O radostech života

Prezidentem Arcidiecézní charity Olomouc je kněz Bohumír Vitásek. Jako prezident má v Charitě na starosti záležitosti duchovní a pastorační. Svůj úkol plní jak doma, tak daleko za hranicemi vlasti. Právě nedávný pobyt na Haiti jej inspiroval k tématu Svátečního slova – o radostech života.

Práce pro druhé nám přináší dobrý pocit, šťastné uspokojení, radost. Už to je charitní. Radovat se můžeme z darů přírody, ze samotného života, vůbec přitom nejde o hmotné statky. Jsou to dary nehmotné, které nám radost způsobují. Ale radovat se můžeme i z příjemných setkávání, z přátelství. V neposlední řadě se radujeme z toho, co děláme pro druhé. Tohle všechno Bohumír Vitásek zažil na své cestě na Haiti.

O radostech života

Často se při různých příležitostech setkávám s otázkou: „Jaký z toho máte pocit? Jaký jste z toho měl pocit?“ Anebo lidé mluví o svých pocitech. Jedním z důležitých a nosných pocitů je radost. Kdy jste měli naposledy radost? Vzpomenete si? Radost může mít člověk třeba tehdy, když ho někdy někdo něčím obdaruje. A zvláště tehdy, když ten, kdo vás obdarovává, se trefí do toho, co právě potřebujete nebo co se vám líbí. Pak to už není jen radost z obdarování jen z té věci, ale je to radost ze vztahu, z přátelství. To nemusí být jen věci, které dostaneme k svátku nebo narozeninám. Ale takové ranní probuzení, kdy jste odpočatý a cítíte se dobře. Ranní východ slunce, když teď už ráno zpívají ptáci. Máte radost. Tu jsme si nedali sami ani nikdo z lidí. Někdo říká matka příroda. Já za tohle děkuji Bohu. A moje radost je dvojnásobná.

A pak je to radost ze setkání. Vzpomínám si kdysi zamlada, když jsem šel z práce z rafinérky olejů v Ostravě, něco se nepodařilo, tak jsem šel sklíčený. Potkal jsem kamaráda, se kterým jsme jezdili na hory. Prohodili jsme pár slov. Šel jsem dál a najednou jsem zjistil, že mám radost. Radost ze setkání. A pak je ještě jeden zdroj radosti. A to je ten, kdy něco uděláte pro druhého a pak poznáte a pocítíte, mám z toho dobrý pocit.

S tímto vyjádřením se často setkávám na charitě. Mnoho lidí, kteří pracují v přímé pomoci lidem, mně říká: „Jsem tady proto, že mi to dává smysl. Já něco udělám pro lidi, pomohu jim, oni z toho mají radost a já taky. Je to dobré pro ně, je to dobré i pro mě.“ Víte sami, že taková radost, která zůstává, je ta, když uděláte něco nezištně pro druhého. Když otřete pot z čela, ale odcházíte s úsměvem a ten člověk se také usmívá. Při nedávném pobytu na Haiti jsem se naučil pár jejich výrazů. Např. „komo u je“. Odpovídá se „papi mal“ nebo „me si bien“. Znamená to: „Jak se máš?“ A odpověď je „jde to“ nebo „mám se dobře“. Ale kolikrát to není pravda, protože Haiti je nejchudší zemí západní polokoule. Jaká je jediná únosná odpověď u nás, když se vás někdo zeptá: „Jak se máš?“ „Stojí to za …“ A kolikrát to není pravda.

Pán Ježíš při poslední večeři řekl apoštolům: „Tohle všechno jsem vám řekl, aby moje radost byla ve vás a vy abyste se radovali naplno.“ On totiž je ten, který žije pro druhé. A tak i vám přeji, abyste se dovedli rozhlížet kolem sebe a vnímat radost, která přichází, a také abyste dovedli radost rozdávat a tím také přijímat. Šťastnější je ten, kdo dává, než ten kdo bere.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 P ST HD