Hugo Haas, od jehož narození nedávno uplynulo 120 let, a Adina Mandlová, od jejíhož úmrtí letos uplyne 30 let, ve ztřeštěné komedii o trampotách nesmělého pana profesora s odloženým dítětem (1937). Dále hrají: L. Dostalová, E. Ženíšková, S. Svozilová, L. Boháč, J. Dohnal, J. Pivec a další. Kamera O. Heller. Scénář a režie H. Haas a J. A. Holman
00:00:00 Děvčata nedejte se!
00:00:03 Hurá!
00:00:34 Děvčata nedejte se Mládí svůj prapor nese
00:00:39 Vítr vzpoury do něj duje I proti větru mládí pluje
00:00:46 Děvčata nedejte se Kdo prapor vzpoury nese
00:00:53 Naše vzpoura všechno zbourá Děvčata nedejte se!
00:03:11 HRA NA FOUKACÍ HARMONIKU
00:03:19 NESROZUMITELNÝ HOVOR
00:03:25 -Tak pojď už.
-Tak jdi napřed.
00:03:51 Prosím vás, jednu polévku. Děkuji vám.
00:03:59 Hou! Člověče, nemůžete dávat pozor? No tak prosím, nový klobouk.
00:04:08 No ten vypadá! Já bych do toho...
00:04:18 -Pokorný!
-Ano, prosím.
00:04:25 Člověče, co tady děláš? Ty mě nepoznáváš?
00:04:30 Tys mi dával hodiny.
00:04:32 Připravoval jsi mě na druhou státnici.
00:04:35 -No, ještě nevíš?
-Kdybyste mě ráčil zabít, tak nevím.
00:04:39 Jak ti to mám...
00:04:42 My jsme byli takoví političtí odpůrci.
00:04:45 Já byl vždycky radikálně pravej a ty radikálně levej.
00:04:47 -Teď je mi to radikálně jedno.
-Jak bych ti to, člověče...
00:04:52 -Já ti jednou dal pár facek.
-A tak to už vím. Pan Roubal.
00:04:58 To je dost, že sis vzpomněl. Tak co děláš?
00:05:03 -Nějak se ti špatně daří, viď?
-Ještě hůř.
00:05:07 Tak jsem ti dostudoval, chtěl jsem vyučovat a ne a ne se uchytit.
00:05:11 Už jsem ti dělal všechno možné. Prodával jsem knihy.
00:05:15 Dokonce jsem dělal lidem výkazy pro berní správy.
00:05:18 Když jsem měl největší hlad, psal jsem do novin jídelní lístky.
00:05:23 To jsem se trochu vždycky vybil, víš?
00:05:27 Ale jdi, prosím tě, s tím musíme něco...
00:05:30 Pane vrchní! Přineste nám... co bys jedl? Letošní husičku?
00:05:34 Beze všeho.
00:05:35 Tak 2x francouzskou husičku a 2 malá piva.
00:05:38 -Ne, prosím, jen 1 malé pivo.
-A co ty?
00:05:40 Velké. To je za tu facku.
00:05:51 Ne, to je opačně. Tak je to dobře.
00:05:54 Dobře je to? Vždyť my se dohodnem.
00:05:58 Ty se dáš oholit, ostříhat, potom si musíš vzít nějaké slušné šaty.
00:06:03 -Nebo si aspoň dej vyžehlit kalhoty.
-Vždyť to není tak špatný.
00:06:06 -Na, tu máš.
-Ne, to ne.
00:06:07 Ale prosím tě, jsme přece staří kamarádi.
00:06:11 A já zatelefonuji ještě svému strýci.
00:06:13 Myslím, že bude mít možnost někam tě dostat.
00:06:15 To nic není, člověče. Tady přece nejde o protekci,
00:06:17 když jde o člověka takových schopností jako jsi ty.
00:06:19 No to já přece...
00:06:20 -Kde bydlíš?
-Kamenná 14, penzion Straka.
00:06:56 Proboha! Co tu děláš? Co tě to napadlo?
00:07:10 To je nápad! Co kdyby tě někdo viděl?
00:07:15 Neboj se, nikdo. Ale takhle už to dál nejde.
00:07:21 Tak mi tady nebreč.
00:07:29 -Proč jsi přinesla to dítě s sebou?
-Protože už nemůžu dál.
00:07:35 Udělala jsem, co jsem mohla. Teď se starej zase trochu ty.
00:07:40 To přece nemyslíš vážně! Co já s ním mám...
00:07:46 Neboj se, jen na několik dní. Dostala jsem konečně práci.
00:07:52 V kanceláři. Zítra ráno mám nastoupit.
00:07:58 No a nevím, co s dítětem.
00:08:00 Jak si dám jen trochu všecko do pořádku, zase si pro ni přijdu.
00:08:08 To přece není možný! Můj táta sem jezdí každou chvilku.
00:08:12 -Náhodou přijde sem a co mu řeknu?
-Mohl ses už dávno přiznat.
00:08:16 Máš stále plno ohledů. K sobě, k rodině, jen na mě jsi zapomněl.
00:08:23 Zatraceně! To mi tak ještě scházelo!
00:09:06 DÍTĚ PLÁČE
00:09:19 Josef!
00:09:22 Tak jsem si vzpomněl, že ten chlap, co jsme s ním včera...
00:09:27 Co to tu máš?
00:09:32 DĚTSKÝ PLÁČ Pššš...
00:09:37 No má úcta!
00:09:44 Copak je vám, slečno?
00:09:48 Ale proboha, no tak, co já teď...
00:09:52 A zrovna nikdo nejde. Slečno, slyšíte?
00:09:57 A hezká je, moc hezká. Slečno, prosím vás, stalo se vám něco?
00:10:06 Děkuji, už je mi líp. To byla jen... já nevím.
00:10:13 Slečno, víte, to byla taková náhoda. Já zrovna v tomhle domě bydlím.
00:10:18 Že bych vám udělal trochu čaje? Ne, abyste si myslela, že chci...
00:10:23 -Jste moc hodný.
-No tak vidíte, už se smějete.
00:10:26 Nezlobte se, že se vám musím smát a přitom mi není do smíchu.
00:10:43 Škoda, hezká byla, moc...
00:10:48 To je nesmysl. Přece nemůžeme nechat padnout celý plán.
00:10:52 -Tak co mám dělat?
-Musíme si něco vymyslit.
00:10:57 Já jsem nějakej překouřenej.
00:11:06 Člověče, já mám nápad! Dej sem papír a tužku.
00:11:12 -Co chceš dělat?
-Neptej se, dej sem papír a tužku.
00:11:15 -Jo, tužku mám.
-Papír je tady.
00:11:17 -Tak honem, člověče, dělej.
-Já tomu nerozumím.
00:11:21 Tomu nemusíš rozumět, to uvidíš. Ohromný nápad!
00:11:24 -Máš špendlík?
-Špendlík ne.
00:11:25 Jak to, že nemáš špendlík?
00:11:29 -Poslouchej, vem to dítě a pojď.
-Dítě? A proč? Co s dítětem?
00:11:33 -Nestůj tady tak blbě a dělej!
-Já nevím, co s dítětem.
00:11:36 Nevíš, co s dítětem! To ti ukážu, počkej.
00:11:41 No tak pojď!
00:11:44 -Tak půjdeš nebo ne?
-No co je?
