Marie Rottrová ve skvělé společnosti! Rozesmát ji tentokrát přišli: J. Abrhám, I. Mládek, L. Lipský, J. Císler, Mim trio a další (1997). Připravili K. Spurný a Z. Havlíček
00:00:03Znáte to taky?
00:00:05Někdy se vám vybaví vzpomínka na něco, co se stalo dávno.
00:00:07Vzpomínka, která třeba pohladí po duši
00:00:11a pak se vybaví druhá, třetí, další a další.
00:00:15Mně se např. vybaví vzpomínky
00:00:17na spisovatele, herce, zpěváky, malíře.
00:00:20Na lidi, se kterými jsem se několik let setkávala
00:00:23v Divadélku pod věží.
00:00:25Ten program pro mě znamenal a znamená kus krásného
00:00:29a zajímavého života.
00:00:31A nejenom pro mě. Pro všechny, kteří se na něm podíleli.
00:00:35Věřím, že udělám radost i vám, divákům,
00:00:38kteří na Divadélko vzpomínáte.
00:00:48Načpak skládat účty, to se příčí v písni mé,
00:00:54to má čas.
00:00:56Žádnou inventuru, nikde žádné resumé, to má čas.
00:01:06Vždy šla jsem, já s hlavou vzhůru, v boji s časem, to má čas.
00:01:19Starost o budoucnost, to mě pálit nemusí, to má čas.
00:01:28Mám-li zítra strádat, ještě dneska řeknu si, to má čas.
00:01:37Dám do hry, co všechno se má dát, a prohry, i lítost vem ďas.
00:01:45To má čas.
00:03:46Dobrý večer, podpisy známých lidí se staly velikou módou.
00:03:51Také mám doma památník s podpisy krasobruslařek a hereček,
00:03:56které jsem v dětství obdivovala.
00:03:58Proto se snažím být trpělivá, když za mnou přijdou příznivci
00:04:03pro fotku s podpisem.
00:04:04A tím spíš, když přišli až sem, do Divadélka pod věží.
00:04:22Jsi moudřejší, tak řekni mi, proč šťastná jsem tvým štěstím.
00:04:30Když jen ve hvězdách je to, co se mnou bude příští rok?
00:04:41Já umím předvídat, počítej i s tím,
00:04:45tak už dnes ti říkat smím.
00:04:47Vyšla hvězda, já to vím, že zatím se to nezdá.
00:04:54Mě vyšla hvězda, já to vím a tobě se to nezdá.
00:05:01Nova, supernova.
00:05:03Ty, má tvoje jméno,láska, nova, supernova.
00:05:09Ty, má tvoje jméno, láska, nova, supernova.
00:05:53Dovolíte, nezblobte se, jen projdu.
00:05:58Marie, nezlobte se, slyšel jsem, že jste rozdávala autogramy.
00:06:03Mohla byste mi dát také jeden autogram?
00:06:10To můžu, jistě. Nejste na to už trochu v letech?
00:06:14Já kdepak, já jsem mladík.
00:06:19-V tomto věku ještě za děvčaty.
-To je obdivuhodné.
00:06:23Já běhám, ale nemůžu si vzpomenout proč.
00:06:29Nezlobte se, že jsem vás vyrušil, to je pro moji Boženku,
00:06:33slíbil jsem jí, že jí dovezu váš autogram z Ostravy.
00:06:36Mohl jste počkat na konec programu.
00:06:39Nemohl, spěchám, za chvíli mi jede vlak domů.
00:06:42-Odkud jste?
-Jsem z daleka, kousíček od Prahy.
00:06:47Copak je to tady za kombajn? To je nádhera.
00:06:53-To je syntezátor.
-Na to se píše?
00:06:59Na to se hraje, je to něco jako klavír nebo varhany.
00:07:02Na varhany jsem hrál jako malý kluk, když farář usnul.
00:07:08Tehdy se muselo šlapat, aby do toho šel vzduch.
00:07:13Dnes se nemusí šlapat, zapnete to do zdi a hraje to.
00:07:20-Nezdržuji vás, paní Marie?
-Mě ne, ale asi diváky.
00:07:28Diváci jsou na ledacos zvyklí, vím to podle sebe.
