Hosty O. Suchého jsou tentokrát V. Průchová, V. Ráž a P. Hořec (1991). Připravili J. Plesník a I. Misař
Opět navštívíme ostravskou Kavárničku dříve narozených, kde se i tentokrát sešlo několik zajímavých a vzácných hostů.
00:00:22 ZPĚV
00:00:23 Když mám tekutou révu tak věnuji se zpěvu
00:00:26 a život krutý lepší je.
00:00:30 Když mám tekutou révu tu sháním krásnou děvu
00:00:34 vždyť pravý muž sám nepije
00:00:38 Révo révo požehnaná jiskrná jak mladá panna
00:00:46 révo révo tekutá zabarvená do žluta
00:00:58 Když mám tekutou révu tak cítím každou cévu
00:01:02 jako strunu loutnovou
00:01:05 Když mám tekutou révu jsem Adam a chci Evu
00:01:09 ať takovou či makovou
00:01:12 Révo révo požehnaná zrádná jako žena vdaná
00:01:20 révo révo tekutá zabarvená do žluta
00:01:31 Když mám tekutou révu tak věnuji se zpěvu
00:01:35 a život lepší zdá se
00:01:39 a život lepší zdá se nám.
00:01:51 Dobrý večer, vážení a milí.
00:01:53 Tak jsme zase po dlouhém čase začali písničkou.
00:01:56 Možná vám vrtá hlavou, odkud tu písničku znáte.
00:02:00 To vám jistě poví Ladislav Gerendáš, velmi rád a ochotně, že?
00:02:07 No, já nevím, jestli rád a ochotně, ale vysvětlím.
00:02:10 Tato písnička zazněla poprvé ve filmu Noc na Karlštejně,
00:02:14 a to v podání Waldemara Matušky a Jaroslava Marvana.
00:02:18 My jsme tuhle písničku nezpívali kvůli Waldemaru Matuškovi,
00:02:22 ale kvůli Jaroslavu Marvanovi,
00:02:24 který by se 11.12.1991 dožil 90 let.
00:02:28 K tomuto výročí vyšla v nakladatelství Melantrich
00:02:33 kniha Nejen o sobě, kterou podle vyprávění Jaroslava Marvana napsal...
00:02:38 Pane vrchní, jděte prosím, hosta už si uvedu sám.
00:02:43 -A já?
-Nic.
00:02:45 Ano.
00:02:47 Vážení přátele. Dovolte, abych přivítal toho, kdo si k nám přišel
00:02:52 zavzpomínat na Jaroslava Marvana, spisovatele Petra Hořce.
00:03:02 Dobrý večer, já vám děkuji za hezké přivítání.
00:03:05 Pane Hořec, vy máte na svém kontě 8 knížek z hereckého prostředí.
00:03:12 Jak jste se dostal ke psaní knížek o hercích?
00:03:16 To bych se musel vrátit do vzdálené historie.
00:03:21 V době gymnaziálních studií v Praze-Michli, tehdy tam byl
00:03:28 prof. Jaromír Klobouk, a účinkoval jsem v dětské opeře Ogaři J. Křičky.
00:03:37 Zamiloval jsem si divadlo a využíval jsem každou volnou chvilku,
00:03:42 kdy jsem mohl z gymnázia zmizet.
00:03:47 Začal jsem statovat v legendární a vyhořelé holešovické Uránii,
00:03:54 to bylo v době protektorátu velice dobré divadlo,
00:03:59 protože tam byl znamenitý soubor.
00:04:03 Začal jsem statovat v roce 1942 těsně po heydrichiádě
00:04:08 v Našich furiantech, které režíroval Aleš Podhorský.
00:04:13 Sem tam jsem si zahrál nějakou malou roličku atd.
00:04:18 Poznal jsem se s herci, např. Vítězslavem Vejražkou,
00:04:22 Františkem Hanouskem, Františkem Filipovským, Rudolfem Deylem ml.,
00:04:27 Marií Vášovou, Milošem Nedbalem atd.
00:04:30 Byla to celá plejáda, která potom přešla do Národního divadla.
00:04:34 Odtud vedly mé kroky do Průbojné scény Jindřicha Zodera,
00:04:39 a nakonec jsem skončil v jednom jeho souboru.
00:04:44 Protože jsem poznal, že ze mě nikdy nebude ani Vojan ani Štěpánek,
00:04:49 tak jsem divadla nechal, ale nevzdal jsem se a začal jsem o divadle psát.
