Porubský farář, dlouholetý ostravský děkan a vynikající amatérský malíř Josef Gazda se ve svém Svátečním slovu zamýšlí nad krásou, která je, dle jeho přesvědčení, jedním z atributů Božího bytí. Každý člověk touží po kráse. Církev to vždy věděla, a proto pověřovala nejlepší umělce stavbou a výzdobou chrámů, které měly a mají povznášet věřící ze všednosti k prožití Boží přítomnosti, tedy k naději, vnitřní radosti, k jakési supervizi víry…

Boží přítomnost v kráse

Jsem kněz a to znamená, že mým posláním je hlásat radostnou zvěst – evangelium lidem. Podobně jako kdysi před staletími svatý Cyril a jeho bratr Metoděj. A jako oni srozumitelným jazykem. To je dnes pro kazatele naléhavá výzva. Nebo lidem Boha aspoň přiblížit, usnadnit cestu k němu.

Jsme dnes obráceni do různých stran. Rozptyluje nás mnoho věcí. Ale dnešní člověk není zaměřen proti víře v Boha, protože jenom víra je zdrojem naděje. A bez naděje nelze žít. Je ovšem naděje nosná anebo klamavá. Vzpomínám si na svou paní profesorku češtiny, která mi po maturitě řekla: „Závidím vám vaši víru.“ Zdá se mi, že to je postoj dnešního většinového hledajícího člověka. Nějak hledá Boha, kterého potřebuje. Je ve zralejším věku, kdy už nabyl zkušeností, leccos ho zklamalo. Má ale odstup, někdy až nedůvěru vůči církvi jako instituci.

Když ale mluvím mezi čtyřma očima s tzv. nevěřícími, ale hledajícími a přemýšlivými lidmi, cítím, že od nás kněží očekávají cosi pěkného, co přesahuje rámec každodenního všedního života. Jak jim pomoci nalézt Boha? Filozofové jmenují tři základní atributy Božího bytí. Pravdu, dobro a krásu. Jsme-li pravdiví, vyřazuje z nás něco z Boží existence. Jsme-li někdy upřímně dobří, pomáháme druhým prožít něco z Boží dobroty. Ale člověk zároveň touží také po třetí Boží vlastnosti. Po kráse.

Církev to vždy věděla, a proto pověřovala nejlepší umělce stavbou a výzdobou chrámů, které měly a mají dodnes pomáhat lidem prožít něco z Boží přítomnosti. Naději. Radost. Jakousi supervizi víry. Celé křesťanské umění vlastně vyrostlo v chrámech a klášterech. Krása je tedy jednou ze základních lidských potřeb. Není jen jakýmsi luxusem. Luxus kazí člověka hromaděním zbytečných věcí. Krása zušlechťuje, vzdělává a osvobozuje.

Zdá se mi velmi vystihující definice smyslu umění, kterou vyslovil francouzský moderní malíř Georges Rouault, který říká, že smyslem umění je těšit lidskou duši. Měl jsem to štěstí, že v 90. letech jsem mohl být při stavbě nových chrámů. Rád vzpomínám na to, jak jsme s architekty a později s výtvarnými umělci hovořili o tom, jak by měl chrám vypadat. K čemu by měl člověka inspirovat. Byly to krásné rozhovory s duchovními, citlivými, pokorně hledajícími lidmi.

Věřím, že církev i dnes přes skromné prostředky, které má, může vytvářet krásné prostředí schopné těšit lidskou duši. Povznášet ji ze všednosti, která nás obklopuje a dusí, ke kráse Božího bytí, k jehož sdílení jsme stvořeni.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD