Pozvání Ondřeje Suchého tentokrát přijali J. Panýrková, J. Vinklář a J. Čmehil (1995). Režie P. Šamánek
00:00:22Srdečně vás všechny vítám opět po čase v naší Kavárničce.
00:00:26Pěkný podvečer, vážení a milí.
00:00:29Ještě než přivítáme našeho dnešního prvního hosta,
00:00:32poslechněte si kousek jedné písničky.
00:00:34ZPĚV
00:00:35Mladý švec, slyšel kdes,
00:00:37že prý bude slavný ples, hned si pospíšil...
00:00:42Určitě jste ji někdy v roce 1958 slyšeli z rádia.
00:00:47Možná, že ji ještě dodnes
00:00:49máte někde na staré gramofonové desce.
00:00:51Takových písniček s francouzskými melodiemi
00:00:53nazpíval náš 1. host celou řadu.
00:00:58Vítáme u nás pana Jaroslava Čmehila.
00:01:04Dobrý den, přátelé!
00:01:06Zdravíme a jsme velice rádi, že jste přijal naše pozvání.
00:01:10Pamatujeme si vás jako zpěváka, ale já si vás také pamatuji
00:01:14jako báječného rozhlasového speakera.
00:01:17Jak to šlo dohromady?
00:01:19Vy jste si prozpěvoval
00:01:20francouzské šanzony francouzsky a česky,
00:01:23pak také černošské spirituály anglicky a česky.
00:01:26Jak jste se k tomu dostal?
00:01:29Dostal jsem se k tomu i rodinným přičiněním,
00:01:31protože maminka si velice často prozpěvovala a výtečně intonovala
00:01:36až do pozdního věku.
00:01:37Tatínek zpíval sóla coby lyrický tenor ve Smetanovi.
00:01:43Nevím, ve kterém roce to bylo,
00:01:46ale na chodbě mě zastavil Harry Macourek,
00:01:48který už taky není mezi námi a říkal mi:
00:01:51Ty máš dobře posazený hlas, ty bys mi mohl slušně zpívat.
00:01:56Takže jsem s ním začal nahrávat písničky u klavíru.
00:02:00Několik jsme jich natočili a po krátké době
00:02:04byla píseň Velké bulváry písní týdne.
00:02:10Vy jste zpíval hodně písní z repertoáru herce
00:02:14a šansoniéra Iff Montana.
00:02:18Nejenom Montana, ale i Jacquese Brela a dalších.
00:02:25Ale převážně Montanu, protože se mi jeho písničky moc
00:02:29líbily tou svižností a lehkostí.
00:02:32On tady jednou v těch 50. letech byl.
00:02:34Byl a dokonce mě zval na večeři do Hotelu Alcron.
00:02:38Byl tady se Simone Signoretovou.
00:02:41Vx těch setkání se slavnými zpěváky máte na svém kontě víc.
00:02:44Některá jména nechám na vás,
00:02:47protože to jsou třeba jazzové legendy.
00:02:50Jazz je moje slabá stránka,
00:02:54protože už od 45. roku coby útlí chlapci,
00:02:58pamatuji si to jako dnes,
00:03:06jsme slýchávali Radio Luxembourk, Voice of America.
00:03:11Přes ty swingové orchestry Woody Hermana, Glena Millera,
00:03:15Count Basieho a dalšího jsme se dostali k jazzu,
00:03:19protože to byl základ.
00:03:22Posléze k poslechu Armstronga, Fitzgeraldové, Betsy Smithové,
00:03:27Sáry Wonové a dalších vynikajících interpretů.
00:03:34Jestli dovolíte, já bych na vás prozradil jednu věc,
00:03:37já mám malou gramofonovou desku, na které je váš rozhovor
00:03:41s Lui Armstrongem, což je rozhovor,
00:03:45který je dnes ve Zlatém fondu Českého rozhlasu.
00:03:51K tomu interwiev s Armstrongem kdybyste tady přečetla.
00:03:56Ondřej má brýle, tak to přečte Ondřej.
00:04:04Myslím, že to je z časopisu Melodie.
00:04:10Loui Armstrong se pozastavil nad tím,
00:04:13že na tiskové konferenci v Hotelu International,
00:04:17v den jeho příjezdu řeč zde přítomným novinářům jaksi vyschla,
00:04:20ale pak se na něj obraceli i v době jeho odpočinku s dotazy,
00:04:23které neměly vztah k jeho pražskému pobytu
00:04:26a mohly být položeny a zodpovězeny právě na oné tiskovce.
00:04:29Čest praporu naštěstí zachránil
00:04:32zvláště redaktor Čmehil z Československého rozhlasu,
00:04:36jehož rozhovor vysílaný v polovině přenosu
00:04:40závěrečného koncertu v sobotu 20. března
00:04:43překypoval vtipnými otázkami a neméně vtipnými odpověďmi
00:04:47a lidmi z Armstrongova okolí byl označen za jeden
00:04:50z nejinteligentnějších interwiev jaké byly s Louisem vůbec pořízeny.
00:04:57To je moc hezká kritika.
00:05:01Ale abych se vrátil k tomu nejzajímavějšímu rozhovoru
00:05:05s Evou Fitzgeraldovou, který si velice považuju.
00:05:11Musel jsem především odchytit jejího manažera pana Normana Granze.
00:05:17Říkal jsem si, že v tom Alcronu na něj musím počkat.
00:05:21Měl jsem zjištěno, že celá tato výprava přijela.
00:05:26Říkal jsem si šedovlasý pán, to bude pan Granze.
00:05:29Oslovil jsem ho, jestli můžu poprosit
00:05:31o interwiev se slečnou Fitzgeraldovou.
00:05:34Ona si říkala slečna.
00:05:37Pan Granze říkal, že přijde dolů za 15 min,
00:05:41Pozval mě na oběd, a že všechno domluvíme.
00:05:44Takže u oběda jsme mile podiskutovali.
00:05:45Říkal, že nikomu jinému z televize,
00:05:47rozhlasu a od filmu, ale mi, že ten rozhovor dá.
00:05:53Malá česká dušička tak jsem pookřál. Bylo mi dobře.