00:04:55 Nejdřív drobné zprávy, a potom v roce 1946 jsem začal spolupracovat
00:05:03 s Kulturní hlídkou v rozhlase, v roce 1956 jsem přišel
00:05:08 do redakce zábavy, seznámil jsem se s Iljou Kučerou, a vznikl nápad
00:05:14 na hodinový pořad Než se zvedne opona.
00:05:19 A v jednom z prvních pořadů to odnesl Jaroslav Marvan.
00:05:27 Tehdy se mi začala vnukat myšlenka napsat knížku jeho vzpomínek.
00:05:32 Jak jste postupoval při psaní této knížky?
00:05:36 Šli jste chronologicky nebo na přeskáčku?
00:05:41 Nahrávali jste to na magnetofon nebo jste si to zapisoval?
00:05:47 Leccos už jsem měl z dřívějších schůzek napsáno
00:05:51 rukou a potom na stroji, ale použili jsme magnetofon.
00:05:58 A potom se to všechno skládalo, přepisovaly se ty pásky,
00:06:04 a z toho začal vznikat rukopis knížky.
00:06:07 Bohužel Jaroslav Marvan se vydání této knížky nedožil.
00:06:13 Asi by... Ne asi. Měl by radost.
00:06:16 Nebo se zeptám: Měl by radost?
00:06:20 Jak on projevoval své nálady a jaké nálady měl?
00:06:25 Myslím, že z této publikace by měl jistě velikou radost.
00:06:32 Je oproti prvnímu vydání vybavena daleko lépe graficky, tiskárensky
00:06:41 pokud jde o vazbu i přebal. Vypadá daleko lépe než první.
00:06:51 Jak se projevoval? Měl své nálady jako každý člověk.
00:06:56 Dostat se mu pod kůži, to byl kumšt.
00:07:00 Byl spíše uzavřený do sebe.
00:07:05 Spíše plachý, než aby dával najevo své nálady.
00:07:12 Měl hodně přátel?
00:07:17 Měl rád společnost. Mezi herci měl také hodně přátel.
00:07:23 Normální lidi si nechával tak trochu na tři kroky od těla.
00:07:31 Jednou mi to vysvětloval slovy: Já kdybych si někde v restauraci
00:07:36 šel na pivo, tak ten řekne: Hele, pojď si tady dát!
00:07:40 Další taky, a to bych byl za chvíli pod stolem.
00:07:44 A když jsem to odmítal, tak jsem byl pro ně náfuka.
00:07:48 Ale jinak to byl disciplinovaný poctivý kumštýř, který si
00:07:52 před každým představením přicházel o hodinu a půl dříve,
00:07:58 a znovu si tu roli, kterou hrál, memoroval.
00:08:03 Měl Jaroslav Marvan nějaké životní krédo, nebo znal jste
00:08:08 nějaké heslo, kterým se řídil?
00:08:14 To životní krédo je právě v té knížce.
00:08:19 Vybral jsem pro druhé vydání úryvek z Osbourneho hry Komik,
00:08:26 z úlohy, kterou počítal Marvan k nejmilovanějším.
00:08:35 A tam kromě jiného říká:
00:08:38 Vždycky buď na lidi slušný, když jdeš nahoru.
00:08:43 Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů.
00:08:47 A já bych si přál, aby se tímhle krédem řídili
00:08:50 všichni lidé dobré vůle.
00:08:59 Protože jsme v kavárničce, tak malá pozornost podniku.
00:09:03 Já se omlouvám za tu úvodní indispozici.
00:09:06 Hovoříte o Jaroslavu Marvanovi.
00:09:08 Dovolíte, abychom si pustili ukázku z filmu Poslední mohykán?
00:09:12 -Rád.
-Film, prosím!
00:09:14 ...není princem, kterýž mě o rozmluvu žádá!
00:09:17 -Dobrý den, pane.
-Dobrý den...
00:09:19 ...si ze mě dělat nebudete. Ven!
00:09:21 Nabízím vám za toho Napoleona o dva tisíce více.
00:09:23 Nenamáhejte se. Není prostě na prodej.
00:09:26 To lituji, upřímně lituji. Panebože, to je krása!
00:09:31 Stará Míšeň, polovina 19. století. Že ano?
00:09:35 Ani ta, ani cokoliv jiného v mém bytě není pro vás na prodej!
00:09:39 Vaše dcery? Čarokrásná práce.
00:09:43 To přestává všechno. Ven! Už ať jste venku!
00:09:50 Odporný drzý chlap, co? A jak si vás prohlížel!
00:09:55 To by tak byl nápadník pro některou z vás.
00:09:58 Počkat! Helenko, když mluvím o tom nápadníku...
