Dokument z cyklu výprav za starou technikou a řemesly, tentokrát o historii hornictví (1985). Připravili: M. Švihálek, T. Krejčík, J. Nekuda a J. Večeřa

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Za svědky minulosti: Balada z podzemí Když se obloha rozevře a mezi oblaky probleskne slunce, odrazí čistá hladina jejich obraz. Člověk může nahlédnout až tam, kde končí Země a začíná nebe. A když se postavíte nahoru na hráz, máte před sebou dřímající město jako na dlani. Co lidská paměť sahá, byli klasickým klepáním dřeva o dřevo v Banské Štiavnici svoláváni horníci do díla. Každý den ve 4, 4:30 a v 5 hodin ráno znělo toto klepání z věže nad městem. Starý bača pásl ovce a na kameni spatřil dvě ještěrky. Zlatou a stříbrnou. Když je chtěl chytit, schovaly se mu pod kámen. Bača kámen odvalil a objevil pod nimi zlato a stříbro. Tak prý byly v Banské Štiavnici objeveny drahé kovy. Tolik stará pověst.

Pravda je taková, že první písemné údaje o zdejší těžbě jsou starší než 9 století. O dějinách osídlení vypovídají i archeologické vykopávky. Vysoko nad městem byly vykopány zříceniny starého hradiska ze 13. až 15. století. Pevnost snad patřila královu zástupci, který zde dohlížel na těžbu kovů. Soudí se, že hradisko nebylo zničeno vojenskou silou, ale zemětřesením v 15. století. Podzemní prostory, temno a nevlídné prostředí byly lidmi odedávna spojovány s představou pekla. Tady sídlily různé nečisté bytosti, skřítkové a obři. Bylo třeba neobyčejné odvahy, aby lidé překonali odvěký strach a spustili se do podzemí.

Za svědky minulosti: Balada z podzemí Hornictví tvoří jednu z nejslavnějších kapitol v dějinách techniky. Na jeho poli se odehrávaly první zápasy o nové myšlenky a pokrokové názory. První pomocné primitivní nástroje, rumpály, žentoury, vodní kola se objevily právě v hornictví. Bylo to ještě ve středověku a na prahu novověku. Ve středověku se v okolí Banské Štiavnice dolovaly rudy povrchově. Bylo to na vrchu Vansemberg. Stávalo se, že horníci byli zavaleni uvolněnými skalami. Potom zněly z věže klopačky umíráček. Dějiny hornictví kráčely tímto městem. Nejstarší název obce se objevuje v roce 1217. O 20 let později bylo město povýšeno na královské.

Tradice hornictví je na Slovensku prastará. Lesk zlata a stříbra přitahoval mocné, jejichž touha ještě po větším bohatství byla neukojitelná. Ve stopách staletí zůstávaly jako důkazy tučných let honosné architektonické památky. Bohatá kdysi byla Banská Štiavnica a její sláva se šířila po celé Evropě. To bylo všechno podmíněno neuvěřitelně těžkou a namáhavou prací horníků, mozoly a potem nekonečných generací neznámých lidí. Místní vodní nádrž patří k soustavě vodních děl, jež jsou jedinečnou technickou kuriozitou. Jde o tzv. tajchy. Jsou to unikátní díla sloužící k zásobování banskoštiavnických dolů vodou. Nikde jinde na světě se v podobném rozsahu taková díla nezachovala. Z původních padesáti děl zde zbylo do dnešních dnů 22. Nádrže jsou staré 250 let. Jsou propojeny soustavou kanálů, které svádějí vodu z vyšší nádrže do nižší. Nádrže nejsou zásobovány žádným potokem nebo umělým přítokem nýbrž dešťovou vodou. Celková délka příkopů činí více než 100 km. Tajchy jsou vlastně obrovské číše, do nichž se soustřeďuje voda z okolních svahů. Také akvadukt je součástí důmyslné sítě kanálů a příkopů.

Za svědky minulosti: Balada z podzemí Systém spojovacích kanálů a umělých nádrží byl pečlivě vyměřen a propočítán. Ani kapka vody nesměla přijít na zmar. Vše mělo jediný účel. Shromáždit dostatek vody pro pohon různých těžních organismů. Vodosloupcový stroj pro pohon pístových čerpadel byl vymyšlen a postaven Jozefem Karolem Hellem v roce 1759 na povrchu šachty Zikmund v Banské Štiavnici. Vodní nádrže nad Banskou Štiavnicí zásobovalo celkem sedm Hellových strojů, které na svou dobu dokázaly vyvinout neobyčejnou sílu. Atmosférický ohňový stroj byl postaven v roce 1736 Emanuelem Fišerem na šachtě Josef. Pouhých 14 let poté, co byl první stroj tohoto typu na evropském kontinentě postaven Angličanem Isaacem Portrem v Nové Bani u Banské Štiavnice.

Některé stroje se dochovaly ve skutečné podobě. V místním skanzenu odpočívá unikátní technický dědeček. Vodosloupcový stroj ze šachty Lil v Banské Odruši. Byl postaven před více než 100 lety, ale pracoval ještě v roce 1960. Ozubená kolečka spí svůj věčný sen. Všem generacím, které přijdou po nás, budou vyprávět o průkopnických činech banskoštiavnických inženýrů. Mezi moderními novostavbami ústí staré štoly. Město vrostlo do revíru a naopak. V oblasti banskoštiavnického, novobanského a kremnického rudného revíru se podařilo získat dokumenty o 1 430 báňských dílech. Jde o významné doklady technické historie světového hornictví. S úctou jsou uchovávány vzpomínky na havíře, kteří v hlubinách přišli o život. Symbolem jejich utrpení je Kalvárie, která dominuje městu. Ale pokrok se nedal zastavit. 8. února 1627 byl například v Banské Štiavnici poprvé na světě použit v hornictví střelný prach.

Za svědky minulosti: Balada z podzemí Banskoštiavnický hornický skanzen patří k nejvýznamnějším dílům svého druhu na světě. Byla v něm shromážděna řada technických unikátů. V Banské Štiavnici byla také v roce 1735 založena první škola pro výchovu báňských techniků na světě. Skanzen je budován blízko někdejšího těžebního pole šachty Ondrej a štoly Bartoloměj. Zaujímal plochu asi 15 ha. Koncem 18. století byla Banská Štiavnica se svými 24 tisíci obyvateli třetím největším městem Uherska a zdejší hornický revír vykazoval největší koncentraci dělnictva ve světových relacích. V nejstarším období neměli horníci k dispozici jiné razící nástroje než mlátek a želízko. Práce s nimi byla neuvěřitelně namáhavá. Jenom sestup do hloubky 200 m trval půl hodiny. Lezení do větších hloubek činilo z havířů ve 40 letech invalidy. Za starých časů se všechno dělalo ručně. Pot, krev a mozoly. Důlní vozík s jedním kolečkem sloužil k odklízení horniny. V nízkém sloji často nezbylo než jej tahat a smýkat. Teprve později se začala rozvíjet i doprava důlními vozíky či hunty.

Přes veškerou dřinu bývali horníci nevýslovně hrdi na svůj stav. Patří k němu i slavnostní uniformy podobné vojenským, které havíři oblékaly při různých příležitostech. Jednou z nich byl i slavností průvod městem tzv. Salamander. Také pozvánka na Salamander byla vyklepávána z vrcholu věže nad městem. Zvláštní rytmus zněl každý rok v září, kdy byl průvod pořádán. Lidé si při něm připomínali, že tvrdá dřina je stejnou součástí života jako radost a pocit štěstí. Desítky tisíc lidských osudů se vystřídaly pod střechami hornického města. A jak ubíhala léta, zvětšovala se délka podzemního labyrintu. Dnes už je Banská Štiavnica jen odleskem těch slavných časů, které jedněm přinesly bohatství a druhým dřinu. Nezapomeňme kolik potu a krve tu bylo prolito.

(1985)

Stopáž15 minut
Rok výroby 1986
 ST 4:3
ŽánrDokument