Hugo Haas, od jehož narození nedávno uplynulo 120 let, v rozpustilé komedii o nejpočestnějším muži městečka, před kterým se nečekaně objeví jeho dávný prohřešek (1937). Dále hrají: V. Ferbasová, A. Mandlová, S. Svozilová, L. Boháč, S. Rašilov, Z. Baldová a další. Scénář: H. Haas, M. Frič a O. Vávra, od jehož narození nedávno uplynulo 110 let. Kamera F. Pečenka. Režie M. Frič
00:01:47 Fantazie je obluda, která mě mnoho pohltila.
00:01:51 To napsal Henrik Ibsen, když mu bylo 60 let, osmnáctileté dívce.
00:01:56 Myslím, že k tomu není třeba poznámek.
00:01:59 Fantazie je lidské zlo, se kterým musíme počítat,
00:02:04 ale proto se ještě nesmíme vzdát boje.
00:02:08 Fantazie by se měla omezit na to nejnutnější,
00:02:11 protože jinak vede k neřestem, nemravnosti a zločinu.
00:02:15 Nebo je ještě jiná možnost: Že člověk začne psát básně.
00:02:20 To je taky zlé.
00:02:22 Pro dnešek končím jako vždy slovy:
00:02:26 "Mravnost nade vše!"
00:02:28 Děkuji.
00:02:35 Kdopak je to tady tak navoněný?
00:02:37 -Myslím že vy?
-Docela příjemná vůně.
00:02:40 -Pročpak se parfémujete?
-Na tom nic není.
00:02:43 Parfém je v zásadě vynález nemravný.
00:02:46 Podněcuje fantazii a má skrytý úmysl.
00:02:49 -Rozumíte, co myslím.
-Ano.
00:02:50 Tak prosím. Mravnost nade vše!
00:02:56 Nemohla byste s tím počkat, až odejdu?
00:02:59 Řekněte mi, proč se vůbec líčíte?
00:03:02 Chce se líbit.
00:03:05 Mravnost nade vše!
00:03:33 Má úcta.
00:03:36 -Kdopak to byl?
-Pan profesor Karas!
00:03:41 To je člověk! To je muž!
00:03:44 -Vzor počestnosti a mravnosti.
-Jak se mu to stalo?
00:03:51 Dobrý den.
00:04:02 Copak je?
00:04:04 Copak se stalo?
00:04:07 To jsem našla v Ivanově pokoji na stole.
00:04:13 Učil jsem se dějepis.
00:04:16 Zrovna tohle tě zajímá z celého dějepisu nejvíce!
00:04:19 O tom si ještě pohovoříme.
00:04:22 Tohle jsem našla u Evy.
00:04:28 Můj idole! Nemohu spát, neboť myslím na tebe.
00:04:34 Chtěla bych s tebou kráčeti ruku v ruce životem,
00:04:39 ale žel, není to možné.
00:04:45 -Komu jsi to psala?
-Nikomu.
00:04:49 Nelži! Někomu jsi to musela psát.
00:04:53 Jen tak jsem si ve fantazii představovala,
00:04:55 jaké by to bylo, kdybych byla do někoho zamilovaná.
00:05:00 Ve fantazii. Zase ta fantazie!
00:05:03 Má maminka nějakou fantazii? Nebo já snad?
00:05:07 Tu vaši fantazii vám vyženu z hlavy!
00:05:10 Dostaneš přísnou vychovatelku
00:05:12 a ta bude tvou fantazii držet pořádně zkrátka.
00:05:15 Tebe si vezmu na starost sám.
00:05:37 Pane profesore, dámy čekají v hale.
00:05:41 Už jdu.
00:05:43 Výbor spolku pro povznesení mravnosti.
00:06:05 Mé dámy, to je vzácná návštěva. Čemu vděčím za toto vyznamenání?
00:06:11 Velevážený pane profesore!
00:06:14 Dámy, ve schůzi bylo ujednáno, že já mám slovo.
00:06:19 Velevážený pane profesore!
00:06:24 Chudinka, vždycky je hned dojmutá.
00:06:27 Vysocevážený pane profesore!
00:06:29 Přicházíme k vám se slavnostním posláním.
00:06:32 Výbor spolku pro povznesení mravnosti si dovolil...
00:06:36 -Dovolil si...
-Velevážený pane profesore!
00:06:40 Jmenovati vás za vaše vynikající zásluhy na poli mravnosti...
00:06:44 -Čestným předsedou...
-Našeho spolku.
00:06:49 Dámy, jsem opravdu velmi dojat.
00:06:51 Nevím, jak si zasloužím takové cti?
00:06:54 Samozřejmě přijímám.
00:06:56 Pane profesore, 16. tohoto měsíce je ve dvoraně našeho spolku
00:07:01 slavnostní odhalení vaší busty, kterou pořídíme...
00:07:06 Na náš náklad.
00:07:34 -Prosím, mistře.
-Děkuju.
00:07:48 Hezké je to. Co říkáte?
00:07:51 Moc hezké.
00:07:52 To se vám, mistře, opravdu povedlo.
00:07:55 Až do toho přijde ta podoba, tak ho každý pozná.
00:07:59 Vždyť tam přijde jméno, kdo to je, tak se nemůže nic stát.
00:08:02 Nezapomeňte tam vyrýt heslo našeho pana předsedy:
00:08:06 Mravnost nade vše.
00:08:09 ZVONÍ TELEFON
00:08:11 Nevyrušujte se, vezmu to za vás.
00:08:13 Buďte tak hodná.
00:08:16 Tady je ateliér mistra Konráda.
00:08:19 Doktor Mach. Je tam profesor Karas?
00:08:22 Má úcta, pane doktore, tady Eva Karasová.
00:08:25 -Mohu tatínkovi něco vyřídit?
-Řekněte, aby přišel k telefonu.
00:08:29 -Tatínek nemůže, on teď sedí.
-Co proved?
00:08:33 Sedí tady modelem. Vyřídím, okamžik.
00:08:38 Tati, máš jít k telefonu.
00:08:40 Doktor Mach chce s tebou nutně mluvit.
00:08:43 -Zeptej se, co chce.
-Chce mluvit jenom s tebou.
00:08:45 Říká, že je to naléhavé.
00:08:47 Ať vzkáže, co mi chce. Nemám před nikým tajnosti.
00:08:51 Paní profesorová, váš manžel je vzorem počestnosti.
00:08:56 -Můžete být na něho hrdá!
-Vždyť já také jsem.
00:09:01 -Mám vyřídit...
-Copak je? Jaképak šeptání!
00:09:04 To je neslušnost! Mluví se nahlas.
00:09:06 Řekl jsem, že nemám před nikým tajnosti.
00:09:08 Mám říct jen jedno slovo a už budeš vědět, co je.
00:09:12 -Které slovo?
-Kačátko.
00:09:25 Prosím tě, co se to děje? Co je to za žerty?
00:09:28 Jaké žerty? Tady je telegram.
00:09:30 Přijedu - středa - pařížským expresem - oznamte to tatínkovi.
00:09:34 Kačátko.
00:09:35 -To je strašné!
-Co je strašné?
00:09:38 -Máš ji rád.
-Mám ji rád.
00:09:41 Ale pochop, do týhle situace... To je katastrofa!
00:09:45 Vždycky jsem ti říkal: Měl ses dávno přiznat.
00:09:49 Léta tomu dítěti slibuješ, že si ji vezmeš k sobě,
00:09:52 a nemáš odvahu svěřit se své paní s tím, co stejně jednou praskne.
00:09:57 Takové tajemství je přece neudržitelné.
00:10:00 Věře nemůže stačit, že ji každý rok posíláš svoji fotografii.
00:10:04 Přestaň s těmi výčitkami!
00:10:06 Musíš zatelefonovat, že teď je vyloučeno, aby přijela.
00:10:11 -Proč?
-Představ si to:
00:10:14 Čestný předseda spolku pro povznesení mravnosti
00:10:18 má nemanželské dítě.
00:10:21 Proč tě tak rozčililo to kačátko?
00:10:25 To ten Mach!
00:10:29 Má takové dětinské nápady. Jde mně na nervy.
00:10:32 Tomu nerozumím. Takové nevinné slovo...
00:10:36 Vysvětlím ti to.
00:10:39 Ivane, Evo, jděte ven. Nemusíte všechno slyšet.
00:10:44 Tak jděte! Aby vám nic neušlo...
00:10:48 Kačátko...
00:10:50 Totiž Mach, když jsme spolu chodili do školy...
00:10:56 Měl jsem takový placatý nos a modré oči.
00:11:03 Žertem mi říkali "Kačátko".
00:11:06 To tě ještě dnes rozčiluje? Tomu nerozumím.
00:11:10 Taky tomu nerozumím.
00:11:11 ZVONÍ TELEFON
00:11:14 -Tady profesor Karas.
-Tady Kačátko. Nazdar, tati!
00:11:19 Už jsem tady. To máš radost, viď?
00:11:22 Aha. Tak se podívejte do levé přihrádky.
00:11:26 -Ale to jsem já!
-Někde to přece musí být!
00:11:30 Vzpomeňte si, kam jste to dala. Dal...
00:11:33 S kým to mluvíš, tatínku? Tady je tvoje Věrka, Kačátko.
00:11:37 Bydlím v "Bristolu" pokoj 112, tak sem přijeď.
00:11:40 Vyloučeno, Kačát...
00:11:43 Tak to vidíš. Kačátko! Teď mně to straší v hlavě.
00:11:47 Cože? Ten koncept se musí najít!
00:11:51 Počkejte, hned tam přijdu.
00:11:56 Ztratili koncept mojí přednášky a teď to budu muset znova...
00:12:25 Krásné město. Ani zdaleka jsem si to tak nepředstavovala.
00:12:29 Milostivá slečna je tu poprvé?
00:12:31 Poprvé a doufám, že naposled.
00:12:33 Milostivá se sem už nechce vrátit?
00:12:35 -Rozhodla jsem se, že tu zůstanu.
-Ach tak!
00:12:38 Budete ještě něco potřebovat?
00:12:39 -Děkuji, pak zavolám.
-Prosím.
00:12:45 Tak prosím tě. Pardon!
00:12:53 Tondo!
00:12:54 Já ti zakazuju...
00:13:00 To není možné!
00:13:04 Pojď sem! Prosím tě, pojď ke mně!
00:13:08 Moje Kačátko! To je zázrak.
00:13:11 Ukaž se! Nemůžu ani promluvit.
00:13:15 Jsi tak podobná své mamince!
00:13:20 Ty uličníku, ty jsi jí schválně podobná, abys mě dojmula.
00:13:27 Kdyby tvoje maminka nebyla zemřela, tak jsem si ji vzal.
00:13:33 Přeteče ti vana.
00:13:43 Tondo, zůstaneš tady?
00:13:46 Neříkej mi Tondo! Co to je?
00:13:48 Tatínku ti nesmím říkat.
00:13:49 Podepisoval ses vždycky tvůj Tonda, abys ses neprozradil.
00:13:52 Najednou se ti to nelíbí.
00:13:54 Myslíš, že když jsi mě dojmula, tak můžeš být drzá?
00:13:58 Tondo mně říkat nesmíš!
00:14:00 Jsem vážená osobnost a žádnej Tonda!
00:14:05 -Nemusela by ses tak parfémovat.
-Proč?
00:14:09 Parfém je v zásadě vynález... Proč jsi přijela?
00:14:13 Přivádíš mě do hrozné situace.
00:14:16 Už dávno mně slibuješ, že se své ženě přiznáš
00:14:18 a budu moci zůstat u tebe jako jiné děti.
00:14:21 Holčičko, to je těžká věc. Nevím, jak bych ti to vysvětlil.
00:14:27 Víš, že jsem se po válce přiženil do zámožné, počestné rodiny.
00:14:33 Tehdy nebylo ani pomyšlení, abych se přiznal, že mám tebe.
00:14:36 Umínil jsem si, že svoji ženu nenápadně převychovám,
00:14:40 a zatím ona nenápadně převychovala mě.
00:14:42 Vězím v tom až po krk!
00:14:45 Tak jsem načichl tou falešnou morálkou,
00:14:48 že sám hlásám: "Mravnost nade vše".
