Předseda Rady Charity Opava Ivo Mludek se ve svém Svátečním slovu zabývá fenoménem, který si sám pracovně nazval „druhou vlnou urbanizace“. Zatímco urbanizace první probíhala v reálném prostředí, v němž se naši předkové stěhovali z vesnic za prací do měst, urbanizace druhá spočívá v tom, že se všichni skrze nové technologie přesouváme do prostoru nereálného, virtuálního…

Život ve sdílené halucinaci

Úsvit moderní doby je spjat se zásadním rozvojem průmyslu. Díky tomu se mnoho lidí začíná stěhovat za prací z vesnic do velkých měst. Sociologové tomuto procesu říkají urbanizace a dobře vědí, že zásadním způsobem mění uspořádání vztahů ve společnosti. Vědí také, že kromě řady změn pozitivních přinesl také řadu změn velmi problematických nebo diskutabilních. My přestáváme žít ve vícegeneračních rodinách, masově odvrhujeme náboženství a místo něj si dosazujeme modly, s nástupem sociálního státu se nám rodí stále méně dětí, takže jako společnost vymíráme.

Zdá se, že na prahu 21. století jsme zase v situaci, kdy se společnost začíná zásadním způsobem měnit. Já bych si dovolil tento proces nazvat jako druhou urbanizaci. Zatímco v první urbanizaci jsme se fyzicky stěhovali z vesnic do měst, při druhé urbanizaci se stěhujeme do jakéhosi zvláštního neexistujícího virtuálního kyberprostoru. Spisovatel John Perry Barlow ho označuje jako jakousi sdílenou halucinaci, ve které žijí a ke které se připojují každý den miliardy oprávněných operátorů. Mluvím o internetu.

Je to skutečně tak. Stále více společensky relevantních činností se stěhuje prostřednictvím notebooku, počítačů nebo chytrých mobilů do tohoto virtuálního světa. Přesunula se tam komunikace, zábava, práce, nakupování, seznamování, zkrátka to, co jsme dříve dělali ve světě reálném, dneska prožíváme ve světě nereálném, ve světě halucinací. Kromě toho tento prostor nasál také řadu negativních věcí. Stále sofistikovanější nepřiznanou reklamu, manipulaci, ovlivňování skrze fake news a vymyšlené zprávy, na úrovni státu také kyberšpionáž nebo hackerské útoky.

Zdá se, že změny, které to lidskému společenství přináší, jsou stejně zásadní jako v případě urbanizace první. Zvláště pak v moderní společnosti, kde až 80 % informací o světě získáváme zprostředkovaně skrz média, je trestuhodný zločin neučit další generace, aby tomuto prostoru rozuměly a aby ho znaly. Obávám se, že jsme to výrazně zanedbali. Mám tím na mysli výuku mediální gramotnosti. Ta je sice obsažena ve školském vzdělávacím programu, ale jako průřezové téma, ne jako samostatný předmět.

Mám tu zkušenost, že když se každým rokem ptám studentů na Caritas – Vyšší odborné škole sociální v Olomouci, kde mediální gramotnost učím, zdali se s touto problematikou někdy setkali, většinou se zvedne jen jedna ruka nebo často žádná.

Vladimír Renčín kdysi publikoval výborný vtip. Před počítačem stojí tři ajťáci a jeden z nich říká: „Budoucnost patří internetu. Další výstřel z Aurory zazní na něm.“ Ten vtip je stejně jako většina vtipů pana Renčína nejen moudrý, ale bohužel také prorocký. Výuka dějepisu končí na základních školách 2. světovou válkou. Mediální gramotnost, která by spolu s historickou pamětí umožnila následujícím generacím neopakovat chyby, které dělaly generace předchozí, se bohužel velmi zanedbává. Společnost složená z takto mediálně negramotných jednotlivců bez historické paměti se pak v úhrnu stává masou, kterou je jednoduché ovládat a manipulovat.

Chtěl bych proto apelovat na všechny odpovědné a kompetentní, aby to co nejrychleji napravili. Přes všechny nové technologie totiž nežijeme ve sdílené halucinaci ale uprostřed střední Evropy, tedy místa, jehož občané už v minulosti mnohokrát za apatii nebo neochotu vnímat nadcházející nebezpečí velmi těžce a krvavě zaplatili.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD