00:00:16 Kdybys uměl snít jako já, měl bys nebe soukromé,

00:00:25 ale ty vždy při zemi dělíš co je tvé, co mé.

00:00:32 Já tebou být, už ztrácím klid, mě se zdá, že vyšla hvězda.

00:00:40 Vyšla hvězda já to vím, zatím se to nezdá.

00:00:48 Mě vyšla hvězda, já to vím, tobě se to nezdá.

00:00:57 A jen tak září, má sílu vrhat stín co s tím.

00:01:05 Mezi námi velká hra a začla malým přátelstvím.

00:01:13 O chvíli pravdy už týdny sním, kdy ti to dojde.

00:01:22 Mě vyšla hvězda, já to vím, že zatím se to nezdá.

00:01:30 Vyšla hvězda, já to vím a tobě se to nezdá,

00:01:37 Nova, super nova.

00:01:43 Dobrý večer. Jednou jsem přijela na koncert

00:01:47 se skupinou Plameňáci, který se nekonal.

00:01:50 Nepřišli diváci.

00:01:53 Pořadatel omylem vytiskl na plakáty jiné datum.

00:01:56 Horší je, když přijdou diváci a nedostaví se umělec.

00:02:02 To se také stává.

00:02:04 Úplně nejhorší ze všeho je, když nepřijdou ani diváci a nedostaví

00:02:10 se ani umělci, že?

00:02:13 Co budeme dělat?

00:02:15 Toto je režisér všech Divadélek pod věží

00:02:17 Zdeněk Havlíček.
-Dobrý večer.

00:02:20 Ty se ptáš mě, co budeme dělat? No co jste dělávali vy doma,

00:02:23 když se pokazily pojistky.
-Myslíš, když byla úplná tma?

00:02:28 -Ano, když byla úplná tma.
-Tak si to představ, tatínek vzal

00:02:30 zápalky, škrtnul, udělal patřičnou atmosféru a začal

00:02:36 vyprávět příhody ze života.

00:02:39 -Takže vzpomínal?
-Kdepak, tatínek si spíš vymýšlel.

00:02:42 Tím chceš říct, že my dva si tady budeme vymýšlet?

00:02:44 Ne, ne, my budeme vzpomínat, protože vše už je dávno vymyšlené.

00:02:48 -Na co?
-Na minulá Divadélka pod věží.

00:02:51 Výborně, takže třeba hned na to první.

00:03:46 Jde déšť a já jdu s ním, jdu městem, jenž znám

00:03:55 a hledám stopy včerejší, včerejší. Jdu stejným směrem jak dřív

00:04:10 a vzpomínám a všechno zdá se krásnější.

00:04:24 Ach Lásko voníš deštěm tady si řek.

00:04:34 Myslím, že vítr tehdy vál, vítr vál.

00:04:44 Jsou to už stovky let, kabát jsi svlék

00:04:53 a byl mi velký, ale hřál, krásná Lásko.

00:05:41 Jak dlouho, dlouho ještě půjdu ti vstříc.

00:05:50 Člověk je velmi krátce živ, krátce živ.

00:05:59 Má Lásko, voníš deštěm, jsi z plískanic,

00:06:09 však hřeješ stejně jako dřív.

00:06:19 I déšť jak dřív je stejný i já, já jsem táž.

00:06:29 Jen cosi skříplo v orlojích, v orlojích.

00:06:39 Byls tu a stále jsi, jenom se ukrýváš.

00:06:48 Jdu deštěm ve tvých šlépějích, ó má Lásko.

00:07:29 (hlas Zdeňka Havlíčka)

00:07:30 Lásko, voníš deštěm, Marie, to je stejně tvá

00:07:34 nejkrásnější písnička.

00:07:36 Já vím, že jsi ji natočila před pěti lety, ale představ si,

00:07:39 že do dneška si o ni lidé píší.

00:07:41 (hlas Marie Rottrové)

00:07:42 Já se ti musím přiznat, že sama ji mám moc ráda.

00:07:46 (hlas Zdeňka Havlíčka) A co bys řekla tomu,

00:07:48 kdybychom si připomněli tvého prvního hosta.

00:07:50 POTLESK

00:07:52 (hlas Marie Rottrové)

00:07:53 Můžu ho uvést?

00:07:54 ZAKAŠLE

00:07:56 Prosím vás, vy jste mě vylekal.

00:07:58 Tak to jsem zvoral, já chtěl překvapit, Mařenko.

00:08:00 Tak to já samozřejmě také. Dovolte, abych přivítala

00:08:01 zasloužilého umělce Jiřího Sováka.

00:08:04 POTLESK

00:08:07 Ale napřed, Mařenko dovolte... Děkuji za vlídné přijetí.

00:08:12 Ale napřed, Mařenko dovolte, abych vám předal tuto malou kytičku

00:08:15 jako projev svého velkého letitého obdivu.

00:08:19 A vy, milí, doma u obrazovek a tady v ostravském malém

00:08:23 Divadélku pod věží, bohužel, musím vás zklamat.

00:08:28 Žádné vystoupení pro vás připraveno nemám.

00:08:30 Já jsem se totiž přišel Mařence a pochopitelně i vám

00:08:34 s něčím svěřit.

00:08:37 Mařenko, kam si mě posadíte. Já nevydržím tak dlouho stát.

00:08:44 Já sice nevím, o co půjde, ale doporučuji vám, abyste raději

00:08:47 poslali děti spát.

00:08:49 Tedy pokud už nespí.

00:08:50 Ale Mařenko, tuto lichotku beru jako spíše takový duchaplný obrat.

00:08:56 Ty děti klidně nechejte vzhůru, protože to, co bude následovat

00:09:00 mohou shlédnout i nemluvňata.

00:09:04 Mařenko, slyšela jste někdy termín "morkové oči"?

00:09:12 -Morkové?
-Morkové oči.

00:09:16 Ne, to jsem neslyšela.

00:09:17 Morkovou polévku ano, ale morkové oči?

00:09:20 -Oči ne.
-Oči ne?

00:09:23 To jste také nemohla slyšet, protože když se tento termín

00:09:26 používal, tak vy jste ještě zdaleka nebyla na světě.

00:09:30 Zatím co já bohužel ano.

00:09:33 Za mého dětství zamilovaní mládenci tak označovali některá děvčata.

00:09:39 Když šlo děvče kolem, řekli: Podívej se, ta má ale morkové oči.

00:09:44 To je zvláštní. Já znám oči uhrančivé, temné,

00:09:49 žárlivé, ale morkové? To mi nedává žádný smysl.

00:09:52 Vám to nemůže dávat žádný smysl, protože je máte.

00:09:58 A prosím vás, kdo přišel na to, že zrovna já mám morkové oči?

00:10:02 Budete se divit Mařenko, ale já.

00:10:05 V dobách vašich začátků jste jednou vystupovala na obrazovce

00:10:14 a podívala jste se přímo na mě.

00:10:16 V tom momentě jsem cítil, že mě opouští i morek.

00:10:23 A tak jsem vlastně odhalil tajemství morkových očí.

00:10:27 To je roztomilé a byla bych bláhová, kdybych vám to vymlouvala.

00:10:30 Poslyšte Jiří, co teď, po letech?

00:10:34 Teď už mám morek trochu klidnější a mé city k vám se změnily

00:10:40 v ryze otcovské.

00:10:43 Tím chcete říct, že když mě vidíte, máte chuť mi třeba koupit

00:10:47 cukrovou vatu nebo turecký med?

00:10:49 Vidíte, tohle mi ani má Andulka nevěří a vždy, když jste

00:10:53 na obrazovce odchází se slovy: Abych nerušila.

00:10:58 Vy jste lhář, ale takový, jaké mají ženy rády.

00:11:01 -Pojďte si zazpívat.
-Aspoň to.

00:11:04 Já vám zazpívám písničku, doufám, že mě v tom nenecháte,

00:11:08 že mi pomůžete.

00:11:10 Ta písnička je vlastně pořád nová.

00:11:19 Ó hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá,

00:11:35 ó hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá,

00:11:48 kterak na tě zapomenu, když to není věc možná.

00:12:01 Kterak na tě zapomenut, když to není věc možná.

00:12:15 (hlas Zdeňka Havlíčka) Prosím tě Marie, jak ty to děláš,

00:12:17 že dokážeš kohokoliv donutit zpívat.

00:12:20 (hlas Marie Rottrové)

00:12:21 Copak Jirka, toho jsem nutit nemusela, ten se do toho

00:12:23 hrnul sám, ale byly horší případy.

00:12:26 Já vím, například doktor Plzák.

00:12:29 Můžu ti říct, že slovní klání na téma vztahů muže a ženy

00:12:32 nebyla vůbec jednoduchá věc.

00:12:35 Miloval vy jste někdy vůbec doopravdy?

00:12:38 Když doopravdy, tak jako každý a tedy bolavě.

00:12:41 Láska bolí.

00:12:43 Já odhaduji, že jedna opravdová láska bolí stejně jako vytažení

00:12:46 tří stoliček bez umrtvení.

00:12:50 Takže vy vlastně nejste ani psychiatr, jako spíše zubař.

00:12:54 Jak si vlastně lásku představujete?

00:12:58 Určitě si ji nepředstavuji tak, jak někteří režiséři.

00:13:03 A to tak, že když jdou dva zamilované lesem,

00:13:05 tak se honí mezi břízkami, jukají na sebe z křoví.

00:13:09 Takhle si lásku nepředstavuji.

00:13:12 Vás někdy honil nějaký chlap v lese?

00:13:14 Ne, mezi břízkami jsem nikdy neběhala a myslím, že jsem

00:13:17 ani o nic nepřišla, ale když se to někomu líbí, tak proč ne.

00:13:21 No dobrá. Vy jste mi tady vyprávěl,

00:13:24 jak láska vypadat nemá.

00:13:25 Jak by ale vypadat měla?

00:13:27 Podívejte, když jako kluk jdu s dívkou v lese tak jí vyprávím

00:13:34 třeba co to je stoper fotbalového mužstva nebo o tom,

00:13:38 že se do dneška neví, jak zanikla Atlantida.

00:13:41 -To je jedno.
-A co dál?

00:13:44 Co dál? Pak na příhodném místě

00:13:47 rozestřu převlečník... Vy chcete vědět, co dál?

00:13:49 Ne, ne, ale jaký je rozdíl v tom, jestli běháme mezi břízkami

00:13:53 nebo mi někdo vypráví o Atlantidě?

00:13:56 Mezi tím je veliký rozdíl. Mezi břízkami se honí cvoci,

00:14:00 kdežto o Atlantidě vypráví kluk znalý, který něco ví.

00:14:06 A co když tu holku nebaví, vyprávět si v lese o Atlantidě

00:14:09 nebo stoperovi mužstva?

00:14:13 To ji přeci musí bavit, to ji musí zajímat.

00:14:17 I když je to hloupost?

00:14:20 I když je to hloupost, protože važte si každé hlouposti,

00:14:24 kterou vám řekne chlapec, když jde s vámi v lese.

00:14:27 Až si ho vezmete, pak 30 let nepromluví.

00:14:34 S tím ovšem nemůžu souhlasit. Prostě já s tímto nesouhlasím.

00:14:38 Nesmíte souhlasit, protože jako zpěvačka

00:14:41 romantických písní o lásce musíte být paličatá.

00:14:44 -A to jste.
-Ano, jsem.

00:14:47 Smiřme se. Já vám něco řeknu.

00:14:49 Něco jiného je lásku realizovat a něco jiného je o ní zpívat.

00:14:53 Já se vám přiznám, že vy o ní zpíváte způsobem vroucím a krásným.

00:14:59 Mohu vám vyznat, že se mi váš zpěv velmi líbí a to ze dvou důvodů.

00:15:05 Vy umíte zpívat a já vůbec.

00:15:08 -Vy vůbec neumíte zpívat?
-Já vůbec neumím zpívat.

00:15:13 Takže teď vás mám v hrsti? Zatím co já jsem přetrpěla debatu

00:15:19 o vaší profesi, tak budete muset přetrpět něco i vy.

00:15:22 Takže nás ženy musí zajímat to, co nám vy muži vyprávíte.

00:15:26 Tím pádem vás bude muset zajímat, co se tady bude zpívat.

00:15:30 Tady jsou noty, tady je text a budete zpívat.

00:15:35 -Ne, ne.
-Budete!

00:15:49 Jásá celej kraj, louky jsou samej květ.

00:15:54 Lidi, co mě znaj, nevnímaj smysl vět.

00:16:00 Povím vám tu báj, ať to ví celej svět.

00:16:05 Časně zrána navštívil nás čáp.

00:16:09 Zatracenej čáp. To dítě má hlas jako zvon.

00:16:20 Tak co ti po tom na tom záleží, zda ona nebo on.

00:16:26 Tak se mi zdá - to bude chlap. No vidíš, tak jsi přece jenom rád,

00:16:34 že byl to právě čáp. Zatracenej čáp.

00:16:43 Holky na svět prej přinášej hejna vran.

00:16:47 Nebuď zklamanej, zaletěj příště k nám.

00:16:53 Snad byl osud zlej, ale ví nejlíp sám

00:16:58 proč místo vrány navštívil nás čáp.

00:17:02 Zatracenej čáp
- to dítě má hlas jako zvon.

00:17:12 Tak co ti po tom na tom záleží, zda ona nebo on.

00:17:19 Tak se mi zdá - to bude chlap, no vidíš, tak jsi přece jenom rád,

00:17:25 že byl to právě čáp.

00:17:26 (hlas Zdeňka Havlíčka)

00:17:27 Uvědomuješ si Marie, že se ti každý muž dvoří?

00:17:29 (hlas Marie Rottrové)

00:17:30 Galantní muži se ženám většinou dvoří.

00:17:32 Ty si tedy zveš do Divadélka jen galantní muže?

00:17:34 Vypadá to tak, viď?

00:17:37 Ba ne, já si tam zvu samozřejmě i ženy.

00:17:39 Vzpomínáš si třeba na Emu Srncovou, naivní malířku?

00:17:42 Vzpomínám. Ta se totiž tenkrát představila

00:17:44 velmi originálním způsobem.

00:17:48 Nejraději maluji kočky, psy, ptáčky a potom lidi, kteří mají vousy,

00:17:54 velký nos, pihy nebo aspoň pleš.

00:17:59 A také mám ráda konvalinky a létání - třeba na kolech.

00:18:04 Vidíte? Slyšeli jste dobře.

00:18:05 Ema Srncová jako živá.

00:18:08 POTLESK

00:18:18 Emo, víš, že ti ten tvůj svět tak trošku závidím?

00:18:21 Asi myslíš ten na obrázcích, ale tam já bych si také občas přelezla.

00:18:26 Pojďme si trochu o těch obrázcích povídat.

00:18:29 Co znamená tenhle?

00:18:31 -Tohle se jmenuje Přetržená pusa.
-A ta ten?

00:18:35 Ten dole, to je svatba ve vzduchu. To je taková moje představa

00:18:40 o svatbě.

00:18:41 Člověk, když se vdává nebo žení poprvé, má pocit, že se vznáší.

