Matka pěti dětí, hluboce věřící žena, herečka Divadla loutek Ostrava Lenka Sedláčková své Sváteční slovo nazvala „Milenka svého života“. Ve své úvaze vychází z citátu z knihy držitele Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranátha Thákura Naplnění života. Bengálský básník, prozaik, dramatik a filozof totiž tvrdí: „Ve své podstatě není člověk ani otrokem svým ani otrokem světa, je milencem. Jeho svoboda a vyvrcholení je v lásce…“

Milenka svého života

Často přemýšlím nad životem a to, co vnímám jako nejsilnější aspekt svého života, ale nejenom mého, ale života jako takového, je láska. Jsem přesvědčená o tom, že proto jsme tady. Abychom přijali sami sebe, všechno, všechny. Možná to může znít naivně, ale myslím to vážně. Opravdově.

Při jedné chvíli ztišení jsem měla zážitek, v němž jsem prožila v okamžiku propojení napříč náboženstvími, národy a kontinenty všech lidí sítí lásky. Byl to velice silný okamžik, nepopsatelný. A věděla jsem, že to je jediná cesta.

Vůbec si nemyslím, že bychom měli mít na všechno stejný názor. Ale že je důležité respektovat se v různých názorech, náhledech, zvycích a rituálech. Žít vedle sebe obyčejný, prostý, každodenní život. Síť lásky vnímám nejen jako propojující nás lidi, ale jako propojující nás se vším, s každým stromem, s každou rostlinou, řekou, oceánem, s naší zemí, s planetou, s vesmírem. Všichni společně dýcháme. Správné dýchání přináší zdraví nám všem a přináší i cit sounáležitosti, vděčnosti, spokojenosti.

Ráda bych se s vámi podělila o zážitek z loňského jara. Byla jsem na chalupě a krásné brzké ráno mě vylákalo ven na zahradu mezi pole k rybníku. Zula jsem si gumáky, přestože zem byla místy ještě hodně studená. A toto jsem si po návratu domů napsala:

Nádherné dechberoucí ráno. Mokrá tráva po dešti a slunce, které z každé kapky, do které zasvítí, vytváří třpytivý poklad. Zhluboka nadechuji vůni a rozprostírám se do prostoru. Mám nepřekonatelnou touhu zout se a jít bosa. Skrze chodidla dotýkající se studené trávy a hlíny se propojuji se zemí. Cítím blaženost. Nejen v takových chvílích se cítím být milenkou, milenkou svého života.

Tak jak napsal ve své knize Naplnění života Rabíndranáth Thákur. „Ve své podstatě není člověk ani otrokem svým, ani otrokem světa. Je milencem. Jeho svoboda a vyvrcholení je v lásce.

K tomuto životu lásky patří zdánlivě obyčejné chvíle. A čím jsem starší, tím víc si je uvědomuji. Mám moc ráda ranní chvilky s mou nejmladší dcerkou Barunkou, která jako jediná z našich dětí ještě bydlí doma. Když si uděláme snídani, zavoníme si kuchyň vonným olejem, zapálíme si svíčku a povídáme si. Milujeme ty chvilky. A náš kocourek se motá kolem. Ano. Jsem vděčnou milenkou svého života.

Krásný den, Baru. Měj se krásně. Tak pa, ahojky.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD