Pozvání Ondřeje Suchého tentokrát přijali J. Panýrková, J. Vinklář a J. Čmehil (1995). Režie P. Šamánek
00:00:22 Srdečně vás všechny vítám opět po čase v naší Kavárničce.
00:00:26 Pěkný podvečer, vážení a milí.
00:00:29 Ještě než přivítáme našeho dnešního prvního hosta,
00:00:32 poslechněte si kousek jedné písničky.
00:00:34 ZPĚV
00:00:35 Mladý švec, slyšel kdes,
00:00:37 že prý bude slavný ples, hned si pospíšil...
00:00:42 Určitě jste ji někdy v roce 1958 slyšeli z rádia.
00:00:47 Možná, že ji ještě dodnes
00:00:49 máte někde na staré gramofonové desce.
00:00:51 Takových písniček s francouzskými melodiemi
00:00:53 nazpíval náš 1. host celou řadu.
00:00:58 Vítáme u nás pana Jaroslava Čmehila.
00:01:04 Dobrý den, přátelé!
00:01:06 Zdravíme a jsme velice rádi, že jste přijal naše pozvání.
00:01:10 Pamatujeme si vás jako zpěváka, ale já si vás také pamatuji
00:01:14 jako báječného rozhlasového speakera.
00:01:17 Jak to šlo dohromady?
00:01:19 Vy jste si prozpěvoval
00:01:20 francouzské šanzony francouzsky a česky,
00:01:23 pak také černošské spirituály anglicky a česky.
00:01:26 Jak jste se k tomu dostal?
00:01:29 Dostal jsem se k tomu i rodinným přičiněním,
00:01:31 protože maminka si velice často prozpěvovala a výtečně intonovala
00:01:36 až do pozdního věku.
00:01:37 Tatínek zpíval sóla coby lyrický tenor ve Smetanovi.
00:01:43 Nevím, ve kterém roce to bylo,
00:01:46 ale na chodbě mě zastavil Harry Macourek,
00:01:48 který už taky není mezi námi a říkal mi:
00:01:51 Ty máš dobře posazený hlas, ty bys mi mohl slušně zpívat.
00:01:56 Takže jsem s ním začal nahrávat písničky u klavíru.
00:02:00 Několik jsme jich natočili a po krátké době
00:02:04 byla píseň Velké bulváry písní týdne.
00:02:10 Vy jste zpíval hodně písní z repertoáru herce
00:02:14 a šansoniéra Iff Montana.
00:02:18 Nejenom Montana, ale i Jacquese Brela a dalších.
00:02:25 Ale převážně Montanu, protože se mi jeho písničky moc
00:02:29 líbily tou svižností a lehkostí.
00:02:32 On tady jednou v těch 50. letech byl.
00:02:34 Byl a dokonce mě zval na večeři do Hotelu Alcron.
00:02:38 Byl tady se Simone Signoretovou.
00:02:41 Vx těch setkání se slavnými zpěváky máte na svém kontě víc.
00:02:44 Některá jména nechám na vás,
00:02:47 protože to jsou třeba jazzové legendy.
00:02:50 Jazz je moje slabá stránka,
00:02:54 protože už od 45. roku coby útlí chlapci,
00:02:58 pamatuji si to jako dnes,
00:03:06 jsme slýchávali Radio Luxembourk, Voice of America.
00:03:11 Přes ty swingové orchestry Woody Hermana, Glena Millera,
00:03:15 Count Basieho a dalšího jsme se dostali k jazzu,
00:03:19 protože to byl základ.
00:03:22 Posléze k poslechu Armstronga, Fitzgeraldové, Betsy Smithové,
00:03:27 Sáry Wonové a dalších vynikajících interpretů.
00:03:34 Jestli dovolíte, já bych na vás prozradil jednu věc,
00:03:37 já mám malou gramofonovou desku, na které je váš rozhovor
00:03:41 s Lui Armstrongem, což je rozhovor,
00:03:45 který je dnes ve Zlatém fondu Českého rozhlasu.
00:03:51 K tomu interwiev s Armstrongem kdybyste tady přečetla.
00:03:56 Ondřej má brýle, tak to přečte Ondřej.
00:04:04 Myslím, že to je z časopisu Melodie.
00:04:10 Loui Armstrong se pozastavil nad tím,
00:04:13 že na tiskové konferenci v Hotelu International,
00:04:17 v den jeho příjezdu řeč zde přítomným novinářům jaksi vyschla,
00:04:20 ale pak se na něj obraceli i v době jeho odpočinku s dotazy,
00:04:23 které neměly vztah k jeho pražskému pobytu
00:04:26 a mohly být položeny a zodpovězeny právě na oné tiskovce.
00:04:29 Čest praporu naštěstí zachránil
00:04:32 zvláště redaktor Čmehil z Československého rozhlasu,
00:04:36 jehož rozhovor vysílaný v polovině přenosu
00:04:40 závěrečného koncertu v sobotu 20. března
00:04:43 překypoval vtipnými otázkami a neméně vtipnými odpověďmi
00:04:47 a lidmi z Armstrongova okolí byl označen za jeden
00:04:50 z nejinteligentnějších interwiev jaké byly s Louisem vůbec pořízeny.
00:04:57 To je moc hezká kritika.
00:05:01 Ale abych se vrátil k tomu nejzajímavějšímu rozhovoru
00:05:05 s Evou Fitzgeraldovou, který si velice považuju.
00:05:11 Musel jsem především odchytit jejího manažera pana Normana Granze.
00:05:17 Říkal jsem si, že v tom Alcronu na něj musím počkat.
00:05:21 Měl jsem zjištěno, že celá tato výprava přijela.
00:05:26 Říkal jsem si šedovlasý pán, to bude pan Granze.
00:05:29 Oslovil jsem ho, jestli můžu poprosit
00:05:31 o interwiev se slečnou Fitzgeraldovou.
00:05:34 Ona si říkala slečna.
00:05:37 Pan Granze říkal, že přijde dolů za 15 min,
00:05:41 Pozval mě na oběd, a že všechno domluvíme.
00:05:44 Takže u oběda jsme mile podiskutovali.
00:05:45 Říkal, že nikomu jinému z televize,
00:05:47 rozhlasu a od filmu, ale mi, že ten rozhovor dá.
00:05:53 Malá česká dušička tak jsem pookřál. Bylo mi dobře.