00:18:47 Těm dvěma se to zrovna povedlo.

00:18:49 A tohle je zrzka, která si jí třešně ze šatů.

00:18:54 Koukám, že tady na druhé straně jsou obrázky s hudební tématikou.

00:19:00 Tohle je pozůstatek kytary, kterou rozbil můj syn Honza.

00:19:05 Takže to je malované na dřevě kytary?

00:19:08 To je její zbytek a já si myslím, že když jsem na ni namalovala

00:19:12 obrázek, prodloužila jsem té kytaře život.

00:19:16 -Tohle jsou kuchyňská prkýnka.
-To jsou nepovedená

00:19:20 kuchyňská prkýnka. Přinesl mi je kamarád.

00:19:25 Mě to inspirovalo k obrázkům. Jeden se jmenuje Padající klaun,

00:19:34 ten má vypadlý suk místo pusy.

00:19:38 Tohle je vystrčený suk a to je mamina.

00:19:42 To je moc hezké. Prosím tě, řekni mi,

00:19:44 odkud bereš tu fantazii do obrázků?

00:19:48 Strávila jsem téměř 20 let v černém divadle.

00:19:54 Myslím si, že pohádkovost a poetičnost černého divadla

00:19:59 se asi objevuje v těch obrázcích.

00:20:04 Byla to doba, kdy byli v divadle samí výtvarníci.

00:20:10 Jak jsme tak courali po tom světě, tak jsme také courali po galeriích.

00:20:17 Byla to moje první výtvarná škola spojená se školou života.

00:20:23 Takže když jsi dostala k Vánocům barvy...

00:20:26 Ještě jsem se stala maminou a začala jsem malovat.

00:20:31 A teď ti ukážu tu pohádkovost a poetičnost černého divadla.

00:20:40 To je prima.

00:20:56 Padá hvězda, padá do trávy i hlíny.

00:21:05 Jestli jsi jen trochu jiný, tak mi to dej znát.

00:21:14 Padá hvězda, padá jako naše stíny.

00:21:23 Ten, kdo hvězdy padat vidí, vše si může přát.

00:21:31 Padá hvězda, padá, už mě celou zdobí

00:21:39 jak úsměv křišťálový, jak úsměv tichem nový,

00:21:46 jak lesklá hnízda stračí, jak melodie první písně ptačí.

00:22:17 Padá hvězda, padá, už mě celou zdobí

00:22:24 jak úsměv křišťálový, jak úsměv tichem nový,

00:22:31 jak lesklá hnízda stračí, jak melodie první písně ptačí.

00:22:46 Padá rosa, padá na koleje vlaků,

00:22:54 které přivezou ti z mraků prosluněný den.

00:23:01 Padá rosa, padá a s ní zrnka strachu,

00:23:09 že se jednou v ranní rose rozplyne i můj hvězdný sen.

00:23:26 POTLESK

00:23:34 Ema Srncová

00:23:38 (hlas Marie Rottrové)

00:23:38 Zdeňku, co se tobě, režisérovi, nejvíc líbilo

00:23:40 z prvních čtyř Divadélek?

00:23:42 (hlas Zdeňka Havlíka) Určitě směs starších písniček

00:23:46 a pak hosté, které jsme si nechali na závěr našeho dnešního

00:23:49 vzpomínání.

00:23:51 Stalo se vám někdy, že jste si s někým poprvé v životě vyprávěli

00:23:54 a od prvního slova jste si náramně rozuměli?

00:23:58 Mě ano.

00:24:00 Jednou jsme seděli naproti sobě v letadle z Ostravy do Prahy,

00:24:03 celou dobu jsme si příjemně vyprávěli a já cítila,

00:24:07 že jsme si kápli do noty. Bylo to tak nějak?

00:24:13 Vy jste výborná zpěvačka, tak jste použila termín "kápli do noty".

00:24:18 Co vám říká termín "mít pro někoho slabost"?