00:10:02 Tobě bude příští měsíc 24 let, co?
00:10:05 Ano, tatínku.
00:10:06 No vidíš, provdáš se. Přišel čas. Holka jako švestka.
00:10:09 Ženicha už pro tebe mám.
00:10:11 Nezapomínáš, tatínku, že jsem plnoletá a ženicha si obstarám sama?
00:10:15 To je vedlejší. Já rozhoduji. Ženich, kterého jsem ti vybral
00:10:19 není sice žádný krasavec, ale to u muže není nutné.
00:10:22 Je o trochu menší než ty, ale o málo, jen tak asi o hlavu.
00:10:25 Má trochu bříško, ale zato má velkou hlavu. Chytrou.
00:10:29 Den svatby určím do měsíce.
00:10:30 -Souhlasíš?
-Ne, tatínku.
00:10:35 -Promiňte
-Prosím.
00:10:36 Pokud chci vyloženě předběhnout Ondřeje Suchého a uvést dalšího
00:10:39 hosta, jak to mám udělat?
00:10:42 Právě jste předběhl, jak si račte povšimnout.
00:10:46 Ale na vašem místě bych s uváděním raději počkal.
00:10:53 ZPĚV ANGLICKY
00:14:46 Vážení přátelé, mám milou příležitost přivítat mezi námi
00:14:53 vzácnou návštěvu, zpěvačku Vlastu Průchovou.
00:15:04 Co mi to děláš? Já jako jazzový muzikant jsem měl
00:15:08 příležitost přivítat tady takovou zpěvačku jako je paní Průchová,
00:15:13 a ty mi to musíš znemožnit? Vy mi podruhé raďte, pane vrchní!
00:15:18 Tak se tady posaď, a budeme se paní Průchové ptát oba dva.
00:15:25 A to je pravda, proč ne. Tak začni.
00:15:28 aní Průchová, první otázka.
00:15:32 Jak vypadá dětství budoucí jazzové zpěvačky?
00:15:37 Jaké jste byla dítě?
00:15:40 To je těžko říct, to by musel říct někdo jiný.
00:15:43 Když jste se ptal, co se týče džezu, ten tenkrát ještě nebyl.
00:15:52 -Já už něco pamatuji.
-Tolik zase ne.
00:15:56 Na mě působila vojenská hudba pěšího pluku 17.
00:16:03 To bylo v Trenčíně. Narodila jsem se na Slovensku.
00:16:07 Maminka byla Ostravačka, čili tady mám důvod být.
00:16:11 Tatínek byl Jihočech. Dělali tam divadlo, zpívali tam.
00:16:17 Maminka studovala ve Vídni alt, byla zpěvačka.
00:16:22 Hráli krátké opery.
00:16:28 Z Ružomberoku jsme se přestěhovali do Trenčína.
00:16:34 Mám krásné vzpomínky a zážitky. Tam jsem poznala tuto kapelu.
00:16:41 Oni hráli, a já všechno musela slyšet a zpívat.
00:16:49 Vy jste se určitě setkala na pódiu se slavnými herci a komiky,
00:16:58 jako byl Jan Werich, Vlasta Burian.
00:17:02 Ano. Vlasta Burian byl pro mě ohromný zážitek, protože on tenkrát
00:17:07 musel hrát do poslední chvíle, protože neměl žádnou penzi.
00:17:12 Už sotva šel k mikrofonu, jeho paní stála v zákulisí.
00:17:16 Kouzelná dáma, která s ním text odříkávala v zákulisí,
00:17:19 kdyby mu náhodou něco vypadlo, aby mu napověděla.
00:17:23 Po koncertech jsme se sešli u stolu a jedli jsme.
00:17:28 To byla taková legrace, tak líbezné to bylo, že na to nezapomenu.
00:17:33 My jsme byli oba Vlastimilové, tak jsme se chystali,
00:17:37 že to spolu obrovsky oslavíme, vyvěsíme prapory a tak.
00:17:41 Ale bohužel pak už k tomu nedošlo.
00:17:44 To byl Vlasta Burian. A Oldřich Nový, Jan Werich...
00:17:47 Ano. Oldřicha Nového jsem osobně neznala, ale zažila jsem ho
00:17:52 v krásné situaci, když jsme byli ve Zlíně v roce 1940.
00:17:56 Byly tam Filmové žně, předvoj Karlovarského festivalu.
00:18:01 Byly tam hvězdy, které jsme se sestrou Zdenou obdivovaly.
00:18:07 Hanička Vítové, s kterou jsem později byla v Alhambře.
00:18:12 Adina Mandlová, Nataša Gollová, samozřejmě Oldřich Nový.
00:18:18 Ten byl tak oblíbený, že jej obletovaly ctitelky.
00:18:23 A on, aby se před nimi jako zachránil, tak v hale
00:18:28 přeskakoval křesla. To bylo krásné.
00:18:38 Tehdy nám bylo 15, 18 let.
00:18:41 A Jan Werich?
00:18:43 To byla zase jiná doba, později, to už jsme dělali muziku s Honzou.
00:18:48 T bylo v kladenském divadle, Honza tam hrál na vibrafon.
00:18:52 Říkal: To si dejte pozor. Ten to umí proklepat jak tak, tak tak.
00:18:57 On si léčil srdíčko. Pak jsme se sešli na americké ambasádě,
00:19:02 povídali jsme si ve třech a on říkal:
00:19:05 Kde to tady mají zamontovaný? Odkud to odposlouchávají?
00:19:09 Povídali jsme si. Nebáli jsme se vůbec, protože... Nebáli, no.
00:19:14 -Malá pozornost podniku.
-Děkuji.
00:19:18 Váš pan manžel, pan doktor Hammer, nezapomenutelný člověk,
00:19:27 byl nejen vynikající lékař kardiolog, ale my jsme ho znali
00:19:32 jako nezapomenutelného jazzmana, vibrafonistu. Zajímalo by mě,
00:19:43 kdy jste se poznali, a jaké bylo takové jazzové manželství?
00:19:49 V tak koncentrované podobě že se sešli takoví dva jazzmani.
00:19:56 Je hodně jazzových manželství?
00:20:00 Já znám akorát, že Ella Fitzgerald si vzala Ray Browna.
00:20:06 Existuje vůbec něco podobného?
00:20:09 Já jsem tak nepátrala, protože jsem moc času neměla,
00:20:12 měla jsem opravdu nabitý život.
00:20:15 Seznámili jsme se ve Zlíně. Byla tam kapela pražských jazzových hvězd.
00:20:22 A my jako mladá děvčata jsme večer nemohla nikam, tak jsme chodily
00:20:28 na jejich odpolední čaje. Hrál tam Jiří Traxler, Vašek Erban zpíval,
00:20:36 Honza hrál na tu basu.
00:20:40 A my jsme tam seděly u limonády, na víc jsme neměly.
00:20:45 Měly jsme kufr vdolků, to nám nepekla maminka,
00:20:49 abychom nemusely utrácet.
00:20:53 Oni nám říkaly sluníčka, protože jsme byly blondýny a oceňovaly je.
00:21:00 Říkali: Prosím vás, přijďte, nám se tak dobře hraje.
00:21:04 Tenkrát Honza říkal: Která holka z těch dvou by se mi líbila?
00:21:08 Kterou bych mi měl vybrat?
00:21:12 Odjeli jsme do Prahy. Tam jsme se potkali, oni hráli v Akváriu,
00:21:18 to je podnik v Paláci Metro, zařízený mořskými rybami.
00:21:27 A tam hráli nádhernou muziku. A to už tam začali růst jazzmani.
00:21:34 A my jsme poslouchaly, byly jsme tím úplně nadšené.
00:21:38 Na Silvestra jsme si dali půlnoční pusu a Honza řekl:
00:21:43 Tak, a zkusíme to spolu.
00:21:47 A tak to začalo a trvalo to 45 let.
00:21:53 Pardon, a jak to bylo doma? Já si představuju, jak u dřezu
00:21:57 u nádobí jeden myje, druhý utírá a jamujete.
00:22:01 Všecko bylo. Děti vyrůstaly tak, že u nás se zkoušelo,
00:22:07 Luděk Hulán, pak mladší éra. Chodili se na nás dívat
00:22:14 zpěváci a zpěvačky, herečky a herci.
00:22:19 Děcka skákaly v postýlce, muziky plnou hlavičku.
00:22:24 Honza už jako pětiletý hrál. Stěhovali jsme se ze strašně
00:22:30 ošklivého bytu, říkala jsem, že tady se druhé dítě nenarodí.
00:22:36 Tak jsme si vyměnili byt, Honzík si nesl piáno.
00:22:41 Promiňte ? Jan Hammer, ten slavný americký Jan Hammer, to je váš syn?
00:22:45 Ano, to je můj syn, to je on. Dělá filmovou muziku.
00:22:51 Slováci to prej už vysílají, jsem sama zvědavá.
00:22:55 Tak to snad přijde i do Čech. SMÍCH
00:23:00 Ty vlny rozhlasový a televizní snad fungujou.
00:23:06 Stěhováci tahali piáno do třetího patra, funěli a nadávali.
00:23:12 Teď to vyšli, malej Hammer si stoupnul k piánu a začal hrát
00:23:19 Narodil se Kristus Pán. Chlapi koukali, to dítě
00:23:25 na to sotva vidělo. Pak šli ze schodů a vesele si zpívali
00:23:31 Narodil se Kristus Pán.
00:23:38 Také váš bratr říkal, aspoň se to traduje, že Armstrong nemůže
00:23:45 do Prahy přijet, protože Hammerovi nemají dost velký byt.
00:23:51 Bubeník Armstronga byl u nás k obědu.
00:23:54 No to jsem se chtěl zeptat. Jak se jmenoval? Barcelona?
00:24:00 Věnoval dceři činel, ale ten jí někdo ukradl.
00:24:04 Nějakej hoch jel do Švýcar, pan Černý. Kdyby mu to někdo vyřídil,
00:24:08 aby to poslal zpátky. Ta činela je hrozně cenná tím podpisem.
00:24:13 No nic. Zařídil to Décsy, že mu ji půjčil a on to nevrátil.
00:24:17 A kapela přišla k vám domů?
00:24:19 Hlavně ten pan doktor, povídali si o zdraví pana Armstronga.
00:24:24 Já jsem udělala večeři, letěla jsem na čaj do Lucerna Baru,
00:24:29 večer do Alfy a založili jsme Jazz Club s Ferdou Havlíkem.
00:24:36 Já jsem chodila v noci ve dvě, ve tři domů.
00:24:40 Ale to víte, páni číšníci, otočte se, ti nás hnali bičem!
00:24:45 Jazz do baru, dost!
00:24:49 V Jaltě skončil a založil se Ve smečkách Semafor,
00:24:55 kde se už Ferda uvedl v plné parádě.
00:25:00 Tak se ten rozhovor zvrtnul čistě jenom v jazz,
00:25:05 což se dalo čekat. Chtěl jsem vás poprosit, mám poslední otázku
00:25:13 a zároveň poslední přání, a nejenom za sebe.
00:25:18 Jestli byste nám ještě nezazpívala jednu písničku.
00:25:21 Ráda. A ráda bych ji věnovala těm našim chlapcům jazzmanům,
00:25:26 kteří nás předešli, jako Jiří Jelínek, Richard Kubernát,
00:25:32 Láďa Tomek, Luděk Hulan, Karel Velebný. Tak snad už dost.
00:25:40 Je to requiem a bude jim věnováno. Jmenuje se to Goodbye.
00:25:46 ZPĚV ANGLICKY
00:29:28 Vážení přátelé, dovolte, abych mezi námi přivítal třetího vzácného hosta,
00:29:34 člena činohry Národního divadla, pana Vladimíra Ráže.
00:29:49 Pane Ráži, když vás teď vidím, vzpomněl jsem si na chlapečka
00:29:53 v Pyšné princezně, jak říká: Král Miroslav, král Miroslav!
00:29:59 Pane Ráži, měl jste rád pohádky?
00:30:02 Jistě, že jsem měl rád pohádky, jako všechny děti je mají rády.
00:30:09 Dneska kluci spíš holdují Vinnetouovi a Shatterhandovi,
00:30:16 ale i to jsou nakonec pohádky, že? Dobro zvítězilo a zlo je potrestáno.
00:30:24 Já jsem očekával pozitivní odpověď. Která byla vaše nejmilejší?
00:30:29 Nejmilejší pohádka? Abych pravdu řekl, asi Bajaja, protože se mi
00:30:36 ten hrdina líbil asi proto, že už v dětství mi připadalo,
00:30:43 že to je postava velice elegantní tím vnějškem, že se převlékal
00:30:49 do stále efektnějších zbrojí, měnil koně a tak.
00:30:55 Byl to fešák.
00:30:57 A to jsem ještě neznal Trnkova Bajaju, který mi potvrdil můj úsudek.
00:31:03 Sehrál jste spoustu pohádkových postav. Byla nějaká postava,
00:31:08 kterou byste si rád zahrál, ale nedošlo k realizaci?
00:31:12 Jistě, že byly pohádkové postavy, které bych si byl rád zahrál,
00:31:16 ale režiséři mě do nich neobsadili pravděpodobně proto,
00:31:21 že jsem neměl patřičné dispozice.
00:31:25 Abych aspoň dvě uvedl, tak třeba Ježibaba a Sedmihlavý drak.
00:31:34 Ano, neměl jste správné parametry. Všichni víme, že Pyšná princezna
00:31:40 byl asi divácky nejúspěšnější film. V čem spočívala ta úspěšnost?
00:31:53 Já nevím, ale když se mě lidé ptají, v čem to vidím, že Pyšná princezna
00:31:59 je oblíbená už desítky let, tak jim zpravidla odpovídám,
00:32:04 že to byla zvláštní a příznivá konstalace tvůrců
00:32:13 počínaje scénáristy přes básnivou kameru Rottovu,
00:32:20 až k vynikající kompozici režijní Zemanově. Samozřejmě neskromně
00:32:31 nepominu ani herecké obsazení. Myslím, že bylo dobře vybráno.
00:32:38 Ale to je můj názor. Když jsem dělal kdysi rozhovor,
00:32:43 tak mi redaktor prozradil, že těsně před tím mluvil s Bořivojem Zemanem.
00:32:54 Ten tvrdil, že úspěch filmu byl především v tom,
00:33:00 že při jeho natáčení byla přítomna skutečná láska.
00:33:08 Vzpomínám si, že před mnoha lety v pražském kině Lucerna byl
00:33:15 v Pyšné princezně přivítán desetimiliontý návštěvník.
00:33:22 Jaké jste dostával dopisy a kolik? To musely být desetitisíce dopisů.
00:33:30 Máte nějaké dopisy z té doby, které máte rád?
00:33:36 Jistě je pravda, že po premiéře a po každém televizním vysílání
00:33:47 přijde taková ta vlna korespondenční.
00:33:50 Byly jistě zajímavé dopisy.
00:33:53 Třeba mně diváci hlásili rekordy, kolikrát ten film viděli.
00:33:59 Jedna paní z Moravy hlásila: Viděla jsem to už po 69.
00:34:07 A citovala tam celé pasáže z filmu, které už uměla zpaměti.
00:34:13 A to nemá určitě video!
00:34:18 Když jsem kdysi točil Kino a já, tak jsem tam citoval z dopisu,
00:34:24 kde mně diváci psali, že se pořád mluví a píše o tom,
00:34:30 co přežije a nepřežije rok 2000, a že mě chtějí ujistit,
00:34:36 že Pyšná princezna rok 2000 přežije určitě.
00:34:41 Vy jste ovšem nehrál jen v Pyšné princezně.
00:34:44 Hrál jste v Hrátkách s čertem, v pohádce Byl jednou jeden král...
00:34:50 Dovolíte? Mám rád komiky a každého hned zpovídám.
00:34:55 Vy jste zažil při práci Jana Wericha a Vlastu Buriana.
00:35:00 Jaké máte vzpomínky na spolupráci na tomto filmu?
00:35:07 Měl jsem to štěstí, že jsem Wericha a Buriana poznal nejen při práci.
00:35:14 S Burianem jsem byl jeden čas ve společném angažmá.
00:35:20 Byla to velice krásná éra mého působení u divadla.
00:35:24 V Karlíně?
00:35:26 Bylo to pod vedením režiséra Frejky.
00:35:29 Rád vzpomínám na Buriana jako na kolegu i jako na herce.
00:35:35 Všeobecně se ví, že Burian byl vynikající komik.
00:35:40 Jedna z našich prvních premiér byla Tylova Paní Marjánka, matka pluku.
00:35:48 Burian hrál kvartýrmachra Sekáčka.
00:35:54 Sekáček je zamilován do paní Marjánky, a když se dozví,
00:35:58 že nemá šanci, tak mu tam byla přidělená krásná tklivá písnička,
00:36:04 která začíná Mlč, brachu, mlč, zatneš zuby, napiješ se,
00:36:10 přece nejsi jediný, komu štěstí dalo prázdniny.
00:36:16 A když to Burian zpíval, tak jsme většinou stávali v zákulisí.
00:36:23 Zpíval to tak nádherně a dojemně, že nám obvykle tekly slzy.
00:36:30 Tam jsem si potvrdil, že Burian je nejen vynikající komik,
00:36:34 ale že to je i vynikající charakterní herec.
00:36:39 Potom jsme dělali v Karlíně další hry.
00:36:45 Tu musím trošku taky Buriana pomluvit,
00:36:48 abych pořád jenom nechválil.
00:36:51 Studovali jsme Schovávanou na schodech od Nezvala.
00:36:58 Na první čtené zkoušce Burian otevřel ten text,
00:37:03 díval se do toho, seděl jsem vedle něj, Frejka nám něco vykládal.
00:37:10 Burian se ke mně naklonil a povídá: Vidíš to? To je nějaká chyba tisku.