00:07:33Byla byste tak hodná a podepsala mi obrázek pro bratra
00:07:37a připsala věnování:
00:07:40Nejmilejšímu Lubomírovi věnuje z lásky jeho Marie.
00:07:49Já ho vůbec neznám.
00:07:51To nevadí, ale on vás zná. Já vás mezitím zahraji.
00:07:58-Kdo je to, já ho neznám.
-To je můj bratr.
00:08:02Kdybych měla od svítání klíče, hluboko do studny bych je zahodila.
00:08:16Kdo to je váš bratr?
00:08:18To je budižkničemu. Ale má vás hodně rád.
00:08:25-Tohleto je nástroj mého mládí.
-Pozor.
00:08:33To je královský nástroj pozoun, hrával jsem na něj na funusech.
00:08:41Hrál jsem tak jímavě, zajímavě, že jsem všechny smuteční hosty
00:08:44rozesmál, tedy rozplakal.
00:08:49-To je náústek.
-To je nátrubek.
00:08:53Je to náústek, protože se dává na ústa nikoliv na troubu.
00:08:58Hrál jsem smuteční evergreen. Nezdržuji vás? Zahraji vám ho.
00:09:18Vy opravdu umíte hrát.
00:09:23To je nátisk.. Viděla byste, kdybych měl kapelu.
00:09:30-Vy ji nemáte, ale já ano.
-To já půjdu.
00:09:37Pojďte si zahrát s námi, hrajete výborně.
00:09:46Mám podezření, že jste z muzikantské rodiny.
00:09:49Máte pravdu, dědeček pískal kudlu a babička mu hrála bandurskou.
00:09:56Já jsem po nich, ale bráchové se mi nevyvedli.
00:10:01Jeden šel k filmu, dělá režiséra,
00:10:02druhý šel k divadlu a dělá tam horší věci.
00:10:06To je ten, co vás má tak rád, to je nějaký Lubomír Lipský.
00:10:12To bylo pro něho? To je výborný herec, já ho mám ráda.
00:10:19To bylo zamlada, když hrál ty dědky, teď už to není ono, když hraje mladé.
00:10:26Až mu budete dávat tu fotku řekněte mu,
00:10:28že to je opravdu z lásky, a že ho zdravím.
00:10:31Bude mít radost.
00:10:34A co s kapelou, zahrajete si s námi?
00:10:37Ne, já bych to kazil, to jsou fešáci.
00:10:39Bratrové z vás budou mít radost. Zahrajete třeba na syntezátor.
00:10:48To je moc pěkné, ale je v tom elektrika.
00:10:53V baskytaře je také elektrika.
00:10:55-Bicí nástroje.
-Co kdybych bouchnul vedle...?
00:11:01Podívejte paní Marie, to je krásný nástroj.
00:11:08Má to spoustu klapek, třpytí se to.
00:11:17Pověsí se to na krk.
00:11:23Dám vám zpátky klobouk, abyste se cítil dobře.
00:11:40Je to tam. Mládenci, spusťte to.
00:13:26Milá Marie, dovolte mi i celému souboru,
00:13:33abychom vás na chvíli zbavili tíhy,
00:13:39která na vás leží v podobě hostitelky tohoto pořadu.
00:13:47A zároveň vám oplatili stejný pocit radosti i nadšení,
00:13:56kterého se nám dostalo, když jste nás pozvala ke spolupráci.
00:14:04Tato kytička v podobě písničky, kterou vám přinášíme
00:14:10je pouze od nás a pouze pro vás.
00:14:16S tebou žít je prima, jsme si souzení.
00:14:21Mít na blízku mima, to znám.
00:14:26Pro rodinné klima skvělé souznění vnáší pantomima.
00:14:33Vím, nejen nám.
00:14:37Mlčíš celý rok, neznáš dialog, a tak jen já slovo mám.
00:14:49S tebou žít je prima, místo hádání, trik a gag a psina a fór.
00:15:00Ty mě v gestech vnímáš, máš to nadání
00:15:05a já v rukou dřímám náš dohovor.
00:15:11Mlčíš celý rok, neznáš dialog, a tak hlavní slovo mám.
00:15:22Říkej, že mě máš rád, sem tam říkej, slůvky mě hlaď,
00:15:34nejen tichem, přízeň dej znát, jak je zvykem,
00:15:41tohle si snad můžu přát.
00:16:14Mlčíš celý rok, neznáš dialog, a tak jen já slovo mám.
00:16:24Říkej, že mě máš rád, sem tam říkej, slůvky mě hlaď,
00:16:35nejen tichem, přízeň dej znát, jak je zvykem,
00:16:44třeba se raď se slovníkem. lalala, říkej.
00:16:56Že mě máš rád, sem tam říkej, slůvky mě hlaď,
00:17:04přízeň dej znát, říkej, říkej, že mě máš rád.
00:17:18To je Mimtrio, jak je neznáte.
00:17:28Marie Rottrová. Písnička pro vás.
00:17:42Marie, velmi vás obdivuji, zpíváte své písničky ze srdce.
00:17:58Dáváte do toho vše, jdete do toho zevnitř.
00:18:04Obecenstvu se to líbí, s nadšením a radostí.
00:18:08-Jdete na to zevnitř.
-Asi ano, když to říkáte.
00:18:19Vidíte ty reakce.
00:18:22To se studuje, to je divadelní věda.
00:18:28A už jsem vevnitř, mezi námi je to také.
00:18:36Jsem vevnitř, všichni mi to věří, co zde hraji.
00:18:44Jsou umělci, kteří na to chodí z vnějšku.
00:18:47Nepochopí roli, obchází ji, nesoustředí se,
00:18:52neví o čem mluví, hrají, zpívají. Svou roli odsunou...
00:19:04Sami se takto odsunou někam pryč do zákulisí.
00:19:07Tam obecenstvo nechodí.
00:19:14Marie, mohla byste?
00:19:19To je ta budka?
00:19:21Teď jste i neprošla dveřmi, zkusíte to ještě jednou?
00:19:29-Jsme konečně sami 2.
-V telefonní budce?
00:19:33Nikomu volat nebudeme.
00:19:38Marie, máte něco, co nemá nikdo, velkou přednost.
00:19:44Používáte napětí, nemyslím 220 V.
00:19:49Napětí je jednoduchý princip. Možná o tom nevíte.
00:19:53Nádech, výdech, to je celý princip.
00:19:56Každý by ho měl ovládat, neovládá, vy ano.
00:19:59Zkusíme si to.
00:20:05To není špatné. Zkuste to.
00:20:10Na někom je to více vidět. I na mně.
00:20:16Používá se to, je to nesmírně důležité.
00:20:19Když nás něco zajímá, např. zde na pravé straně.
00:20:26Podíváme se, odvrátíme hlavu a nic, žádná reakce.
00:20:33Zajímá nás to, nadechneme se, napětí.. Nezajímá, výdech.
00:20:44Zůstaňme v Divadélku pod věží, zahrajeme si Romea a Julii.
00:20:51Vy budete Julie, postavím vás na balkonek.
00:20:59Nemusíme moc mluvit, ani jako balet, než to odmávají.
00:21:05A činohra, to jsou tlusté knihy, než to řeknou...
00:21:09Nádech a výdech, bude to jasné.
00:21:13Romeo, Julie. Romeo běží pod balkón.
00:21:18Promiňte, to bylo z jiné hry, to byl Hamlet, to se plete.
00:21:25-Julie, pojďme.
-Nemůžu. -To je škoda.
00:21:46To je celé?
00:21:47Ještě bych k tomu něco dodal.
00:21:51Když jste nám dala příležitost, abychom účinkovali ve vašem pořadu,
00:21:55tak jsme se té příležitosti chytili, drželi jsme se.
00:22:00Škubalo to s námi různým způsobem, bojovali jsme, občas nám někdo pomohl
00:22:07ale tahali jsme to, někdy to nejde, ale musí to jít, tahali jsme.
00:22:14-Až jsem to někam dotáhli.
-Až sem. A je to skvělé.
00:22:25Máme pro vás milé překvapení, jestli byste se neurazila,
00:22:32jako hostitelka si nemáte kam sednout nemáte prázdnou židli.
00:22:402x jsem seděla na opěradle.
00:22:42Věnuji vám volňásek do Divadélka pod věží.
00:22:47To je skvělé, děkuji.
00:22:49-Přidám vám program.
-Co to bude?
00:22:55Nerad bych to prozradil, ale naznačím,
00:22:58zazpíváme vám něco z klasického repertoáru.