00:05:57A pan Vzpurný, ředitel Lucerny,
00:05:59když jsem po prvním koncertu šel do šatny pana Granze, říkal,
00:06:03ať za ním nechodím, protože je naštvaný.
00:06:05Já nevím, co se mu stalo.
00:06:07Říkám, že já jsem se o to určitě nepřičinil.
00:06:09Já jdu za ním,
00:06:11máme domluvné interwiev, tak za ním jdu.
00:06:13Seděl jako belzebub v rohu šatny na zemi.
00:06:16Říkal: Žádné interwiev nebude.
00:06:18Říkám: Vždyť jste mi to interwiev před 3hod slíbil.
00:06:23Moc o to stojím, je to pro Zlatý fond rozhlasu.
00:06:26Říká: Nezlobte se,
00:06:28ale vaši novináři kladli nesmyslné otázky.
00:06:32-Předtím byla malá tiskovka.
-Jistě.
00:06:36Granze: Ptali se nás,
00:06:37jaký je náš názor na rasovou segregaci.
00:06:40Říkal jsem: Nedá se nic dělat.
00:06:42Moc jsem o to stál, ale děkuji. V každém případě jste mě přijal.
00:06:46A pak jsem šel na chalupu k rodičům.
00:06:49Asi týden po tomto rozhovoru jsem dostal dopis,
00:06:53dodnes ho mám schovaný, je to krásný dopis,
00:06:55že se omlouvá, a že mě zve do Kodaně,
00:06:59že mi pošle letenku.
00:07:02Takže to interwiev s Fitzgeraldovou jsem natočil.
00:07:05Trvalo to 22 min a bylo to krásné.
00:07:08Vy jste letěl na její náklady do Kodaně?
00:07:10Ona si to odečetla z daní. Pro ně to byl nepatrný výdaj.
00:07:16Bylo to nějakých 600 USD za letenku a za hotel.
00:07:19To pro ně nic neznamenalo.
00:07:21Navíc jsem se tam seznámil s báječnými lidmi.
00:07:24Vy jste s sebou přinesl některé dobové výstřižky a zajímavosti...
00:07:28Řekl bych, že pár jich je legračních.
00:07:31...z vašich zpěváckých dob.
00:07:34Tehdy dělal šéfredaktora Mladého světa
00:07:38v 59. roce Arnošt Lustig.
00:07:41Slavný spisovatel,
00:07:43ale ještě mnohem slavnější profesor mnoha amerických univerzit.
00:07:48Zde je třeba Balada o Paříži.
00:07:50Ano, tehdy tam vycházely písničky v notách.
00:07:55Tady je mladý Jaroslav Čmehil.
00:07:57To už není pravda.
00:07:58A potom na straně jednoho dalšího Mladého světa,
00:08:02byla taková legrácka.
00:08:04Již rock rock rock sleduji vaše vtipy
00:08:07a za tu dobu jsem udělal veliký pokRock rock rock.
00:08:10Elwis Presley, malý americký Čmehil.
00:08:17Taková legrácka mě moc potěšila.
00:08:19Já bych teď přešel na téma rozhlas.
00:08:22Vy jste se začátkem 50. let
00:08:25stal hlasatelem Československého rozhlasu.
00:08:30Pracoval jste určitou dobu v rozhlase.
00:08:34Dnes jste režisérem a moderátorem Svobodné Evropy.
00:08:41Za dobu vašeho působení v rozhlase jste musel zažít spoustu přeřeknutí.
00:08:51Nemyslím jako vy, ale třeba vašich hostů.
00:08:54Já jsem se taky podepsal pod několik velice slavných.
00:08:59Ze studny přeřeknutí mých kolegů.
00:09:03Třeba místo reaktivní čtyřmotorové letadlo
00:09:07radioaktivní čtyřmetrové letadlo.
00:09:11Nebo zprávu ze Sovětského svalu.
00:09:16Anebo místo melodie Gejzy Dusíka Lenivá nálada
00:09:21tak Leninova nálada.
00:09:25To bylo jedno ze skvělých vystoupení.
00:09:28Místo Polka Karla Vacka u jezu tak polkla Karla Vacka u jezu.
00:09:33Já si na všechny nevzpomínám,
00:09:36tak tady mám ještě několik takových lahůdek.
00:09:41Třeba slavnostních obědů se zúčastnil s chutí místo s chotí.
00:09:47Já bych se také účastnil s chutí.
00:09:52Myslím, že to byla moje.
00:09:54Duchaplné hlášení ze slunné Moldávie 3 melodie
00:09:56a nejprve ta první.
00:09:58Teď jste vyloudil úsměv na našich rtech,
00:10:02ale já vás chci o něco požádat.
00:10:05Zazněla zde vaše píseň v reprodukované podobě,
00:10:08ale život je život.
00:10:10Kdybyste byl tak laskav a zazpíval nám živě.
00:10:14Bylo by to určitě daleko pěknější.
00:10:16Myslíte, milá Valerie, milý Ondřeji a diváci,
00:10:19že to přežijete?
00:10:21Protože jsem 25 let nestál před mikrofonem.
00:10:27Myslím si,
00:10:29že vy to báječně zvládnete a navíc jste si s sebou
00:10:33přivedl pomocníka a přítele pana doktora Vladimíra Truce.
00:10:50ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:11:50Další píseň pochází z pera Josepha Cosmy.
00:11:53Původně byla napsána
00:11:55jako hudba k baletu a textem ji opatřil
00:11:57slavný francouzský básník Jacques Breve
00:11:59a do češtiny přeložil Vladimír Merhaut.
00:12:04ZPĚV
00:12:06Jak rád bych si s tebou zavzpomínal na krásné dny,
00:12:10které odešly v dál.
00:12:13Ve dvou se nám krásnější život zdá,
00:12:18i Slunce paprsek více nás hřál.
00:12:22Spadané listí už pokrylo zem
00:12:25a vzpomínka vrací se k nám.
00:12:28Spadané listí už pokrylo zem,
00:12:32láska a výčitka stává se snem.
00:12:38A severák jitří ho jen,
00:12:41když v žití samotný muž jde
00:12:46a jednou vzpomínku mám,
00:12:49tvojí píseň již dobře znám.
00:12:56Ta píseň tvá
00:12:59mně připomíná
00:13:04můj šťastný smích
00:13:08i lásku mou.
00:13:12I když jsem sám,
00:13:16nezapomínám,
00:13:20že byl jsem tvým,
00:13:23tys byla mou.
00:13:29Ale v životě tak už bývá,
00:13:33že musíš vzdát se lásky chvil
00:13:38a jen mořská vlna stopy smývá
00:13:44těch dvou,
00:13:47jež osud rozdvojil.
00:13:53ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:14:25Ale v životě tak už bývá,
00:14:30že musíš vzdát se lásky chvil
00:14:35a jen mořská vlna stopy smývá
00:14:41těch dvou,
00:14:44jež osud rozdvojil.
00:14:54ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:15:10Ten pařížský klub je úplná báseň,
00:15:13žádný odjinud mu nepodobá se,
00:15:16je miláčkem všech,
00:15:17střílet si z každého je mu špásem.
00:15:21ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:16:07Ondřej uvedl pana Čmehila písničkou z roku 1958
00:16:11a jestli si dobře vzpomínám, tak to byl právě rok,
00:16:15kdy v kině běžely 2 filmy.
00:16:17Hlavní výhra a Štěňata.
00:16:20A v nich si také zahrál náš další dnešní host.
00:16:24Paní Jaroslava Panýrková.
00:16:40-Dovolte.
-Já vím, já vím, nic mi neříkejte.
00:16:42Já vám řeknu všechno sám.
00:16:45Do 14dnů se berete
00:16:46a proto musí vaše snoubenka zůstat v Praze.
00:16:49Tak já vám něco povím.
00:16:51Za hodinu se vás tady vystřídalo 120.
00:16:53Teď je 11 h a začalo to v 8 h.
00:16:55Všichni tvrdíte totéž
00:16:56nebo vy jste si vymysleli něco nového?
00:16:58Ale my se budeme doopravdy brát.
00:17:00Já vám věřím, protože pochybuji,
00:17:02že byste pro takovou maličkost chtěli klamat úřady.
00:17:09Hanko, pojď, vezmeme se doopravdy.
00:17:13Zkrátka budeš moje žena a já tě z Prahy nepustím.
00:17:20A uvidíme, copak s námi budete dělat.
00:17:26-Oto, a myslel jsi to vážně?
-A ty snad ne?
00:17:32Ale já nemám šaty.
00:17:35To nevadí.
00:17:37-Ale já nemám ani boty.
-To nevadí.
00:17:40-A kdy?
-Hned.
00:17:43Hned? To snad ani nejde hned.
00:17:46A proč by to nešlo hned.
00:17:49Přeji vám splnění
00:17:50nejkrásnějších snů a tužeb vašeho mládí.
00:17:55Vzpomeňte také dnešního dne s úctou svých rodičů
00:17:59a poděkujte jim v duchu za všechnu péči a lásku,
00:18:03kterou vám věnovali.
00:18:09-Srdečně tě mezi námi vítáme.
-Dobrý den.
00:18:13Já děkuji, že jste mě pozvali. Máte to tady velice krásné.
00:18:17Já připouštím, že to bude tak trochu
00:18:19nošení dříví do lesa, protože televizní diváci tě znají
00:18:23z pěkného snídaňového pořadu z Nedělního rána,
00:18:27ale znají tě i rozhlasoví posluchači.
00:18:31Řekla bych, že jsi člověk hodně širokého záběru.
00:18:36Začínám být obezřetná. Co to má znamenat?
00:18:41Pokračuj.
00:18:42Někdy se stává, že si člověk svou profesi vybere.
00:18:45A někdy bych řekla, že je životem do té profese vržen.
00:18:49Jak to bylo s tebou, Jarko?
00:18:51To jsem tušila, že ihned na začátku přijdou začátky.
00:18:57Já jsem nikdy nechtěla být herečkou,
00:18:59tanečnicí ani zpěvačkou.
00:19:02Chodila jsem do školy,
00:19:03která mě moc nebavila, a když jsem se jednou
00:19:06ulívala na chodbě, abych se vyhnula písemné práci,
00:19:11tak jsem potkala takového vysokého pána.
00:19:14Později jsem se dozvěděla, že je to asistent režie.
00:19:18On dělal konkurz po školách,
00:19:21chtěl studentky neherečky do filmu Štěňata.
00:19:25Když nám řekl, že zkoušky jsou dopoledne,
00:19:28a že dostaneme řádnou omluvenku, tak jsme žhavě souhlasily.
00:19:32Přišly jsme na první, druhou, třetí zkoušku,
00:19:35velice jsme se snažily, protože ty zkoušky
00:19:39byly vždy dopoledne.
00:19:41Pak jsem tu roli nedopatřením dostala.
00:19:44Bylo tam mnoho dívek z různých středních škol,
00:19:47takže jsem tam nebyla jediná neherečka.
00:19:49V pátek jsem maturovala a v pondělí jsem začala točit
00:19:54Hlavní výhru i s panem režisérem Novákem.
00:19:58Po skončení tohoto filmu v roce 1958 mi Eduard Hofmann,
00:20:03který byl ředitelem studia Barrandov,
00:20:05nabídl angažmá v hereckém souboru, který se na Barrandově tvořil.
00:20:11Já si pamatuji,
00:20:12že jsem byla 7. člen a všichni mi říkali,
00:20:15že je to šťastné číslo, to si pamatuji.
00:20:17Tam jsem byla 3 roky.
00:20:20Potom jsem měla miminko
00:20:23a po mateřské dovolené mě oslovili známí
00:20:26z mého prvního filmu, kteří pracovali pro Laternu magiku.
00:20:32Byl to hodný Láďa Ulman.
00:20:34Vysoký asistent režie, kterému jsme říkali Dlouhý Láďa.
00:20:41Laterna magika tehdy patřila tzv. pod státní film.
00:20:47Já když jsem přecházela
00:20:48z hereckého souboru na Barrandově do Laterny magiky,
00:20:51tak to bylo, jako kdybych přešla
00:20:53z osobního oddělení do účtárny v rámci jednoho podniku.
00:20:58Tam jsem prožila 9 krásných divadelních sezón.
00:21:03To je teď udička pro Ondřeje.
00:21:05Kde všude jste s Laternou Magikou byli?
00:21:08S Laternou jsem byla všude.
00:21:10Kolika řečí vám bylo dáno.
00:21:14Každý si myslí,
00:21:16že umím 12 jazyků, ale to je nesmysl.
00:21:19Bylo tam nutné,
00:21:21aby ten, kdo je tím interpretem, tak aby měl schopnost
00:21:26naučit se roli ve všech jazycích, které jsou nutné.
00:21:30Samozřejmě ruština, němčina,
00:21:33angličtina, francouzština, ale také vlámština.
00:21:37Uváděla jsem také ve dvou arabských dialektech.
00:21:40Byla to veliká legrace.
00:21:42Já jsem byla hrozně šťastná, když mi řekli, že chtějí,
00:21:46abych jela uvádět Laternu do Damašku,
00:21:48a když je ti 23 tak si říkáš, že arabština není problém,
00:21:52protože ve 23 letech se ti nezdá být nic problémem.
00:21:55Dokonce mě mí kolegové a režiséři utěšovali,
00:21:58že už mluvili s panem Dalátím, který mi ten text přeložil.
00:22:03Byl to známý syrský básník.
00:22:06Pardon, on se jmenoval Casab Hasan.
00:22:09Pan Dalátí byl pán, který nás koupil jako manažer.
00:22:13Když se ten pan Casab Hasan
00:22:15za 2 dny naučil v Praze říkat "pivo dobré?,
00:22:19tak já se jistě za 3 týdny naučím text k Laterně magice.
00:22:24To vám dali ten arabský text, co vypadá jako rozsypaný čaj?
00:22:29Ne, jako rozsypaný čaj vypadá spíše japonština.
00:22:34Vypadá to jako žížalky a je to krásné.
00:22:38Dostala jsem k tomu studentku.
00:22:41Mně se ten text líbil, protože vypadal krásně.
00:22:45Ona ale začala dělat ty zvuky a to bylo hrozné.
00:22:48Nad tím jsme si dost nalámali hlavu,
00:22:50jak latinkou vyjádřit zvuk, protože oni mají dvě K.
00:22:56Jedno normální a to druhé je zadní.
00:23:00Pak normální A a hrdelní A.
00:23:03Mají R a pak vibrující R.
00:23:06Takže to není jednoduché.
00:23:09V Sýrii to byla velká legrace.
00:23:12Pan Dalátí mě velice hlídal, protože jsem neměla střídání,
00:23:15ani v Praze nebyla připravena alternace.
00:23:19Když si to představím dnes, tak bych měla velké nervy.
00:23:22No, tenkrát jsem byla hodně mladá.
00:23:24On mě neustále hlídal, protože říkal,
00:23:26že mám pro něj cenu jedné karavany velbloudů.
00:23:29Ale neřekl kolik velbloudů v jedné karavaně je.
00:23:32No, ale říkal, že mám cenu té karavany.
00:23:34To víš, on to platil.
00:23:37Pro mě byl šok, když jsem poprvé živě vstoupila na jeviště.
00:23:41Nejprve to začínalo záběrem na plátně,
00:23:43kde jsem k nim promlouvala arabsky,
00:23:45tak to oni tak vydechli a bylo hrobové ticho.
00:23:48V úvodu byla scéna,
00:23:50kdy letadlo přistává na letištní plochu,
00:23:52do toho přichází konferenciérka, která vítá jak publikum v sále,
00:23:56tak i ty, co vystupují z letadla na tom plátně
00:24:00a na pohyblivém transportéru přijede primabalerína.
00:24:05Já se jí ptám, jaká byla cesta a ona mi jednou větou odpoví.
00:24:08Z druhé strany přijde zpěvačka a také se jí ptám, jaké to bylo.
00:24:11Ona mi říkala něco o manželovi,
00:24:13končí to a nakonec klavírista a skladatel Jaromír Vomáčka.
00:24:19Byla tam ta laternovská kouzla, tak jak jsem řekla,
00:24:23tak se stalo a za mnou přijel klavír
00:24:25a tam seděl Vomáčka a něco hrál.
00:24:29Já jsem měla přijít k němu,
00:24:30zeptat se ho jak se má a co nám zahraje.
00:24:33On mi měl jednou větou odpovědět a pořád tam hrál polku.
00:24:38Já jsem mezi tím měla přejít dopředu.
00:24:42Tam se spustily 2 turnikety.
00:24:45Do jednoho jsem mluvila francouzsky
00:24:47a do druhého v anglické verzi a uprostřed arabsky.
00:24:49Měla jsem udělat závěr této velké scény.
00:24:52A když jsem arabsky říkala, že to je náš klavírista
00:24:55a komponista Jaromír Vomáčka, tak tam bylo ticho.
00:24:58Tak jsem si říkala, co se to děje.
00:25:01Tak jsem tu větu "a nakonec...? říkala znovu.
00:25:09Couvla jsem si 2 kroky,
00:25:12protože jsem věděla, že uvidím jedním okem do portálu.
00:25:15Tam stál klavír, u něj stál technik a krčil rameny.
00:25:20Ten Vomáčka tam nebyl.
00:25:23Tak jsem na něj nenápadně mrkala, aby tam ten klavír alespoň dodal.
00:25:31Co bylo dál, tak to nevím, ale kolegové říkali,
00:25:34že jsem ten klavír otevírala, že jsem na něj snad i hrála.
00:25:39Já jsem byla v naprostém šoku,
00:25:42protože jsem věděla, že musím utratit čas,
00:25:45než mi naskočí turnikety a budu moct pokračovat dál.
00:25:51Pak ty turnikety naskočily, já jsem to nějak skončila.
00:25:54Povolila se mi kolena, šla jsem totálně k zemi.
00:25:57Pak do mě nalili něco ostřejšího a šli hledat Vomáčku.
00:26:02Ten seděl v parku a četl si dopis od Yvetty Simonové.
00:26:05Dodnes nevím,
00:26:06co mu ta Yveta napsala a proč já jsem to odnesla.
00:26:11Ale pak se mi odvděčil.
00:26:12Byl ke mně velice zdvořilý a stále se mi omlouval.
00:26:17S těmi omluvami jsme končili asi ve 3 ráno.
