Hugo Haas v rozpustilé komedii o nejpočestnějším muži městečka, před kterým se nečekaně objeví jeho dávný prohřešek (1937). Dále hrají: V. Ferbasová, A. Mandlová, S. Svozilová, L. Boháč, S. Rašilov, Z. Baldová a další. Scénář: H. Haas, M. Frič a O. Vávra. Kamera F. Pečenka. Režie M. Frič
00:01:47Fantazie je obluda, která mě mnoho pohltila.
00:01:51To napsal Henrik Ibsen, když mu bylo 60 let, osmnáctileté dívce.
00:01:56Myslím, že k tomu není třeba poznámek.
00:01:59Fantazie je lidské zlo, se kterým musíme počítat,
00:02:04ale proto se ještě nesmíme vzdát boje.
00:02:08Fantazie by se měla omezit na to nejnutnější,
00:02:11protože jinak vede k neřestem, nemravnosti a zločinu.
00:02:15Nebo je ještě jiná možnost: Že člověk začne psát básně.
00:02:20To je taky zlé.
00:02:22Pro dnešek končím jako vždy slovy:
00:02:26"Mravnost nade vše!"
00:02:28Děkuji.
00:02:35Kdopak je to tady tak navoněný?
00:02:37-Myslím že vy?
-Docela příjemná vůně.
00:02:40-Pročpak se parfémujete?
-Na tom nic není.
00:02:43Parfém je v zásadě vynález nemravný.
00:02:46Podněcuje fantazii a má skrytý úmysl.
00:02:49-Rozumíte, co myslím.
-Ano.
00:02:50Tak prosím. Mravnost nade vše!
00:02:56Nemohla byste s tím počkat, až odejdu?
00:02:59Řekněte mi, proč se vůbec líčíte?
00:03:02Chce se líbit.
00:03:05Mravnost nade vše!
00:03:33Má úcta.
00:03:36-Kdopak to byl?
-Pan profesor Karas!
00:03:41To je člověk! To je muž!
00:03:44-Vzor počestnosti a mravnosti.
-Jak se mu to stalo?
00:03:51Dobrý den.
00:04:02Copak je?
00:04:04Copak se stalo?
00:04:07To jsem našla v Ivanově pokoji na stole.
00:04:13Učil jsem se dějepis.
00:04:16Zrovna tohle tě zajímá z celého dějepisu nejvíce!
00:04:19O tom si ještě pohovoříme.
00:04:22Tohle jsem našla u Evy.
00:04:28Můj idole! Nemohu spát, neboť myslím na tebe.
00:04:34Chtěla bych s tebou kráčeti ruku v ruce životem,
00:04:39ale žel, není to možné.
00:04:45-Komu jsi to psala?
-Nikomu.
00:04:49Nelži! Někomu jsi to musela psát.
00:04:53Jen tak jsem si ve fantazii představovala,
00:04:55jaké by to bylo, kdybych byla do někoho zamilovaná.
00:05:00Ve fantazii. Zase ta fantazie!
00:05:03Má maminka nějakou fantazii? Nebo já snad?
00:05:07Tu vaši fantazii vám vyženu z hlavy!
00:05:10Dostaneš přísnou vychovatelku
00:05:12a ta bude tvou fantazii držet pořádně zkrátka.
00:05:15Tebe si vezmu na starost sám.
00:05:37Pane profesore, dámy čekají v hale.
00:05:41Už jdu.
00:05:43Výbor spolku pro povznesení mravnosti.
00:06:05Mé dámy, to je vzácná návštěva. Čemu vděčím za toto vyznamenání?
00:06:11Velevážený pane profesore!
00:06:14Dámy, ve schůzi bylo ujednáno, že já mám slovo.
00:06:19Velevážený pane profesore!
00:06:24Chudinka, vždycky je hned dojmutá.
00:06:27Vysocevážený pane profesore!
00:06:29Přicházíme k vám se slavnostním posláním.
00:06:32Výbor spolku pro povznesení mravnosti si dovolil...
00:06:36-Dovolil si...
-Velevážený pane profesore!
00:06:40Jmenovati vás za vaše vynikající zásluhy na poli mravnosti...
00:06:44-Čestným předsedou...
-Našeho spolku.
00:06:49Dámy, jsem opravdu velmi dojat.
00:06:51Nevím, jak si zasloužím takové cti?
00:06:54Samozřejmě přijímám.
00:06:56Pane profesore, 16. tohoto měsíce je ve dvoraně našeho spolku
00:07:01slavnostní odhalení vaší busty, kterou pořídíme...
00:07:06Na náš náklad.
00:07:34-Prosím, mistře.
-Děkuju.
00:07:48Hezké je to. Co říkáte?
00:07:51Moc hezké.
00:07:52To se vám, mistře, opravdu povedlo.
00:07:55Až do toho přijde ta podoba, tak ho každý pozná.
00:07:59Vždyť tam přijde jméno, kdo to je, tak se nemůže nic stát.
00:08:02Nezapomeňte tam vyrýt heslo našeho pana předsedy:
00:08:06Mravnost nade vše.
00:08:09ZVONÍ TELEFON
00:08:11Nevyrušujte se, vezmu to za vás.
00:08:13Buďte tak hodná.
00:08:16Tady je ateliér mistra Konráda.
00:08:19Doktor Mach. Je tam profesor Karas?
00:08:22Má úcta, pane doktore, tady Eva Karasová.
00:08:25-Mohu tatínkovi něco vyřídit?
-Řekněte, aby přišel k telefonu.
00:08:29-Tatínek nemůže, on teď sedí.
-Co proved?
00:08:33Sedí tady modelem. Vyřídím, okamžik.
00:08:38Tati, máš jít k telefonu.
00:08:40Doktor Mach chce s tebou nutně mluvit.
00:08:43-Zeptej se, co chce.
-Chce mluvit jenom s tebou.
00:08:45Říká, že je to naléhavé.
00:08:47Ať vzkáže, co mi chce. Nemám před nikým tajnosti.
00:08:51Paní profesorová, váš manžel je vzorem počestnosti.
00:08:56-Můžete být na něho hrdá!
-Vždyť já také jsem.
00:09:01-Mám vyřídit...
-Copak je? Jaképak šeptání!
00:09:04To je neslušnost! Mluví se nahlas.
00:09:06Řekl jsem, že nemám před nikým tajnosti.
00:09:08Mám říct jen jedno slovo a už budeš vědět, co je.
00:09:12-Které slovo?
-Kačátko.
00:09:25Prosím tě, co se to děje? Co je to za žerty?
00:09:28Jaké žerty? Tady je telegram.
00:09:30Přijedu - středa - pařížským expresem - oznamte to tatínkovi.
00:09:34Kačátko.
00:09:35-To je strašné!
-Co je strašné?
00:09:38-Máš ji rád.
-Mám ji rád.
00:09:41Ale pochop, do týhle situace... To je katastrofa!
00:09:45Vždycky jsem ti říkal: Měl ses dávno přiznat.
00:09:49Léta tomu dítěti slibuješ, že si ji vezmeš k sobě,
00:09:52a nemáš odvahu svěřit se své paní s tím, co stejně jednou praskne.
00:09:57Takové tajemství je přece neudržitelné.
00:10:00Věře nemůže stačit, že ji každý rok posíláš svoji fotografii.
00:10:04Přestaň s těmi výčitkami!
00:10:06Musíš zatelefonovat, že teď je vyloučeno, aby přijela.
00:10:11-Proč?
-Představ si to:
00:10:14Čestný předseda spolku pro povznesení mravnosti
00:10:18má nemanželské dítě.
00:10:21Proč tě tak rozčililo to kačátko?
00:10:25To ten Mach!
00:10:29Má takové dětinské nápady. Jde mně na nervy.
00:10:32Tomu nerozumím. Takové nevinné slovo...
00:10:36Vysvětlím ti to.
00:10:39Ivane, Evo, jděte ven. Nemusíte všechno slyšet.
00:10:44Tak jděte! Aby vám nic neušlo...
00:10:48Kačátko...
00:10:50Totiž Mach, když jsme spolu chodili do školy...
00:10:56Měl jsem takový placatý nos a modré oči.
00:11:03Žertem mi říkali "Kačátko".
00:11:06To tě ještě dnes rozčiluje? Tomu nerozumím.
00:11:10Taky tomu nerozumím.
00:11:11ZVONÍ TELEFON
00:11:14-Tady profesor Karas.
-Tady Kačátko. Nazdar, tati!
00:11:19Už jsem tady. To máš radost, viď?
00:11:22Aha. Tak se podívejte do levé přihrádky.
00:11:26-Ale to jsem já!
-Někde to přece musí být!
00:11:30Vzpomeňte si, kam jste to dala. Dal...
00:11:33S kým to mluvíš, tatínku? Tady je tvoje Věrka, Kačátko.
00:11:37Bydlím v "Bristolu" pokoj 112, tak sem přijeď.
00:11:40Vyloučeno, Kačát...
00:11:43Tak to vidíš. Kačátko! Teď mně to straší v hlavě.
00:11:47Cože? Ten koncept se musí najít!
00:11:51Počkejte, hned tam přijdu.
00:11:56Ztratili koncept mojí přednášky a teď to budu muset znova...
00:12:25Krásné město. Ani zdaleka jsem si to tak nepředstavovala.
00:12:29Milostivá slečna je tu poprvé?
00:12:31Poprvé a doufám, že naposled.
00:12:33Milostivá se sem už nechce vrátit?
00:12:35-Rozhodla jsem se, že tu zůstanu.
-Ach tak!
00:12:38Budete ještě něco potřebovat?
00:12:39-Děkuji, pak zavolám.
-Prosím.
00:12:45Tak prosím tě. Pardon!
00:12:53Tondo!
00:12:54Já ti zakazuju...
00:13:00To není možné!
00:13:04Pojď sem! Prosím tě, pojď ke mně!
00:13:08Moje Kačátko! To je zázrak.
00:13:11Ukaž se! Nemůžu ani promluvit.
00:13:15Jsi tak podobná své mamince!
00:13:20Ty uličníku, ty jsi jí schválně podobná, abys mě dojmula.
00:13:27Kdyby tvoje maminka nebyla zemřela, tak jsem si ji vzal.
00:13:33Přeteče ti vana.
00:13:43Tondo, zůstaneš tady?
00:13:46Neříkej mi Tondo! Co to je?
00:13:48Tatínku ti nesmím říkat.
00:13:49Podepisoval ses vždycky tvůj Tonda, abys ses neprozradil.
00:13:52Najednou se ti to nelíbí.
00:13:54Myslíš, že když jsi mě dojmula, tak můžeš být drzá?
00:13:58Tondo mně říkat nesmíš!
00:14:00Jsem vážená osobnost a žádnej Tonda!
00:14:05-Nemusela by ses tak parfémovat.
-Proč?
00:14:09Parfém je v zásadě vynález... Proč jsi přijela?
00:14:13Přivádíš mě do hrozné situace.
00:14:16Už dávno mně slibuješ, že se své ženě přiznáš
00:14:18a budu moci zůstat u tebe jako jiné děti.
00:14:21Holčičko, to je těžká věc. Nevím, jak bych ti to vysvětlil.
00:14:27Víš, že jsem se po válce přiženil do zámožné, počestné rodiny.
00:14:33Tehdy nebylo ani pomyšlení, abych se přiznal, že mám tebe.
00:14:36Umínil jsem si, že svoji ženu nenápadně převychovám,
00:14:40a zatím ona nenápadně převychovala mě.
00:14:42Vězím v tom až po krk!
00:14:45Tak jsem načichl tou falešnou morálkou,
00:14:48že sám hlásám: "Mravnost nade vše".
00:14:50-Né!
-No, ovšem.
00:14:52Naložili na mě všelijaké funkce a budou mi odhalovat bustu.
00:14:57Bustu? To bude psina!
00:14:59-Na to se musím podívat.
-Nikam se nepůjdeš podívat!
00:15:02-Naopak musíš okamžitě odjet!
-Nevyháněj mě, tati.
00:15:05Přece si tvoje žena a děti nemůžou myslet,
00:15:08že jsi přišel do rodiny jako...
00:15:09No tak! Mravnost nade vše!
00:15:11Táto, ty jsi ztracený člověk.
00:15:13Holčičko, buď rozumná.
00:15:16Doktor Mach všechno zařídí,
00:15:18zajedeš si na Štrbu, tam je moc hezky,
00:15:21vyřídím si svoje záležitosti a za několik dní jsem u tebe.
00:15:23-Ale tati!
-Neztěžuj mi to.
00:15:27-Co mám dělat?
-Výborně, já věděl že jsi...
00:15:33Co to děláš? Přestaň!
00:15:36Nebudu se s tebou loučit, za několik dní se uvidíme.
00:15:40Hned jak přijedeš, napiš doktoru Machovi, kde jseš,
00:15:43abych tě našel. Měj se hezky...
00:15:52Ještě budu nakonec vonět.
00:16:03Bože, to mám pěknýho tátu.
00:16:17Člověk si nevybere...
00:16:35Dobrý den.
00:16:47Když se učíte, tak to je v pořádku.
00:16:50Copak se učíš?
00:16:52Češtinu. Dobře. Logaritmy. Výborně.
00:16:57Připomeňte mi, abych šel zítra sedět na tu svoji bustu.
00:17:01-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:17:05Kdo je to tady tak navoněný?
00:17:09To bych taky rád věděl, kdo je to tady tak...
00:17:13Evo, pojď sem!
00:17:19Ivane!
00:17:24Madlo, pojďte sem!
00:17:29Teď mám nejvyšší čas...
00:19:06Dobrý den.
00:19:11Dobrý den. Copak mi nesete?
00:19:14-Není tady tatínek?
-Ne.
00:19:36To je hezký!
00:19:38-Jste tady ještě?
-Ano.
00:19:43-Tak já už jdu.
-Sbohem.
00:19:49Já už jdu.
00:19:57Já už ale vážně jdu.
00:20:07Ovšemže, milostivá paní, přesně v osm hodin.
00:20:10S večeří nenechám na sebe nikdy čekat.
00:20:13Dobře, že jste mi připomněla tu vychovatelku.
00:20:17Hned zavolám do anglické koleje.
00:20:19Rukulíbám, milostivá paní.
00:20:23-Jestlipak víte, kdo to byl?
-Ne.
00:20:25-Paní vašeho tatínka.
-Vy tam jdete na večeři?
00:20:29Co jste to říkal o té vychovatelce?
00:20:33Pro tu jejich žábu potřebujou vychovatelku.
00:20:36Je to strašný nemehlo.
00:20:37Tak byste mohla třeba jet... Čemu se smějete?
00:20:43Jenom mě něco napadlo.
00:20:48Gregorová Věra, pokoj 112.
00:20:53Už tady nebydlí. Odcestovala.
00:20:56-Jistě?
-Ano.
00:20:58Jste moc milý člověk. Udělal jste mi velkou radost.
00:21:03Máte drobný? Nebo si to nechte. Děkuju.
00:21:06Přidejte ještě jeden příbor pro slečnu vychovatelku.
00:21:09Běžte se nahoru zeptat, jestli něco nepotřebuje.
00:21:12-Mami, ta se mi líbí!
-Mně se taky líbí.
00:21:16Má takové anglické vychování.
00:21:18Musíš k ní být milá, laskavá a poslouchat.
00:21:21Ivane, ať neslyším nějaké stížnosti.
00:21:25To můžeš být klidná, té si ani nevšimnu.
00:21:28Chudinko, mohl bys být rád, kdyby si ona všimla tebe.
00:21:32Tiše, děti! Tatínek.
00:21:34Dobrý večer. Copak je nového?
00:21:37Už jsem pro Evu přijala anglickou vychovatelku.
00:21:39To je dobře. Slušná?
00:21:41Myslím, že se ti bude moc líbit.
00:21:43Není moc hezká, ale je jemného chování a zdrženlivá.
00:21:47To je v pořádku.
00:21:48-Už je tady?
-Nahoře v hostinském pokoji.
00:21:56-Copak tak záříš, Antoníne?
-Ale nic.
00:22:00Tak se mi dnes něco povedlo.
00:22:03Dnes u nás večeří doktor Mach.
00:22:07To zas budou dvousmyslné vtipy. To nemám rád.
00:22:16PÍSKÁ
00:22:18Co je to? To jsou způsoby!
00:22:25Slečno, pojďte dolů, představím vás svému choti.
00:22:39Mrs. Gregor. How do you do?
00:22:44Promiňte, mně se udělalo little šoufl.
00:22:55-Co se stalo panu profesorovi?
-Nevím.
00:23:10Antoníne, co to děláš?
00:23:17-Rukulíbám, milostivá paní.
-Dobrý večer. Děkuji.
00:23:21-Copak je?
-Antonín...
00:23:26Antonín?
00:23:39Co se ti stalo?
00:23:45-Co je vlastně s tebou?
-Ale nic.
00:23:48Seznámil jsem se s novou vychovatelkou.
00:23:52-Ale už je mně lepší.
-Co to povídáš? Ukaž.
00:24:11Máš to zlý. Pošlu ti svého lékaře.
00:24:25Dobré jitro. Doktor Jílovský.
00:24:28Prosím, pane doktore.
00:25:02Pane doktore, to byla hrozná noc.
00:25:05Šermoval rukama a vykřikoval: Mravnost nade vše!
00:25:10V tom to vězí.
00:25:12Pan profesor by to neměl s tou mravností tak přehánět.
00:25:15Není to nic vážného.
00:25:17Může vstát, pracovat, to mu jen prospěje.
00:25:19Pro jistotu se sem přijdu ještě jednou podívat.
00:25:22-Na shledanou.
-Rukulíbám, milostivá paní.
00:25:55VÝKŘIK
00:25:57Pardon!
00:26:17Haló, prosím vás!
00:26:21-Dovolte, doktor Jílovský.
-Karas junior.
00:26:25Kdo je u vás ta hezká blondýnka?
00:26:27-U nás? Vyloučeno.
-Teď jsem ji viděl.
00:26:31-To teda nevím.
-Kdo všechno u vás bydlí?
00:26:33-Já, tatínek, maminka, sestra...
-Hezká?
00:26:37Komu se líbí?
00:26:39Pak tady ještě bydlí její vychovatelka.
00:26:41-Hezká?
-Ani bych neřek.
00:26:43Tomu nerozumím. Co jsem si to vlastně zapomněl?
00:26:47Aha, hodinky. Děkuji vám.
00:26:51-Vy jste pan doktor?
-Ano.
00:26:53Prosím vás, jak se daří tatínkovi...
00:26:56...toho hocha?
00:26:57-Už je mu lepší.
-Není mu nic vážného?
00:26:59Nic to není.
00:27:00-Jsem připravena.
-Už jdu.
00:27:05-Kdo je to?
-Dceruška pana profesora.
00:27:09Ten kluk měl přece pravdu.
00:27:11-Prosím?
-Ale nic.
00:27:12Prosím vás, ale jak vlastně panu profesorovi je?
00:27:14Slečno, víte co? Jednou si pro vás udělám čas.
00:27:17Sbohem.
00:27:29-Musíš okamžitě odtud!
-Jsem ráda, že můžu být u tebe.
00:27:35-To je neudržitelná situace.
-Tondo, nebuď tak...
00:27:40Tedy, pane profesore...
00:27:43Neříkej mi Tondo ani pane profesore!
00:27:45-Pane profesore...
-Tedy já tě vážně zmlá...
00:27:50S mládím tedy je nutno zacházet velmi opatrně,
00:27:54protože v lidské duši zanechává nejsilnější dojmy.
00:27:58Buďte na moji dceru hodně přísná a jděte!
00:28:07Docela dobře jsem se z toho dostal.
00:28:09-Co?
-Nic.
00:28:12Snad bys na ni neměl být tak přísný.
00:28:15Haló! Tak jděte.
00:28:22Co jí říkáš? Na mě udělala nejlepší dojem.
00:28:25To mě těší, že jsi s ní spokojena. Mně se nelíbí.
00:28:32Dal bych jí výpověď.
00:28:36Nezačneme od angličtiny. Mám vlastní metodu.
00:28:40Nejdůležitější slovo pro ženu je sexappeal.
00:28:44-Co je to?
-Aha, to vy ovšem neznáte.
00:28:47-Sexappeal je ženský půvab.
-K čemu je to?
00:28:52-Poslechněte, věříte v čápa?
-Jé!
00:28:56To bude práce...
00:28:58Řekněte mi, proč vlastně takhle stojíte?
00:29:01Jak mám stát?
00:29:03Stojíte takhle, a máte stát takhle.
00:29:06Chodíte takhle, a máte chodit takhle.
00:29:11Jako do tance. Proč jste taková zakřiknutá?
00:29:14-Já nejsem...
-Trochu života!
00:29:17-To je legrace!
-Nesmíte být taková upjatá.
00:29:20Když vás něco napadne, tak se nestyďte a udělejte to.
00:29:24Podívejte se!
00:29:30-Zkuste to po mně.
-To já neumím.
00:29:35Klekněte si. Hlavu ke kolenům.
00:29:45-Teď už mám sexappeal?
-Už je to lepší.
00:29:49Tak ještě jednou.
00:29:53Raz, dva, tři...
00:29:59Propána!
00:30:01Tak dál, rychle a směle!
00:30:04Hop, hop! Teď vy.
00:30:08Hop, hop!
00:30:11A teď pozor!
00:30:15Hop...
00:30:17RÁNY
00:30:20Podejte sem tu židli!
00:30:23Jen se nebát! Ještě z větší vejšky!
00:30:29RÁNY
00:30:35BIJÍ HODINY
00:30:47Příští hodinu budeme mít francouzštinu.
00:30:54Přestaň! Tobě se to směje!
00:30:59Musíš mně pomoc to děvče odstranit,
00:31:02nebo to skončí katastrofálně.
00:31:04Už týden žiju ve strachu ve vlastním domě!
00:31:07Já, který jsem míval takovou mravní jistotu,
00:31:10se bojím podívat do očí vlastní ženě i dětem.
00:31:16To máš za to, že ses nepřiznal k takovému roztomilému dítěti.
00:31:20Roztomilá je, to je pravda.
00:31:25Přiznám se, když mi nic jiného nezbývá,
00:31:27ale až po odhalení té busty. Teď by to vážně nešlo.
00:31:32Pořád utíkám z domova, abych měl chvíli klid.
00:31:40Tady si člověk odpočine, to je klid...
00:31:50Dobrý den. Přišly jsme za tebou, aby ti nebylo smutno.
00:31:54To je milá pozornost.
00:31:59Hezky to pokračuje. To už bude brzy hotové.
00:32:08To je krásné!
00:32:11Mistře, pan profesor je báječně vystižen.
00:32:14Máte štěstí, slečno Evičko, že máte takového tatínka.
00:32:18Jste na něho jistě hrdá.
00:32:22Ta mravní rovnováha, bezúhonný výraz v očích,
00:32:29to čisté svědomí...
00:32:33Výčitky svědomí se ozvou až v nejkrajnějším případě.
00:32:40Člověk začíná svého provinění litovat těsně před prozrazením,
00:32:48nebo až po něm.
00:32:52Tím nemíním řemeslné zločince,
00:32:56kteří svůj trest přijímají jako stavovské riziko,
00:32:59nýbrž běžného slušného člověka,
00:33:01který se třeba v mládí něčeho dopustil
00:33:04a teď se to na něj začíná...
00:33:09ZVONÍ ZVONEK
00:33:11Končím pro dnešek jako vždy slovy: Mravnost nade vše.
00:33:18Sbohem.
00:33:25Má úcta, pane profesore. Dovolíte?
00:33:28-Jen několik slovíček.
-No prosím.
00:33:31Ne že bych chtěla pomlouvat, ale já vás musím informovat
00:33:35jako našeho pana předsedu.
00:33:37Niklasová z našeho výboru se vám bude chtít zalichotit.
00:33:42Je taková...
00:33:44Pořád dělá takovou svatou, ale po mužských je jako čert.
00:33:48Byla jsem s ní na letním bytě, já ji znám.
00:33:53Dlouhé sukně nenosí z mravnosti. Kdybyste viděl ty její nohy...
00:34:02Tak vám děkuji, že jste mě varovala.
00:34:06To jsem ráda, že vás vidím, pane profesore.
00:34:11Nechci pomlouvat, ale paní Roubalová,
00:34:16ona je vlastně slečna,
00:34:18nedělá nic jiného, než že chodí od jednoho k druhému a pomlouvá.
00:34:23Je to hotová štafeta. A přitom to má nejmíň zapotřebí.
00:34:28-Ona...
-Prosím vás...
00:34:33U cizích lidí na vychování? To jsou tak lidi...
00:34:38Promiňte, já už mám naspěch.
00:34:42To je náhoda, pane profesore!
00:34:45Když už vás vidím, tak vám musím něco svěřit.
00:34:49Nechci pomlouvat,
00:34:52ale paní radová Vrážná, naše jednatelka,
00:34:55co se vždycky rozpláče, ta nepláče dojetím.
00:34:59Ona pije čistý rum.
00:35:02Jen jí řekněte, aby na vás dýchla.
00:35:05Děkuji vám.
00:35:13Paní jednatelka? Copak mi nesete?
00:35:18Ne, že bych chtěla někoho pomlouvat, ale...
00:35:32Jamajka!
00:36:06Copak je to? Dejte to sem!
00:36:11-Co to má znamenat?
-To nic není.
00:36:17Tak upřímně.
00:36:18Svěřte se mi, jako bych byla vaše sestra.
00:36:22Moje sestra?
00:36:42Haló, Mach? Nazdar, Karas.
00:36:46Tak už to prasklo. Teď jí to řekla.
00:36:49Co? Už tam letím.
00:36:51-Ví o tom, že ho milujete?
-Ještě si mě ani nevšiml.
00:36:56To se ani nedivím.
00:36:58Počkejte, něco na něj vymyslíme.
00:37:02Sundejte ty brýle.
00:37:06Víte, že máte docela hezké oči?
00:37:08-Jo?
-Proč je nosíte?
00:37:11-Na čtení špatně vidím.
-Proč je nosíte, když nečtete?
00:37:15-Máme je u nás všichni.
-Vy je nosit nebudete.
00:37:18-To bych dostala!
-Ticho!
00:37:21To by v tom byl čert, aby ten pán nezabral.
00:37:24Usmějte se! Vidíte, už je to lepší.
00:37:27Proč nosíte vlasy za ušima?
00:37:29Maminka říká, že žádné děvče na sebe nemá upozorňovat,
00:37:33protože pak si páni na člověka mnoho dovolují.
00:37:36Jenže to potom člověku na druhé straně zase schází.
00:37:39Ukažte!
00:37:42Trochu fantazie! Vždyť vy jste docela hezká holka.
00:37:46Zujte to!
00:37:54Tady máte střevíce, šaty
00:38:01a tady je ženské kouzlo ve všech baleních.
00:38:04Říkám si, co v pokoji asi dělají?
00:38:07Přiložím ucho na dveře a slyším docela jasně,
00:38:11jak moje dcera, ta veřejná,
00:38:15povídá mé dceři, té tajné: "Moje sestra".
00:38:19To je jasné. Nejdu domů za nic na světě.
00:38:23Tak se nerozčiluj!
00:38:58Vy jste se zbláznily! Co je to?
00:39:02Vaše dceruška, jak by měla vypadat.
00:39:06Nemohu se vzpamatovat. To snad není ani možné!
00:39:11-To jste vychovatelka?
-Mám svoji metodu.
00:39:15Pěkná metoda!
00:39:17Evo, jdi do svého pokoje a okamžitě se převlékni!
00:39:20Vy taky!
00:39:21Tatínek tu bude každým okamžikem.
00:39:23Kdyby viděl, jaký na ni máte špatný vliv!
00:39:26Dovolte, milostivá paní, já vám to vysvětlím.
00:39:27-Nenamáhejte se.
-Je mladá a chce se líbit.
00:39:30Ne, ne a ne!
00:39:32-Ne, domů nejdu!
-A co budeš dělat?
00:39:36Co budu dělat, ještě nevím, ale domů nejdu.
00:39:39Rozhodně ne!
00:39:41Ta holka mě prohání! Vidím hrozné věci.
00:39:44Kam jsem to dopracoval?
00:39:46Rodina pryč, vážnost pryč, čest pryč, všechno pryč.
00:39:49Jen ta moje busta zůstane jako pomník hanby a pokrytectví.
00:39:53Seber se a běž domů.
00:39:56Nebudou vědět, co se s tebou celý den děje.
00:39:58Nepůjdu domů!
00:40:00Prosím vás, neptejte se mě na takové věci.
00:40:03Na tom nic není, milostivá paní.
00:40:06Přestaňte, neuvádějte mě do rozpaků.
00:40:09Proč mi to nechcete říct?
00:40:11Když to chcete vědět,
00:40:15naposledy mě políbil na můj svátek.
00:40:19-Loni, 15. března.
-Skoro tři čtvrtě roku.
00:40:24To je hezky dlouho.
00:40:26Řekněte, vy jste se nechtěla nikdy líbit?
00:40:30Svému muži se líbím tak, jak jsem.
00:40:33Nemyslíte, že byste se mu mohla líbit ještě víc?
00:40:36Slečno, takové otázky...
00:40:39Konečně, u takových dívek jako jste vy nebo Eva, dejme tomu.
00:40:44Promiňte, přinesl vám manžel někdy kytičku fialek?
00:40:48Ano, za svobodna.
00:40:50Neměla byste radost, kdyby vám ji nosil stále?
00:40:53Každou ženu těší, když se líbí a má sexappeal.
00:40:58Slečno, nebuďte neslušná!
00:41:07-Tak já už jsem tady.
-Co má být?
00:41:10Přišla jsem se podívat, jestli tady není tatínek.
00:41:12Ne, není tady.
00:41:15-Ale já jsem tady.
-Co mám dělat?
00:41:18Jsem tady, koukejte!
00:41:24No tohle! Jak je to možný? Jste to vážně vy?
00:41:29Ukažte se. Vám to sluší!
00:41:32Koukejte, já mám sexappeal!
00:41:46Zabral!
00:41:54Tak už jsem tady!
00:42:07Tak já už zas jdu.
00:42:18Promiňte, zapomněl jsem si tu před časem hodinky.
00:42:20-Zde, pane doktore?
-U pana profesora v pokoji.
00:42:23Zeptám se milostivé paní.
00:43:22Poklona, slečno. Jak se daří panu profesorovi?
00:43:25-Děkuji.
-Slečno!
00:43:27-Prosím?
-Co jsem to chtěl?
00:43:28Asi nic.
00:43:30Prosím vás, co znamenají ty zahalené sošky?
00:43:32Že je to mravná a počestná rodina.
00:43:34Proč je tedy neuklidí na půdu?
00:43:36To by nebylo vidět, že jsou počestní.
00:43:39Hrozně rád bych se vás na něco zeptal.
00:43:41Víte co? Já si pro vás udělám někdy čas.
00:43:49Slečno, měla byste pro mě tři vteřinky čas?
00:43:52-Ne.
-Jenom tři vteřinky.
00:43:54Jedna, dvě, tři.
00:43:59To jsou silné brýle, aspoň šest dioptrií.
00:44:02Jste to vy!
00:44:08Prosím vás, na okamžik. Musíte mi pomoct.
00:44:12Sedněte si!
00:44:14Tak vzmuž se přece, člověče! Půjč mi klíč!
00:44:18-Nemám ho.
-Co nemáš? Klíč?
00:44:20Tak zazvoním. Počkej, teď se nedá nic dělat.
00:44:24Když se to prozradilo, co chceš dělat?
00:44:27-Jdu s tebou, neboj se.
-Vidím strašné věci.
00:44:29To už jsem slyšel.
00:44:30Dobrý den.
00:44:34Pojď, pojď!
00:44:39-Co se tu vlastně děje?
-Nic, pane doktore.
00:44:42-Už se paní uklidnila?
-O ničem nevím.
00:44:45-Neříkala nic?
-Nic, prosím.
00:44:48Dobře, můžete jít.
00:44:50-Nic neříkala, tím hůř.
-Prosím tě, pojď!
00:44:56Pane doktore, jak se to mohlo stát, tak najednou?
00:45:02Takové onemocnění přichází vždycky najednou.
00:45:05To je to počasí. Je to ve vzduchu.
00:45:07-Je to nebezpečné?
-Buďte klidná, nic vážného.
00:45:11-Několik dní si asi poleží.
-To je rána!
00:45:18To je rána!
00:45:25-Dostanu dvacet korun.
-Mlčte!
00:45:27Za každej den, co budu stonat, dostanu dvacet korun.
00:45:30Dobře, jenom ležte, co kdyby sem někdo přišel?
00:45:41-Antoníne, to je rána!
-Už je to tady.
00:45:50Ještě ke všemu jsi nepřišel celý den domů.
00:45:53Nedivte se, milostivá paní.
00:45:55Vím, že má moc práce, ale aspoň zatelefonovat mohl.
00:45:58Takové věci se do telefonu těžko říkají.
00:46:03-Věř mi, že jsem zdrcen.
-To chápu.
00:46:06-Je to přece tvoje dítě.
-Jsi taková moudrá, rozumná.
00:46:13Přece pro to nesmíme ztrácet hlavu.
00:46:16Jsem nešťasten, že jsem ti s tím dítětem způsobil takové starosti.
00:46:22Proč se omlouváš, je to přece taky moje dítě.
00:46:26Co?
00:46:30Horko, co?
00:46:31-Je u něho doktor.
-U koho?
00:46:36U Ivana přece.
00:46:43Pane doktore, co je na tomhle k smíchu?
00:46:46Musíte prominout, to je choroba.
00:46:53-Ty jsi ale popleta.
-Taky koukám.
00:47:01Co je to?
00:47:07Sem pojď!
00:47:16Co to máš na sobě? Ukaž!
00:47:20Jak to vypadáš? Kdo to s tebou udělal?
00:47:31Hezký. Sluší ti to!
00:47:38To mám hezký holky!
00:47:43Tohle se trpět nebude!
00:47:45Takhle chodit nebudeš a vy taky ne!
00:47:48Nech je, jsou mladé a chtějí se líbit.
00:47:56Tak vidíš.
00:48:30Tohle užívat nebudu.
00:48:32Předepište mi malinovou šťávu, nebo přestanu stonat.
00:48:35Mě už to nebaví. Ležím tady 4 dny a dneska končím.
00:48:39Vyloučeno! Potřebuji, abyste stonal.
00:48:42Tak dostanu třicet korun za každou návštěvu.
00:48:44Dobře.
00:51:07Dnes budete mít celou noc horečku. Musím tady zůstat.
00:51:11Dobře, ale dostanu padesát korun.
00:51:16Karolíno!
00:51:18-Copak to píšeš?
-Příkaz pro děvče na sobotu.
00:51:23-Budeš ještě dlouho psát?
-Ne.
00:51:28-Ty hodiny jdou správně?
-Ano.
00:51:57-Neruším tě?
-Ne. Copak jsi chtěl?
00:52:00Něco bych ti rád vysvětlil.
00:52:03Teď si vzpomínám. Ráno jsem potkala paní radovou
00:52:07a ta se o tobě přímo rozplývala.
00:52:10Jak tě všichni obdivují, jaký jsi bezúhonný člověk,
00:52:13počestný, mravný, čistého svědomí,
00:52:16vzor bezvadného muže a manžela.
00:52:20-Já jsem chtěl...
-Vím, že to nerad slyšíš.
00:52:23Jsem na tebe hrdá. Představ si, co lidé o každém nadělají klepů.
00:52:27O tebe strach nemám. Na tebe bych přísahala.
00:52:31Copak jsi chtěl?
00:52:34Nějak jsme to zamluvili, to nebylo důležité.
00:52:38Tak já se nepřiznám.
00:53:57Moje holčičko milá.
00:55:09Ty uličníku, ty máš taky nápady!
00:55:12Představ si, kdyby mě někdo viděl!
00:55:37Pod dveře mi ty lístky taky nesmíš dávat.
00:55:40Představ si, kdyby to někdo našel!
00:55:42Budu ti je dávat do knihovny.
00:55:45Do slovníku do prvního svazku.
00:55:46Ale musíš každý den chodit pro poštu!
00:55:50Kdo by si to byl pomyslil?
00:55:53Takovej mravnej pán!
00:55:59Teď mi poraďte, co mám dělat. Nemohu se vzpamatovat.
00:56:04Jak se k nám ta ženská rafinovaně vloudila!
00:56:09Vzala nám tatíčka. Moje opuštěné děti!
00:56:15Milostivá paní, uklidněte se.
00:57:33Ach jo.
00:57:41Tak vidíte, to se potom říká: Mravnost nade vše.
00:57:45Ticho!
00:57:51PLÁČ
00:57:58CHRÁPÁNÍ
00:58:31Dobré jitro!
00:58:34Jak se daří Ivánkovi? Už je mu lépe?
00:58:49Jak se vyspala milostivá paní?
00:58:57Evičko, seďte rovně!
00:59:05Dobré jitro!
00:59:07Výborně, je tu snídaně.
00:59:10Tak se mi zas něco povedlo... Jak jste se vyspali?
00:59:15Co je s tebou, Ivane?
00:59:18Jak je ti?
00:59:19-Jak je mu, pane doktore?
-Už je mu lepší.
00:59:21Výborně! Podej mi to máslo!
00:59:26Děkuju.
00:59:30Báječně jsem se vyspal a maminka taky, že?
00:59:54Tak, tak. Safra, to už je pozdě.
00:59:58Ještě musím napsat přednášku.
01:00:02Ať mi to Madla přinese do mého pokoje.
01:00:15Evičko, vemte si knihy a přijďte nahoru.
01:00:23Milostivá paní, nerozčilujte se, vyřídím to sám.
01:00:39Copak si přejete?
01:00:42Copak se na mě tak díváte, Jako byste mě chtěl sníst?
01:00:45Nebudeme zbytečně ztrácet slova.
01:00:48Asi nevíte, čeho jste se dopustila dnes v noci.
01:00:50Kdybyste to věděla, musela byste se stydět.
01:00:53-No dovolte!
-Nechte mě domluvit!
01:00:55Řeknu vám pravdu.
01:00:57Ten hoch nebyl vůbec nemocen a já tu zůstal jen proto,
01:01:00abych byl ve vaší blízkosti.
01:01:03Já jsem se do vás zamiloval!
01:01:04Nechte mě!
01:01:06Jestli máte trochu cti, tak se seberte a opusťte tento dům!
01:01:09Já vám to vysvětlím. Počkejte!
01:01:18Milostivá paní, buďte klidná. Po tom, co jsem jí řekl, odejde.
01:01:22Děkuji vám za vaši účast,
01:01:24ale zdá se, že jste taky rozrušen.
01:01:28Nedivte se, měl jsem o ní nejlepší mínění, až najednou...
01:02:49Vyděračko!
01:03:08PLÁČ
01:03:30Holčičko moje zlatá, copak se ti stalo?
01:03:34Tak řekni, co se děje?
01:03:38Ty máš horečku!
01:03:46Pane doktore, to jsem rád, že jste ještě tady.
01:03:48-Co se stalo?
-Moje Věra...
01:03:51-Totiž slečna vychovatelka.
-To je vyloučeno.
01:03:54-No dovolte!
-Pane profesore, mám své důvody.
01:03:57To přece nemyslíte vážně.
01:03:59Jako lékař máte povinnost pomoci nemocnému, když toho potřebuje.
01:04:02Prosím. Ale vy zůstanete tady!
01:04:26Pusťte mě a jděte pryč!
01:04:28Nejsem tu pro zábavu, ale jako lékař.
01:04:30Nechte mě! Já nechci!
01:04:32To se vás nebudu ptát! Ležte klidně!
01:04:37-Co si to dovolujete?
-Ticho!
01:04:38-To přestává všechno!
-Mlčet!
01:04:42-Co si to dneska lidi dovolujou?
-Dýchejte zhluboka!
01:04:50-Nedýchat!
-To se vám řekne.
01:05:06-Jaké máte sny?
-Vy sprosťáku!
01:05:10-Posaďte se!
-Ne, to mně nesluší.
01:05:14Ukažte jazyk! Ostrý.
01:05:18-Máte nějaké bolesti?
-Mám jednu velikou.
01:05:22-Kde?
-Na srdci.
01:05:24To mě nezajímá.
01:05:25Ticho! Teď budu mluvit já jako pacient!
01:05:33Utřete všude prach, prosím.
01:05:37Ale musela jsem slíbit tatínkovi, že to nikomu neřeknu.
01:05:41To by mě nikdy nenapadlo, že jste jeho dcera.
01:05:43-Tak vidíte, vy bubáku!
-Já vás tak ošklivě podezříval.
01:05:48Tak mě za to hezky odproste!
01:05:53Pomalu, pomalu, jen žádné důvěrnosti.
01:05:57Představte si, po tolika letech vzorného rodinného života
01:06:02se spustí s vychovatelkou!
01:06:04S tou novou vychovatelkou?
01:06:12Promiňte, milostpaní, to je ta choroba.
01:06:14-Já jsem tak nešťastná!
-Snad nežárlíte?
01:06:19Myslím, že ano.
01:06:22Klid. Půjdu s vámi a udělám tam pořádek.
01:06:30Pane profesore, já se vám poroučím.
01:06:32Vy už jdete, pane doktore?
01:06:35Jak se daří slečně, je to něco vážného?
01:06:37Buďte klidný, slečna je úplně zdráva.
01:07:03Slečno!
01:07:06-Musím s vámi mluvit.
-Prosím.
01:07:13Nechápu, proč se mám přiznat zrovna teď. Co se děje?
01:07:17Vrtáku! Když se nic nedělo, tak jsi dělal poplach.
01:07:20-Teď když se děje, tak nic nevíš.
-Co mám vědět?
01:07:24Celá rodina tě viděla, jak jsi šel k Věře do pokoje.
01:07:28-Kdy?
-Dnes v noci.
01:07:42Přiznal bych se, ale jak to mám říct před dětmi?
01:07:47Děti tě v noci taky viděly.
01:07:51-Děti taky?
-Ano.
01:07:56Řekni to přede všemi. Dnešní mládež je docela jiná.
01:08:02To je hrozné.
01:08:04Přiznám se, ale prosím tě, neopouštěj mě!
01:08:08Neopustím tě, ale prosím tě, pojď už.
01:08:15Vidím hrozné věci.
01:08:17Tak jdi, jdi!
01:08:27Pozor, děti! Tatínek!
01:08:48Vy jste tady? To je dobře.
01:08:56Pojďte sem!
01:08:58No vlastně, proč by sem chodili, když jsou tady.
01:09:02Chci vám totiž něco říct.
01:09:07Ticho!
01:09:08Milá ženo, děti a...
01:09:14Rozhodl jsem se po dlouhém uvažování, že...
01:09:19Evo, seď rovně!
01:09:21Totiž, abyste tomu rozuměli, mám něco na srdci,
01:09:27co bych vám velmi rád...
01:09:30Ivane, nekopej do stolu!
01:09:34Zkrátka, já mám takovou...
01:09:36Zkrátka, on se vám chce s něčím svěřit.
01:09:41Jo, řeknu to naplno.
01:09:44Ivane, co jsem řekla!
01:09:48Tak ticho, prosím.
01:09:50Ale šetrně.
01:09:53Mám nemanželské dítě.
01:09:56Evo, podej mi náprstek!
01:10:04Říkám, že mám nemanželské dítě!
01:10:11Tak něco dělej! Nebo se rozčiluj!
01:10:14Co bych se rozčilovala? Já už to dávno vím.
01:10:26Táto!
01:10:42Pospěšte si, děti, nemůžu přijít na vlastní odhalování pozdě.
01:10:48Jsem tak nervózní! Kdybych tam tak nemusel chodit...
01:10:51Maminka taky dlouho nejde, copak je s ní?
01:10:53-Já nevím.
-Tak skoč pro ni!
01:10:57Maminka už jde.
01:11:03-Jé!
-Jakýpak jé!
01:11:10Jé!
01:11:13-Mami, tobě to sluší!
-Ty jsi hezká!
01:11:18Hezká? Krásná!
01:11:22Konečně!
01:11:25A navoněná!
01:11:27Prosím tě, co se to s tebou stalo?
01:11:29To koukáš, jak jsem ti to tady obrátila naruby.
01:11:31Jo a ještě tohle.
01:11:37To už mi šlo dávno na nervy.
01:11:51Vážené dámy a pánové!
01:11:57Nyní předáváme slovo našemu vzácnému panu předsedovi.
01:12:10Vážené dámy a vážení pánové. Mravnost nade vše!
01:12:16Nechte mě, prosím, domluvit.
01:12:18Mravnost nade vše jsem dosud hlásal. To je pravda.
01:12:23Ale nesmí se to přehánět.
01:12:25V posledních dnech jsem měl ve svém soukromém životě
01:12:31takový případ a zamyslil jsem se nad svým heslem.
01:12:35Položil jsem si otázku, co je to vlastně mravnost.
01:12:40Začal jsem shánět příručky a brožury.
01:12:44V naučném slovníku jsem si vypsal toto:
01:12:51Mravnost.
01:12:52Soubor pravidel uznávaných v určité společnosti...
01:12:58Podle toho vidíme jasně, že z toho nic nevíme.
01:13:04Dovolte mi, abych vám ze svých zkušeností pověděl
01:13:07o mravnosti něco praktického.
01:13:09Mravnosti se nemůžeme naučit. Tu nosíme v sobě.
01:13:14Mravnost je součástí našeho charakteru a svědomí.
01:13:17Co je mravné pro jednoho, nemusí být mravné pro druhého.
01:13:20Mladé dívky, které se líčí, parfémují, pudrují,
01:13:27protože se chtějí líbit,
01:13:28mohou přitom být počestné a mravné.
01:13:30Naopak ošklivější a starší ženy, které by se taky chtěly líbit,
01:13:34ale bohužel by jim to nebylo nic platné,
01:13:37těm nezbývá nic jiného, než aby se oblékly do spousty zásad,
01:13:41kterým dají přezdívku mravnost.
01:13:43Tuto pravdu potvrzuje taky skutečnost,
01:13:47že členy mravnostních spolků nebývají mladé a hezké dívky,
01:13:56nýbrž právě naopak.
01:14:01Mravnost je konečně věcí názoru,
01:14:03ale nesmíme ji zaměňovat s falešným studem
01:14:06nebo s pokrytectvím.
01:14:07Všechno, co je přirozené a pravdivé, je zároveň mravné.
01:14:18Rozhodně není mravné předstírat dojetí vlastní mravopočestností,
01:14:25ale je rozhodně mravnější se přiznat,
01:14:27že mám sentimentální opičku z čistého rumu.
01:14:31Jamajka.
01:14:33Nevěřte tomu, že dlouhé sukně znamenají vždycky mravnost.
01:14:37Někdy třeba jen přikrývají křivé nohy.
01:14:41Dobře. Ještě něco.
01:14:42Je rozhodně mravnější říkat lidem pravdu do očí,
01:14:46než je za zády pomlouvat a do očí se jim stavět přátelsky.
01:14:50Moc dobře.
01:14:53Nakonec chci ještě říci, že dnešní den mi bude výstrahou,
01:14:58abych vždy jednal poctivě a mluvil pravdu.
01:15:02Kdybych náhodou někdy lhal, tak tato moje socha,
01:15:05tento chladný kov, ať se nade mnou útrpně usměje.
01:15:16Skryté titulky Dagmar Čápová
Profesor Antonín Karas je příkladem mravného života pro celé městečko. Je proto zvolen čestným předsedou Spolku pro povznesení mravnosti. A to vše až do okamžiku, kdy se nezván a nečekán zjeví v plné kráse jeho prohřešek z mládí v podobě téměř dospělé nemanželské dcery Věry, zvané Káčátko…
Bláznivá komedie Mravnost nade vše byla natočena za zvláštních okolností. Na konci roku 1936 společnost AB neměla už žádný vhodný scénář k realizaci, a hrozilo nebezpečí přerušení práce. Režisér Martin Frič a všestranně nadaný Hugo Haas spolu s Otakarem Vávrou během týdne vymysleli scénář na námět J. Erbenové, který se vysmíval měšťácké prudérnosti. Martin Frič v Lidových novinách humorně vzpomínal, jak se dělal „film na rybu“: barrandovští zaměstnanci si tak mohli o vánočních svátcích přilepšit. Za další týden se film natočil s řadou známých herců. Hugo Haas si s chutí zahrál hlavní roli, profesorovu ženu Světla Svozilová, jejich dceru Adina Mandlová a Káčátko Věra Ferbasová.