00:05:57 A pan Vzpurný, ředitel Lucerny,
00:05:59 když jsem po prvním koncertu šel do šatny pana Granze, říkal,
00:06:03 ať za ním nechodím, protože je naštvaný.
00:06:05 Já nevím, co se mu stalo.
00:06:07 Říkám, že já jsem se o to určitě nepřičinil.
00:06:09 Já jdu za ním,
00:06:11 máme domluvné interwiev, tak za ním jdu.
00:06:13 Seděl jako belzebub v rohu šatny na zemi.
00:06:16 Říkal: Žádné interwiev nebude.
00:06:18 Říkám: Vždyť jste mi to interwiev před 3hod slíbil.
00:06:23 Moc o to stojím, je to pro Zlatý fond rozhlasu.
00:06:26 Říká: Nezlobte se,
00:06:28 ale vaši novináři kladli nesmyslné otázky.
00:06:32 -Předtím byla malá tiskovka.
-Jistě.
00:06:36 Granze: Ptali se nás,
00:06:37 jaký je náš názor na rasovou segregaci.
00:06:40 Říkal jsem: Nedá se nic dělat.
00:06:42 Moc jsem o to stál, ale děkuji. V každém případě jste mě přijal.
00:06:46 A pak jsem šel na chalupu k rodičům.
00:06:49 Asi týden po tomto rozhovoru jsem dostal dopis,
00:06:53 dodnes ho mám schovaný, je to krásný dopis,
00:06:55 že se omlouvá, a že mě zve do Kodaně,
00:06:59 že mi pošle letenku.
00:07:02 Takže to interwiev s Fitzgeraldovou jsem natočil.
00:07:05 Trvalo to 22 min a bylo to krásné.
00:07:08 Vy jste letěl na její náklady do Kodaně?
00:07:10 Ona si to odečetla z daní. Pro ně to byl nepatrný výdaj.
00:07:16 Bylo to nějakých 600 USD za letenku a za hotel.
00:07:19 To pro ně nic neznamenalo.
00:07:21 Navíc jsem se tam seznámil s báječnými lidmi.
00:07:24 Vy jste s sebou přinesl některé dobové výstřižky a zajímavosti...
00:07:28 Řekl bych, že pár jich je legračních.
00:07:31 ...z vašich zpěváckých dob.
00:07:34 Tehdy dělal šéfredaktora Mladého světa
00:07:38 v 59. roce Arnošt Lustig.
00:07:41 Slavný spisovatel,
00:07:43 ale ještě mnohem slavnější profesor mnoha amerických univerzit.
00:07:48 Zde je třeba Balada o Paříži.
00:07:50 Ano, tehdy tam vycházely písničky v notách.
00:07:55 Tady je mladý Jaroslav Čmehil.
00:07:57 To už není pravda.
00:07:58 A potom na straně jednoho dalšího Mladého světa,
00:08:02 byla taková legrácka.
00:08:04 Již rock rock rock sleduji vaše vtipy
00:08:07 a za tu dobu jsem udělal veliký pokRock rock rock.
00:08:10 Elwis Presley, malý americký Čmehil.
00:08:17 Taková legrácka mě moc potěšila.
00:08:19 Já bych teď přešel na téma rozhlas.
00:08:22 Vy jste se začátkem 50. let
00:08:25 stal hlasatelem Československého rozhlasu.
00:08:30 Pracoval jste určitou dobu v rozhlase.
00:08:34 Dnes jste režisérem a moderátorem Svobodné Evropy.
00:08:41 Za dobu vašeho působení v rozhlase jste musel zažít spoustu přeřeknutí.
00:08:51 Nemyslím jako vy, ale třeba vašich hostů.
00:08:54 Já jsem se taky podepsal pod několik velice slavných.
00:08:59 Ze studny přeřeknutí mých kolegů.
00:09:03 Třeba místo reaktivní čtyřmotorové letadlo
00:09:07 radioaktivní čtyřmetrové letadlo.
00:09:11 Nebo zprávu ze Sovětského svalu.
00:09:16 Anebo místo melodie Gejzy Dusíka Lenivá nálada
00:09:21 tak Leninova nálada.
00:09:25 To bylo jedno ze skvělých vystoupení.
00:09:28 Místo Polka Karla Vacka u jezu tak polkla Karla Vacka u jezu.
00:09:33 Já si na všechny nevzpomínám,
00:09:36 tak tady mám ještě několik takových lahůdek.
00:09:41 Třeba slavnostních obědů se zúčastnil s chutí místo s chotí.
00:09:47 Já bych se také účastnil s chutí.
00:09:52 Myslím, že to byla moje.
00:09:54 Duchaplné hlášení ze slunné Moldávie 3 melodie
00:09:56 a nejprve ta první.
00:09:58 Teď jste vyloudil úsměv na našich rtech,
00:10:02 ale já vás chci o něco požádat.
00:10:05 Zazněla zde vaše píseň v reprodukované podobě,
00:10:08 ale život je život.
00:10:10 Kdybyste byl tak laskav a zazpíval nám živě.
00:10:14 Bylo by to určitě daleko pěknější.
00:10:16 Myslíte, milá Valerie, milý Ondřeji a diváci,
00:10:19 že to přežijete?
00:10:21 Protože jsem 25 let nestál před mikrofonem.
00:10:27 Myslím si,
00:10:29 že vy to báječně zvládnete a navíc jste si s sebou
00:10:33 přivedl pomocníka a přítele pana doktora Vladimíra Truce.
00:10:50 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:11:50 Další píseň pochází z pera Josepha Cosmy.
00:11:53 Původně byla napsána
00:11:55 jako hudba k baletu a textem ji opatřil
00:11:57 slavný francouzský básník Jacques Breve
00:11:59 a do češtiny přeložil Vladimír Merhaut.
00:12:04 ZPĚV
00:12:06 Jak rád bych si s tebou zavzpomínal na krásné dny,
00:12:10 které odešly v dál.
00:12:13 Ve dvou se nám krásnější život zdá,
00:12:18 i Slunce paprsek více nás hřál.
00:12:22 Spadané listí už pokrylo zem
00:12:25 a vzpomínka vrací se k nám.
00:12:28 Spadané listí už pokrylo zem,
00:12:32 láska a výčitka stává se snem.
00:12:38 A severák jitří ho jen,
00:12:41 když v žití samotný muž jde
00:12:46 a jednou vzpomínku mám,
00:12:49 tvojí píseň již dobře znám.
00:12:56 Ta píseň tvá
00:12:59 mně připomíná
00:13:04 můj šťastný smích
00:13:08 i lásku mou.
00:13:12 I když jsem sám,
00:13:16 nezapomínám,
00:13:20 že byl jsem tvým,
00:13:23 tys byla mou.
00:13:29 Ale v životě tak už bývá,
00:13:33 že musíš vzdát se lásky chvil
00:13:38 a jen mořská vlna stopy smývá
00:13:44 těch dvou,
00:13:47 jež osud rozdvojil.
00:13:53 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:14:25 Ale v životě tak už bývá,
00:14:30 že musíš vzdát se lásky chvil
00:14:35 a jen mořská vlna stopy smývá
00:14:41 těch dvou,
00:14:44 jež osud rozdvojil.
00:14:54 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:15:10 Ten pařížský klub je úplná báseň,
00:15:13 žádný odjinud mu nepodobá se,
00:15:16 je miláčkem všech,
00:15:17 střílet si z každého je mu špásem.
00:15:21 ZPÍVÁ FRANCOUZSKY
00:16:07 Ondřej uvedl pana Čmehila písničkou z roku 1958
00:16:11 a jestli si dobře vzpomínám, tak to byl právě rok,
00:16:15 kdy v kině běžely 2 filmy.
00:16:17 Hlavní výhra a Štěňata.
00:16:20 A v nich si také zahrál náš další dnešní host.
00:16:24 Paní Jaroslava Panýrková.
00:16:40 -Dovolte.
-Já vím, já vím, nic mi neříkejte.
00:16:42 Já vám řeknu všechno sám.
00:16:45 Do 14dnů se berete
00:16:46 a proto musí vaše snoubenka zůstat v Praze.
00:16:49 Tak já vám něco povím.
00:16:51 Za hodinu se vás tady vystřídalo 120.
00:16:53 Teď je 11 h a začalo to v 8 h.
00:16:55 Všichni tvrdíte totéž
00:16:56 nebo vy jste si vymysleli něco nového?
00:16:58 Ale my se budeme doopravdy brát.
00:17:00 Já vám věřím, protože pochybuji,
00:17:02 že byste pro takovou maličkost chtěli klamat úřady.
00:17:09 Hanko, pojď, vezmeme se doopravdy.
00:17:13 Zkrátka budeš moje žena a já tě z Prahy nepustím.
00:17:20 A uvidíme, copak s námi budete dělat.
00:17:26 -Oto, a myslel jsi to vážně?
-A ty snad ne?
00:17:32 Ale já nemám šaty.
00:17:35 To nevadí.
00:17:37 -Ale já nemám ani boty.
-To nevadí.
00:17:40 -A kdy?
-Hned.
00:17:43 Hned? To snad ani nejde hned.
00:17:46 A proč by to nešlo hned.
00:17:49 Přeji vám splnění
00:17:50 nejkrásnějších snů a tužeb vašeho mládí.
00:17:55 Vzpomeňte také dnešního dne s úctou svých rodičů
00:17:59 a poděkujte jim v duchu za všechnu péči a lásku,
00:18:03 kterou vám věnovali.
00:18:09 -Srdečně tě mezi námi vítáme.
-Dobrý den.
00:18:13 Já děkuji, že jste mě pozvali. Máte to tady velice krásné.
00:18:17 Já připouštím, že to bude tak trochu
00:18:19 nošení dříví do lesa, protože televizní diváci tě znají
00:18:23 z pěkného snídaňového pořadu z Nedělního rána,
00:18:27 ale znají tě i rozhlasoví posluchači.
00:18:31 Řekla bych, že jsi člověk hodně širokého záběru.
00:18:36 Začínám být obezřetná. Co to má znamenat?
00:18:41 Pokračuj.
00:18:42 Někdy se stává, že si člověk svou profesi vybere.
00:18:45 A někdy bych řekla, že je životem do té profese vržen.
00:18:49 Jak to bylo s tebou, Jarko?
00:18:51 To jsem tušila, že ihned na začátku přijdou začátky.
00:18:57 Já jsem nikdy nechtěla být herečkou,
00:18:59 tanečnicí ani zpěvačkou.
00:19:02 Chodila jsem do školy,
00:19:03 která mě moc nebavila, a když jsem se jednou
00:19:06 ulívala na chodbě, abych se vyhnula písemné práci,
00:19:11 tak jsem potkala takového vysokého pána.
00:19:14 Později jsem se dozvěděla, že je to asistent režie.
00:19:18 On dělal konkurz po školách,
00:19:21 chtěl studentky neherečky do filmu Štěňata.
00:19:25 Když nám řekl, že zkoušky jsou dopoledne,
00:19:28 a že dostaneme řádnou omluvenku, tak jsme žhavě souhlasily.
00:19:32 Přišly jsme na první, druhou, třetí zkoušku,
00:19:35 velice jsme se snažily, protože ty zkoušky
00:19:39 byly vždy dopoledne.
00:19:41 Pak jsem tu roli nedopatřením dostala.
00:19:44 Bylo tam mnoho dívek z různých středních škol,
00:19:47 takže jsem tam nebyla jediná neherečka.
00:19:49 V pátek jsem maturovala a v pondělí jsem začala točit
00:19:54 Hlavní výhru i s panem režisérem Novákem.
00:19:58 Po skončení tohoto filmu v roce 1958 mi Eduard Hofmann,
00:20:03 který byl ředitelem studia Barrandov,
00:20:05 nabídl angažmá v hereckém souboru, který se na Barrandově tvořil.
00:20:11 Já si pamatuji,
00:20:12 že jsem byla 7. člen a všichni mi říkali,
00:20:15 že je to šťastné číslo, to si pamatuji.
00:20:17 Tam jsem byla 3 roky.
00:20:20 Potom jsem měla miminko
00:20:23 a po mateřské dovolené mě oslovili známí
00:20:26 z mého prvního filmu, kteří pracovali pro Laternu magiku.
00:20:32 Byl to hodný Láďa Ulman.
00:20:34 Vysoký asistent režie, kterému jsme říkali Dlouhý Láďa.
00:20:41 Laterna magika tehdy patřila tzv. pod státní film.
00:20:47 Já když jsem přecházela
00:20:48 z hereckého souboru na Barrandově do Laterny magiky,
00:20:51 tak to bylo, jako kdybych přešla
00:20:53 z osobního oddělení do účtárny v rámci jednoho podniku.
00:20:58 Tam jsem prožila 9 krásných divadelních sezón.
00:21:03 To je teď udička pro Ondřeje.
00:21:05 Kde všude jste s Laternou Magikou byli?
00:21:08 S Laternou jsem byla všude.
00:21:10 Kolika řečí vám bylo dáno.
00:21:14 Každý si myslí,
00:21:16 že umím 12 jazyků, ale to je nesmysl.
00:21:19 Bylo tam nutné,
00:21:21 aby ten, kdo je tím interpretem, tak aby měl schopnost
00:21:26 naučit se roli ve všech jazycích, které jsou nutné.
00:21:30 Samozřejmě ruština, němčina,
00:21:33 angličtina, francouzština, ale také vlámština.
00:21:37 Uváděla jsem také ve dvou arabských dialektech.
00:21:40 Byla to veliká legrace.
00:21:42 Já jsem byla hrozně šťastná, když mi řekli, že chtějí,
00:21:46 abych jela uvádět Laternu do Damašku,
00:21:48 a když je ti 23 tak si říkáš, že arabština není problém,
00:21:52 protože ve 23 letech se ti nezdá být nic problémem.
00:21:55 Dokonce mě mí kolegové a režiséři utěšovali,
00:21:58 že už mluvili s panem Dalátím, který mi ten text přeložil.
00:22:03 Byl to známý syrský básník.
00:22:06 Pardon, on se jmenoval Casab Hasan.
00:22:09 Pan Dalátí byl pán, který nás koupil jako manažer.
00:22:13 Když se ten pan Casab Hasan
00:22:15 za 2 dny naučil v Praze říkat "pivo dobré?,
00:22:19 tak já se jistě za 3 týdny naučím text k Laterně magice.
00:22:24 To vám dali ten arabský text, co vypadá jako rozsypaný čaj?
00:22:29 Ne, jako rozsypaný čaj vypadá spíše japonština.
00:22:34 Vypadá to jako žížalky a je to krásné.
00:22:38 Dostala jsem k tomu studentku.
00:22:41 Mně se ten text líbil, protože vypadal krásně.
00:22:45 Ona ale začala dělat ty zvuky a to bylo hrozné.
00:22:48 Nad tím jsme si dost nalámali hlavu,
00:22:50 jak latinkou vyjádřit zvuk, protože oni mají dvě K.
00:22:56 Jedno normální a to druhé je zadní.
00:23:00 Pak normální A a hrdelní A.
00:23:03 Mají R a pak vibrující R.
00:23:06 Takže to není jednoduché.
00:23:09 V Sýrii to byla velká legrace.
00:23:12 Pan Dalátí mě velice hlídal, protože jsem neměla střídání,
00:23:15 ani v Praze nebyla připravena alternace.
00:23:19 Když si to představím dnes, tak bych měla velké nervy.
00:23:22 No, tenkrát jsem byla hodně mladá.
00:23:24 On mě neustále hlídal, protože říkal,
00:23:26 že mám pro něj cenu jedné karavany velbloudů.
00:23:29 Ale neřekl kolik velbloudů v jedné karavaně je.
00:23:32 No, ale říkal, že mám cenu té karavany.
00:23:34 To víš, on to platil.
00:23:37 Pro mě byl šok, když jsem poprvé živě vstoupila na jeviště.
00:23:41 Nejprve to začínalo záběrem na plátně,
00:23:43 kde jsem k nim promlouvala arabsky,
00:23:45 tak to oni tak vydechli a bylo hrobové ticho.
00:23:48 V úvodu byla scéna,
00:23:50 kdy letadlo přistává na letištní plochu,
00:23:52 do toho přichází konferenciérka, která vítá jak publikum v sále,
00:23:56 tak i ty, co vystupují z letadla na tom plátně
00:24:00 a na pohyblivém transportéru přijede primabalerína.
00:24:05 Já se jí ptám, jaká byla cesta a ona mi jednou větou odpoví.
00:24:08 Z druhé strany přijde zpěvačka a také se jí ptám, jaké to bylo.
00:24:11 Ona mi říkala něco o manželovi,
00:24:13 končí to a nakonec klavírista a skladatel Jaromír Vomáčka.
00:24:19 Byla tam ta laternovská kouzla, tak jak jsem řekla,
00:24:23 tak se stalo a za mnou přijel klavír
00:24:25 a tam seděl Vomáčka a něco hrál.
00:24:29 Já jsem měla přijít k němu,
00:24:30 zeptat se ho jak se má a co nám zahraje.
00:24:33 On mi měl jednou větou odpovědět a pořád tam hrál polku.
00:24:38 Já jsem mezi tím měla přejít dopředu.
00:24:42 Tam se spustily 2 turnikety.
00:24:45 Do jednoho jsem mluvila francouzsky
00:24:47 a do druhého v anglické verzi a uprostřed arabsky.
00:24:49 Měla jsem udělat závěr této velké scény.
00:24:52 A když jsem arabsky říkala, že to je náš klavírista
00:24:55 a komponista Jaromír Vomáčka, tak tam bylo ticho.
00:24:58 Tak jsem si říkala, co se to děje.
00:25:01 Tak jsem tu větu "a nakonec...? říkala znovu.
00:25:09 Couvla jsem si 2 kroky,
00:25:12 protože jsem věděla, že uvidím jedním okem do portálu.
00:25:15 Tam stál klavír, u něj stál technik a krčil rameny.
00:25:20 Ten Vomáčka tam nebyl.
00:25:23 Tak jsem na něj nenápadně mrkala, aby tam ten klavír alespoň dodal.
00:25:31 Co bylo dál, tak to nevím, ale kolegové říkali,
00:25:34 že jsem ten klavír otevírala, že jsem na něj snad i hrála.
00:25:39 Já jsem byla v naprostém šoku,
00:25:42 protože jsem věděla, že musím utratit čas,
00:25:45 než mi naskočí turnikety a budu moct pokračovat dál.
00:25:51 Pak ty turnikety naskočily, já jsem to nějak skončila.
00:25:54 Povolila se mi kolena, šla jsem totálně k zemi.
00:25:57 Pak do mě nalili něco ostřejšího a šli hledat Vomáčku.
00:26:02 Ten seděl v parku a četl si dopis od Yvetty Simonové.
00:26:05 Dodnes nevím,
00:26:06 co mu ta Yveta napsala a proč já jsem to odnesla.
00:26:11 Ale pak se mi odvděčil.
00:26:12 Byl ke mně velice zdvořilý a stále se mi omlouval.
00:26:17 S těmi omluvami jsme končili asi ve 3 ráno.
00:26:21 Poslední představení jsme končili o půlnoci.
00:26:24 Tak ve 3 ráno jsme se doomlouvali.
00:26:27 Zavolal taxíka, vzal si koncertní housle Bohouše Zouly,
00:26:31 to byl náš milý kolega, taxíkem jsme odjeli k pyramidám,
00:26:36 vystoupili jsme na Cheopsovu pyramidu,
00:26:38 klekl mi k nohám a na ty housle mi hrál
00:26:42 Montyho čardáš, tak jsem si řekla, že mu to musím odpustit.
00:26:47 Vypadá to, že už jsme si řekli všechno.
00:26:50 Zbývá mi jenom se rozloučit. Ahoj a na shledanou.
00:26:58 Také našeho třetího hosta
00:27:00 uvede filmová ukázka z konce 50. let.
00:27:04 V té době již přešel z dětských rolí do rolí jinošských
00:27:09 a o těch si také budeme povídat.
00:27:12 Já jsem starší kuchtík.
00:27:15 Jmenuji se Janek.
00:27:17 Jak mám tobě říkat?
00:27:20 Jak ty se jmenuješ?
00:27:22 Nemám žádné jméno. Říkej mi, jak chceš.
00:27:26 Musím přemýšlet o tom trošičku.
00:27:33 Budu ti říkat Myší kožíšku.
00:27:41 Tady máš zástěru.
00:27:47 Nemáš hlad?
00:27:49 Díky, ty si vezmi také.
00:27:52 -V uzlíku mi zbyly buchty s mákem.
-Buchty?
00:27:57 Zvykl jsem si na jídla vybraná a jíst buchty mi sprosté připadá.
00:28:02 Alespoň ochutnej.
00:28:05 No, ber si bez váhání.
00:28:16 Myší kožíšku, to je pochutnání.
00:28:20 Mohu říci, že v kuchyni zdejší
00:28:23 takhle dobrou věc jsem ještě nepoznal.
00:28:26 A přitom mám jazyk chlupatější než mnohý princ a mladý král.
00:28:35 Vítáme mezi námi vzácného hosta,
00:28:38 člena činohry Národního divadla v Praze,
00:28:40 pana Josefa Vinkláře.
00:28:46 Přeji vám všem pěkný a dobrý den.
00:28:49 Srdečně zdravíme a vítáme.
00:28:51 Začátek je od slova začínat. Začneme dětstvím.
00:28:56 Já začnu jinak, já nezačnu dětstvím.
00:28:59 Já začnu tím, co mě napadá, když se blížím k Národnímu divadlu
00:29:06 a říkám si, tam máš večer hrát.
00:29:10 Když se blížím ke Stavovskému divadlu,
00:29:12 tak si říkám, tam budeš dneska večer hrát.
00:29:15 Když se blížím k televizi a říkám si,
00:29:17 tam budeš hrát a něco číst.
00:29:21 Jedu do Ostravy do televize a tam budeš něco povídat.
00:29:26 Vždy si myslím, že se probudím a že to byl všechno jenom sen.
00:29:30 Že se proudím a budu malý kluk.
00:29:33 Budu bos sedět na zápraží tam, kde jsem se narodil
00:29:37 a že ten život bude úplně jinak a jiný.
00:29:42 Ale pak jsem si přečetl jednu knížku,
00:29:45 kde vynikající španělský režisér Luis Buňuel říká,
00:29:49 že člověk je odvislý od náhody a že náhoda v životě člověka
00:29:54 způsobuje věci, nad kterými sám s úžasem hledí.
00:29:58 Že osa jeho života se může otočit až o 360 stupňů.
00:30:06 To se mi stalo v životě několikrát a to je také příčina,
00:30:09 proč jsem se třeba ocitl v Dismanově rozhlasovém souboru.
00:30:13 Já jsem se narodil v hodně malé vesnici.
00:30:15 Ta vesnice měla 13 čísel, než jsme vyhořely. Teď má 12.
00:30:22 To bylo štěstí v neštěstí, protože ta naše chalupa,
00:30:26 teď se chlubím, když říkám chalupa.
00:30:30 Byla to taková pastouška půlkou roubená a půlkou zděná.
00:30:34 Ta shořela do samého základu.
00:30:37 Můj tatínek se nejdříve postaral o kur domácí tzn.
00:30:40 o slepice, králíky a o kozu.
00:30:43 Pak si vzpomněl, že má 2 syny.
00:30:46 Takže my jsme byli ti poslední, které vybral.
00:30:49 Postaral se o nás.
00:30:51 Pak jsme v té vesnici přespali poslední noc.
00:30:53 Druhý den nás naložili do mébláku od firmy Knotek z Jičína
00:30:57 a přestěhovali nás do Prahy, kde jsem nikdy nebyl.
00:31:00 To by nebyl takový div, ale tam nikdy nebyl
00:31:02 ani můj tatínek ani maminka.
00:31:05 Zastavili jsme ve čtvrti, která se jmenovala Smíchov,
00:31:09 a která se mi na dlouhá léta stala osudnou.
00:31:13 Mým královstvím se stala Kinského zahrada
00:31:17 s velebným vrchem Petřína, rozhledny a bludiště.
00:31:23 Dělicí čarou byla Hladová zeď.
00:31:26 Byla to dělicí čára války mezi Smíchováky a Malostraňáky.
00:31:31 Tam jsem nikdy nepomyslel na to, že budu dělat něco,
00:31:35 čemu se tak vznešeně říká umění nebo herectví.
00:31:38 Náhoda způsobila, že jeden můj kamarád říkal:
00:31:40 Hele, v rozhlase dělají zkoušky do dětského souboru.
00:31:45 Pojď tam se mnou.
00:31:46 Protože to byl výborný kamarád, tak jsme tam šli.
00:31:49 A k mému neštěstí on tu zkoušku neudělal
00:31:52 a já jsem tu zkoušku udělal.
00:31:55 Tam se ta osa života velmi změnila,
00:31:58 protože jsem začal 2x týdně chodit do souboru,
00:32:02 který vedl vynikající pedagog pan Miroslav Disman,
00:32:07 který neměl ctižádost vychovávat profesionální herce,
00:32:12 spisovatele, básníky a zpěváky, ač se to některým podařilo.
00:32:17 Mám na mysli Pavla Kohouta,
00:32:19 vynikajícího komentátora Karla Kincla,
00:32:21 skvělého textaře Zdeňka Borovce, Ljubu Benešovou, Evu Klepáčovou.
00:32:27 Prostě se to některým podařilo.
00:32:29 A tam jsem začal recitovat, zpívat, číst knížky a básničky.
00:32:36 Z tohoto souboru měli být vybráni kandidáti
00:32:39 pro dětské role do filmu Nezbedný bakalář,
00:32:43 jehož scénář napsal Zdeněk Štěpánek a hrál v tom hlavní roli.
00:32:48 Režií byl pověřen Otakar Vávra.
00:32:52 Já jsem byl také vybrán do toho konkurzu.
00:32:54 Musím říct, že v životě jste nic potupnějšího nezažili.
00:32:57 Je to jako koňská přehlídka. Byl to takový handl s dětmi.
00:33:01 Já jsem byl úplně v poslední řadě, protože jsem byl nejmenší.
00:33:05 Přišel ke mně pan Štěpánek, a protože mě znal,
00:33:07 jeho dcera taky chodila do souboru, tak se mě ptal, co tady dělám.
00:33:11 Já jsem mu řekl,
00:33:13 že jsem byl vybraný, abych tady dělal zkoušku.
00:33:15 Říkal: Tak pojď, naučíme se to spolu.
00:33:17 Vzal mě do Gregénského salónku ve Fiziu,
00:33:20 to byl sál, kde se nahrávala filmová muzika.
00:33:24 Tam jsme se všechny scény naučili na klíně.
00:33:28 Pak přišel k Vávrovi a říká: Hele, my už to umíme,
00:33:31 bude to hrát tenhle a předvádět ti to nebudeme.
00:33:33 Odešel.
00:33:35 Skutečně jsem to nepředváděl a tu roli jsem opravu hrál.
00:33:38 Do konce života nebudu panu Štěpánkovi dost vděčný.
00:33:45 Jsem mu vděčný a budu mu vděčný až do konce svých chvil.
00:33:48 Tak takhle to bylo s Nezbedným bakalářem.
00:33:50 Vy jste měl to štěstí,
00:33:52 že po válce jste se stal na 2 sezóny členem
00:33:54 poválečného Divadla Voskovce a Wericha.
00:33:58 Pane Vinkláři, prosím vás,
00:34:01 jací to byli principálové za doby vašeho působení
00:34:05 a jaký vztah jste měl k těmto dvěma velikánům.
00:34:09 Když o tom mám mluvit, tak o tom musím říct,
00:34:12 že to patří ke dvěma nejkrásnějším letům mého života.
00:34:17 Teď zvláště k tomu jubileu všichni povolanější
00:34:22 všechno o Janu Werichovi řekli, ale já to budu říkat
00:34:26 optikou očí 16letého kluka, jak se ke mně chovali.
00:34:31 Protože já jsem až později pochopil,
00:34:34 proč se ke mně chovali tak pěkně.
00:34:38 Oni v sobě dohromady shromaždovali tátu, pedagoga,
00:34:42 režiséra, ředitele, vychovatele a já nevím co všechno.
00:34:47 Přišel jsem na to tím, že Jan Werich měl jenom dceru
00:34:52 a Jiří Voskovec neměl děti vůbec.
00:34:55 Oni se o mě starali, až musím říct dojemně.
00:35:00 Až když jsem začal brát rozum, tak jsem si toho začal vážit.
00:35:04 Já jsem nevynechal jediné představení,
00:35:08 kdybych se na ně nedíval.
00:35:10 Nevynechal jsem nikdy jedinou forbínu,
00:35:14 abych je neviděl hrát a musím říct,
00:35:18 že jsem za to jednou pak byl odměněn,
00:35:20 protože jsem udělal to, čemu se v divadle říká průšvih
00:35:24 nebo je na to ještě jeden výraz, ale ten nebudu používat.
00:35:29 Hráli jsme asi 160. představení Pěsti na oko.
00:35:33 Já jsem na Ježkovo bubnové sólo
00:35:35 měl pantomimicky sdělit smrt Julia Caesara a zakončit to tím,
00:35:40 že se probodne a bylo zřejmé, že Caesar je mrtev.
00:35:43 Opona se rozhrne,
00:35:45 tam stojí Marcus Antonius u starého bílého sloupu
00:35:50 a já jak jsem přišel do toho portálu,
00:35:53 tak jsem dostal naprostý výpadek, nevěděl jsem vůbec nic.
00:35:57 Stál tam osvětlovač,
00:35:59 který vodícím reflektorem svítil po hercích
00:36:01 a jmenoval se shodou okolností Franta Řehák,
00:36:03 jako výborný moravský herec z Olomouce.
00:36:05 -Ptám se: Franto, co mám říkat.
-On: Já nevím, já tady svítím.
00:36:08 Říkám: Neblbni, já vůbec nevím, co tam mám říkat.
00:36:11 On: Já taky ne.
00:36:12 Když jsem tu otázku říkal už potřetí,
00:36:14 tak šel na scénu Voskovec s Werichem a řekl:
00:36:17 Čekají na tvou řeč, vole. Běž!
00:36:20 Tak já jsem šel a řekl jsem: Čekají na tvou řeč, Marcu Antonie.
00:36:24 A hra pokračovala dál.
00:36:25 Tohle vyprávím proto,
00:36:27 že když Voskovec odcházel v roce 1948
00:36:29 jako stálý zástupce UNESCA do Paříže, tak mi věnoval fotografii
00:36:33 a na té fotografii mám dodnes napsáno
00:36:36 "Pepíku Vinkláři, čekají na tvou řeč, vole!
00:36:40 Tak ať je pěkná, tvůj Jiří Voskovec?.
00:36:43 Tak to je snad jedna z nejkrásnějších památek,
00:36:46 kterou mám.
00:36:47 Já bych měl říct, že k tomu patří, že v té době jsem strašně málo uměl
00:36:51 a ještě k tomu nejsem akademicky vzdělaný herec.
00:36:55 Nemám konzervatoř ani akademii múzických umění.
00:36:59 Rudolf Hrušínský vždycky říkal, že by to byla báječná
00:37:04 odborová organizace neakademicky vzdělaných herců.
00:37:08 Hrušínský, Kemr, Adamíra, Voska atd. Mohl bych jmenovat celou řadu.
00:37:14 Byla by to docela dobrá odborová organizace.
00:37:17 A jak jsem byl nevzdělaný,
00:37:18 tak jsem četl všechno nesmyslně dohromady.
00:37:22 Četl jsem Dostojevského, Zolu, Mopasána
00:37:26 a měl jsem v tom velký nepořádek.
00:37:28 Jednou mezi dvěma představeními Voskovec povídá: Co to čteš?
00:37:31 Já jsem četl Dostojevského.
00:37:33 On: Ty v tom máš takový nepořádek.
00:37:36 On neřekl nepořádek,
00:37:37 on řekl jiné slovo s koncovkou ?el, ale to se v televizi nedá říkat.
00:37:42 Povídá: Máš v tom takový bordel, budeš ke mně chodit v pondělí
00:37:46 a já ti v těch knihách udělám trochu pořádek.
00:37:49 Takže já jsem každé pondělí dopoledne
00:37:51 musel nakráčet do oné slavné Kampovské vily, kde mi Voskovec
00:37:54 ukládal na týden tak 3 knížky, které jsem musel přečíst,
00:37:58 ani mě nenapadlo, že bych je nepřečetl.
00:38:00 Mělo to tu výhodu, že když jsem byl propuštěn,
00:38:03 tak jsem mohl k Werichům do 1. patra na oběd.
00:38:06 Paní Werichová byla fantastická kuchařka.
00:38:10 Proč to vlastně říkám.
00:38:12 Werich byl živým důkazem, jaká musela být kuchařka.
00:38:16 A tam jsem dostal báječný oběd a odpoledne mě Werich
00:38:19 učil pít plzeňské pivo a hrát mariáš.
00:38:22 Tak se oni starali o celého člověka. Oni to nenechávali náhodě.
00:38:27 Ještě jedna věc by stála za vzpomenutí.
00:38:31 Werich mě jednou pozval na ryby. On jinak na ryby jezdil sám.
00:38:35 Já jsem si říkal, že to bude hrozné.
00:38:37 Ti tiší blázni.
00:38:38 On určitě bude chtít,
00:38:40 abych přišel ve 3 v noci, ale ne on říkal v 8.
00:38:42 Tak já jsem tam v 8 přišel. Všude stažené rolety.
00:38:46 Paní Werichová vyšla a říká: Pojď dál, Jan zrovna snídá.
00:38:51 Tam jsem pochopil, co je to český klasik.
00:38:53 On měl velikou mísu, na tom měl malou misku,
00:38:59 kde měl buřty s cibulí, patku chleba, plzeňské pivo
00:39:04 a černé kafe a ptal se mě, jestli s ním neposnídám.
00:39:07 Já jsem mu řekl, že ne.
00:39:09 V té době jsem musel pít bílé kafe se škraloupy
00:39:11 a bramborovou bábovku.
00:39:13 Nejstrašnější jídlo jaké vůbec existuje.
00:39:15 On říká: Máme velký fofr.
00:39:17 Musím spěchat,
00:39:18 protože musíme koupit třpytky a v 11 musíme být
00:39:21 v Plané nad Lužnicí, protože u Grobiána si musíme dát
00:39:23 dršťkovou polévku s rohlíky, protože je dělá ručně a kroutí je.
00:39:27 Tam musíme být.
00:39:29 Skutečně jsme v 11 byli v Plané. Tam jsme si dali dršťkovou polévku.
00:39:32 Přijeli jsme do Třeboně.
00:39:35 Byli jsme ubytovaní u pana nadlesního.
00:39:38 Byl to báječný člověk. Werich strašně spěchal na ty ryby.
00:39:42 Jeli jsme na mrtvé rameno za Třeboní třpytkařit.
00:39:44 Přijdeme tam. Tam klid, pohoda, nádherné počasí.
00:39:47 Werich tu vodu bičuje a bičuje a nic. Voda byla mrtvá.
00:39:50 Mně se strašně líbilo, jak to nahazuje.
00:39:53 Jak to pomalu přitahuje, ale neuměl jsem to.
00:39:55 Říkám: Pane Werich, půjčete mi to taky.
00:39:57 On říká: Ne, nepůjčím.
00:39:59 Tady jsou blbé ryby. Musí to být na něčí počest.
00:40:02 Házel. Co vrh to za někoho.
00:40:04 Za Hoffmeistera, za Pelce, za Voskovce, za Ježka a nic.
00:40:08 Nechytil nic.
00:40:09 Povídám: Pane Werichu, půjčete mi to.
00:40:11 On mi ho půjčil a poprvé v životě,
00:40:13 já jsem uměl chytat pstruhy a raky do ruky,
00:40:16 ale chytat ryby na vlasec jsem neuměl.
00:40:18 Hodím to tam a tam se chytila štika,
00:40:20 která měla 2, 75 kg.
00:40:23 Já jsem myslel,
00:40:24 že to byla poslední chvíle Jana Wericha.
00:40:27 Já jsem to neuměl sundat ani z háčků.
00:40:29 On to věšel na malou jablůňku, a jak se mi to uvolnilo,
00:40:32 tak jsem znovu hodil do stejného místa
00:40:34 a chytil jsem další štiku, která měla 3, 5 kg.
00:40:36 To byl jediný úlovek, který jsme měli a povídal:
00:40:39 Tady jsou úplně blbé ryby, berou jenom blbým lidem. Jdeme pryč.
00:40:43 Říká: Jdeme na srnce, protože jsme pozvaní na srnce.
00:40:46 Ten večer nadlesní povídá: Pane Werichu, my budeme na posedu.
00:40:49 Podívejte se, ten srnec je samozřejmě připravený k odstřelu.
00:40:53 Přijde zprava. Prosím vás, krátce se popase.
00:40:59 Bylo by dobré v tom zvednutí hlavy, jak odchází do mlází.
00:41:04 Bylo by dobré...
00:41:06 Werich: Prosím vás, to mě neučte, já vím, kdy mám střílet.
00:41:10 Jak jsme šli do toho lesa, tak mi povídá:
00:41:12 Musíš být v lese ohromně potichu, protože zvěř je nesmírně plachá.
00:41:16 Já už jsem viděl, jak ten srnec jde.
00:41:17 Říká: Bacha na zvuky. Ty se šíří daleko.
00:41:21 Musí to být všechno potichu.
00:41:23 Já už vidím, jak se ten srnec pase.
00:41:25 A on zase něco povídal a já vidím,
00:41:27 jak zvedá hlavu a odchází do mlází.
00:41:29 Povídá: No, vidím, že i srnci jsou tady blbí.