00:11:50 Kdyby někdo šel, tak mi řekni.
00:11:53 Proboha Karle, co to děláš?
00:11:58 No tak, Karle! Ne, já nechci!
00:12:01 Počkej, neblázni. Nedělej hlouposti.
00:12:05 Hele, už jde. Zmizni.
00:12:17 Prosím vás, okamžik, ano?
00:12:21 Hned to bude.
00:12:24 A hlavně bych prosil trošku přežehlit. Hlavně na kolenou.
00:12:30 A o půl osmé ráno bych je zas potřeboval.
00:12:32 -Mám totiž jen jedny, víte.
-Jo, to se spolehněte.
00:12:36 Tak děkuji vám.
00:13:25 DĚTSKÉ ZABROUKÁNÍ
00:13:35 DĚTSKÉ ZABROUKÁNÍ Kdo?
00:14:20 No to je všecko v pořádku, ale proč zrovna u mě? To jsem blázen.
00:14:26 Co je to? Co tady děláš? No? Neumíš mluvit?
00:14:38 Ty... pošlouchej. Tak mluv. Ty asi neumíš, viď?
00:14:46 Ty lumpe, teď se starej o své dítě zase ty.
00:14:54 To, prosím, bude nějaký omyl, to sem asi nepatří.
00:14:57 ZABROUKÁNÍ Patří, myslíš? Já nevím.
00:15:01 BROUKÁNÍ
00:15:02 Prosím tě, jak jsi se sem dostal nebo dostala?
00:15:07 BROUKÁNÍ Já ti nerozumím, to je těžká věc.
00:15:10 No přečti mi to. Zas neumí číst. Bože můj, co já budu...
00:15:22 Takhle přece nemůžu... Moment, prosím...
00:15:40 Prosím vás, neztratilo se vám dítě?
00:15:43 Zatracenej chlape, nechte lidi spát, jo?
00:15:58 -Paní Straková!
-Šla do biografu!
00:16:02 To tak ještě...
00:16:04 Prosím vás, ať mně pan Josef sem přinese ty kalhoty.
00:16:08 On šel domů a kalhoty si vzal s sebou. Ale ráno je zas přinese.
00:16:13 To je jako naschvál. Tak co já mám dělat?
00:16:27 Prosím vás, nemohl byste mi půjčit aspoň nějaké kalhoty?
00:16:32 Poslouchejte, chlape, já vás varuju! Ještě slovo a já vás...
00:16:49 Mně se zdá, že se dnes odtud nedostanu.
00:16:55 -Co koukáš? Tady se ti líbí, viď?
-Je te.
00:17:00 -Co?
-Je te.
00:17:04 To je všecko hezký, to já chápu, ale...
00:17:06 -Co to máš? DÍTĚ ŽVATLÁ
00:17:09 A co tohle? Koukej.
00:17:14 Ty mně taky?
00:17:17 Bože můj, ale co já s tebou mám dělat?
00:17:29 Tobě se tady u mě líbí, viď, Bože můj, to je těžká věc.
00:17:36 Až mi ráno přinesou ty kalhoty, tak tě pak budu muset...
00:17:40 No jo, ale kam?
00:19:05 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Co je?
00:19:08 Pane profesore, tady jsou ty kalhoty.
00:19:12 Už jdu. Děkuju vám, to jste hodnej.
00:19:18 -Prosím vás, kolik je hodin?
-Čtvrt na devět.
00:19:20 Co? Prosil jsem vás, abyste mě o půl osmé vzbudili.
00:19:24 -Mám být o půl deváté u toho pána.
-No, vždyť on počká.
00:19:27 Počká! Tady běží o existenci, prosím. Já mám dostat místo.
00:19:31 -Bože můj, teď jestli to nestihnu.
-Vždyť on se ten pán nezblázní.
00:19:34 No tak dobře. Děkuju vám.
00:19:38 Zas nemám čas, to je hrozné. Tak teď zas musím...
00:19:42 DĚTSKÉ ŽVATLÁNÍ
00:19:44 To se nám to hajalo, co? Až jsme zaspali.
00:19:47 Bože můj, teď tě zas ale...
00:19:50 Táta si teď někam odskočí a pak si pro tebe zas přijde.
00:20:07 Ano, paní ředitelko, rozumím. Můj synovec mi ho vřele doporučil.
00:20:12 Mám k němu plnou důvěru. Myslím, že je to šťastná náhoda, že zrovna...
00:20:16 A ručíte mi za to, že ten pán je mravně bezúhonný?
00:20:20 Víte, jaké mám závazky vůči rodičům, jež mi svěřují své dcerušky.
00:20:24 Prosím, pane rado, víte, že mám k vám důvěru.
00:20:28 Ovšem. Absolvoval...
00:20:29 Dvě fakulty. Filosofii a přírodní vědy.
00:20:31 Dvě fakulty. Filosofii a přírodní vědy.
00:20:35 -Ano, všemi hlasy.
-Ne, většinou hlasů.
00:20:39 S vyznamenáním. Je-li energický? Ale náramně!
00:20:47 Z toho jde strach. Ten si zjedná respekt, spolehněte se.
00:20:52 To se hodí znamenitě. Zkusíme to, pane rado.
00:20:56 Co nejdřív. Nejraději hned. Vlak jede v 10 hodin 50 minut.
00:21:01 Ne, to je přímé spojení. Děkuji vám, na shledanou.
00:21:07 To by bylo tedy v pořádku. Bohužel je to na venkově.
00:21:11 To nevadí, prosím, naopak.
00:21:13 Dubice. Ale to byste se musel sebrat a hned jet.
00:21:16 -Co? Teď hned?
-Vlak jede v 10, 50.
00:21:20 Tak to já bych asi... Pane rado, já jsem vám velmi vděčen, ale...
00:21:25 -Ale?
-Tak já to stihnu.
00:21:29 -Tedy mnoho štěstí a držte se.
-Děkuji uctivě.
00:21:37 S dovolením, pane rado, rád bych se ještě na něco zeptal.
00:21:41 Prosím.
00:21:45 Totiž, nemohl bych si tam vzít s sebou malé dítě?
00:21:49 Malé dítě? A prosím vás, co vás to napadlo? Vy máte...
00:21:53 Ne... tedy přímo, ale... člověk přece nikdy neví, co kdyby náhodou...
00:22:03 Totiž, moje sestřenice, tedy spíš teta, má chla... holčičku.
00:22:13 Karlíček se jmenuje. Tak jsem... Tak já jdu na nádraží.
00:22:23 ZVONEK
00:22:31 No no, to je nějakýho spěchu!
00:22:38 Josef, skoč na 17, pan profesor Pokorný zvoní.
00:22:45 -Na 17?
-Ten se ještě zblázní.
00:22:49 -Má úcta.
-Vy jste tady?
00:22:50 -Ano, prosím. A kde mám být?
-Vždyť zrovna zvoníte!
00:22:56 No dovolte, já že... ZVONEK
00:23:04 Ano, totiž... já tam mám...
00:23:09 Jak je tohle možný, to se tam musím jít podívat.
00:23:12 Ne, to nemusíte, já vám to vysvětlím.
00:23:18 Totiž, já jsem nechal asi... kohoutek... od plynu, víte?
00:23:23 -Co to žvaníte?
-To bude asi krátké spojení.
00:23:27 Takové věci se stávají. Jeden můj známý taky hledal... tedy spojení.
00:23:33 A pak mu zvonilo v uchu... Ne, to nejde.
00:23:38 Prosím vás, připravte mi účet, za chvilku odjíždím.
00:23:40 Jen si jeďte, kam chcete, pane profesore.
00:23:42 Můj penzion není holubník, abyste si sem vodil slečinky
00:23:46 a vymlouval se na krátký spojení. To bych se na to podívala!
00:23:52 Ale já si na tu slečinku posvítím, až půjde zpátky.
00:24:03 Ale to nesmíš, to dole zvoní. Co to je?
00:24:08 Podívej se! Ty mně děláš taky starosti.
00:24:13 Co? Máš radost, že jsem se vrátil? Nemáš?
00:24:15 No, já ti věřím, ale...
00:24:18 Bože můj, v 10, 50 jede vlak, co já mám teď dělat?
00:24:22 ŽVATLÁNÍ Co to je!
00:24:24 Hezky musíš tady sedět. A nesmíš...
00:24:27 Teď abych sbalil svých 5 švestek. Vlastně jich 5 ani nebude.
00:24:30 4 tak nejvýš, co? Počkej, já si připravím věci.
00:24:37 No prosím, tady to stojí: Starej se o své dítě zase ty.
00:24:42 Tak seš moje nebo ne. No ty to taky nevíš. Tak já nevím...
00:24:56 Tak jsem vyházela všecky partaje, udělala jsem si z toho penzion,
00:25:00 abych se tý pakáže zbavila, a teď si z toho nechám dělat cirkus.
00:25:06 To víš, holenku! Tak, tady je účet pro pana profesora. Má úcta.
00:25:17 Z KOŠE SE OZÝVÁ PLÁČ
00:25:19 Tiše, to nesmíš.
00:25:22 Jen co sejdeme z těch schodů, vezmu tě na ručičku nebo za ručičku,
00:25:26 jak budeš chtít. Tak hezky... a tiše.
00:25:39 -Tak co jsem dlužen?
-Za poslední týden 95 korun.
00:25:44 95? To jste potvrdila, že ano. Prosím.
00:25:48 Ten zbytek dejte tomu... za to žehlení těch...
00:25:52 DĚTSKÝ PLÁČ Co je to?
00:25:55 To je hezky venku, co? DĚTSKÝ PLÁČ
00:25:59 Já myslím, že to vydrží. To má člověk hned jinou náladu.
00:26:04 Že je vám taky do zpěvu? Tra la! Tak zpívejte!
00:26:09 Okamžik, já už...
00:26:12 Počkat! Vždyť já dostanu za ty kalhoty!
00:26:18 Hej! Už je pryč! Zatracená práce!
00:27:15 Já se tady totiž nevyznám. Nevíte, kam bych mohl dát dítě do uschování?
00:27:19 Totiž, já někam jdu a tam by to dobře nešlo.
00:27:22 Tady v ulici za rohem je hotel, ale tam by vám ho nevzali.
00:27:27 -Ano, tak bych...
-Pojď sem, drobečku.
00:27:28 To je hezké dítě, koukej, tati. No pojď sem.
00:27:33 Víte co, nechte ho tady. Já mám děti hrozně ráda.
00:27:36 -To byste byla moc hodná.
-A to je vaše?
00:27:38 Ano. Totiž ne. To se vlastně bude muset ještě vysvětlit.
00:27:41 Já bych vám to rád zaplatil, když ho tady nechám.
00:27:44 Ale dejte pokoj, to vůbec nestojí za řeč.
00:27:46 Ale ideální vzduch tady pro dítě zrovna není.
00:27:48 To my máme vzadu pěknou světlou kuchyň, to se nemusíte bát.
00:27:52 Děkuji vám, já si zas pro ně přijdu.
00:27:54 Pa pa, táta zase přijde. A buď hezky hodná, nesmíš zlobit, ano?
00:27:58 DÍTĚ PLÁČE Ale jdi, neplač.
00:28:08 Pan rada Roubal vám jistě sdělil naše podmínky.
00:28:11 Ano, něco mi říkal.
00:28:13 Musíte se přesně řídit naším domácím řádem.
00:28:16 -Budete bydlet v ústavě.
-To ale není možné. Já totiž...
00:28:22 Jaké totiž, to je podmínka! Je to zvláštní trakt, kde budete sám.
00:28:28 Budete vyučovat filosofii, zeměpisu, morálce, dějepisu, matematice,
00:28:31 fyzice, chemii, tělocviku a zpěvu.
00:28:34 To už je všechno? No tak to...
00:28:37 Pššš!
00:28:41 Ale slečny, copak je to, poslouchat u dveří.
00:28:44 Paní profesorko, už jste viděla toho nového profesora?
00:28:47 -A jaký je?
-Je fešák?
00:28:49 -Je štíhlý?
-Já už se nemůžu dočkat.
00:28:51 Ale slečny! Ticho a jděte od těch dveří.
00:28:53 -Ale paní profesorko...
-Já nic nevím.
00:28:56 Ticho!
00:29:00 Tak a teď vám ukážu váš... No tak, co je?
00:29:06 Prosím.
00:29:14 -Tak ten se mně nelíbí.
-A už je to starší ročník.
00:29:16 -A je tlustý.
-No, ty máš co povídat.
00:29:20 Mně je to jedno. Pro mě muži...
00:29:23 Prosím ťa, nerozprávaj. A na čo si vyškubávaš obočie?
00:29:27 ZVONEK
00:29:29 Tak slečny, už zvonilo. Prosím, do třídy.
00:29:44 -Tak tohle je váš byt.
-Velmi hezký.
00:29:47 -Býval to dříve zámek.
-To mně nevadí.
00:29:51 Budete úplně izolován ode všeho ženského světa.
00:29:53 Račte totiž laskavě vzíti na vědomí,
00:29:56 že profesor v dívčím internátě není mužem, ale pouhou inteligencí,
00:29:58 která za účelem vyučování vzala na sebe lidskou podobu.
00:30:01 No, to už nějak uděláme. A kde budu spát, prosím?
00:30:06 -Tady je vaše ložnice.
-A nemohl bych spát ve městě?
00:30:12 Pověst našeho ústavu vyžaduje... Ostatně do 9 smíte být ve městě.
00:30:17 Přesně v 9 hodin se zavírá brána. Máte snad ve městě nějaký zájem?
00:30:21 No... ne. Jenom tak... Takový malý.
00:30:24 Zahradník vám přinese zavazadla. A ještě něco.
00:30:28 V protější budově v 1. patře jsou ložnice dívek.
00:30:31 Do toho patra ovšem nemáte přístup.
00:31:00 Jedno hladce, jedno obrace... SMÍCH A HOVOR STUDENTEK
00:31:06 Ale slečny, ticho.
00:31:09 Co kdyby sem přišel pan profesor, co by si pomyslel?
00:31:17 SMÍCH A HOVOR STUDENTEK
00:31:38 Copak jsi tak unylá?
00:31:41 To bude asi láska na první pohled. On pan profesor je tak svůdný!
00:31:45 A víte, holky, že Vlasta je tak praštěná, že by to mohla být pravda?
00:31:49 -Dejte mi pokoj.
-Děvčata, pojďte sem.
00:31:57 Podívejte se. Teprve přijel a už zase někam běží.
00:32:01 Je, ten je legrační.
00:32:52 -Má úcta.
-Má úcta. Čím posloužím, prosím?
00:32:56 Vy máte ve výkladní skříni dole v rohu... pro dítě... takový...
00:33:01 -Tati, káva ti vystydne.
-Už jdu, Růženko.
00:33:03 -Pojď toho pána obsloužit.
-Dobrý den, račte si přát?
00:33:08 Slečno, tady dole v rohu máte pro dítě...
00:33:16 No to je jedno, třeba kartáček na zuby.
00:33:19 -Prosím.
-Co stojí?
00:33:21 -Čtyři padesát.
-1, 2, 3, 4, 50. Děkuji, má úcta.
00:33:32 -Děkuji. A přijďte zas.
-Až tady nebudete.
00:33:37 -Kukuč.
-To víš, táta zase přijde.
00:33:43 Jo kukuč a necháte mě tady čekat na boty.
00:33:45 Ale vždyť vidíte, že máme plné ruce práce.
00:33:48 Pepíku, nezevluj tady, hoď na ty boty apreturu, ať může paní jít.
00:33:55 Má úcta. Já jsem si jen odskočil podívat se, co ten drobeček dělá.
00:33:59 Co děláš?
00:34:01 -Nezlobila?
-Kdepak! To je tak hodné dítě.
00:34:04 Já bych potřeboval, aby tady zůstalo ještě nějakou dobu.
00:34:07 Já mám totiž plán a teď nevím, jak bych to...
00:34:09 -No tak ho tady nechte.
-No koukej, táta přišel.
00:34:12 -Prosím vás, papalo?
-To víte.
00:34:15 -A...
-Ano, 2 krát.
00:34:21 No to jsme fešáci, co? Koukej, co ti táta přinesl.
00:34:32 -No to přeci není možné!
-Už to tak vypadá.
00:34:35 Oba utekli bez zaplacení, uličníci.
00:34:38 Pokoj je prázdný. Ale já jim to ukážu!
00:34:41 -A co dítě?
-Jaké dítě?
00:34:46 Copak se vám stalo? Copak je vám?
00:34:57 -Nemám tady nějakou poštu?
-Nic, pane Pápěrka.
00:35:00 -Copak se stalo?
-Já nevím. Hledá nějaké dítě.
00:35:04 Já jí nerozumím a my tady v penzionu žádné nemáme.
00:35:07 Počkejte, dítě? No jo, na dnešek tady řvalo celou noc nějaký dítě.
00:35:15 Už vím. Vedle mě ten profesor, ten divnej, mě pořád burcoval,
00:35:20 jestli prej se mi neztratilo dítě.
00:35:22 -Kde, prosím vás? Tak to bude moje.
-To máte marný, ten už odjel.
00:35:26 Teď si právě vzpomínám, že mu někde něco brečelo, viďte, Josef.
00:35:32 A prosím vás, nevíte, kam odjel?
00:35:34 To se budete muset zeptat na policii.
00:35:37 Bože! A kde já ho teď najdu!
00:35:40 Tak tedy Troja. Troja byla obléhána plných 10 let.
00:35:45 Prosím, vezměte si sešity a pište. Máte připraveny sešity?
00:35:53 -Ano.
-Tak...
00:35:58 Děvčata, koukejte.
00:36:09 -Slečno, jděte za dveře.
-Já prosím?
00:36:13 Ano, vy s těma nevinnýma očima. Ven.
00:36:18 Ale já jsem, prosím, nic neudělala.
00:36:19 To nevadí. Tak půjdete za dveře všem pro výstrahu.
00:36:22 -Ale to není spravedlivé.
-No tak, bude to?
00:36:25 Prosím.
00:36:31 -Ale já si budu stěžovat.
-To můžete.
00:36:56 Tak prosím. Schválně si všimněte tvaru Malé Asie.
00:36:59 Když se na ni pořádně zadíváte, tak vám...
00:37:01 ZVONEK
00:37:04 SMÍCH DÍVEK
00:37:07 -Pořád si to někam hasí.
-Pojďte se podívat z okna.
00:37:37 Co ten chlap vyvádí?
00:37:38 Tak dievčatá, hovortě si, čo chcetě.
00:37:41 Ten chlap je praštěný. Pozritě sa, čo robí.
00:38:05 Psst, ticho.
00:38:10 PES VRČÍ Ticho, to jsem já.
00:38:16 -Miluje tě, vášnivě, moc, málo...
-Au, to bolí!
00:38:21 No tak drž. Vůbec nic.
00:38:25 No tak, co to děláš! Co kdybych jí něco udělala?
00:38:29 Ale nech mě!
00:38:30 Prosím ťa, tak už prestaň!
00:38:33 -No tak, jak jsme to měly?
-Tady jsi neskočila.
00:38:37 ZPĚV
00:38:38 -Prečo všetky tak kričia!
-Prosím tě, přestaň s tím vytím.
00:38:44 No no, slečna je nervózní. Ta da da dý ja dá....
00:38:58 No tak, už jsme tady, děťátko. DÍTĚ PLÁČE
00:39:01 Ale nesmíš plakat. Co kdyby tě někdo slyšel?
00:39:05 Tady je dětský pláč přísně zakázaný.
00:39:08 DÍTĚ PLÁČE Bože můj, dítě!
00:39:10 Ty mně děláš takové potíže. Co z toho máš?
00:39:14 Tiše. Tady na nás přijdou a vyhodí nás.
00:39:19 No tak počkej, počkej.
00:39:23 Bože můj, tak co mám...
00:39:26 Já už to mám. Pojď. Podívej se! Podívej se!
00:39:35 DÍTĚ PLÁČE Houpy, houpy...
00:39:39 Tak co mám s tebou dělat?
00:39:52 Nic si z toho nedělej.
00:39:54 Takový protiva, ten by ti stál za to!
00:39:57 Mně je to tak... jedno.
00:39:59 A říkáš to tak přesvědčivě, takovým pe-e-vným hlasem.
00:40:02 Dejte mi pokoj!
00:40:10 DĚTSKÝ PLÁČ No tak neplač.
00:40:14 No tak děťátko, co to děláš? Tak plač aspoň potichu.
00:40:20 No, podívej se.
00:40:22 No tak, co z toho budeš mít, když nás tady najdou?
00:40:25 Co jen s tebou mám... Koukej.
00:40:30 Koukej, podívej se.
00:40:57 No tohle! Pojďte sem! Podívejte se, co tam dělá.
00:41:05 Ta ta ta tam ta da ta...
00:41:17 -On se asi opil.
-Anebo se zbláznil.
00:41:33 -Namaluj mu růži za ucho.
-A věnec do vlasů.
00:41:38 Už jde!
00:41:47 Dobrý den, slečny.
00:41:54 Kdyby vás to snad mrzelo, tak můžete klidně zůstat sedět.
00:42:00 Děkuji.
00:42:05 Tak dnes máme, tuším, dopoledne dějepis, morálku a chemii.
00:42:14 Kdybych vám tady snad překážel, tak... Já mohu odejít.
00:42:48 A teď vám schválně přečtu o těchto vztazích mezi rodiči a dětmi.
00:42:52 Jmenuje se to Boj o štěstí a napsal to B. Russel.
00:42:55 To je, dle mého názoru, nejmodernější filosof.
00:42:58 Počkejte, já jsem si to někde tady poznamenal... Tady je to.
00:43:03 Změna v poměru mezi rodiči a dětmi je konkrétním příkladem
00:43:06 všeobecného rozšíření demokracie.
00:43:08 Rodiče si už nejsou tak jisti svými právy vůči dětem
00:43:11 a děti necítí, že by rodičům byly povinny úctou.
00:43:14 Psychoanalýza nahnala vzdělaným rodičům strach ze škod,
00:43:17 jež by mohli nevědomky způsobit svým dětem.
00:43:20 Teď dávejte pozor, to je moc zajímavé.
00:43:22 Když vidí, že jejich nemluvně si cucá palec...
00:43:24 SMÍCH
00:43:25 No tak dámy! Co je tady k smíchu? Teď to nenajdu... si cucá palec...
00:43:32 SMÍCH
00:43:37 Prosím vás! Já se přes to místo nedostanu asi.
00:43:40 Vyvozují všelijaké závěry, ale jsou na rozpacích,
00:43:43 co dělat, aby to zastavili. Tedy...
00:43:50 Sedněte si.
00:43:53 -Koho to máte ve svém pokoji?
-Nikoho, paní ředitelko.
00:43:58 Nikoho? Tak se pojďte podívat. Prosím.
00:44:12 -Tak to snad bude vítr, ne?
-Ale okno je zavřené.
00:44:19 Ale bývají takové fyzikální úkazy, že...
00:44:27 Totiž, teď si vzpomínám. Já jsem v noci na zahradě
00:44:29 potkal jednoho kocoura a jemu byla zima...
00:44:35 Zima? Teď v létě?
00:44:37 No to je jeho věc. Ale že tam řádí, co?
00:44:42 Pane profesore, kocoury já zde netrpím.
00:44:44 Tak já mu to, prosím, vyřídím. Okamžik, já jsem hned...
00:44:52 Ale co to zas děláš, ty indiáne. Dítě, ty mě přivedeš do kriminálu.
00:44:58 DÍTĚ ZAČNE PLAKAT
00:45:03 Musíš být tiše, tady by nás slyšeli. Jsou nám už na stopě.
00:45:07 A jejej, to tak ještě.
00:45:11 No jo, podívej se, to taky ještě neuschlo. Co s tebou mám dělat?
00:45:15 DÍTĚ PLÁČE Pššt.
00:45:17 Já jsem měl chodit místo do latiny a řečtiny do kurzu pro chůvy, viď?
00:45:23 A dále říká B. Russel, že země je kulatá
00:45:28 a kdo tomu nevěří... Jé, pojďte sem.
00:45:40 -No tohle!
-Děvčata, to je podivín.
00:45:46 No jo, tak si léčí kocovinu, mazavka.
00:46:01 Divný člověk. Já se v něm nevyznám.
00:46:04 Vypadá tak dobrácky a přitom je takový...
00:46:07 Ten tady dlouho nebude. Já myslím, že ho ředitelka nemůže ani cítit.
00:46:10 Ale víš, to, že vzal toho kocoura k sobě, to je vlastně sympatické.
00:46:15 Copak jsi nepoznala, že to byla výmluva?
00:46:17 Kdo ví, koho tam má.
00:46:24 Já vám říkám, děvčata, výprava byla úžasná.
00:46:26 To schodiště, to jste neviděly. Potom ona vyskočila na stůl.
00:46:32 Úplně bez rozběhu, nelžu. A pak se rozkročila,
00:46:36 v těch koženkách, to vám vypadalo, a začala zpívat.
00:46:40 Co to jenom zpívala, kdybych já si vzpomněla.
00:46:43 Počkejte, mlčte. Dě... Ne, to je moc vysoko.
00:46:49 Děvčata nedejte se Mládí svůj prapor nese
00:46:55 Vítr vzpoury do něj duje I proti větru mládí...
00:47:00 KLEPÁNÍ NA STĚNU
00:47:07 Tiše, aby na nás nepřišla. A teď začaly všechny girls.
00:47:13 Děvčata nedejte se Mládí svůj prapor nese
00:47:19 Vítr vzpoury do něj duje... SILNĚJŠÍ KLEPÁNÍ
00:47:26 ZPÍVAJÍ ŠEPTEM
00:48:20 -Vlasto, kam jdeš?
-Můžeš se podívat z okna, kam jdu.
00:48:28 -Kam jde?
-Děvčata, pojďte se podívat.
00:48:38 -Co ji to napadlo?
-Kam utíká?
00:48:40 Pusťte mě taky podívat.
00:48:50 -Vlasto, co to děláš!
-Preboha, keby ju niekto uviděl!
00:48:57 Koukat mužským do oken!
00:49:23 Vidíte, co všechno člověk neudělá ze žárlivosti.
00:49:44 Tak co je?
00:49:46 -Co tam dělá?
-Prosím tě, tak povídej.
00:50:04 -Tak co, že je zase opilý?
-Že tam má ženskou?
00:50:06 -Ale co by dělal se ženskou!
-Pletl punčochy, ty chytrá.
00:50:09 Počkejte! Vlasto, tak povídej. Ženská?
00:50:13 -Ne, dítě.
-To není možné!
00:50:18 -Sedí a má na klíně dítě.
-Ale to ne!
00:50:23 A představte si, to dítě je po něm. Už taky pije.
00:50:37 Dobrý den.
00:50:44 Tak co teď máme? Literaturu, ne? Kam jste dospěly v literatuře?
00:50:49 -K Shakespearovi.
-Aha. A co to žvýkáte?
00:50:55 -Žvýkací gumu.
-Dobře.
00:50:59 Tak Shakespeare. Co víte o Shakespearovi?
00:51:04 -Shakespeare...
-Slyšela jste už něco o něm?
00:51:07 Prosím, jen co si vzpomenu. SMÍCH
00:51:13 Tak děkuji vám, slečno, sedněte si. Jo vy už sedíte. Dobře.
00:51:17 -Vy jste slečna... ?
-Machoňová.
00:51:19 SMÍCH
00:51:23 Tak nám povíte něco vy, slečno. Ano, vy, když jste se tak smála.
00:51:28 Tak povězte nám něco o Shakespearovi.
00:51:31 Shakespeare byl synem své doby a otcem svých děl.
00:51:36 No a co napsal?
00:51:38 Romea a Julii, Hamleta, Krále Leara, Richarda III.
00:51:43 A o čem jedná Richard III.?
00:51:45 -O dětech Eduardových.
-Dobře.
00:51:47 -Ubohé děti byly vězněny.
-Dobře.
00:51:50 Jako vaše.
00:51:58 Co prosím?
00:51:59 Ubohé děti byly vězněny jako vaše dítě.
00:52:32 To, co jste řekla, je velmi ošklivé.
00:52:38 Přiznávám se, že jsem trochu v rozpacích.
00:52:42 Tak vy jste vyslídily mé tajemství.
00:52:46 Teď mi ovšem nezbývá, než se vám přiznat.
00:52:50 To dítě jsem našel. No prosím, věřte mi to nebo ne.
00:52:53 A protože jsem odjakživa na světě sám,
00:52:57 našel jsem v tom dětském úsměvu jakýsi smysl života.
00:53:05 Já vím, že se to nesmí. To já uznávám, ale...
00:53:09 Já jsem si to dítě ponechal, protože ho mám rád. Rozumíte?
00:53:15 Ovšem po tom, co se stalo, tady už nemohu zůstat.
00:53:25 Když to dítě jednoho dne nebude mít co jíst,
00:53:31 tak je to tak trochu... vaše dílo. Skončil jsem.
00:53:46 Prosím vás, odpusťte mi to, mně je to strašně líto.
00:53:50 Pane profesore, prosím vás, neodcházejte.
00:53:53 -My to nikomu neprozradíme.
-A pomůžeme vám.
00:54:00 Pane profesore, to dítě by potřebovalo mámu.
00:54:05 A já myslím, když my všechny se dáme dohromady...
00:54:09 -Viďte, žáby!
-Ano!
00:54:17 Tak teď vážně nevím, co bych... Jděte na místo.
00:54:41 Tak jsme se navzájem docela hezky dojmuli.
00:54:51 -Víš, já ho mám vlastně docela ráda.
-Já taky, ale jako mužského ne.
00:54:55 No proč? On je přece... No vlastně máš pravdu.
00:54:58 Ale myslím, že Vlasta hoří. Chodí jako ve snách.
00:55:01 No jo, Vlasta. Vlasta je hluboka povaha, ta si potrpí na duši.
00:55:05 SMÍCH
00:55:06 Ale nežvaňte hlouposti. Víte co? Půjdeme navštívit děťátko.
00:55:09 Ale ne všechny najednou, to by bylo nápadné.
00:55:12 Pojďte. Růža, ty a ty.
00:55:18 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:55:22 -Pane profesoru?
-Není tady?
00:55:25 -Snad si někam odskočil.
-A kde je asi to děťátko?
00:55:35 -Jé, podívejte se, tady je.
-Lidičky, ta je krásná.
00:55:39 Pusťte mě k ní.
00:55:41 Ne, nechte ji, když tak hezky leží.
00:55:44 -Pojď sem, ty broučku.
-Pojď.
00:55:50 -To je to sladký.
-Půjč mi ji. Pojď.
00:55:57 Víte co? Vykoupáme ji.
00:55:59 Ale neblázněte, vždyť tomu nerozumíme.
00:56:16 Ale dámy, to přece nejde. Co kdyby vás někdo viděl.
00:56:21 -A co to děláte?
-My ji chceme vykoupat.
00:56:24 Ale vždyť já jsem ji už dneska 3 krát koupal.
00:56:27 To nesmíte. Takové děťátko, to není tak trvanlivé.
00:56:29 To se musí opatrně. A vůbec, jděte do svého pokoje.
00:56:34 Ještě vás tady někdo najde a udělají ze mě svůdce.
00:56:37 Pane profesore, nechte nás tady. My se budeme o ni starat.
00:56:41 -Muž tomu tak nerozumí.
-No, když myslíte.
00:56:44 Ale prosím vás, musíte s ním zacházet opatrně.
00:56:46 Takové dítě to je křehká věc.
00:56:53 Hm. S tím se bude muset taky něco stát.
00:56:58 -Kdo má zítra službu?
-Počkej... Vlasta?
00:57:01 Já to zpaměti nevím. Když se máme všechny vystřídat,
00:57:06 uvidíme ji jednou za 14 dní. To je ale škoda.
00:57:10 Podívej se, tady se to už nějak trhá.
00:57:13 -Musíme jí ušít nové prádélko.
-Nediv se, roste jako z vody.
00:57:15 -Váží už 11 kg.
-To je moc.
00:57:17 Počkej. Váží 11 kg a měří 75 cm. To připadá na 1 cm 145 gramů.
00:57:28 Vidíš, jak ti najednou ta matematika jde.
00:57:58 Kdo je to?
00:58:02 Co tady děláte? No slyšíte?
00:58:07 Tak co tady děláte v noci na té chodbě.
00:58:10 -Čekala jsem na vás.
-Na mě?
00:58:13 No a co jste mi chtěla? Neumíte mluvit?
00:58:17 Prosím vás, nezdržujte mě. Tak mi to řeknete zítra při vyučování.
00:58:19 To, prosím, nejde. Já bych vám to raději řekla hned.
00:58:23 No?
00:58:27 Tak proč nemluvíte? Vy jste něco provedla, ne?
00:58:29 A teď se mi to bojíte říct. Tak mi to pošeptejte.
00:58:41 To přece nemyslíte vážně! Do mě?
00:58:46 Ale to není možné. Jak vás to mohlo napadnout.
00:58:51 To bude nějaký omyl. Možná, že jste si to spletla.
00:58:53 -Jsem to vážně já?
-Ano.
00:58:59 To jsem opravdu v rozpacích, to se vám přiznám.
00:59:02 Kdepak... s tím jsem vůbec nepočítal. Ještě tohle!
00:59:08 Bože můj, kdyby nás tak někdo viděl. To je situace.
00:59:12 Jen se vyplačte, ubohé dítě. Je to strašné.
00:59:16 Do mě se zamilovat! No to je... to je opravdu nápad.
00:59:19 Hrůza!
00:59:22 No tak už dost. Vy jste ješte mladé a hloupé děvčátko.
00:59:28 Já vím. Ve vašich letech si každe děvče myslí, že první muž,
00:59:31 který jí přijde do cesty, už je její ideál, ale...
00:59:34 Konečně, já jsem to taky prodělal. Ovšem tedy obráceně.
00:59:39 No tak se na mě dobře podívejte, prosím vás. Co na mně máte?
00:59:43 Podívejte se na mě. Víte, jak bude váš chlapec vypadat?
00:59:47 Mladý, štíhlý, krásný, sportovec, temperamentní...
00:59:51 Ale já nechci.
00:59:53 On se vás nebude ptát, jak já ho znám.
01:00:01 No tak, tak už je to zase v pořádku.
01:00:03 Tak si jděte hezky lehnout a zítra o tom nebudeme nic vědět.
01:00:07 A ještě něco.
01:00:09 Až budete mít toho svého hocha, tak mi ho přijdete ukázat.
01:00:12 POSMRKÁVÁNI A utřete si nos.
01:01:17 Včera by mě byli málem chytili.
01:01:19 Klotylda šla zrovna za mnou, když jsem věšela prádélko.
01:01:22 -No a?
-No divila se.
01:01:23 Ptala se mě, co to mám. Řekla jsem, že to jsou kapesníky pro dědečka.
01:01:27 Prosím tě, kapesníky velké jako plenky?
01:01:30 Já jsem jí řekla, že můj dědeček má velký nos.
01:02:14 Úúú!
01:02:47 HRA NA KLAVÍR
01:03:10 Proč nehraješ?
01:03:13 -Copak je, pane profesore?
-Děťátko dnes 3x kýchlo.
01:03:17 To je strašné. A má horečku?
01:03:19 Prozatím ne, ale to víte, kýcháním to začíná.
01:03:22 Jestli ještě jednou kýchne, tak musíme zavolat lékaře.
01:03:24 To by bylo nápadné. Jak by se sem dostal?
01:03:26 No jak by se sem dostal! Přelezl by zahradní zeď.
01:03:29 Když já tak mohu chodit, tak co!
01:03:31 Já mám doma kapky. Mám je taky přinést?
01:03:32 Já mám takové pastilky. Ale já nevím, na co jsou...
01:03:36 -Ale žvýkací gumu mám.
-Dej pokoj, pořád.
01:03:38 My tam dnes večer přijdeme. Musíme něco udělat.
01:03:41 Jak to? Na tobě není vůbec řada.
01:03:42 Když je naše děťátko v nebezpečí, nezáleží na tom, na kom je řada.
01:03:46 -Já přijdu taky.
-Já taky.
01:04:05 Klotylda ještě svítí.
01:04:11 Tak, to je štěstí... do domu...
01:04:16 Musíme se skrčit.
01:04:29 Jééé! Áááá!
01:04:38 Paní ředitelko, paní ředitelko!
01:04:42 Co se děje? Zbláznila jste se?
01:04:44 -Strašidla!
-Kde?
01:04:48 -Tam.
-To se vám něco zdálo, ne?
01:04:50 Ne, já tam nepůjdu. Já se bojím.
01:04:52 Nesmysl. Pojďte.
01:05:04 No tak. Až to hezky vybumbá, půjde hajat. A vy musíte jít taky.
01:05:09 DÍTĚ PLÁČE Pst, tiše, aby nás někdo neslyšel.
01:05:12 Už jsem z toho tak nervózní, musíte jít, prosím.
01:05:14 Ale vždyť se nikdo nic nedoví.
01:05:19 Pozor, někdo jde!
01:05:21 Tiše! Tiše!
01:05:30 Co to tu děláte?
01:05:33 To jsou, prosím, ranní cvičení. To já tak dělám...
01:05:39 Teď v noci?
01:05:41 To já... kdybych to ráno už nestačil, tak si to... tak...
01:05:58 No tohle!
01:06:06 Co je tohle! Ven!
01:06:22 Pane profesore, dovolte... Ven!
01:06:43 Pane profesore, zítra si o tom promluvíme.
01:06:47 Vy si jděte lehnout. Ostatní se dozvíte zítra.
01:06:54 Co se tady děje! Ven!
01:07:06 Tak tedy orgie!
01:07:10 To jste se pěkně vybarvil! Kolik vás tady vlastně je?
01:07:27 Dítě nenašla.
01:07:30 ZAPLAKÁNÍ DÍTĚTE
01:07:44 ZABROUKÁNÍ DÍTĚTE
01:07:54 -Co je tohle?
-To je, prosím, dítě.
01:08:03 DÍTĚ PLÁČE Vy...! Jděte!
01:08:28 Ráno přijdete do kanceláře, vy erotomane.
01:08:37 Co tomu říkáš?
01:08:40 -Emanuel Pokorný, profesor.
-Jo.
01:08:43 Tak ten vyučuje v dívčím internáte v Dubicích.
01:08:49 HOVOR DÍVEK Pozor, ředitelka!
01:09:05 Po důkladném uváženi jsem se rozhodla,
01:09:07 že zapomenu na včerejší skandál. Co vás se týče,
01:09:10 nevyvodím z toho žádné důsledky, protože jste mladé
01:09:13 a nemáte z podobných přečinu náležitý rozum.
01:09:17 Přišla jsem vám jen říci, že profesor Pokorný tímto přestává
01:09:21 vyučovati na našem ústavě a že byl okamžitě propuštěn.
01:09:26 NESOUHLASNÉ MRUČENI
01:09:28 Ticho! O tom je pevně rozhodnuto!
01:09:32 Když půjde on, tak já jdu taky!
01:09:34 -Já taky!
-Já taky!
01:09:36 Ticho! Budete se říditi mými rozkazy!
01:09:43 Vy tři máte zítra domácí vězení. Slečno, ujměte se vyučování.
01:09:57 Tak slečny, připravte si laskavě sešity.
01:10:04 Děvčata, to nesmíme připustit!
01:10:06 Buď a nebo! Keď odijdě on, odijděme tiež.
01:10:10 -Všechny!
-Všechny!
01:10:12 Ale slečny! Proboha, mějte přeci rozum. No děti!
01:10:16 My nejsme žádné děti, my nejsme žádné slečny. My jsme ženy!
01:10:20 A maminky! A musíme bránit naše dítě!
01:10:23 Ano!
01:10:37 No tak.
01:10:41 A co teď?
01:10:43 Nějak nám to nejde.
01:10:46 -Zahájíme pasivní resistenci!
-Ano!
01:10:50 -Americkou stávku!
-Ano!
01:10:54 -Všecky za mnou!
-Hurá!
01:11:02 KŘIK DÍVEK
01:11:13 Co je? Co se děje?
01:11:14 Revoluce, domácí revoluce. Slečinky se nám vzbouřily.
01:11:20 KŘIK DÍVEK
01:11:23 Jděte pro pana faráře.
01:11:27 KŘIK DÍVEK
01:11:36 Ticho! Zavřete dveře!
01:11:43 Tak a teď postavíme barikády a zahájíme hladovku! Pojďte!
01:12:20 Děvčata, kdyby teď někdo přišel, tak...
01:12:23 KLEPÁNÍ
01:12:28 Nařizují vám, abyste otevřely!
01:12:34 Slyšely jste!
01:12:35 Otevřeme jen s tou podmínkou, že pan profesor a děťátko zůstanou u nás.
01:12:39 Vy otevřete bez podmínek!
01:12:41 Jaképak vyjednávání. Děvčata, nedejte se!
01:12:45 -Nedáme se!
-Nedáme se!
01:12:48 Děvčata nedejte se Mládí svůj prapor nese
01:12:53 Vítr vzpoury do něj duje I proti větru mládí pluje
01:13:00 Děvčata nedejte se Kdo prapor vzpoury nese
01:13:07 Naše vzpoura všechno zbourá Děvčata nedejte se!
01:13:16 Snad by to šlo lépe po dobrém. Kde je pan profesor?
01:13:20 Nemluvte, prosím vás, o tom strašném člověku.
01:13:28 Podívejte se, už odcházejí.
01:13:33 Pane profesore! Vy nesmíte odejít!
01:13:40 -Když odejdete, zapálíme dům.
-Opovažte se!
01:13:44 -Já už jdu pro zápalky!
-Jen se opovažte.
01:13:48 Pane profesore, musíte tady udělat pořádek.
01:13:52 -Ty dívky poslechnou jen vás.
-Tak co mám dělat?
01:13:54 -Musíte jim domluvit.
-Tak mně to, prosím vás, podržte.
01:14:02 Dveřmi se nedostanete, musíte po žebříku.
01:14:08 Tam vedle!
01:14:39 PÍSKOT DÍVEK Dámy, prosím vás, uklidněte se.
01:14:47 Teď mě napadá, proč jsem sem vlastně lezl?
01:14:49 -My vás už nepustíme.
-Musíte u nás zůstat.
01:14:51 Vy i s děťátkem!
01:14:52 To jste sice velmi hodné a budou z vás hodné maminky, ale...
01:14:57 -Co to znamená? Kdo to udělal?
-To jsou barikády.
01:15:03 -Barikády? Tak honem do pořádku.
-Ano!
01:15:10 Ne, pane faráři, ten člověk musí odtud.
01:15:12 Ale paní ředitelko...
01:15:14 Pane faráři, já ručím za dobrou pověst tohoto ústavu.
01:15:17 Představte si, co by tomu řekli rodiče.
01:15:19 Co by si pomysleli, kdyby našli v penzionátě mladých dívek
01:15:22 schované malé dítě. To by úplne zničilo mou dobrou pověst.
01:15:26 Škoda. Takové krásné děťátko.
01:15:29 -A odkud vlastně přišlo to dítě?
-Z nebe. Jako všechny děti.
01:15:54 Pane profesore, jak to vypadá s tou vzpourou?
01:15:57 Já myslím, že si dají říct. Teď se trochu uklidnily
01:16:00 a já zatím tajně zmizím. Až uvidí, že jsem pryč,
01:16:03 tak snad pochopí, že už je pozdě, ne?
01:16:06 -A kde je dítě, prosím?
-Je ve vašem pokoji.
01:16:10 -Prosím vás, čí je to vlastně dítě?
-To je těžké, já ani nevím.
01:16:16 Totiž, já jsem ho našel. Já tomu sám nerozumím.
01:16:21 -Tak to dítě vlastně nikomu nepatří.
-Vlastně zatím nikomu.
01:16:25 -Máte to děťátko rád?
-Strašně.
01:16:29 -Proč ho tedy neadoptujete?
-To je těžká věc.
01:16:32 Mě to už často napadlo, ale já se k tomu nedostanu.
01:16:36 -Pojďte se mnou.
-Kam prosím?
01:16:38 Pojďte. Pan starosta byl tak laskav a vyřídil již všechny formality.
01:16:41 Vím o tom, pane faráři. Prosil bych vaše úřední doklady.
01:16:47 Ano. Prosím, pane.
01:16:51 Tohle je z pěveckého spolku. Ne, tohle, legitimaci občanskou.
01:16:58 Jméno adoptivního otce?
01:17:02 A tak. Emanuel Pokorný. Já jsem tomu nerozuměl.
01:17:07 KLEPÁNI Prosím.
01:17:11 -Prosím návštěva.
-Prosím. Co si račte přát?
01:17:20 Paní ředitelko, dozvěděla jsem se, že moje malá Jana je tady u vás.
01:17:25 Přicházím si pro ni.
01:17:27 Tak vy jste tedy matka dítěte. A jako matka jste ji mohla opustit?
01:17:33 Ale já jsem ji neopustila. Bylo mi moc zle, neměla jsem už co jíst.
01:17:38 Konečně jsem našla práci a dítě jsem dala jeho otci.
01:17:41 Nechtěl o mně ani o dítěti ani slyšet, že prý ho to kompromituje.
01:17:45 Kompromituje? Mně se od prvního okamžiku nelíbil.
01:17:49 -Víte, co mi chtěl namluvit?
-On s vámi mluvil?
01:17:52 Ovšem. Prosím, pojďte se mnou.
01:17:59 -Děvčata, teď nesmíme ustoupit!
-Taky neustoupíme!
01:18:03 Musíme vytvořit výbor a vyšleme k ředitelce s rezolucí...
01:18:08 Nikoho nevyšlete!
01:18:19 Co si přejete?
01:18:22 Paní ředitelko, rozhodly jsme se, že ukončíme stávku
01:18:30 a vrátíme se k obvyklé práci jenom pod tou podmínkou,
01:18:33 že pan profesor Pokorný a jeho děťátko zůstanou u nás.
01:18:38 Ano!
01:18:41 Milé slečny, kdybyste věděly, jak ničemného člověka
01:18:46 se tady ujímáte. Konečně, uvidíte to.
01:18:54 Prosím, pojďte dál.
01:19:02 Tak tady vidíte matku dítěte, jehož jste se ujaly.
01:19:06 Matku, kterou váš chráněnec tak zločinným způsobem opustil.
01:19:12 Promiňte, paní ředitelko, Já vás hledám...
01:19:16 Já vás taky, milý pane. Než odejdete, chci vám jen říci,
01:19:19 že je vaší povinností, abyste napravil vše,
01:19:20 co jste zlého spáchal na matce svého dítěte.
01:19:28 Bože můj! Vy jste mi nějak povědomá.
01:19:33 To přesahuje meze! Má s ní dítě a teď je mu povědomá.
01:19:36 Ale paní ředitelko, to je omyl. Tento pán není otcem mého dítěte.
01:19:41 Teď tomu vůbec nerozumím. A proč se na sebe tak usmíváte?
01:19:44 To jsou tak náhody. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna vy...
01:19:49 Co je tady k smíchu?
01:19:50 A to my jsme si odjakživa k smíchu, že?
01:19:53 Tak ty drobečku, ty nám zase odejdeš?
01:19:57 To je hezké dítě. Škoda. Vždyť by nám ani nepřekáželo.
01:20:00 DÍTĚ PLÁČE Ale jdi ty...
01:20:08 DÍTĚ SI BROUKÁ
01:20:19 Holčičko moje.
01:20:37 -HLASITÉ SMRKÁNI
-No tak nám to nekazte.
01:21:15 -Pane profesore.
-Prosím.
01:21:16 Prosím, odpusťte mi. Vím, že jsem vám ukřivdila.
01:21:20 Člověk se může zmýlit.
01:21:22 Teď ovšem už není nejmenšího důvodu, abyste nás opustil.
01:21:27 Paní ředitelko, bohužel, už je pozdě.
01:21:29 -Nesmíte odejít!
-Musím.
01:21:32 Prosím vás!
01:21:34 No tak mne nechte aspoň dělat trochu drahoty.
01:21:36 Vždyť já nakonec beztoho zůstanu. A kde je ta matka s dítětem?
01:21:45 No pojďte, prosím vás. Já bych s vámi potřeboval mluvit.
01:21:48 Paní ředitelko, nechte nás na chvíli o samotě, ano?
01:21:54 Prosím, sedněte si.
01:22:01 Já hned...
01:22:06 Ták...ku ku.
01:22:10 Poslechněte, já bych si s vámi rád promluvil.
01:22:13 Je to dost choulostivá věc, víte?
01:22:16 Taky jsem se měl aspoň oholit. No to je...
01:22:21 Okamžik.
01:22:47 Tak to by bylo v pořádku. A teď my.
01:22:52 Já bych vám to potřeboval říci tak nějak šetrně, víte?
01:22:55 Vy byste si mě nevzala, co?
01:22:59 Jak jste na tohle přišel? To je nápad!
01:23:03 Podívejte se, to dítě potřebuje mámu a tátu.
01:23:07 Na nás dvou přece konečně nezáleží.
01:23:10 A já myslím, že my dva bychom si na sebe taky zvykli.
01:23:13 -Tak co tomu říkáš?
-Tata! Tata!
01:23:22 Skryté titulky L. Kassahunova
Emanuel Pokorný, starý mládenec, má nastoupit jako profesor do venkovské církevní školy. Před odjezdem však nalezne ve svém pokoji odložené nemluvně. Protože nemá čas pátrat po rodičích dítěte, tajně pronese dítě do penzionátu. A jeho trampoty od té chvíle nemají konce…
Role nesmělého profesora v komedii Děvčata, nedejte se! byla jako stvořená pro Huga Haase, od jehož narození v těchto dnech uplynulo 120 let. Ten se také společně s Janem Alfrédem Holmanem podílel na scénáři a režii. Přísnou paní ředitelku penzionátu hrála Leopolda Dostalová; byla to její druhá filmová role. Studentku Vlastu, která je do Emanuela tajně zamilovaná, ztvárnila Adina Mandlová, od jejíž smrti letos uplyne 30 let. Ve filmu se objevil i Ladislav Boháč, Jiří Dohnal, Světla Svozilová a Jan Pivec. Snímek měl premiéru v srpnu 1937.
