadla byla absolutně zažraná“, a každou rolí skutečně žila. Zpočátku hrála mladé zamilované dívky a naivky, ale takových těch ženských „mrch“ bylo pomálu. Později se přeorientovala na charakterní postavy zralejších, oduševnělých žen, zejména matek.

Na stříbrném plátně se moc neobjevovala, zato v televizi byla obsazována (i díky Evženu Sokolovskému) docela často. Snad poprvé se octla před televizní kamerou v malé roličce dívky v inscenaci Don Juan (1972), větší úlohu Jany Mrázkové dostala až v komedii Typicky ženská reakce (1975). Poté si ji vzal pod křídla Sokolovský, takže byla služkou Gabrielou ve venkovském dramatu Střílej oběma rukama (1976), učitelkou mateřské školky Kateřinou ve strašlivém normalizačním seriálu Muž na radnici (1976) a o rok později Eržikou v poměrně zdařilé inscenaci Nikola Šuhaj Loupežník (1977). V roce 1979 debutovala ve filmu – v průměrném slovenském válečném dramatu Choď a nelúč sa ztvárnila roli zdravotní sestry Júlie Cafíkové. V tomtéž roce si herečka zahrála i vedlejší roli Fanky Bursíkové v ceněném Kachyňově komediálním dramatu Lásky mezi kapkami deště, Dagmaru v krátkometrážní studentské satiře AEIOU, ale zároveň i Ivanu, sestru inženýra, která váhá mezi dvěma dalšími inženýry v Sokolovského normalizačním televizním seriálu Inženýrská odysea.

V roce 1981 si Jakoubková zahrála rozmazlenou princeznu Valérii v televizní pohádce Jak se peče štěstí a jednu z hlavních rolí, novinářku Marcelu Voseckou, která doprovází cizince-mimozemšťana v průměrné sci-fi komedii Kam zmizel kurýr. O rok později ztvárnila Marii, mladou manželku technika na archeologických vykopávkách, v dramatu Schůzka se stíny (1982). Pak se představila v úloze Olgy, družky záchranáře a horolezce v televizním dramatu Propast (1983). V televizní sci-fi Únosy bez výkupného (1983) zase ztvárnila matku, kterou zabije její vlastní dítě, geneticky upravené v laboratoři. Poté získala roli Kristiny, dcery starého Pichandy v Jakubiskově rodinné sáze Tisícročná včela (1983), natočené dle knihy Petera Jaroša. Z filmu vznikl také čtyřdílný seriál. Čtyřdílným televizním seriálem bylo i venkovské drama Jahody na stéble trávy (1984), ve kterém se herečka představila v úloze Marie, prostřední dcery dělnice z pily Valigurové. A objevila se i v rozsáhlém seriálu Synové a dcery Jakuba skláře (1985) jako manželka hlavního hrdiny skláře Cirkla. V pohádkové komedii Já nejsem já (1985) pak ztvárnila tlumočnici Kamilu, snoubenku dílovedoucího, který si vymění tělo se sňatkovým podvodníkem. O rok později se mihla jako Soňa Liebknechtová v západoněmeckém koprodukčním životopisném dramatu Rosa Luxemburg (1986).

Poté už začala dostávat vyloženě malé role. Hlavní byla jen jedna – v krátkometrážní televizní komedii Kdo z koho (1990) si zahrála roli maminky. V roce 1992 dostala menší roli matky hlavního hrdiny, malého Emila v romantické komedii Helimadoe, což byl její poslední celovečerák, na kterém participovala. Posledními kvalitními televizními díly byly pro herečku venkovské drama A jsou-li tu andělé? (1992), odehrávající se v padesátých letech, v kterém si zahrála opět zaměstnanou matku, a historické drama Mistr Kampanus (1993), kde ztvárnila Evu Mollerovou, manželku Mistra Molleruse.

Vzhledem k věčnému sváru s otcem, si Eva v osobních vztazích vždy vybírala starší muže, snad i proto, že tak nějak spadali do kategorie „náhradní otec“. Zároveň, ač byla známa svou hereckou kázní, v osobním životě zažívala citový přetlak a svoje city nedokázala ukočírovat – pokud někoho milovala, tak stoprocentně. Od poloviny sedmdesátých let měla postupně vztah s režisérem Evženem Sokolovským, který si ji vyhlédl už na DAMU a často ji obsazoval do svých televizních inscenací a seriálů, pak sbalila herce Ilju Racka, taktéž o mnoho let staršího. Nakonec od první poloviny 80. let začala chodit s rockovým bardem Petrem Novákem – v tomto případně se potkaly dvě zcela romantické a idealistické povahy, jejichž svět ležel daleko od toho světa reálného. A jelikož si tak dobře rozuměli, v roce 1984 se vzali. A manželství to bylo šťastné, byť Eva opravdu nebyla domácký typ, kupříkladu s vařením byla na štíru. Po třech letech se tajně kvůli získání bytu rozvedli, ale pochopitelně žili stále spolu – a vcelku bohémským způsobem života. Když se v roce 1997 chtěli vzít podruhé, Petr bohužel zemřel.

Jeho smrtí se Evě zhroutil svět: z Činoheráku už odešla dávno, pět let byla bez stálého angažmá - začala pít stále více vína, ale nedalo by se říci, že byla alkoholičkou. Pořádně do toho vstoupila vždycky tak jednou za kvartál – to byla k neutahání –, ale pak buď nepila vůbec, anebo jen tak usrkávala: měla ráda víno pro jeho chuť, a nikoli kvůli tomu, aby byla neustále na mraky. Ale samozřejmě, že se to na ní podepisovalo. Nějaký čas před svou smrtí se začala stýkat s lidmi žijícími na okraji společnosti a s jedním z nich, dosti pochybným asociálem, mladším než ona, začala chodit. On využíval její neskonalé důvěřivosti a až hippiesovské naivity, že všichni lidé jsou v podstatě dobří, a ona se cítila osamělá, takže byla ráda, že má o ní aspoň někdo zájem. Okolnosti její smrti jsou dodnes nejasné, byť dle lékařské zprávy to bylo celkové vyčerpání organismu se zástavbou srdeční činnosti. Z bytu se ale ztratily všechny peníze. Eva Jakoubková zemřela v roce 2005 ve věku 53 let.

V roce 2007 o ní ČT natočila v režii Jána Nováka dokument O zelených očích Krásné paní z cyklu Příběhy slavných.

Výročí ▸ Eva Jakoubková – 15 let od úmrtí

Uvidíte…
alternative text

Vlak

Když jde o tuze vážný krok... Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři 1979. Hrají: V. Hašek, E. Jakoubková, od jejíhož úmrtí brzy uplyne 15 let, L. Grossmanová a další. Scénář J. Dietl, od jehož úmrtí letos uplyne 35 let. Kamera J. Novotný. Režie J. Dudek

alternative text

Poslední zkouška

Televizní hra o mladém manželství a překonávání sobectví (1977). Hrají: E. Jakoubková, od jejíhož úmrtí uplyne brzy 15 let, R. Kuba, A. Procházková, P. Čepek, B. Prokoš, V. Voska a další. Scénář M. Mathausová. Kamera V. Opletal. Režie E. Sokolovský

alternative text

Košile

Můžeš mi odpustit? Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři 1980. Hrají: J. Štěpnička, E. Jakoubková, od jejíhož úmrtí brzy uplyne 15 let, V. Tichánková, J. Andresíková a další. Scénář J. Dietl. Kamera J. Novotný. Režie J. Dudek

alternative text

Jak se peče štěstí

Pohádka o princezně Valerii, pekaři Matějovi a čarovné růži, která hodnému pomáhá a zlého trestá (1981). Hrají: E. Jakoubková, od jejíhož úmrtí brzy uplyne 15 let, J. Bohdalová, I. Janžurová, I. Luťanský, M. Vašinka a další. Scénář podle J. Š. Kubína napsala H. Sýkorová. Kamera V. Štinglová. Režie L. Koutná

alternative text

Typicky ženská reakce

Televizní komedie o přehnané rodičovské péči, která dohnala dospělého syna do vztahu s neznámou dívkou (1976). Hrají: J. Kanyza, E. Jakoubková, od jejíhož úmrtí uplynulo 15 let, S. Budínová, V. Brodský, D. Medřická, Z. Řehoř, J. Přeučil a další. Scénář E. Poláková. Kamera E. Landisch. Režie M. Valová

Odvysílané pořady

Pořady ve videoarchivu