00:26:21Poslední představení jsme končili o půlnoci.
00:26:24Tak ve 3 ráno jsme se doomlouvali.
00:26:27Zavolal taxíka, vzal si koncertní housle Bohouše Zouly,
00:26:31to byl náš milý kolega, taxíkem jsme odjeli k pyramidám,
00:26:36vystoupili jsme na Cheopsovu pyramidu,
00:26:38klekl mi k nohám a na ty housle mi hrál
00:26:42Montyho čardáš, tak jsem si řekla, že mu to musím odpustit.
00:26:47Vypadá to, že už jsme si řekli všechno.
00:26:50Zbývá mi jenom se rozloučit. Ahoj a na shledanou.
00:26:58Také našeho třetího hosta
00:27:00uvede filmová ukázka z konce 50. let.
00:27:04V té době již přešel z dětských rolí do rolí jinošských
00:27:09a o těch si také budeme povídat.
00:27:12Já jsem starší kuchtík.
00:27:15Jmenuji se Janek.
00:27:17Jak mám tobě říkat?
00:27:20Jak ty se jmenuješ?
00:27:22Nemám žádné jméno. Říkej mi, jak chceš.
00:27:26Musím přemýšlet o tom trošičku.
00:27:33Budu ti říkat Myší kožíšku.
00:27:41Tady máš zástěru.
00:27:47Nemáš hlad?
00:27:49Díky, ty si vezmi také.
00:27:52-V uzlíku mi zbyly buchty s mákem.
-Buchty?
00:27:57Zvykl jsem si na jídla vybraná a jíst buchty mi sprosté připadá.
00:28:02Alespoň ochutnej.
00:28:05No, ber si bez váhání.
00:28:16Myší kožíšku, to je pochutnání.
00:28:20Mohu říci, že v kuchyni zdejší
00:28:23takhle dobrou věc jsem ještě nepoznal.
00:28:26A přitom mám jazyk chlupatější než mnohý princ a mladý král.
00:28:35Vítáme mezi námi vzácného hosta,
00:28:38člena činohry Národního divadla v Praze,
00:28:40pana Josefa Vinkláře.
00:28:46Přeji vám všem pěkný a dobrý den.
00:28:49Srdečně zdravíme a vítáme.
00:28:51Začátek je od slova začínat. Začneme dětstvím.
00:28:56Já začnu jinak, já nezačnu dětstvím.
00:28:59Já začnu tím, co mě napadá, když se blížím k Národnímu divadlu
00:29:06a říkám si, tam máš večer hrát.
00:29:10Když se blížím ke Stavovskému divadlu,
00:29:12tak si říkám, tam budeš dneska večer hrát.
00:29:15Když se blížím k televizi a říkám si,
00:29:17tam budeš hrát a něco číst.
00:29:21Jedu do Ostravy do televize a tam budeš něco povídat.
00:29:26Vždy si myslím, že se probudím a že to byl všechno jenom sen.
00:29:30Že se proudím a budu malý kluk.
00:29:33Budu bos sedět na zápraží tam, kde jsem se narodil
00:29:37a že ten život bude úplně jinak a jiný.
00:29:42Ale pak jsem si přečetl jednu knížku,
00:29:45kde vynikající španělský režisér Luis Buňuel říká,
00:29:49že člověk je odvislý od náhody a že náhoda v životě člověka
00:29:54způsobuje věci, nad kterými sám s úžasem hledí.
00:29:58Že osa jeho života se může otočit až o 360 stupňů.
00:30:06To se mi stalo v životě několikrát a to je také příčina,
00:30:09proč jsem se třeba ocitl v Dismanově rozhlasovém souboru.
00:30:13Já jsem se narodil v hodně malé vesnici.
00:30:15Ta vesnice měla 13 čísel, než jsme vyhořely. Teď má 12.
00:30:22To bylo štěstí v neštěstí, protože ta naše chalupa,
00:30:26teď se chlubím, když říkám chalupa.
00:30:30Byla to taková pastouška půlkou roubená a půlkou zděná.
00:30:34Ta shořela do samého základu.
00:30:37Můj tatínek se nejdříve postaral o kur domácí tzn.
00:30:40o slepice, králíky a o kozu.
00:30:43Pak si vzpomněl, že má 2 syny.
00:30:46Takže my jsme byli ti poslední, které vybral.
00:30:49Postaral se o nás.
00:30:51Pak jsme v té vesnici přespali poslední noc.
00:30:53Druhý den nás naložili do mébláku od firmy Knotek z Jičína
00:30:57a přestěhovali nás do Prahy, kde jsem nikdy nebyl.
00:31:00To by nebyl takový div, ale tam nikdy nebyl
00:31:02ani můj tatínek ani maminka.
00:31:05Zastavili jsme ve čtvrti, která se jmenovala Smíchov,
00:31:09a která se mi na dlouhá léta stala osudnou.
00:31:13Mým královstvím se stala Kinského zahrada
00:31:17s velebným vrchem Petřína, rozhledny a bludiště.
00:31:23Dělicí čarou byla Hladová zeď.
00:31:26Byla to dělicí čára války mezi Smíchováky a Malostraňáky.
00:31:31Tam jsem nikdy nepomyslel na to, že budu dělat něco,
00:31:35čemu se tak vznešeně říká umění nebo herectví.
00:31:38Náhoda způsobila, že jeden můj kamarád říkal:
00:31:40Hele, v rozhlase dělají zkoušky do dětského souboru.
00:31:45Pojď tam se mnou.
00:31:46Protože to byl výborný kamarád, tak jsme tam šli.
00:31:49A k mému neštěstí on tu zkoušku neudělal
00:31:52a já jsem tu zkoušku udělal.
00:31:55Tam se ta osa života velmi změnila,
00:31:58protože jsem začal 2x týdně chodit do souboru,
00:32:02který vedl vynikající pedagog pan Miroslav Disman,
00:32:07který neměl ctižádost vychovávat profesionální herce,
00:32:12spisovatele, básníky a zpěváky, ač se to některým podařilo.
00:32:17Mám na mysli Pavla Kohouta,
00:32:19vynikajícího komentátora Karla Kincla,
00:32:21skvělého textaře Zdeňka Borovce, Ljubu Benešovou, Evu Klepáčovou.