00:23:03Těším se.
00:23:10-Já mám tady.
-Já vám to držel.
00:23:30ZPÍVAJÍ ITALSKY.
00:26:05Všechno je hotovo, je hotovo...
00:26:36Dobrý večer, napsal jsem písničku v ostravském dialektu.
00:26:40Jmenuje se Na Lokti, pokusím se vám ji sám zazpívat s kytarou.
00:26:47Písnička Na Lokti.
00:26:52Mám já štěstí na počasí, to se mi to na túru pohasí,
00:26:57prý když je nebe jasné z cimbuří je viděti až do Prahy.
00:27:07Cestou na hrad Loket, já nevšímám si koket,
00:27:11jen se trochu pýřím, k bráně hradu mířím.
00:27:15Je tu průvodkyně, ona mluví pěkně plynně,
00:27:20není žádný hlupák má vysokou školu.
00:27:24Na hradě je mj. vzácná orlí sbírka,
00:27:26vyškubnu si na památku nějaká ta pírka.
00:27:31Mé jméno inkognito je potom do zdi vryto,
00:27:35to abych jednou poznal, že jsem tady byl.
00:27:39Svačinku z kiosku, klobásu a housku.
00:27:41Nedělám však dobře, je mi potom špatně.
00:27:44Odvrávorám ztěží, v komnatu kde leží
00:27:47perský tepich pravý, šup a jsem zas zdravý.
00:27:50Na nádvoří je tu studna, když hodíš minci do ní
00:27:54do roka a do dne se ti jedno přání splní.
00:27:59Pověry nás šidí, blbce dělají z čestných lidí.
00:28:02Už další rok se píše a má tchýně stále dýchá.
00:28:10Další host se představil sám.
00:28:15Ivane, jakto, že ty také ostravsky?
00:28:20Ostravský dialekt se mi líbí. Jezdíme sem docela často.
00:28:26Slyšela jsem, že tady máš nějaké příbuzné, je to pravda?
00:28:31Je to dokonce strejda tvého strejdy.
00:28:35To nevím, my jsme vlastně příbuzní.
00:28:39Dost vzdálení. Máš roztrženou sukni.
00:28:43To já schválně.
00:28:49To ti schválně někdo roztrhl.
00:28:53Dostaneme se k našim předkům, vůbec jsem o tom nevěděla.
00:28:57Můj dědeček byl dědečkem tvého dědečka.
00:29:01To je zamotané.
00:29:03Já ti to objasním.
00:29:05Udělal jsem píseň, jmenuje se Předečné blues.
00:29:12Můj pradědeček byl právník, moje prababička praporčík,
00:29:20můj prapradědeček byl pravý bek, moje praprababička moc prachatá,
00:29:27můj praprapradědeček byl prášek, moje prapraprababička pradlena,
00:29:34Můj prapraprapradědeček byl práčem,
00:29:38moje prapraprapraprapraprababička byla pračlověk.
00:29:55-Už to je ti to jasné?
-Už je mi to úplně jasné.
00:29:57Bavili jsme se s J. Wimrem o zahraničí, jezdil jsi taky někam?
00:30:04Jezdili jsme do Německa, měli jsme to tam těžké.
00:30:10Na rozdíl od Jirky jsem na němčinu dost nenadaný.
00:30:14Umím říct jen Mutter, Fatter a ee. Tak jezdíme po republice.
00:30:27To je lepší.
00:30:31Co připravuješ nového, Ivane?
00:30:34Připravuji k vydání knížku povídek, jmenuje se Šel tudy, měl banjo.
00:30:42Byla bych ráda, kdybys nám něco přečetl.
00:30:46Povídka je nešťastná, což poznáš podle názvu.
00:30:56Její název je Láska, Zrada, Macocha.
00:31:00Nejsem si jist, jestli se to lidem bude líbit.
00:31:07Mohla by jsi se posadit tam a smát se?
00:31:12Slyšel jsem, že se směješ skoro všemu.
00:31:17Já ti budu dělat publikum.
00:31:22Kdyby tam byl vtip, který bys nepochopila,
00:31:25dám ti znamení na smích. Mrknu na tebe.
00:31:34Jak vidíte jsme každý úplně jiný typ člověka,
00:31:38ale přece jsme si blízcí.
00:31:39Spojuje nás jeden společný zájem, všichni 3 rádi pozorujeme děvčata,
00:31:44které jsou jen tak. To jsem udělal náhodou.
00:31:54O našem společném koníčku jsme se domluvili v sauně.
00:31:57Založili jsme zájmový kroužek s názvem Civilní obrana.
00:32:02Bylo nám jasné,
00:32:04že většina našich akcí bude probíhat v terénu.
00:32:07Aby ženatí členové mohli vycházet z domu bez podezření s dalekohledy,
00:32:13lopatkami a v maskovacích úborech, bylo tohoto krycího názvu třeba.
00:32:21Našich bojových akcí v terénu bylo hodně,
00:32:23ale jen jedna se mi vryla hluboko do srdce.
00:32:26Pamatuji si ji, jako kdyby to bylo včera.
00:32:30Operovali jsme v lesíku Markvartického rybníku.
00:32:32Byl jsem zakopán v předsunuté pozici
00:32:35cca 2 m od místa, kde se děvčata převlékala do plavek.
00:32:39Tělo jsem měl v zemi a hlavu jsem měl zasunutu v umělém pařezu,
00:32:42ve kterém byly otvory pro mé hezké modré oči.
00:32:48Byly to 3 otvory. To je asi chyba. 2 otvory.
00:32:57K mému stanovišti se blížilo nádherné děvče, jmenovalo se Růženka.
00:33:01Mělo nejméně 120 kg, po takové macaté jsem už dlouho toužil,
00:33:06na takovém těle si může člověk sám uplácat ňader,
00:33:10kolik chce a kde chce.
00:33:23Třeba na zádech a chodidlech.
00:33:30Do obličeje jsem se Růžence raději nedíval,
00:33:33nechtěl jsem si ji zošklivit.
00:33:35Bušilo mi srdce, zvyšoval se mi tep,
00:33:37objekt smeřoval přímo k mému pařezu.
00:33:40Zastavuje se, převléká se.
00:33:43V tom cítím tupý úder do hlavy, jako by na mě spadly 2 pytle cementu.
00:33:47Růženka usedla na papírový pařez, a nalomila mi vaz.
00:33:54Vykřikl jsem a ztratil vědomí.
00:33:56I přes tuto nehodu jsme chodili k Markvartickému rybníku dál.
00:33:59Byli jsme ostražitější. Lepší místo bychom nenašli.
00:34:02Asi 1 km odtud byla na brigádě dívčí škola
00:34:06a všechy brigádnice se sem chodily denně koupat.
00:34:08Byla to legrace, vždycky než se dívky usadily,
00:34:11chodily hodinu po lese a kopaly do všech pařezů jestli jsou pravé,
00:34:15a my je zatím pozorovali z odstaveného fekálního vozu.
00:34:30Takto to jde dál a dál...
00:34:35Všechno jsem pochopila. Ivane, kdy ta knížka vyjde?
00:34:36-Asi za rok.
-To si ji koupím.
00:34:39Poprosila bych tě o úplně nejnovější písničku.
00:34:45To bude těžší, nejnovější písničku jsem napsal pro někoho,
00:34:50kdo umí jódlovat.
00:34:52Já to neumím, ale pokusím se.
00:35:03Pojď se mnou brouku na Císařskou louku.
00:35:09Budeme se líbat v chůzi, půjdmem hned po schůzi.
00:35:16Pojď se mnou brouku na Císařskou louku.
00:35:23Nasednem do kanoe poplujeme až za bóje.
00:35:30Pod Vyšehradem budeš mě svádět přiléhavým trikem,
00:35:36snad nikdo na koni, neskočí na nás, jak tady bývá zvykem.
00:35:42Pojď se mnou brouku na Císařskou louku.
00:35:48Když nebudeš chtít být moje vyhodím tě z kanoe.
00:36:07Každý paklík má cenu zlata.
00:36:11S každým jsem se nadřel až ze mě lilo.
00:36:19Snadno se to řekne, ale mě se ještě teď
00:36:22dělají mžitky před očima z toho zatraceného vzorku.
00:36:25Ale stálo to za to, teď je to hotový kapitál.
00:36:30Dětem se to dá odkázat v dědictví. Tady je.
00:36:36Posvátná sada. Perla.
00:36:41Proto má své jméno, ano dal jsem jí jméno.
00:36:48Jmenuje se Adelaida Ivanovna.
00:36:51Josef Abrhám.
00:37:06Umíte to báječně.
00:37:09J. Abrhám mě před nedávnem pozval do Činoherního klubu,
00:37:11na představení Gogolových Hráčů,
00:37:15kde hraje roli falešného hráče karet Igareva, říkám to dobře?
00:37:20Ano, správně.
00:37:21-Předveďte nám ještě nějaké kouzlo.
-Proč ne.
00:37:27-Vemte karty, zamíchejte.
-Nevím, jestli to umím.
00:37:36Vyberte si jakoukouliv kartu a ukažte ji na kameru, mně ne.
00:37:51Křížová sedma.
00:38:04Je to dobré, to je nějaký podfuk. Ještě jednou s jinými kartami.
00:38:22Zamícham je já.
00:38:23-Řekněte, jaká karta tam má být.
-Kde? -Nahoře.
00:38:30-Zelené eso.
-Ano, podívejte se.
00:38:50Toto je věc, která mi nejde do hlavy, jak jste to dokázal.
00:38:55To nemá s hlavou co dělat.
00:39:00Toto je rekvizita z divadelní hry Hráči.
00:39:11Kdysi jsem se tomu trochu věnoval, teď se mi to hodilo.
00:39:17Jsou triky, které jsou technické, další jsou založené na sugesci.
00:39:25-To ne.
-Vy tomu nevěříte.
00:39:31Dá se vnutit karta pomocí hypnózy.
00:39:41-A vy to umíte?
-Jak vidíte, někdy ano.
00:39:48To mě zajímá, řekněte mi o tom něco.
00:39:52Já jsem vám ukázal triky, udělejte mi radost
00:39:56a zahrajte mi na klavír.
00:39:59Mě zajímá vaše sugesce.
00:40:03Nechme toho, nerad o tom mluvím.
00:40:06Proč o tom nerad mluvíte? Jak jste se s tím setkal?
00:40:18Kdysi jsem se zúčastnil produkce, kde se odehrálo
00:40:24několik zajímavých experimentů ve smyslu hypnózy a telepatie.
00:40:38Zajímalo mě to, tak jsem se tím zabýval,
00:40:41jde to cvičit.
00:40:45A jde mi to trochu.
00:40:49Řekněte mi o tom něco víc, zajímá mě to.
00:40:55Měl jsem nepříjemnou zkušenost.
00:41:00Nepodařilo se mi jednoho člověka z toho hypnotického stavu probrat.
00:41:10-Jak to dopadlo?
-Dobře.
00:41:16Ale já jsem se zděsil,
00:41:19vyhledal jsem lékaře, kteří se tím zabývají.
00:41:28Hypnóza je skutečně fakt, který se nedá vyvrátit.
00:41:33Působí na vědomí a podvědomí lidí, dá se to příznivě využít.
00:41:43O tom jsem četla.
00:41:47Dá se to i zneužít.
00:41:52Víte co, podívejte se na mě, jestli byste mě mohl zhypnotizovat.
00:41:59-Jste toho schopna.
-To je silné kafe.
00:42:10Zhypnotizujte mě, já jsem to nikdy nazažila.
00:42:19-Tady teď?
-Ano, tady.
00:42:35Jestli z toho něco funguje, můžeme to zkusit.
00:42:41Mohli byste ztlumit světla, pane osvětlovači, děkuji.
00:42:49-Co mám dělat?
-Nic.
00:42:50To je lehké.
00:42:52Seďte a najděte si světlý bod, např. na žaluzii.
00:42:58-Jakýkoliv?
-Ano.
00:43:06Uvolněte se.
00:43:11-Na nic nemyslete.
-Já na něco myslím.
00:43:16Ještě jednou.
00:43:24Uvolněte se, cítíte se dobře.
00:43:32Pomalu přestáváte cítít konečky prstů, ruce, nohy, tvář.
00:43:45Uvolněte tvář.
00:43:51Vaše víčka jsou těžká, těžší.
00:43:56Až napočítám do 5, zavřete oči.
00:44:021, 2, 3, 4, 5.
00:44:16Je vám teplo, velmi horko.
00:44:22Zas tak horko ne.
00:44:31Slyšíte krásnou hudbu, vidíte orchestr, dirigenta.
00:44:41Otevřete oči. Vstaňte.
00:45:07Posaďte se ke klavíru.
00:45:14Ruce.
00:45:19Dám vám pokyn, abyste hrála.
00:45:47Dost.
00:45:50Bylo to krásné, děkuji.
00:45:54Sedněte si dál.
00:46:00Budeme hrát rychle v C dur, hrajte co chcete, já se přidám.
00:47:34-Proč tleskají?
-Protože jste pěkně hrála.
00:47:38-Jak vám je?
-Dobře.
00:47:42Byla jste první, s kým se to povedlo.
00:47:45Jste neupravená.
00:47:50Je to největší výkon, já vám děkuji.
00:48:05Na památku máte za krkem pozdrav.
00:48:11-Kde?
-Tady.
00:48:25Máte rádi veselé historky a legraci vůbec?
00:48:30Já taky a proto sem občas pozvu odborníka.
00:48:33Dnes jsem přilákala herce s osobitým humorem
00:48:36a skvělého vypravěče veselých příběhů, Jiří Císler.
00:48:48Dobrý večer, jsem v dilematické situaci.
00:48:51Já jsem si na dnešek připravil važný koncert.
00:49:03Chtěla jsem se zeptat, jakou legraci
00:49:06jste si pro nás připravil.
00:49:09Vážný koncert, říkal jsem si, k vám jako ke zpěvačce
00:49:14takových krásných bohatých emotivních písní, a k ženě...
00:49:23Jiří, to jste mě zklamal.
00:49:25Nejste tady kvůli mě, ale kvůli divákům.
00:49:29A ti se těší, že jim dáte trochu radosti a legrace.
00:49:36Radost není jen vtipkování, a veselé příběhy,
00:49:47radost je také z krásy.
00:49:53Uděláme to takhle, vezmeme se za ruce
00:50:00a oni se budou dívat na krásnou ženu a krásné zvíře.
00:50:08Poradují se z krásy, chvíli počkáme a jdeme.
00:50:15-Jako legrace je to dobré.
-Tušil jsem, že to neprojde.
00:50:22Dejte mi chviličku času, abych vyřešil to dilema.
00:50:27Chviličku na vyřešení kompromisu, abych mohl udělat vážný koncert
00:50:37a zároveň splnit požadavek na humor.
00:50:47-Bude vám stačit chvilička?
-Mě už Marie stačí všechno.
00:50:56Myšlení je velmi složité, vy mi to nevěříte.
00:51:02Dám vám příklad.
00:51:05Přijdu domů ke své mladé půvabné ženě a řeknu jí, že mě bolí noha,
00:51:14ona mi odpoví, že to mám z chlastu.
00:51:22Druhý den přijdu a bolí mě ruka, ona odpoví stejně.
00:51:30Třetí den mě bolí záda, ona opět odpoví, že to mám z chlastu.
00:51:37Ptám se jí, jestli si neumí vymyslet něco jiného?
00:51:42Myslíte, že vymyslí? Nevymyslí, myšlení je nejtěžší.
00:52:01Nejsme láska z románů, první a krásná,
00:52:07ta, co ráda šlape v loužích a chodí k ránu spát.
00:52:13Nevěřím už pohádkám, stal se však zázrak
00:52:20najednou jsi tu, mám Tě ráda a Ty mě máš rád.
00:52:26Ta láska je tak nádherná, až mám trochu strach.
00:52:33Jako s křehkou vázou s ní jdem po špičkách.
00:52:40Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi, mohli jsme se vznášet výš nad zemí,
00:52:47měli jsme se potkat dřív a spolu první závrať mít.
00:52:54Měli jsme se potkat dřív o pár let, nesmíme teď otálet.
00:53:00Asi nám nestačí jen z lásky žít.
00:53:10Už nám není 17, čas vrásky sčítá, bojíme se slibů,
00:53:18přísah a nesplněných snů.
00:53:23Najednou se probouzím, když venku svítá.
00:53:30Šťastná, že se mi to nezdá, jsi se mnou, jsi tu.
00:53:37Jak jsme mohli žít tak blízko, každý sám?
00:53:44Zdá se mi, že spoustu let tě od vidění znám.
00:53:51Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi, mohli jsme se vznášet výš nad zemí.
00:53:57Měli jsme se potkat dřív, alespoň o rok, o měsíc.
00:54:03Měli jsme se potkat dřív o pár let, nesmíme teď otálet.
00:54:10Možná je to tak líp a méně je víc.
00:54:18Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi, mohli jsme se vznášet výš nad zemí,
00:54:24měli jsme se potkat dřív, alespoň o rok, o měsíc.
00:54:31Měli jsme se potkat dřív o pár let, nesmíme teď otálet.
00:54:47Koncert pro Marii.
00:55:01Počkej.
00:55:05Otočit.
00:55:16Jo, housle otočit.
00:55:24Počkej, koncert pro Marii.
00:55:35Jéé, vy jste krásná, vy jste tady s ním?
00:55:49-Ne.
-To je dobře.
00:56:01Támhleten by byl ještě horší.
00:56:13Ale tamten by mohl.
00:56:30Koncert pro Marii.
00:56:48Počkej.
00:56:51Čím to může být?
00:56:55Stojím na blbém místě,
00:56:57když člověk stojí na blbém místě, nic nejde, tedy jde, ale blbě.
00:57:09Tady je to lepší.
00:57:16Já jsem střední postavy, ale budu hrát vysoko.
00:57:28Koncert pro Marii.
00:57:45Je to krásné, ale začíná to být moc vážné.
01:00:02To mi to nevyšlo.
01:00:06-Jiříku, vraťte se.
-Ne!
01:00:10Bylo to moc pěkné, opravdu vám moc neudělám.
01:00:16Nemůžu, já jsem zamčený.
01:00:27Zvoňte dvakrát, čtu ztěží v oprýskaném laku,
01:00:35až někde v krku slyším srdce trémou bít.
01:00:43Zvoňte dvakrát, vždy vtipný v dokonalém fraku,
01:00:47ozdoba společnosti, muž, co umí žít.
01:00:55Zvoňte dvakrát, já totiž slyším celkem špatně.
01:01:01Chodím ztěžka, navíc též mi slábne zrak.
01:01:05Zvoňte dvakrát, já visím na ramínku v šatně,
01:01:12jsem totiž obnošený starý huberťák.
01:01:18Zvoňte dvakrát, proč se mi ruce tolik chvějí,
01:01:26to vždy když má se splnit krásný tajný sen.
01:01:31Zvoňte dvakrát, musí mě vidět jak se směji,
01:01:38ten věčně usměvavý pravý genleman.
01:01:44Zvoňte dvakrát, mě totiž všechny smysly chřadnou.
01:01:51Mě snad ze všech šesti zbyla jen chuť spát.
01:01:56Zvoňte dvakrát, vizitku nedal jsem si žádnou,
01:02:02mě totiž nechce se to jméno ani psát.
01:02:08Zvoňte dvakrát, na dveře naškrábal si křídou.
01:02:15Písmena hrbí se jak starý sešlý pes.
01:02:20Zvoňte dvakrát, drív měl prý pro hosty co přijdou
01:02:26dokořán dveře, na nich napsáno má dnes.
01:02:33Zvoňte dvakrát, jsem totiž 300letý staroch,
01:02:40mám totiž na únavu od lékaře glejd.
01:02:45Zvoňte dvakrát, já totiž kdysi slyšel za roh,
01:02:51dneska když neotevřu tak mě nechte bejt.
01:02:58Zvoňte dvakrát, já zvoním, nikdo nepřichází,
01:03:04mohl by mít každou, já mu asi nejsem dost.
01:03:09Zvoňte dvakrát, já vím, že lecos už mi schází,
01:03:17po schodech dolů kráčí odmítnutý host.
01:03:31Lalalalalalalalalala...
01:03:47Zvoňte dvakrát, zvoňte dvakrát. Nechte mě bejt.
01:04:04To by možná pro dnešek stačilo.
01:04:06Skryté titulky: Michaela Nejedlá Česká televize, 2005
Marie Rottrová si tentokrát do Divadélka pod věží pozvala řadu vynikajících herců, muzikantů a dostane se také na mimy. Přijměte její pozvání i vy a bavte se ve skvělé společnosti Josefa Abrháma, Ivana Mládka, Lubomíra Lipského, Jiřího Císlera a Mim tria.