00:24:23 -Znám.
-No vidíte.

00:24:25 My u nás v rodině na vás máme ukrutnou silnost.

00:24:31 Je to tak. Už když jsme vás poprvé

00:24:33 slyšeli zpívat.

00:24:35 Já vám ten kompliment nebudu oplácet, protože jsem se

00:24:38 z mého hlubokého obdivu k vám vyznala v minulém

00:24:40 Divadélku pod věží. Právě proto jsem vás pozvala

00:24:43 a jsem moc ráda, že jste pozvání přijali.

00:24:47 My jsme to udělali rádi.

00:24:49 POTLESK

00:24:57 Janu Hlaváčovou a Luďka Munzara všichni známe z obrovského počtu

00:25:00 rolí jak ve filmu, tak v televizních inscenacích.

00:25:03 Mnozí z nás jej znají přímo z jeviště Národního divadla.

00:25:09 Já bych na ně chtěla dnes prozradit takovou věc ze soukromí.

00:25:13 Prosím vás ale malinko. Ne moc.

00:25:16 Stačí říct, že jste manželé.

00:25:19 To stačí mnoha lidem k tomu, aby si ostatní už vymysleli.

00:25:22 Ne, já jsem chtěla říct Đ domysleli.

00:25:28 Třeba, že střídavě nakupujeme, střídavě třeba vaříme.

00:25:33 Třeba.

00:25:34 Trávíme společně dovolenou, protože v Praze se moc nevidíme.

00:25:39 Což je divné, když hrajete ve stejném divadle.

00:25:43 Hrajeme ve stejném divadle, ale ne v tolika stejných inscenacích.

00:25:47 A pak, v některé inscenaci mě žena zabije sekyrou, je na mě krutá.

00:25:54 Mám také na mysli mimodivadelní činnost v televizi,

00:25:59 rozhlase nebo ve filmu. Tam těch setkání není tolik.

00:26:05 My se vlastně vidíme pozdě v noci nebo brzy ráno, než se rozletíme

00:26:08 na všechny strany.

00:26:10 Ano, ale já si stejně myslím, že je to vlastně ideální,

00:26:13 když máte stejné povolání, stejné záliby.

00:26:17 Poslouchejte, hádáte se vůbec někdy?

00:26:24 Zase něco ze soukromí, že?

00:26:30 Já bych nerada, abychom tady vypadali jako nějaký dokonalý

00:26:34 ukázkový manželský pár, protože to snad není lidské.

00:26:37 Asi se nám to také nepodaří.

00:26:40 Také bych nerada zarmoutila doktora Plzáka, protože on je

00:26:46 na ten výraz "šťastné manželství", přímo alergický.

00:26:50 Myslím, si, že to ani není možné. Mezi lidmi musí dojít

00:26:55 k nedorozumění nebo k výměně názorů.

00:26:59 To já jsem dokonce četl a myslím, že to bylo právě od doktora Plzáka,

00:27:05 že manželství, které plyne, teče, pak je dobré, aby si ordinovalo

00:27:12 hádky.
-Tak to byl určitě doktor Plzák.

00:27:18 Mělo by si ordinovat nesváry, protože to usmiřování bývá krásné.

00:27:23 Fakt je ten, že my si hádky ani neordinujeme,

00:27:25 ale ani se jim nevyhýbáme.

00:27:29 Myslím, si, že se stane, že se lidi někdy nedohodnou.

00:27:34 Já bych něco řekla, ale nevím, jestli můžu.

00:27:37 Záleží na tom, co chceš říct.

00:27:40 Já si vzpomínám, že jsme jednou dávno byli s Luďkem

00:27:43 na nějakém večírku.
-Tak to už je dávno.

00:27:47 Dohodli jsme se, že se budeme tvářit tak,

00:27:50 jako bychom k sobě nepatřili.

00:27:52 Aby byla nějaká legrace.

00:27:55 Luděk na to během večera zapomněl, přišel a dost familiárním způsobem

00:27:59 mě požádal o cigaretu.

00:28:04 Já to jen upřesním. Já jsem nekuřák a já jsem si

00:28:08 mezi těmi dospělými chtěl připadat jako chlap, tak jsem si řekl

00:28:14 o cigaretu.

00:28:16 Jde o to, jakým způsobem. Já mluvím o tom

00:28:18 familiárním způsobu.

00:28:20 Já jsem právě mluvila s nějakými lidmi, otočila jsem se

00:28:23 a řekla jsem: No dovolte.

00:28:25 Vy si myslíte, že když jste Munzar, tak že vám kde kdo musí vyhovět?

00:28:30 -A jak to dopadlo?
-No jak...

00:28:35 Luděk to tenkrát nepochopil nejlépe.

00:28:40 Protože jsem se zase tak moc předem nedomluvili.

00:28:43 -To bylo úplně jasné.
-Nedomluvili.

00:28:46 -Navíc to nebylo poprvé.
-Nedomluvili jsme se,

00:28:47 protože ty ne mě vždycky se vším vybafneš.

00:28:50 -Já na tebe s ničím nevybafnu.
-Vždycky na mě se vším vybafneš.

00:28:53 -Ale ne.
-Vždycky!

00:28:57 Proč se mračíš? Poslouchej, ty se mračíš!

00:29:00 -Ne!
-Ukaž! Ono se to mračí.

00:29:04 Vážně.

00:29:08 Nechej toho, prosím tě, proč to děláš?

00:29:10 Vždyť to byla legrace. Tobě to nepřišlo legrační?

00:29:17 Jo, bylo to fajn.

00:29:20 Na tom večírku jsi se popadal za břicho.

00:29:23 Usmíval jsem se, ale za břicho jsem se nepopadal.

00:29:28 Povídám, že jsi se popadal za břicho.

00:29:30 Já ti říkám, že to bylo fajn.

00:29:32 -Byla to ohromná psina.
-Byla to strašná legrace, opravdu!

00:29:36 -Je mi z tebe na nic.
-Co to děláš?

00:29:41 -Povídám, že je mi z tebe na nic.
-Tohle se neříká.

00:29:43 -Co že se to?
-Neříká se to.

00:29:46 Ty se umíš rozčílit. Já na tobě nejvíc miluju,

00:29:49 jak ty se umíš rozčílit. Ty jsi takový jeliman.

00:29:54 -Ty snad ani nejsi to...
-Co?

00:29:59 -Zas mi tam nedali led.
-Vždycky ti tam dám led,

00:30:04 jenže ty ho vždycky sníš.

00:30:07 Chroustáš ten led jako kokršpaněl.

00:30:10 -Ještě si ty své raťafáky vylámeš.
-Jsou to moje raťafáky.

00:30:14 -Některé!
-Náhodou mám víc zubů, než ty.

00:30:19 -O dva.
-O dva, to je hodně.

00:30:22 Řekl bych, že to je dokonce pozoruhodné, když člověk uváží,

00:30:25 kolik ti je.

00:30:27 Hele, nechej si to, ano? Ty už taky nejsi žádný mladík.

00:30:33 Jsem o pět let mladší, vždycky jsem byl a vždycky budu.

00:30:36 -Začínáš plešatět.
-Ty taky beruško, ty taky.

00:30:43 Tak pokud vám tohle něco připomíná, upozorňuji vás, že jde o podobnost

00:30:48 čistě záměrnou, protože Jana Hlaváčová s Luďkem Munzarem

00:30:50 zcela nenápadně přešli do dialogu z filmu - Kdo se bojí

00:30:54 Virginie Wolfové s Liz Taylorovou a Richardem Burtonem

00:30:58 v hlavních rolích.

00:31:00 -Je to tak?
-Je to tak.

00:31:02 Mimochodem, já si drbnu, ano? Slyšela jsem, že se chystají

00:31:07 už po čtvrté vstoupit do manželství.

00:31:09 -To je krásné.
-To máme co dohánět.

00:31:13 Raději ne a co nejdříve se zase sejdeme, třeba v letadle.

00:31:18 Výborně, já strašně rád létám.

00:31:21 POTLESK

00:31:37 I kdybys byl kouzelník, který všechna kouzla zná.

00:31:48 Žádné z nich ti nepoví v čem je lásky tajemství.

00:32:00 Proč tak ráda umírá a proč tisíc tváří má.

00:32:19 Černou s bílou, pláč se sílou

00:32:25 a pýchu málem paví, smích i pak se dostaví.

00:32:31 Zázračný pan - muž. Ó pan - muž.

00:32:38 On je přec pan - muž zázrak, pan - muž zázrak.

00:32:50 Ranní vlak co z dálky přijel skončil naše války Đ baby.

00:32:56 Vítej k nám, dneska můžeš si stýskat,

00:33:02 já vím, že rád ses vrátil, žes byl strašně sám.

00:33:10 Že ráno co ráno s pláčem procitáš.

00:33:15 V nevlídnejch zdích, holý sousudí jako sníh.

00:33:21 Nemáš kam hlavu dát, když ti zlej osud nechce přát.

00:33:28 Baby, vítej k nám.

00:33:47 Když se z okna dívá, často smutný bývá.

00:34:00 Málo si mě všímá.

00:34:05 Vždyť má v očích jen bílou barvu kůže a hřích.

00:34:13 Vím, že potají smíš nosit semnou můj kříž.

00:34:25 Až ta cesta jednou skončí, pak mi těžko vyčteš z očí

00:34:31 lásku a hřích.

00:34:39 Ať si ze všech šesti dílů světa, máš své týdny trápení,

00:34:46 věz, že láska lékem je zázračným.

00:34:52 A stůj, shlédni dolů, štěstí když svíráš v náručí.

00:35:00 Blázen, kdo s ním sám se přátelí.

00:35:05 Zázračným, zázračným, zázračným, zázračným

00:35:13 lékem láska bývá zázračným.

00:35:19 Zázračným, zázračným, zázračným, zázračným

00:35:27 lékem láska bývá zázračným.

00:35:32 Zázračným, zázračným, zázračným, zázračným

00:35:39 lékem láska bývá zázračným.

00:36:06 Hosté sice dneska nepřišli, diváci také ne, ale přesto jsme

00:36:09 byli v Divadélku.

00:36:11 A hned v několika najednou. Já si myslím, že i když diváci

00:36:15 některé písničky a scénky z minulých Divadélek znají,

00:36:18 že se moc rádi podívají znovu. Já ano.

00:36:22 -Tak si to někdy zopakujeme.
-Proč ne?

00:36:24 My se s vámi loučíme. Nashledanou zase někdy příště.

00:36:28 Nashledanou.

00:36:40 Jsi moudřejší, tak řekni mi, proč šťastná jsem tvým štěstím.

00:36:48 Proč jenom ve hvězdách je co semnou bude příští rok.

00:36:56 Já umím předvídat, počítej i s tím, tak už dnes ti říkat smím.

00:37:04 Vyšla hvězda, já to vím, že zatím se to nezdá.

00:37:13 Mně vyšla hvězda, já to vím a tobě se to nezdá.

00:37:19 Nova, supernova Đ Ty. Má hra, má hra.

00:37:23 Má moje jméno - Láska Má hra, má hra.

00:37:27 Nova, supernova Đ Ty. Má hra, má hra.

00:37:31 Má moje jméno - Láska Má hra, má hra.

00:37:35 Nova supernova Má hra, má hra.

00:37:38 Má hra, má hra, má hra, má hra.

00:37:41 Skryté titulky: Eva Hadwigerová Česká televize 2012