00:37:18 Tady nic není, tady taky ne, na tu řádku by se toho vešlo dvakrát tolik
00:37:23 Povídám: Tiše, to jsou verše.
00:37:28 V tom okamžiku jsem si uvědomil, že to velice dobře věděl
00:37:33 a že jsem mu skočil na špek.
00:37:37 S verši byla u něj potíž. Burian nebyl zvyklý se text učit,
00:37:43 on improvizoval i na divadle. A najednou pevné básnické metrum.
00:37:51 Zkoušel to s Frejkou všelijak, nabízel všelijaké verze,
00:37:56 aby si to mohl říkat po svém. Frejka se usmíval, ale nepovolil.
00:38:03 Burianovi nezbylo nic jiného, než se to opravdu nadřít.
00:38:09 Potom už mu bylo i v těch verších dobře. Já jsem hrál Cézara
00:38:17 a on hrál mého sluhu Moskyta, a osvědčil se jako výborný interpret.
00:38:29 Asi 14 dní před premiérou, před zkouškou přišel za mnou Burian
00:38:36 do šatny a povídá: Člověče, ten Frejka mě snad s těmi verši
00:38:42 přivede do blázince! Říkám: Jak to?
00:38:46 Teď cestou do divadla jsem se stavoval dole v mlíkárně,
00:38:50 abych si koupil něco na svačinu. Chtěl jsem si tam koupit housky
00:38:55 a už jsem to taky říkal ve verších.
00:39:00 Další premiéra, to už nedělal Frejka, byli Tři mušketýři,
00:39:07 zase v Nezvalově básnické úpravě. Burian hrál Porthose,
00:39:15 já jsem hrál DArtagnana, bylo to krásné představení.
00:39:19 Myslím, že to bylo na Silvestra, nejsem si tím úplně jist.
00:39:26 Ta hra končí dvojverším, já ho budu improvizovat:
00:39:32 Co řekne mušketýr, to taky vykoná, když je hra v nejlepším,
00:39:39 má spadnout opona.
00:39:41 Opona pomalu padá, a my stojíme, čtyři mušketýři, vpředu,
00:39:49 a opona před námi padá. A na tomto představení,
00:39:53 ještě než opona stačila spadnout, nás vzal Burian kolem ramen,
00:40:00 a říká: Kluci, my jsme reci, jdeme na dvě deci!
00:40:06 Tak jsme se poděkovali a odcházíme z jeviště,
00:40:12 a v zákulisí stál Nezval, který chodil často na svá představení.
00:40:20 Měl vyčítavé oči, díval se na Vlastu a říkal:
00:40:24 Prosím tě, cos to tam říkal? To jsem přece nenapsal!
00:40:31 A Burian mu na to odpověděl: Ale měls to napsat!
00:40:36 Slyšel jsi ten aplaus?!
00:40:45 Pane Ráži, my jsme tu hovořili o třech vaši nejznámějších pohádkách
00:40:50 a řekli jsme si, že by bylo příjemné si pustit ukázku z Hrátek s čertem,
00:40:56 kde jste hrál doktora Solferna.
00:41:00 -Můžeme?
-Prosím, prosím.
00:41:06 Děkujem. Film, prosím!
00:41:08 Dovolte, vážení hosti, abych se představil. Jsem doktor Solfernus
00:41:13 a přicházím vám nabídnout své služby.
00:41:17 To je dobře, pan doktore, že jste přišel. Ti...
00:41:19 Kušuj! Jsi větší hňup než oni.
00:41:23 -No ale já...
-Mlč, ignorante!
00:41:25 -Už ani nedutám.
-Dutáš! A hloupě dutáš!
00:41:30 Prosím, dutal.
00:41:33 Prokrindáčka, pane doktor, nač ta přísnost?
00:41:37 Třesu se hněvem, pane Kabát. Když vidím tak bystrého člověka,
00:41:42 jak račte být vy, ve společnosti takových přitroublých otrapů.
00:41:47 Abych jim pravdu řek, pane doktor, mně je čert jako čert.
00:41:52 Každej drobátko smrdí peklem. A s kým mám teď mastit karty?
00:41:58 Jsem vám k službám sám. Co byste říkal očku?
00:42:05 Je to mnohem rychlejší, napínavější.
00:42:10 Oni jsou asi advokát, že jo, pane doktor?
00:42:13 A já jsem odjakživa slejchal, že advokátům jde víc o peníze
00:42:18 jak o hru. Aby rozuměli, já bych těmhle žlutejm ptáčkům nerad
00:42:22 zbůhdarma trhal křidýlka.
00:42:28 O peníze mně vůbec nejde. Ty dukáty si můžete schovat.
