Dokument z cyklu výprav za technickými památkami, tentokrát o historii petřínské lanovky (1985). Připravili: M. Švihálek, T. Krejčík, J. Nekuda a J. Večeřa

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Klikněte pro větší obrázekPetřínská lanovka patří k zajímavým kapitolám technické historie a je svým způsobem technickým unikátem. Všechno začalo po návratu členů Klubu českých turistů ze světové výstavy v Paříži na konci 19. st. Tam se totiž seznámili s jednou z 1. lanových drah na kontinentu. Rychle bylo rozhodnuto, že Praha musí mít svou lanovku také. Stavba trvala pouhý rok. Provoz petřínské lanovky byl zahájen při příležitosti konání jubilejní výstavy 25. července 1881. Svou délkou 396,5 m byla nejdelší lanovkou v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl navržen v té době populární a běžný systém pohonu. Vodní převaha. Vozy zavěšené na společném laně mají v podvozku zabudovanou vodní nádrž, do které se vždy nahoře napumpuje více tekutiny než do spodní. Váha vody vykoná užitečné dílo. Vytáhne prostě nahoru spodní odlehčený vůz. Na vytažení každé osoby se počítalo v průměru 75 kg vody, což činilo při úplném obsazení dolejšího a úplném odlehčení hořejšího vozu 3 600 kg. Z toho vyplývalo, že v nejnepříznivějším případě bylo nutno přibrat až 5,5 m3 vody, aby se dosáhlo dostatečného přebytku hnací síly.

Na začátku 30. let byla trať podstatně prodloužena až na dnešních 510 m. Dolní stanice byla umístěna v barokním domě č. 412 na Újezdě. Pohon byl změněn na elektrický, ale cena jízdenek byla ponechána jako v dobách archaického pohonu vodou. Nahoru 1,50 Kč, dolů o korunu méně. Až 30% stoupání v horní části lanová dráha hravě překonávala 15km rychlostí. 7. červen 1965 se stal nejčernějším datem v historii lanovky. Došlo k sesuvu podmáčené půdy. 15 000 kubíků zeminy zpřelámalo a pokroutilo koleje lanovky jako nejtenčí drátky. 20 let čekala petřínská lanovka na své znovuzrození. V r. 1982 začaly rekonstrukční práce. Ve Vagónce Studénka začaly s výrobou 2 moderních vozů budoucí obnovené lanovky. Z původních vozů se zachovaly pouze podvozky. Návrh nových vypracoval výzkumný ústav kolejových vozidel. Dvounápravové vozy dlouhé 12 m a široké 240 cm jsou konstruovány pro rozchod 1 435 mm a rychlost 4 m za sekundu.

Klikněte pro větší obrázekV červnu 1983 překlenula monolitní mostní konstrukce sesutou část trati. Pokračovala i rekonstrukce výletní restaurace Nebozízek. Snahou projektantů bylo co nejvíc využít původního drážního tělesa. Nové vozy mají hmotnost 10 t. Byly dokončeny v únoru 1985. Na speciálních trajlerech musely být převezeny ze severní Moravy až do Prahy. Cesta trvala 2,5 dne. Opatrnost při manévrování byla podmínkou úspěšné přepravní operace. Vždyť oba lanovkové vozy jsou cennými originály. Každý z nich je rozdělen na 5 dílů s 5 sedadly v příčném směru a vybaven zářivkovým osvětlením a pneumatickým zavíráním dveří.

Také usazení vozů na koleje bylo jemnou operací, při níž záleželo na každém mm. V květnu 1985 se rekonstrukce blížila ke svému závěru. Při návrhu technického řešení a z něho plynoucího postupu výstavby byl výrazně akcentován požadavek na vyloučení zásahů do životního prostředí. Petřín jako tradiční klidová zóna Prahy je pod kontrolou veřejnosti. Jakákoliv stavební činnost v tomto prostoru je rušivým prvkem. Proto byli z technického řešení vyloučeny technologie vyžadující nasazení těžké mechanizace. Prvním a rozhodujícím úkolem stavbařů bylo zajistit stabilitu svahu a tratě před případnými dalšími sesuvy. Tento úkol byl splněn díky náročným technickým řešením. Také Nebozízek byl zcela rekonstruován. Koncem května 1985 bylo už téměř všechno připraveno ke slavnostnímu zahájení. Petřín čekal na svůj velký den.

Klikněte pro větší obrázek15. června se konala první slavnostní jízda obnovené lanovky. Nesměly chybět houfy reportérů a davy zvědavců. Kapacita vozu téměř nestačila pojmout slavnostní hosty. V 10:00 h se vůz konečně vydal na svou první jízdu. Provoz dráhy je obdobný jako u původního řešení - kyvadlový. Se dvěma vozy zavěšenými na společném vlečném laně. Strojovna je původní z r. 1931. Kotouč, na němž je navinuto tažné lano, má průměr 3 m. Hnací elektromotor je stejnosměrný o napětí 3x 380 voltů. Krásný pohled na Hradčany je odměnou pro všechny, kdo se vydají lanovkou na Petřín. Ovládací pulty pro průvodčího jsou umístěné v krajních oddílech vozů. Moderní vybavení pietně uchovává princip pohonu ze 30. let. Kdyby se tažné lano přetrhlo, zachytil by se vůz čelistmi vozové brzdy za lano a brzdění by se přeneslo do strojovny.

Jízda trvá asi 3,5 min. Není to mnoho, ale zážitek je pro všechny trvalý. Horní stanice se strojovnou stojí na náhorní plošině Petřína. Odtud je možné vydávat se na kouzelné procházky. Nebo se vrátit dolů. Lanovka se tedy na Petřín vrátila. Stará dáma se oblékla do nových šatů. Patří k Praze stejně jako Karlův most, Národní divadlo či silueta Hradu. Je dobře, že se našlo dost nadšených a zanícených lidí, kterým není lhostejný osud našich technických památek. Téměř stoletá historie petřínské lanovky se uzavírá. Zapsaly se do ní desítky nadšených odborníků, inženýrů i dělníků. Jejich práce by už nikdy neměla být zmařena nelítostnými silami přírody. Nahoru a dolů jako za starých časů.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1986
 ST 4:3
ŽánrDokument