00:32:27Prostě se to některým podařilo.
00:32:29A tam jsem začal recitovat, zpívat, číst knížky a básničky.
00:32:36Z tohoto souboru měli být vybráni kandidáti
00:32:39pro dětské role do filmu Nezbedný bakalář,
00:32:43jehož scénář napsal Zdeněk Štěpánek a hrál v tom hlavní roli.
00:32:48Režií byl pověřen Otakar Vávra.
00:32:52Já jsem byl také vybrán do toho konkurzu.
00:32:54Musím říct, že v životě jste nic potupnějšího nezažili.
00:32:57Je to jako koňská přehlídka. Byl to takový handl s dětmi.
00:33:01Já jsem byl úplně v poslední řadě, protože jsem byl nejmenší.
00:33:05Přišel ke mně pan Štěpánek, a protože mě znal,
00:33:07jeho dcera taky chodila do souboru, tak se mě ptal, co tady dělám.
00:33:11Já jsem mu řekl,
00:33:13že jsem byl vybraný, abych tady dělal zkoušku.
00:33:15Říkal: Tak pojď, naučíme se to spolu.
00:33:17Vzal mě do Gregénského salónku ve Fiziu,
00:33:20to byl sál, kde se nahrávala filmová muzika.
00:33:24Tam jsme se všechny scény naučili na klíně.
00:33:28Pak přišel k Vávrovi a říká: Hele, my už to umíme,
00:33:31bude to hrát tenhle a předvádět ti to nebudeme.
00:33:33Odešel.
00:33:35Skutečně jsem to nepředváděl a tu roli jsem opravu hrál.
00:33:38Do konce života nebudu panu Štěpánkovi dost vděčný.
00:33:45Jsem mu vděčný a budu mu vděčný až do konce svých chvil.
00:33:48Tak takhle to bylo s Nezbedným bakalářem.
00:33:50Vy jste měl to štěstí,
00:33:52že po válce jste se stal na 2 sezóny členem
00:33:54poválečného Divadla Voskovce a Wericha.
00:33:58Pane Vinkláři, prosím vás,
00:34:01jací to byli principálové za doby vašeho působení
00:34:05a jaký vztah jste měl k těmto dvěma velikánům.
00:34:09Když o tom mám mluvit, tak o tom musím říct,
00:34:12že to patří ke dvěma nejkrásnějším letům mého života.
00:34:17Teď zvláště k tomu jubileu všichni povolanější
00:34:22všechno o Janu Werichovi řekli, ale já to budu říkat
00:34:26optikou očí 16letého kluka, jak se ke mně chovali.
00:34:31Protože já jsem až později pochopil,
00:34:34proč se ke mně chovali tak pěkně.
00:34:38Oni v sobě dohromady shromaždovali tátu, pedagoga,
00:34:42režiséra, ředitele, vychovatele a já nevím co všechno.
00:34:47Přišel jsem na to tím, že Jan Werich měl jenom dceru
00:34:52a Jiří Voskovec neměl děti vůbec.
00:34:55Oni se o mě starali, až musím říct dojemně.
00:35:00Až když jsem začal brát rozum, tak jsem si toho začal vážit.
00:35:04Já jsem nevynechal jediné představení,
00:35:08kdybych se na ně nedíval.
00:35:10Nevynechal jsem nikdy jedinou forbínu,
00:35:14abych je neviděl hrát a musím říct,
00:35:18že jsem za to jednou pak byl odměněn,
00:35:20protože jsem udělal to, čemu se v divadle říká průšvih
00:35:24nebo je na to ještě jeden výraz, ale ten nebudu používat.
00:35:29Hráli jsme asi 160. představení Pěsti na oko.
00:35:33Já jsem na Ježkovo bubnové sólo
00:35:35měl pantomimicky sdělit smrt Julia Caesara a zakončit to tím,
00:35:40že se probodne a bylo zřejmé, že Caesar je mrtev.
00:35:43Opona se rozhrne,
00:35:45tam stojí Marcus Antonius u starého bílého sloupu
00:35:50a já jak jsem přišel do toho portálu,
00:35:53tak jsem dostal naprostý výpadek, nevěděl jsem vůbec nic.
00:35:57Stál tam osvětlovač,
00:35:59který vodícím reflektorem svítil po hercích
00:36:01a jmenoval se shodou okolností Franta Řehák,
00:36:03jako výborný moravský herec z Olomouce.
00:36:05-Ptám se: Franto, co mám říkat.
-On: Já nevím, já tady svítím.
00:36:08Říkám: Neblbni, já vůbec nevím, co tam mám říkat.
00:36:11On: Já taky ne.
00:36:12Když jsem tu otázku říkal už potřetí,
00:36:14tak šel na scénu Voskovec s Werichem a řekl:
00:36:17Čekají na tvou řeč, vole. Běž!
00:36:20Tak já jsem šel a řekl jsem: Čekají na tvou řeč, Marcu Antonie.
00:36:24A hra pokračovala dál.
00:36:25Tohle vyprávím proto,
00:36:27že když Voskovec odcházel v roce 1948
00:36:29jako stálý zástupce UNESCA do Paříže, tak mi věnoval fotografii
00:36:33a na té fotografii mám dodnes napsáno
00:36:36"Pepíku Vinkláři, čekají na tvou řeč, vole!
00:36:40Tak ať je pěkná, tvůj Jiří Voskovec?.
00:36:43Tak to je snad jedna z nejkrásnějších památek,
00:36:46kterou mám.
00:36:47Já bych měl říct, že k tomu patří, že v té době jsem strašně málo uměl
00:36:51a ještě k tomu nejsem akademicky vzdělaný herec.
00:36:55Nemám konzervatoř ani akademii múzických umění.
00:36:59Rudolf Hrušínský vždycky říkal, že by to byla báječná
00:37:04odborová organizace neakademicky vzdělaných herců.
00:37:08Hrušínský, Kemr, Adamíra, Voska atd. Mohl bych jmenovat celou řadu.
00:37:14Byla by to docela dobrá odborová organizace.
00:37:17A jak jsem byl nevzdělaný,
00:37:18tak jsem četl všechno nesmyslně dohromady.
00:37:22Četl jsem Dostojevského, Zolu, Mopasána
00:37:26a měl jsem v tom velký nepořádek.
00:37:28Jednou mezi dvěma představeními Voskovec povídá: Co to čteš?
00:37:31Já jsem četl Dostojevského.
00:37:33On: Ty v tom máš takový nepořádek.
00:37:36On neřekl nepořádek,
00:37:37on řekl jiné slovo s koncovkou ?el, ale to se v televizi nedá říkat.
00:37:42Povídá: Máš v tom takový bordel, budeš ke mně chodit v pondělí
00:37:46a já ti v těch knihách udělám trochu pořádek.
00:37:49Takže já jsem každé pondělí dopoledne
00:37:51musel nakráčet do oné slavné Kampovské vily, kde mi Voskovec
00:37:54ukládal na týden tak 3 knížky, které jsem musel přečíst,
00:37:58ani mě nenapadlo, že bych je nepřečetl.
00:38:00Mělo to tu výhodu, že když jsem byl propuštěn,
00:38:03tak jsem mohl k Werichům do 1. patra na oběd.
00:38:06Paní Werichová byla fantastická kuchařka.
00:38:10Proč to vlastně říkám.
00:38:12Werich byl živým důkazem, jaká musela být kuchařka.
00:38:16A tam jsem dostal báječný oběd a odpoledne mě Werich
00:38:19učil pít plzeňské pivo a hrát mariáš.
00:38:22Tak se oni starali o celého člověka. Oni to nenechávali náhodě.
00:38:27Ještě jedna věc by stála za vzpomenutí.
00:38:31Werich mě jednou pozval na ryby. On jinak na ryby jezdil sám.
00:38:35Já jsem si říkal, že to bude hrozné.
00:38:37Ti tiší blázni.
00:38:38On určitě bude chtít,
00:38:40abych přišel ve 3 v noci, ale ne on říkal v 8.
00:38:42Tak já jsem tam v 8 přišel. Všude stažené rolety.
00:38:46Paní Werichová vyšla a říká: Pojď dál, Jan zrovna snídá.
00:38:51Tam jsem pochopil, co je to český klasik.
00:38:53On měl velikou mísu, na tom měl malou misku,
00:38:59kde měl buřty s cibulí, patku chleba, plzeňské pivo
00:39:04a černé kafe a ptal se mě, jestli s ním neposnídám.
00:39:07Já jsem mu řekl, že ne.
00:39:09V té době jsem musel pít bílé kafe se škraloupy
00:39:11a bramborovou bábovku.
00:39:13Nejstrašnější jídlo jaké vůbec existuje.
00:39:15On říká: Máme velký fofr.
00:39:17Musím spěchat,
00:39:18protože musíme koupit třpytky a v 11 musíme být
00:39:21v Plané nad Lužnicí, protože u Grobiána si musíme dát
00:39:23dršťkovou polévku s rohlíky, protože je dělá ručně a kroutí je.
00:39:27Tam musíme být.
00:39:29Skutečně jsme v 11 byli v Plané. Tam jsme si dali dršťkovou polévku.
00:39:32Přijeli jsme do Třeboně.
00:39:35Byli jsme ubytovaní u pana nadlesního.
00:39:38Byl to báječný člověk. Werich strašně spěchal na ty ryby.
00:39:42Jeli jsme na mrtvé rameno za Třeboní třpytkařit.
00:39:44Přijdeme tam. Tam klid, pohoda, nádherné počasí.
00:39:47Werich tu vodu bičuje a bičuje a nic. Voda byla mrtvá.
00:39:50Mně se strašně líbilo, jak to nahazuje.
00:39:53Jak to pomalu přitahuje, ale neuměl jsem to.
00:39:55Říkám: Pane Werich, půjčete mi to taky.
00:39:57On říká: Ne, nepůjčím.
00:39:59Tady jsou blbé ryby. Musí to být na něčí počest.
00:40:02Házel. Co vrh to za někoho.
00:40:04Za Hoffmeistera, za Pelce, za Voskovce, za Ježka a nic.
00:40:08Nechytil nic.
00:40:09Povídám: Pane Werichu, půjčete mi to.
00:40:11On mi ho půjčil a poprvé v životě,
00:40:13já jsem uměl chytat pstruhy a raky do ruky,
00:40:16ale chytat ryby na vlasec jsem neuměl.
00:40:18Hodím to tam a tam se chytila štika,
00:40:20která měla 2, 75 kg.
00:40:23Já jsem myslel,
00:40:24že to byla poslední chvíle Jana Wericha.
00:40:27Já jsem to neuměl sundat ani z háčků.
00:40:29On to věšel na malou jablůňku, a jak se mi to uvolnilo,
00:40:32tak jsem znovu hodil do stejného místa
00:40:34a chytil jsem další štiku, která měla 3, 5 kg.
00:40:36To byl jediný úlovek, který jsme měli a povídal:
00:40:39Tady jsou úplně blbé ryby, berou jenom blbým lidem. Jdeme pryč.
00:40:43Říká: Jdeme na srnce, protože jsme pozvaní na srnce.
00:40:46Ten večer nadlesní povídá: Pane Werichu, my budeme na posedu.
00:40:49Podívejte se, ten srnec je samozřejmě připravený k odstřelu.
00:40:53Přijde zprava. Prosím vás, krátce se popase.
00:40:59Bylo by dobré v tom zvednutí hlavy, jak odchází do mlází.
00:41:04Bylo by dobré...
00:41:06Werich: Prosím vás, to mě neučte, já vím, kdy mám střílet.
00:41:10Jak jsme šli do toho lesa, tak mi povídá:
00:41:12Musíš být v lese ohromně potichu, protože zvěř je nesmírně plachá.
00:41:16Já už jsem viděl, jak ten srnec jde.
00:41:17Říká: Bacha na zvuky. Ty se šíří daleko.
00:41:21Musí to být všechno potichu.
00:41:23Já už vidím, jak se ten srnec pase.
00:41:25A on zase něco povídal a já vidím,
00:41:27jak zvedá hlavu a odchází do mlází.
00:41:29Povídá: No, vidím, že i srnci jsou tady blbí.
00:41:33Jdeme do Regenta na pivo, pojď. Odešli jsme do regenta na pivo.
00:41:37Krásně jsme povečeřeli a šli jsme lehnout.
00:41:40Lehli jsme si na lidovou barokní postel,
00:41:44na které jsme měli spát spolu, tam jsem pochopil,
00:41:47že se může stát, že člověk usne uprostřed věty.
00:41:49Tak já jsem zažil,
00:41:51že člověk může usnout uprostřed slova.
00:41:55Povídali jsme si a on takový renesanční člověk
00:41:59ležel na posteli a povídá: Rozumíš, a zí...
00:42:05A to ...tra už jsem se nikdy nedozvěděl, co budeme dělat.
00:42:08On usnul nádherným hlasitým spánkem a já jsem se mačkal na pelesti.
00:42:15Když jsem se ráno probudil,
00:42:17tak jsem měl na zádech čáru od pelesti.
00:42:19On se vzbudil a říkal: Žabáči, to jsme se vyspali.
00:42:24Byl nadšený, jak jsme se vyspali.
00:42:26Abych to dořekl,
00:42:27byly to skvělí lidé a říkali jednu krásnou věc.
00:42:34Voskovec říká v rozhovoru:
00:42:40Mladí, dělejte a pěstujte srandu, dokud můžete.
00:42:47My jsme s Janem toužili napsat hru,
00:42:51když jsme se vrátili z Ameriky.
00:42:53Nepodařilo se nám to. Všechno jsme napsali do 33 let.
00:42:59Pak už jsme nenapsali skoro nic, protože to nešlo.
00:43:02Pan Werich napsal ještě spoustu krásných věcí
00:43:05a Jiří Voskovec přeložil spoustu krásných věcí.
00:43:08Tak jsem si jenom myslel,
00:43:09že by bylo prospěšné si tu myšlenku zapamatovat,
00:43:12že mladí lidé mají pěstovat srandu.
00:43:14Nebojte se toho slova, to není sprosté slovo.
00:43:17To je dobré slovo. Psina je hrozné slovo.
00:43:21Pane Vinkláři, Jiří Voskovec
00:43:24posléze odjel z republiky a léta plynula,
00:43:29kdy jste měl možnost se s ním nějakým způsobem kontaktovat?
00:43:36S panem Voskovcem už nikdy.
00:43:39Všechno jsem věděl pouze ze skvělého vyprávění
00:43:43od Miroslava Horníčka, který mi o něm vyprávěl.
00:43:46Nikdy jsem s ním už nepřišel do styku.
00:43:48Pokud jde o Jana Wericha tak ano.
00:43:50Tam byl totiž malý zádrhel, když se to divadlo rušilo,
00:43:54když Voskovec odešel a Werich šel do Karlína,
00:43:57tak byl soubor rozpuštěn, on nabídl angažmá
00:44:01Ljubě Hermanové a mě, říkám to se vší skromností.
00:44:06Já jsem nešel, já jsem věděl,
00:44:08že bych se v seriálovém divadle málo naučil
00:44:13a odešel jsem do repertoárového divadla do Pardubic.
00:44:16Vím, že jsem udělal dobře.
00:44:17Setkali jsme se až po letech.
00:44:21Pan Werich sledoval s pozorností,
00:44:24co dělám a jednou jsme se potkali na kostýmní zkoušce u Adama
00:44:29a on už nebyl úplně zdráv, protože měl zařízení tady a tady.
00:44:38Já jsem se ho bál i dotknout.
00:44:39Říkal: Přijď někdy na kus řeči na kafe.
00:44:42Tak jsem přišel a řekl jsem mu,
00:44:44že od něj potřebuji podepsat jednu fotku,
00:44:46protože mám kuriózní fotku od Voskovce.
00:44:49Řekl, ať přijdu, tak jsem v neděli přišel.
00:44:51Bylo to krásné popovídání, ale byl už vážně nemocen.
00:44:56A na tu fotografii mi napsal,
00:44:59byla to fotografie někde na večeři, kde jsme spolu.
00:45:05Říkám: Pane Werichu,
00:45:07tady na té fotce je vám tolik kolik je dneska mě
00:45:10a v té době jste mě vy angažoval do svého divadla.
00:45:13A on tam napsal:
00:45:14"To bylo nedávno, viď? Tvůj Jan Werich.?
00:45:17Takže takovou jsem měl na něj nejkrásnější vzpomínku.
00:45:21Já nevím, jestli bych měla nakonec něco dodávat.
00:45:24Vy jste tady řekl
00:45:26ve vší skromnosti, že nejste graduován,
00:45:30že nemáte vysokou školu ani hereckou konzervatoř,
00:45:33ale vy máte jednu báječnou věc úžasný talent.
00:45:37-Moc vám děkujeme.
-Já vám taky všem děkuji.
00:45:46Písničkou jsme vás dnes přivítali
00:45:49a písničkou o písničkách se s vámi rozloučíme.
00:45:54Mějte se pěkně, vážení a milí.
00:45:56A nezapomínejte na staré písničky, nezaslouží si to.
00:46:01A ty nové nezatracujte, třeba si to taky nezaslouží.
00:46:07-Na shledanou.
-Na shledanou.
00:46:12ZPĚV
00:46:14I písničky stárnou, stárnou,
00:46:19i nad nimi vládne čas.
00:46:26Tu, co jsem rád míval,
00:46:30v mládí si zpíval,
00:46:33nezná už mnohý z vás.
00:46:40I písničky stárnou, stárnou,
00:46:47tak jako my, no jaký div.
00:46:54Vždyť my máme zřejmě osudy stejné,
00:47:02ta stárne později ta dřív.
00:47:08Však i když jen nedlouho zářily,
00:47:15patří jim za to náš vděk.
00:47:22Dovedly radost dát na chvíli
00:47:29a radost je vzácný lék.
00:47:36I písničky stárnou, stárnou,
00:47:43však netřeba nad nimi lkát.
00:47:49Vždyť rodí se nové a ty právě tak
00:47:56nám chtějí kus radostí dát.
00:48:58I písničky stárnou, stárnou,
00:49:04však netřeba nad nimi lkát.
00:49:11Vždyť rodí se nové a ty právě tak
00:49:18nám chtějí kus radostí dát.
00:49:24Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2010