00:42:32 Budeme hrát o něco jiného.
00:42:36 A jejejejej! Tak o tomhle větříčku já už dávno vím, odkud fouká.
00:42:41 Takhle o dušičku, že jo, pane doktor?
00:42:47 Pročpak ne, pane Kabáte? Pro vás je to zhola nepotřebná věc.
00:42:53 Kdežto pro mě má cenu, abych tak řekl, sběratelskou.
00:43:02 Tak čímpak budeme končit dneska, pane vrchní?
00:43:07 Jste to viděl, ne? Já navrhuji, abychom pokračovali
00:43:10 v duchu poslední filmové ukázky.
00:43:14 To znamená, že budeme končit přímo pohádkově,
00:43:18 směsí pohádkových písniček.
00:43:21 Máte pravdu. Pohody, jaká je v pohádkách, není v normálním
00:43:25 životě nikdy dost.
00:43:29 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:43:34 Jako děti poznaly jsme mnoho pohádek, líbil se nám princ a rek
00:43:45 který aby jednou klekl před svou princeznou, šel k ní cestou necestou
00:43:56 povídám povídám pohádku o štěstí
00:44:00 o jednom princi co bloudil na rozcestí
00:44:07 a dlouho nevěděl kam by se dáti měl
00:44:17 povídám povídám pohádku o paní
00:44:22 kterou ten princ jednou poznal a šel za ní
00:44:28 -a že ho vedla jeho touha
-není jeho cesta dlouhá
00:44:34 povídám povídám pohádku o štěstí
00:44:45 mám rád děvče krásné princeznu s modrýma očima
00:44:56 mám rád chvíle šťastné na které srdce mé vzpomíná
00:45:08 lásku v srdci skrývám
00:45:16 sám a sám ku hvězdám touhu zpívám
00:45:21 mám rád děvče krásné princeznu s modrýma očima
00:45:38 Staňte se mou královnou ať šťasten jsem
00:45:46 vy jste šťastná náhodou mým osudem
00:45:54 věčnou lásku vepsat chci si na svůj štít
00:46:00 a srdce ve svém znaku mít
00:46:07 Já půjdu do všech bojů a proti všem sám
00:46:14 život už neztratím víc když jsem jej dal vám
00:46:22 trochu štěstí dejte mi za lásku mou
00:46:28 staňte se mojí královnou
00:46:40 -kdybych já
-kdybych já
00:46:42 kdybych já byl král trůnu bych se vzdal,
00:46:47 tebe bych si vzal
00:46:50 -než bych já
-než bych já
00:46:52 než bych kraloval radši bych jen tebe miloval
00:46:59 -já nechci
-já nechci
00:47:01 hrad ani zbrojnoše
00:47:04 -jen tobě
-jen tobě
00:47:06 chci věčně sloužit za panoše
00:47:09 -kdybych já
-kdybych já
00:47:12 kdybych já byl král kvůli tobě trůnu bych se vzdal
00:47:22 každý má pohádku svou osudem předurčenou
00:47:34 však každá pohádka je kousek pozlátka
00:47:41 je jenom života hrou
00:47:45 osud nám pohádku dal osud nám pohádku vzal
00:47:57 když spadne pozlátko sbohem má pohádko
00:48:02 sbohem již odcházíš v dál
00:48:09 každý měl rád pohádky každý rád si hrál
00:48:14 kde se nám teď toulají princezna i král
00:48:20 kde jste naši skřítkové vraťte se nám zpět
00:48:24 královny a princové pohádkový svět
00:48:28 Sněhurko i Karkulko zmizely jste tak
00:48:33 že vás nikdy nechytí sedmihlavý drak
00:48:39 každý měl rád pohádky každý rád si hrál
00:48:43 kde se nám teď toulají princezna i král
00:48:58 ten život dnes někdy svádí vrátit se do svého mládí
00:49:04 pro tu knížku starých pověstí
00:49:16 kam ta léta kam tak letí nedovedou navraceti
00:49:22 pohádková kouzla pro štěstí
00:49:34 každý měl rád pohádky každý rád si hrál
00:49:39 kde se nám teď toulají princezna i král
00:49:44 kde jste naši skřítkové vraťte se nám zpět
00:49:48 královny a princové pohádkový svět
Hosty O. Suchého jsou tentokrát V. Průchová, V. Ráž a P. Hořec (1991). Připravili J. Plesník a I. Misař
Opět navštívíme ostravskou Kavárničku dříve narozených, kde se i tentokrát sešlo několik zajímavých a vzácných hostů.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 1
