Karmelitánský kněz a terapeut o výzvách současnosti

Od samého dětství jsme pokládali rodičům mnoho zvídavých otázek. Mami a proč? Ani jsme to "proč" neuměli vyslovit. Ptali jsme se na mnohé: jak jsme přišli na svět, jak to víš, že existuje Bůh? Ty jsi s ním snad mluvila? A proč to musím dělat zrovna tak?

Některé otázky byly zvídavé, některé jsme kladli, protože se nám nechtělo dělat to, co jsme dělat měli. Postupně jak jsme dospívali, tak jsme si sobě, nebo druhým kladli otázky, po hlubším smyslu věcí, událostí, nebo života jako takového. Častokrát jsme svými otázkami zpochybňovali to, co nám bylo řečeno dospělými a staršími jako neměnné a dostávali jsme odpověď: to se prostě tak dělá a hotovo. O tom se přece nebude diskutovat.

Pravděpodobně jsme těmi otázkami narušovali daná pravidla. A znejišťovali jsme tím ty, kteří nám ta pravidla dávali. Pokud si my sami nedovolíme klást i nepříjemné a nepatřičné otázky, nebo nás autorita nenechá otázky položit, jenom nám předkládá již předem připravené odpovědi, tak nás to ničemu nenaučí. Nikam nás to neposune.

Kdybychom připustili skutečnost, že Bůh je spíš než odpovědí otázkou, tak by nám to podstatně zjednodušilo náš duchovní život. Kdybychom opustili domnělé držení pravdy, které má na všechno předem připravenou prefabrikovanou odpověď, co je a co není správné, stávali bychom se věruhodnější nejen před sebou, ale i před světem. Dávali jsme odpovědi na otázky, seřadili do systému otázek a odpovědí, tvořili z toho strukturu, která je ale mnohdy vzdálená od života jako takového.

Mnohdy jsme ale nabízeli odpovědi na otázky, na které se nás nikdo neptal. Jakoby kredit křesťanství a církve spočíval v tom, že zná odpovědi na všechny otázky života. Přesto bych si dovolil jednu otázku. Jaké by to bylo, kdyby jedním z poslání církve a náboženství bylo, nebát se být otázkou

Koneckonců stačí, když zalistujeme v evangeliích v té radostné zprávě o Ježíši Kristu, kdy Ježíš nedává odpovědi, ale klade otázky. Dokonce na položenou otázku odpoví otázkou: proč mě nazýváš dobrým? Jen jeden je dobrý a to je Bůh.

Jsme v prostorách fortny Kláštera bosých karmelitánů na Hradčanech. Chceme být místem otevřených dveří. Být součástí vycházející církve, která má nejen své vlastní tíživé otázky, ale které spolu s ostatními chce nést mnohé palčivé otázky vyslovené ve světě kolem nás. A společně nést onu nesnadnost nemít ihned po ruce jasnou odpověď. Ale ustát ono napětí, ze kterého se odpověď jednoho dne zrodí.

Vahou odpovědí je ukryto v tom, co jsme prožili v naší zkušenosti, v našich chybách, v omylech a pochybnostech. Ve vítězstvích i v prohrách, úspěchu i neúspěchu. Chceme být otázkou, zda je možné nabízet svůj život díky tomuto prostoru. V architektuře, v pohledu na město pod námi, v tichu, v meditaci, v liturgii nebo v proneseném slově. Zda je možné porozumět životu z toho, co máme za sebou?

Mnozí k nám přicházejí s otázkou, a paradoxně s mnohými dalšími otázkami se vracejí domů. Zkušenost nám říká, že většinou se nám nerozjasní cesta, která je před námi, ale spíše porozumíme něčemu, co je za námi. A to nám dává důvěru, že jdeme dobrým směrem, vstříc další budoucnosti. Nejde nám na prvním místě o hledání odpovědi, ale jde o otevřený prostor k získání nových očí, aby až přijde čas, jsme odpovědi nalezli.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2021
 P ZJ ST HD