00:41:33 Jdeme do Regenta na pivo, pojď. Odešli jsme do regenta na pivo.
00:41:37 Krásně jsme povečeřeli a šli jsme lehnout.
00:41:40 Lehli jsme si na lidovou barokní postel,
00:41:44 na které jsme měli spát spolu, tam jsem pochopil,
00:41:47 že se může stát, že člověk usne uprostřed věty.
00:41:49 Tak já jsem zažil,
00:41:51 že člověk může usnout uprostřed slova.
00:41:55 Povídali jsme si a on takový renesanční člověk
00:41:59 ležel na posteli a povídá: Rozumíš, a zí...
00:42:05 A to ...tra už jsem se nikdy nedozvěděl, co budeme dělat.
00:42:08 On usnul nádherným hlasitým spánkem a já jsem se mačkal na pelesti.
00:42:15 Když jsem se ráno probudil,
00:42:17 tak jsem měl na zádech čáru od pelesti.
00:42:19 On se vzbudil a říkal: Žabáči, to jsme se vyspali.
00:42:24 Byl nadšený, jak jsme se vyspali.
00:42:26 Abych to dořekl,
00:42:27 byly to skvělí lidé a říkali jednu krásnou věc.
00:42:34 Voskovec říká v rozhovoru:
00:42:40 Mladí, dělejte a pěstujte srandu, dokud můžete.
00:42:47 My jsme s Janem toužili napsat hru,
00:42:51 když jsme se vrátili z Ameriky.
00:42:53 Nepodařilo se nám to. Všechno jsme napsali do 33 let.
00:42:59 Pak už jsme nenapsali skoro nic, protože to nešlo.
00:43:02 Pan Werich napsal ještě spoustu krásných věcí
00:43:05 a Jiří Voskovec přeložil spoustu krásných věcí.
00:43:08 Tak jsem si jenom myslel,
00:43:09 že by bylo prospěšné si tu myšlenku zapamatovat,
00:43:12 že mladí lidé mají pěstovat srandu.
00:43:14 Nebojte se toho slova, to není sprosté slovo.
00:43:17 To je dobré slovo. Psina je hrozné slovo.
00:43:21 Pane Vinkláři, Jiří Voskovec
00:43:24 posléze odjel z republiky a léta plynula,
00:43:29 kdy jste měl možnost se s ním nějakým způsobem kontaktovat?
00:43:36 S panem Voskovcem už nikdy.
00:43:39 Všechno jsem věděl pouze ze skvělého vyprávění
00:43:43 od Miroslava Horníčka, který mi o něm vyprávěl.
00:43:46 Nikdy jsem s ním už nepřišel do styku.
00:43:48 Pokud jde o Jana Wericha tak ano.
00:43:50 Tam byl totiž malý zádrhel, když se to divadlo rušilo,
00:43:54 když Voskovec odešel a Werich šel do Karlína,
00:43:57 tak byl soubor rozpuštěn, on nabídl angažmá
00:44:01 Ljubě Hermanové a mě, říkám to se vší skromností.
00:44:06 Já jsem nešel, já jsem věděl,
00:44:08 že bych se v seriálovém divadle málo naučil
00:44:13 a odešel jsem do repertoárového divadla do Pardubic.
00:44:16 Vím, že jsem udělal dobře.
00:44:17 Setkali jsme se až po letech.
00:44:21 Pan Werich sledoval s pozorností,
00:44:24 co dělám a jednou jsme se potkali na kostýmní zkoušce u Adama
00:44:29 a on už nebyl úplně zdráv, protože měl zařízení tady a tady.
00:44:38 Já jsem se ho bál i dotknout.
00:44:39 Říkal: Přijď někdy na kus řeči na kafe.
00:44:42 Tak jsem přišel a řekl jsem mu,
00:44:44 že od něj potřebuji podepsat jednu fotku,
00:44:46 protože mám kuriózní fotku od Voskovce.
00:44:49 Řekl, ať přijdu, tak jsem v neděli přišel.
00:44:51 Bylo to krásné popovídání, ale byl už vážně nemocen.
00:44:56 A na tu fotografii mi napsal,
00:44:59 byla to fotografie někde na večeři, kde jsme spolu.
00:45:05 Říkám: Pane Werichu,
00:45:07 tady na té fotce je vám tolik kolik je dneska mě
00:45:10 a v té době jste mě vy angažoval do svého divadla.
00:45:13 A on tam napsal:
00:45:14 "To bylo nedávno, viď? Tvůj Jan Werich.?
00:45:17 Takže takovou jsem měl na něj nejkrásnější vzpomínku.
00:45:21 Já nevím, jestli bych měla nakonec něco dodávat.
00:45:24 Vy jste tady řekl
00:45:26 ve vší skromnosti, že nejste graduován,
00:45:30 že nemáte vysokou školu ani hereckou konzervatoř,
00:45:33 ale vy máte jednu báječnou věc úžasný talent.
00:45:37 -Moc vám děkujeme.
-Já vám taky všem děkuji.
00:45:46 Písničkou jsme vás dnes přivítali
00:45:49 a písničkou o písničkách se s vámi rozloučíme.
00:45:54 Mějte se pěkně, vážení a milí.
00:45:56 A nezapomínejte na staré písničky, nezaslouží si to.
00:46:01 A ty nové nezatracujte, třeba si to taky nezaslouží.
00:46:07 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:46:12 ZPĚV
00:46:14 I písničky stárnou, stárnou,
00:46:19 i nad nimi vládne čas.
00:46:26 Tu, co jsem rád míval,
00:46:30 v mládí si zpíval,
00:46:33 nezná už mnohý z vás.
00:46:40 I písničky stárnou, stárnou,
00:46:47 tak jako my, no jaký div.
00:46:54 Vždyť my máme zřejmě osudy stejné,
00:47:02 ta stárne později ta dřív.
00:47:08 Však i když jen nedlouho zářily,
00:47:15 patří jim za to náš vděk.
00:47:22 Dovedly radost dát na chvíli
00:47:29 a radost je vzácný lék.
00:47:36 I písničky stárnou, stárnou,
00:47:43 však netřeba nad nimi lkát.
00:47:49 Vždyť rodí se nové a ty právě tak
00:47:56 nám chtějí kus radostí dát.
00:48:58 I písničky stárnou, stárnou,
00:49:04 však netřeba nad nimi lkát.
00:49:11 Vždyť rodí se nové a ty právě tak
00:49:18 nám chtějí kus radostí dát.
00:49:24 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2010