00:14:50 -Né!
-No, ovšem.
00:14:52 Naložili na mě všelijaké funkce a budou mi odhalovat bustu.
00:14:57 Bustu? To bude psina!
00:14:59 -Na to se musím podívat.
-Nikam se nepůjdeš podívat!
00:15:02 -Naopak musíš okamžitě odjet!
-Nevyháněj mě, tati.
00:15:05 Přece si tvoje žena a děti nemůžou myslet,
00:15:08 že jsi přišel do rodiny jako...
00:15:09 No tak! Mravnost nade vše!
00:15:11 Táto, ty jsi ztracený člověk.
00:15:13 Holčičko, buď rozumná.
00:15:16 Doktor Mach všechno zařídí,
00:15:18 zajedeš si na Štrbu, tam je moc hezky,
00:15:21 vyřídím si svoje záležitosti a za několik dní jsem u tebe.
00:15:23 -Ale tati!
-Neztěžuj mi to.
00:15:27 -Co mám dělat?
-Výborně, já věděl že jsi...
00:15:33 Co to děláš? Přestaň!
00:15:36 Nebudu se s tebou loučit, za několik dní se uvidíme.
00:15:40 Hned jak přijedeš, napiš doktoru Machovi, kde jseš,
00:15:43 abych tě našel. Měj se hezky...
00:15:52 Ještě budu nakonec vonět.
00:16:03 Bože, to mám pěknýho tátu.
00:16:17 Člověk si nevybere...
00:16:35 Dobrý den.
00:16:47 Když se učíte, tak to je v pořádku.
00:16:50 Copak se učíš?
00:16:52 Češtinu. Dobře. Logaritmy. Výborně.
00:16:57 Připomeňte mi, abych šel zítra sedět na tu svoji bustu.
00:17:01 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:17:05 Kdo je to tady tak navoněný?
00:17:09 To bych taky rád věděl, kdo je to tady tak...
00:17:13 Evo, pojď sem!
00:17:19 Ivane!
00:17:24 Madlo, pojďte sem!
00:17:29 Teď mám nejvyšší čas...
00:19:06 Dobrý den.
00:19:11 Dobrý den. Copak mi nesete?
00:19:14 -Není tady tatínek?
-Ne.
00:19:36 To je hezký!
00:19:38 -Jste tady ještě?
-Ano.
00:19:43 -Tak já už jdu.
-Sbohem.
00:19:49 Já už jdu.
00:19:57 Já už ale vážně jdu.
00:20:07 Ovšemže, milostivá paní, přesně v osm hodin.
00:20:10 S večeří nenechám na sebe nikdy čekat.
00:20:13 Dobře, že jste mi připomněla tu vychovatelku.
00:20:17 Hned zavolám do anglické koleje.
00:20:19 Rukulíbám, milostivá paní.
00:20:23 -Jestlipak víte, kdo to byl?
-Ne.
00:20:25 -Paní vašeho tatínka.
-Vy tam jdete na večeři?
00:20:29 Co jste to říkal o té vychovatelce?
00:20:33 Pro tu jejich žábu potřebujou vychovatelku.
00:20:36 Je to strašný nemehlo.
00:20:37 Tak byste mohla třeba jet... Čemu se smějete?
00:20:43 Jenom mě něco napadlo.
00:20:48 Gregorová Věra, pokoj 112.
00:20:53 Už tady nebydlí. Odcestovala.
00:20:56 -Jistě?
-Ano.
00:20:58 Jste moc milý člověk. Udělal jste mi velkou radost.
00:21:03 Máte drobný? Nebo si to nechte. Děkuju.
00:21:06 Přidejte ještě jeden příbor pro slečnu vychovatelku.
00:21:09 Běžte se nahoru zeptat, jestli něco nepotřebuje.
00:21:12 -Mami, ta se mi líbí!
-Mně se taky líbí.
00:21:16 Má takové anglické vychování.
00:21:18 Musíš k ní být milá, laskavá a poslouchat.
00:21:21 Ivane, ať neslyším nějaké stížnosti.
00:21:25 To můžeš být klidná, té si ani nevšimnu.
00:21:28 Chudinko, mohl bys být rád, kdyby si ona všimla tebe.
00:21:32 Tiše, děti! Tatínek.
00:21:34 Dobrý večer. Copak je nového?
00:21:37 Už jsem pro Evu přijala anglickou vychovatelku.
00:21:39 To je dobře. Slušná?
00:21:41 Myslím, že se ti bude moc líbit.
00:21:43 Není moc hezká, ale je jemného chování a zdrženlivá.
00:21:47 To je v pořádku.
00:21:48 -Už je tady?
-Nahoře v hostinském pokoji.
00:21:56 -Copak tak záříš, Antoníne?
-Ale nic.
00:22:00 Tak se mi dnes něco povedlo.
00:22:03 Dnes u nás večeří doktor Mach.
00:22:07 To zas budou dvousmyslné vtipy. To nemám rád.
00:22:16 PÍSKÁ
00:22:18 Co je to? To jsou způsoby!
00:22:25 Slečno, pojďte dolů, představím vás svému choti.
00:22:39 Mrs. Gregor. How do you do?
00:22:44 Promiňte, mně se udělalo little šoufl.
00:22:55 -Co se stalo panu profesorovi?
-Nevím.
00:23:10 Antoníne, co to děláš?
00:23:17 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Dobrý večer. Děkuji.
00:23:21 -Copak je?
-Antonín...
00:23:26 Antonín?
00:23:39 Co se ti stalo?
00:23:45 -Co je vlastně s tebou?
-Ale nic.
00:23:48 Seznámil jsem se s novou vychovatelkou.
00:23:52 -Ale už je mně lepší.
-Co to povídáš? Ukaž.
00:24:11 Máš to zlý. Pošlu ti svého lékaře.
00:24:25 Dobré jitro. Doktor Jílovský.
00:24:28 Prosím, pane doktore.
00:25:02 Pane doktore, to byla hrozná noc.
00:25:05 Šermoval rukama a vykřikoval: Mravnost nade vše!
00:25:10 V tom to vězí.
00:25:12 Pan profesor by to neměl s tou mravností tak přehánět.
00:25:15 Není to nic vážného.
00:25:17 Může vstát, pracovat, to mu jen prospěje.
00:25:19 Pro jistotu se sem přijdu ještě jednou podívat.
00:25:22 -Na shledanou.
-Rukulíbám, milostivá paní.
00:25:55 VÝKŘIK
00:25:57 Pardon!
00:26:17 Haló, prosím vás!
00:26:21 -Dovolte, doktor Jílovský.
-Karas junior.
00:26:25 Kdo je u vás ta hezká blondýnka?
00:26:27 -U nás? Vyloučeno.
-Teď jsem ji viděl.
00:26:31 -To teda nevím.
-Kdo všechno u vás bydlí?
00:26:33 -Já, tatínek, maminka, sestra...
-Hezká?
00:26:37 Komu se líbí?
00:26:39 Pak tady ještě bydlí její vychovatelka.
00:26:41 -Hezká?
-Ani bych neřek.
00:26:43 Tomu nerozumím. Co jsem si to vlastně zapomněl?
00:26:47 Aha, hodinky. Děkuji vám.
00:26:51 -Vy jste pan doktor?
-Ano.
00:26:53 Prosím vás, jak se daří tatínkovi...
00:26:56 ...toho hocha?
00:26:57 -Už je mu lepší.
-Není mu nic vážného?
00:26:59 Nic to není.
00:27:00 -Jsem připravena.
-Už jdu.
00:27:05 -Kdo je to?
-Dceruška pana profesora.
00:27:09 Ten kluk měl přece pravdu.
00:27:11 -Prosím?
-Ale nic.
00:27:12 Prosím vás, ale jak vlastně panu profesorovi je?
00:27:14 Slečno, víte co? Jednou si pro vás udělám čas.
00:27:17 Sbohem.
00:27:29 -Musíš okamžitě odtud!
-Jsem ráda, že můžu být u tebe.
00:27:35 -To je neudržitelná situace.
-Tondo, nebuď tak...
00:27:40 Tedy, pane profesore...
00:27:43 Neříkej mi Tondo ani pane profesore!
00:27:45 -Pane profesore...
-Tedy já tě vážně zmlá...
00:27:50 S mládím tedy je nutno zacházet velmi opatrně,
00:27:54 protože v lidské duši zanechává nejsilnější dojmy.
00:27:58 Buďte na moji dceru hodně přísná a jděte!
00:28:07 Docela dobře jsem se z toho dostal.
00:28:09 -Co?
-Nic.
00:28:12 Snad bys na ni neměl být tak přísný.
00:28:15 Haló! Tak jděte.
00:28:22 Co jí říkáš? Na mě udělala nejlepší dojem.
00:28:25 To mě těší, že jsi s ní spokojena. Mně se nelíbí.
00:28:32 Dal bych jí výpověď.
00:28:36 Nezačneme od angličtiny. Mám vlastní metodu.
00:28:40 Nejdůležitější slovo pro ženu je sexappeal.
00:28:44 -Co je to?
-Aha, to vy ovšem neznáte.
00:28:47 -Sexappeal je ženský půvab.
-K čemu je to?
00:28:52 -Poslechněte, věříte v čápa?
-Jé!
00:28:56 To bude práce...
00:28:58 Řekněte mi, proč vlastně takhle stojíte?
00:29:01 Jak mám stát?
00:29:03 Stojíte takhle, a máte stát takhle.
00:29:06 Chodíte takhle, a máte chodit takhle.
00:29:11 Jako do tance. Proč jste taková zakřiknutá?
00:29:14 -Já nejsem...
-Trochu života!
00:29:17 -To je legrace!
-Nesmíte být taková upjatá.
00:29:20 Když vás něco napadne, tak se nestyďte a udělejte to.
00:29:24 Podívejte se!
00:29:30 -Zkuste to po mně.
-To já neumím.
00:29:35 Klekněte si. Hlavu ke kolenům.
00:29:45 -Teď už mám sexappeal?
-Už je to lepší.
00:29:49 Tak ještě jednou.
00:29:53 Raz, dva, tři...
00:29:59 Propána!
00:30:01 Tak dál, rychle a směle!
00:30:04 Hop, hop! Teď vy.
00:30:08 Hop, hop!
00:30:11 A teď pozor!
00:30:15 Hop...
00:30:17 RÁNY
00:30:20 Podejte sem tu židli!
00:30:23 Jen se nebát! Ještě z větší vejšky!
00:30:29 RÁNY
00:30:35 BIJÍ HODINY
00:30:47 Příští hodinu budeme mít francouzštinu.
00:30:54 Přestaň! Tobě se to směje!
00:30:59 Musíš mně pomoc to děvče odstranit,
00:31:02 nebo to skončí katastrofálně.
00:31:04 Už týden žiju ve strachu ve vlastním domě!
00:31:07 Já, který jsem míval takovou mravní jistotu,
00:31:10 se bojím podívat do očí vlastní ženě i dětem.
00:31:16 To máš za to, že ses nepřiznal k takovému roztomilému dítěti.
00:31:20 Roztomilá je, to je pravda.
00:31:25 Přiznám se, když mi nic jiného nezbývá,
00:31:27 ale až po odhalení té busty. Teď by to vážně nešlo.
00:31:32 Pořád utíkám z domova, abych měl chvíli klid.
00:31:40 Tady si člověk odpočine, to je klid...
00:31:50 Dobrý den. Přišly jsme za tebou, aby ti nebylo smutno.
00:31:54 To je milá pozornost.
00:31:59 Hezky to pokračuje. To už bude brzy hotové.
00:32:08 To je krásné!
00:32:11 Mistře, pan profesor je báječně vystižen.
00:32:14 Máte štěstí, slečno Evičko, že máte takového tatínka.
00:32:18 Jste na něho jistě hrdá.
00:32:22 Ta mravní rovnováha, bezúhonný výraz v očích,
00:32:29 to čisté svědomí...
00:32:33 Výčitky svědomí se ozvou až v nejkrajnějším případě.
00:32:40 Člověk začíná svého provinění litovat těsně před prozrazením,
00:32:48 nebo až po něm.
00:32:52 Tím nemíním řemeslné zločince,
00:32:56 kteří svůj trest přijímají jako stavovské riziko,
00:32:59 nýbrž běžného slušného člověka,
00:33:01 který se třeba v mládí něčeho dopustil
00:33:04 a teď se to na něj začíná...
00:33:09 ZVONÍ ZVONEK
00:33:11 Končím pro dnešek jako vždy slovy: Mravnost nade vše.
00:33:18 Sbohem.
00:33:25 Má úcta, pane profesore. Dovolíte?
00:33:28 -Jen několik slovíček.
-No prosím.
00:33:31 Ne že bych chtěla pomlouvat, ale já vás musím informovat
00:33:35 jako našeho pana předsedu.
00:33:37 Niklasová z našeho výboru se vám bude chtít zalichotit.
00:33:42 Je taková...
00:33:44 Pořád dělá takovou svatou, ale po mužských je jako čert.
00:33:48 Byla jsem s ní na letním bytě, já ji znám.
00:33:53 Dlouhé sukně nenosí z mravnosti. Kdybyste viděl ty její nohy...
00:34:02 Tak vám děkuji, že jste mě varovala.
00:34:06 To jsem ráda, že vás vidím, pane profesore.
00:34:11 Nechci pomlouvat, ale paní Roubalová,
00:34:16 ona je vlastně slečna,
00:34:18 nedělá nic jiného, než že chodí od jednoho k druhému a pomlouvá.
00:34:23 Je to hotová štafeta. A přitom to má nejmíň zapotřebí.
00:34:28 -Ona...
-Prosím vás...
00:34:33 U cizích lidí na vychování? To jsou tak lidi...
00:34:38 Promiňte, já už mám naspěch.
00:34:42 To je náhoda, pane profesore!
00:34:45 Když už vás vidím, tak vám musím něco svěřit.
00:34:49 Nechci pomlouvat,
00:34:52 ale paní radová Vrážná, naše jednatelka,
00:34:55 co se vždycky rozpláče, ta nepláče dojetím.
00:34:59 Ona pije čistý rum.
00:35:02 Jen jí řekněte, aby na vás dýchla.
00:35:05 Děkuji vám.
00:35:13 Paní jednatelka? Copak mi nesete?
00:35:18 Ne, že bych chtěla někoho pomlouvat, ale...
00:35:32 Jamajka!
00:36:06 Copak je to? Dejte to sem!
00:36:11 -Co to má znamenat?
-To nic není.
00:36:17 Tak upřímně.
00:36:18 Svěřte se mi, jako bych byla vaše sestra.
00:36:22 Moje sestra?
00:36:42 Haló, Mach? Nazdar, Karas.
00:36:46 Tak už to prasklo. Teď jí to řekla.
00:36:49 Co? Už tam letím.
00:36:51 -Ví o tom, že ho milujete?
-Ještě si mě ani nevšiml.
00:36:56 To se ani nedivím.
00:36:58 Počkejte, něco na něj vymyslíme.
00:37:02 Sundejte ty brýle.
00:37:06 Víte, že máte docela hezké oči?
00:37:08 -Jo?
-Proč je nosíte?
00:37:11 -Na čtení špatně vidím.
-Proč je nosíte, když nečtete?
00:37:15 -Máme je u nás všichni.
-Vy je nosit nebudete.
00:37:18 -To bych dostala!
-Ticho!
00:37:21 To by v tom byl čert, aby ten pán nezabral.
00:37:24 Usmějte se! Vidíte, už je to lepší.
00:37:27 Proč nosíte vlasy za ušima?
00:37:29 Maminka říká, že žádné děvče na sebe nemá upozorňovat,
00:37:33 protože pak si páni na člověka mnoho dovolují.
00:37:36 Jenže to potom člověku na druhé straně zase schází.
00:37:39 Ukažte!
00:37:42 Trochu fantazie! Vždyť vy jste docela hezká holka.
00:37:46 Zujte to!
00:37:54 Tady máte střevíce, šaty
00:38:01 a tady je ženské kouzlo ve všech baleních.
00:38:04 Říkám si, co v pokoji asi dělají?
00:38:07 Přiložím ucho na dveře a slyším docela jasně,
00:38:11 jak moje dcera, ta veřejná,
00:38:15 povídá mé dceři, té tajné: "Moje sestra".
00:38:19 To je jasné. Nejdu domů za nic na světě.
00:38:23 Tak se nerozčiluj!
00:38:58 Vy jste se zbláznily! Co je to?
00:39:02 Vaše dceruška, jak by měla vypadat.
00:39:06 Nemohu se vzpamatovat. To snad není ani možné!
00:39:11 -To jste vychovatelka?
-Mám svoji metodu.
00:39:15 Pěkná metoda!
00:39:17 Evo, jdi do svého pokoje a okamžitě se převlékni!
00:39:20 Vy taky!
00:39:21 Tatínek tu bude každým okamžikem.
00:39:23 Kdyby viděl, jaký na ni máte špatný vliv!
00:39:26 Dovolte, milostivá paní, já vám to vysvětlím.
00:39:27 -Nenamáhejte se.
-Je mladá a chce se líbit.
00:39:30 Ne, ne a ne!
00:39:32 -Ne, domů nejdu!
-A co budeš dělat?
00:39:36 Co budu dělat, ještě nevím, ale domů nejdu.
00:39:39 Rozhodně ne!
00:39:41 Ta holka mě prohání! Vidím hrozné věci.
00:39:44 Kam jsem to dopracoval?
00:39:46 Rodina pryč, vážnost pryč, čest pryč, všechno pryč.
00:39:49 Jen ta moje busta zůstane jako pomník hanby a pokrytectví.
00:39:53 Seber se a běž domů.
00:39:56 Nebudou vědět, co se s tebou celý den děje.
00:39:58 Nepůjdu domů!
00:40:00 Prosím vás, neptejte se mě na takové věci.
00:40:03 Na tom nic není, milostivá paní.
00:40:06 Přestaňte, neuvádějte mě do rozpaků.
00:40:09 Proč mi to nechcete říct?
00:40:11 Když to chcete vědět,
00:40:15 naposledy mě políbil na můj svátek.
00:40:19 -Loni, 15. března.
-Skoro tři čtvrtě roku.
00:40:24 To je hezky dlouho.
00:40:26 Řekněte, vy jste se nechtěla nikdy líbit?
00:40:30 Svému muži se líbím tak, jak jsem.
00:40:33 Nemyslíte, že byste se mu mohla líbit ještě víc?
00:40:36 Slečno, takové otázky...
00:40:39 Konečně, u takových dívek jako jste vy nebo Eva, dejme tomu.
00:40:44 Promiňte, přinesl vám manžel někdy kytičku fialek?
00:40:48 Ano, za svobodna.
00:40:50 Neměla byste radost, kdyby vám ji nosil stále?
00:40:53 Každou ženu těší, když se líbí a má sexappeal.
00:40:58 Slečno, nebuďte neslušná!
00:41:07 -Tak já už jsem tady.
-Co má být?
00:41:10 Přišla jsem se podívat, jestli tady není tatínek.
00:41:12 Ne, není tady.
00:41:15 -Ale já jsem tady.
-Co mám dělat?
00:41:18 Jsem tady, koukejte!
00:41:24 No tohle! Jak je to možný? Jste to vážně vy?
00:41:29 Ukažte se. Vám to sluší!
00:41:32 Koukejte, já mám sexappeal!
00:41:46 Zabral!
00:41:54 Tak už jsem tady!
00:42:07 Tak já už zas jdu.
00:42:18 Promiňte, zapomněl jsem si tu před časem hodinky.
00:42:20 -Zde, pane doktore?
-U pana profesora v pokoji.
00:42:23 Zeptám se milostivé paní.
00:43:22 Poklona, slečno. Jak se daří panu profesorovi?
00:43:25 -Děkuji.
-Slečno!
00:43:27 -Prosím?
-Co jsem to chtěl?
00:43:28 Asi nic.
00:43:30 Prosím vás, co znamenají ty zahalené sošky?
00:43:32 Že je to mravná a počestná rodina.
00:43:34 Proč je tedy neuklidí na půdu?
00:43:36 To by nebylo vidět, že jsou počestní.
00:43:39 Hrozně rád bych se vás na něco zeptal.
00:43:41 Víte co? Já si pro vás udělám někdy čas.
00:43:49 Slečno, měla byste pro mě tři vteřinky čas?
00:43:52 -Ne.
-Jenom tři vteřinky.
00:43:54 Jedna, dvě, tři.
00:43:59 To jsou silné brýle, aspoň šest dioptrií.
00:44:02 Jste to vy!
00:44:08 Prosím vás, na okamžik. Musíte mi pomoct.
00:44:12 Sedněte si!
00:44:14 Tak vzmuž se přece, člověče! Půjč mi klíč!
00:44:18 -Nemám ho.
-Co nemáš? Klíč?
00:44:20 Tak zazvoním. Počkej, teď se nedá nic dělat.
00:44:24 Když se to prozradilo, co chceš dělat?
00:44:27 -Jdu s tebou, neboj se.
-Vidím strašné věci.
00:44:29 To už jsem slyšel.
00:44:30 Dobrý den.
00:44:34 Pojď, pojď!
00:44:39 -Co se tu vlastně děje?
-Nic, pane doktore.
00:44:42 -Už se paní uklidnila?
-O ničem nevím.
00:44:45 -Neříkala nic?
-Nic, prosím.
00:44:48 Dobře, můžete jít.
00:44:50 -Nic neříkala, tím hůř.
-Prosím tě, pojď!
00:44:56 Pane doktore, jak se to mohlo stát, tak najednou?
00:45:02 Takové onemocnění přichází vždycky najednou.
00:45:05 To je to počasí. Je to ve vzduchu.
00:45:07 -Je to nebezpečné?
-Buďte klidná, nic vážného.
00:45:11 -Několik dní si asi poleží.
-To je rána!
00:45:18 To je rána!
00:45:25 -Dostanu dvacet korun.
-Mlčte!
00:45:27 Za každej den, co budu stonat, dostanu dvacet korun.
00:45:30 Dobře, jenom ležte, co kdyby sem někdo přišel?
00:45:41 -Antoníne, to je rána!
-Už je to tady.
00:45:50 Ještě ke všemu jsi nepřišel celý den domů.
00:45:53 Nedivte se, milostivá paní.
00:45:55 Vím, že má moc práce, ale aspoň zatelefonovat mohl.
00:45:58 Takové věci se do telefonu těžko říkají.
00:46:03 -Věř mi, že jsem zdrcen.
-To chápu.
00:46:06 -Je to přece tvoje dítě.
-Jsi taková moudrá, rozumná.
00:46:13 Přece pro to nesmíme ztrácet hlavu.
00:46:16 Jsem nešťasten, že jsem ti s tím dítětem způsobil takové starosti.
00:46:22 Proč se omlouváš, je to přece taky moje dítě.
00:46:26 Co?
00:46:30 Horko, co?
00:46:31 -Je u něho doktor.
-U koho?
00:46:36 U Ivana přece.
00:46:43 Pane doktore, co je na tomhle k smíchu?
00:46:46 Musíte prominout, to je choroba.
00:46:53 -Ty jsi ale popleta.
-Taky koukám.
00:47:01 Co je to?
00:47:07 Sem pojď!
00:47:16 Co to máš na sobě? Ukaž!
00:47:20 Jak to vypadáš? Kdo to s tebou udělal?
00:47:31 Hezký. Sluší ti to!
00:47:38 To mám hezký holky!
00:47:43 Tohle se trpět nebude!
00:47:45 Takhle chodit nebudeš a vy taky ne!
00:47:48 Nech je, jsou mladé a chtějí se líbit.
00:47:56 Tak vidíš.
00:48:30 Tohle užívat nebudu.
00:48:32 Předepište mi malinovou šťávu, nebo přestanu stonat.
00:48:35 Mě už to nebaví. Ležím tady 4 dny a dneska končím.
00:48:39 Vyloučeno! Potřebuji, abyste stonal.
00:48:42 Tak dostanu třicet korun za každou návštěvu.
00:48:44 Dobře.
00:51:07 Dnes budete mít celou noc horečku. Musím tady zůstat.
00:51:11 Dobře, ale dostanu padesát korun.
00:51:16 Karolíno!
00:51:18 -Copak to píšeš?
-Příkaz pro děvče na sobotu.
00:51:23 -Budeš ještě dlouho psát?
-Ne.
00:51:28 -Ty hodiny jdou správně?
-Ano.
00:51:57 -Neruším tě?
-Ne. Copak jsi chtěl?
00:52:00 Něco bych ti rád vysvětlil.
00:52:03 Teď si vzpomínám. Ráno jsem potkala paní radovou
00:52:07 a ta se o tobě přímo rozplývala.
00:52:10 Jak tě všichni obdivují, jaký jsi bezúhonný člověk,
00:52:13 počestný, mravný, čistého svědomí,
00:52:16 vzor bezvadného muže a manžela.
00:52:20 -Já jsem chtěl...
-Vím, že to nerad slyšíš.
00:52:23 Jsem na tebe hrdá. Představ si, co lidé o každém nadělají klepů.
00:52:27 O tebe strach nemám. Na tebe bych přísahala.
00:52:31 Copak jsi chtěl?
00:52:34 Nějak jsme to zamluvili, to nebylo důležité.
00:52:38 Tak já se nepřiznám.
00:53:57 Moje holčičko milá.
00:55:09 Ty uličníku, ty máš taky nápady!
00:55:12 Představ si, kdyby mě někdo viděl!
00:55:37 Pod dveře mi ty lístky taky nesmíš dávat.
00:55:40 Představ si, kdyby to někdo našel!
00:55:42 Budu ti je dávat do knihovny.
00:55:45 Do slovníku do prvního svazku.
00:55:46 Ale musíš každý den chodit pro poštu!
00:55:50 Kdo by si to byl pomyslil?
00:55:53 Takovej mravnej pán!
00:55:59 Teď mi poraďte, co mám dělat. Nemohu se vzpamatovat.
00:56:04 Jak se k nám ta ženská rafinovaně vloudila!
00:56:09 Vzala nám tatíčka. Moje opuštěné děti!
00:56:15 Milostivá paní, uklidněte se.
00:57:33 Ach jo.
00:57:41 Tak vidíte, to se potom říká: Mravnost nade vše.
00:57:45 Ticho!
00:57:51 PLÁČ
00:57:58 CHRÁPÁNÍ
00:58:31 Dobré jitro!
00:58:34 Jak se daří Ivánkovi? Už je mu lépe?
00:58:49 Jak se vyspala milostivá paní?
00:58:57 Evičko, seďte rovně!
00:59:05 Dobré jitro!
00:59:07 Výborně, je tu snídaně.
00:59:10 Tak se mi zas něco povedlo... Jak jste se vyspali?
00:59:15 Co je s tebou, Ivane?
00:59:18 Jak je ti?
00:59:19 -Jak je mu, pane doktore?
-Už je mu lepší.
00:59:21 Výborně! Podej mi to máslo!
00:59:26 Děkuju.
00:59:30 Báječně jsem se vyspal a maminka taky, že?
00:59:54 Tak, tak. Safra, to už je pozdě.
00:59:58 Ještě musím napsat přednášku.
01:00:02 Ať mi to Madla přinese do mého pokoje.
01:00:15 Evičko, vemte si knihy a přijďte nahoru.
01:00:23 Milostivá paní, nerozčilujte se, vyřídím to sám.
01:00:39 Copak si přejete?
01:00:42 Copak se na mě tak díváte, Jako byste mě chtěl sníst?
01:00:45 Nebudeme zbytečně ztrácet slova.
01:00:48 Asi nevíte, čeho jste se dopustila dnes v noci.
01:00:50 Kdybyste to věděla, musela byste se stydět.
01:00:53 -No dovolte!
-Nechte mě domluvit!
01:00:55 Řeknu vám pravdu.
01:00:57 Ten hoch nebyl vůbec nemocen a já tu zůstal jen proto,
01:01:00 abych byl ve vaší blízkosti.
01:01:03 Já jsem se do vás zamiloval!
01:01:04 Nechte mě!
01:01:06 Jestli máte trochu cti, tak se seberte a opusťte tento dům!
01:01:09 Já vám to vysvětlím. Počkejte!
01:01:18 Milostivá paní, buďte klidná. Po tom, co jsem jí řekl, odejde.
01:01:22 Děkuji vám za vaši účast,
01:01:24 ale zdá se, že jste taky rozrušen.
01:01:28 Nedivte se, měl jsem o ní nejlepší mínění, až najednou...
01:02:49 Vyděračko!
01:03:08 PLÁČ
01:03:30 Holčičko moje zlatá, copak se ti stalo?
01:03:34 Tak řekni, co se děje?
01:03:38 Ty máš horečku!
01:03:46 Pane doktore, to jsem rád, že jste ještě tady.
01:03:48 -Co se stalo?
-Moje Věra...
01:03:51 -Totiž slečna vychovatelka.
-To je vyloučeno.
01:03:54 -No dovolte!
-Pane profesore, mám své důvody.
01:03:57 To přece nemyslíte vážně.
01:03:59 Jako lékař máte povinnost pomoci nemocnému, když toho potřebuje.
01:04:02 Prosím. Ale vy zůstanete tady!
01:04:26 Pusťte mě a jděte pryč!
01:04:28 Nejsem tu pro zábavu, ale jako lékař.
01:04:30 Nechte mě! Já nechci!
01:04:32 To se vás nebudu ptát! Ležte klidně!
01:04:37 -Co si to dovolujete?
-Ticho!
01:04:38 -To přestává všechno!
-Mlčet!
01:04:42 -Co si to dneska lidi dovolujou?
-Dýchejte zhluboka!
01:04:50 -Nedýchat!
-To se vám řekne.
01:05:06 -Jaké máte sny?
-Vy sprosťáku!
01:05:10 -Posaďte se!
-Ne, to mně nesluší.
01:05:14 Ukažte jazyk! Ostrý.
01:05:18 -Máte nějaké bolesti?
-Mám jednu velikou.
01:05:22 -Kde?
-Na srdci.
01:05:24 To mě nezajímá.
01:05:25 Ticho! Teď budu mluvit já jako pacient!
01:05:33 Utřete všude prach, prosím.
01:05:37 Ale musela jsem slíbit tatínkovi, že to nikomu neřeknu.
01:05:41 To by mě nikdy nenapadlo, že jste jeho dcera.
01:05:43 -Tak vidíte, vy bubáku!
-Já vás tak ošklivě podezříval.
01:05:48 Tak mě za to hezky odproste!
01:05:53 Pomalu, pomalu, jen žádné důvěrnosti.
01:05:57 Představte si, po tolika letech vzorného rodinného života
01:06:02 se spustí s vychovatelkou!
01:06:04 S tou novou vychovatelkou?
01:06:12 Promiňte, milostpaní, to je ta choroba.
01:06:14 -Já jsem tak nešťastná!
-Snad nežárlíte?
01:06:19 Myslím, že ano.
01:06:22 Klid. Půjdu s vámi a udělám tam pořádek.
01:06:30 Pane profesore, já se vám poroučím.
01:06:32 Vy už jdete, pane doktore?
01:06:35 Jak se daří slečně, je to něco vážného?
01:06:37 Buďte klidný, slečna je úplně zdráva.
01:07:03 Slečno!
01:07:06 -Musím s vámi mluvit.
-Prosím.
01:07:13 Nechápu, proč se mám přiznat zrovna teď. Co se děje?
01:07:17 Vrtáku! Když se nic nedělo, tak jsi dělal poplach.
01:07:20 -Teď když se děje, tak nic nevíš.
-Co mám vědět?
01:07:24 Celá rodina tě viděla, jak jsi šel k Věře do pokoje.
01:07:28 -Kdy?
-Dnes v noci.
01:07:42 Přiznal bych se, ale jak to mám říct před dětmi?
01:07:47 Děti tě v noci taky viděly.
01:07:51 -Děti taky?
-Ano.
01:07:56 Řekni to přede všemi. Dnešní mládež je docela jiná.
01:08:02 To je hrozné.
01:08:04 Přiznám se, ale prosím tě, neopouštěj mě!
01:08:08 Neopustím tě, ale prosím tě, pojď už.
01:08:15 Vidím hrozné věci.
01:08:17 Tak jdi, jdi!
01:08:27 Pozor, děti! Tatínek!
01:08:48 Vy jste tady? To je dobře.
01:08:56 Pojďte sem!
01:08:58 No vlastně, proč by sem chodili, když jsou tady.
01:09:02 Chci vám totiž něco říct.
01:09:07 Ticho!
01:09:08 Milá ženo, děti a...
01:09:14 Rozhodl jsem se po dlouhém uvažování, že...
01:09:19 Evo, seď rovně!
01:09:21 Totiž, abyste tomu rozuměli, mám něco na srdci,
01:09:27 co bych vám velmi rád...
01:09:30 Ivane, nekopej do stolu!
01:09:34 Zkrátka, já mám takovou...
01:09:36 Zkrátka, on se vám chce s něčím svěřit.
01:09:41 Jo, řeknu to naplno.
01:09:44 Ivane, co jsem řekla!
01:09:48 Tak ticho, prosím.
01:09:50 Ale šetrně.
01:09:53 Mám nemanželské dítě.
01:09:56 Evo, podej mi náprstek!
01:10:04 Říkám, že mám nemanželské dítě!
01:10:11 Tak něco dělej! Nebo se rozčiluj!
01:10:14 Co bych se rozčilovala? Já už to dávno vím.
01:10:26 Táto!
01:10:42 Pospěšte si, děti, nemůžu přijít na vlastní odhalování pozdě.
01:10:48 Jsem tak nervózní! Kdybych tam tak nemusel chodit...
01:10:51 Maminka taky dlouho nejde, copak je s ní?
01:10:53 -Já nevím.
-Tak skoč pro ni!
01:10:57 Maminka už jde.
01:11:03 -Jé!
-Jakýpak jé!
01:11:10 Jé!
01:11:13 -Mami, tobě to sluší!
-Ty jsi hezká!
01:11:18 Hezká? Krásná!
01:11:22 Konečně!
01:11:25 A navoněná!
01:11:27 Prosím tě, co se to s tebou stalo?
01:11:29 To koukáš, jak jsem ti to tady obrátila naruby.
01:11:31 Jo a ještě tohle.
01:11:37 To už mi šlo dávno na nervy.
01:11:51 Vážené dámy a pánové!
01:11:57 Nyní předáváme slovo našemu vzácnému panu předsedovi.
01:12:10 Vážené dámy a vážení pánové. Mravnost nade vše!
01:12:16 Nechte mě, prosím, domluvit.
01:12:18 Mravnost nade vše jsem dosud hlásal. To je pravda.
01:12:23 Ale nesmí se to přehánět.
01:12:25 V posledních dnech jsem měl ve svém soukromém životě
01:12:31 takový případ a zamyslil jsem se nad svým heslem.
01:12:35 Položil jsem si otázku, co je to vlastně mravnost.
01:12:40 Začal jsem shánět příručky a brožury.
01:12:44 V naučném slovníku jsem si vypsal toto:
01:12:51 Mravnost.
01:12:52 Soubor pravidel uznávaných v určité společnosti...
01:12:58 Podle toho vidíme jasně, že z toho nic nevíme.
01:13:04 Dovolte mi, abych vám ze svých zkušeností pověděl
01:13:07 o mravnosti něco praktického.
01:13:09 Mravnosti se nemůžeme naučit. Tu nosíme v sobě.
01:13:14 Mravnost je součástí našeho charakteru a svědomí.
01:13:17 Co je mravné pro jednoho, nemusí být mravné pro druhého.
01:13:20 Mladé dívky, které se líčí, parfémují, pudrují,
01:13:27 protože se chtějí líbit,
01:13:28 mohou přitom být počestné a mravné.
01:13:30 Naopak ošklivější a starší ženy, které by se taky chtěly líbit,
01:13:34 ale bohužel by jim to nebylo nic platné,
01:13:37 těm nezbývá nic jiného, než aby se oblékly do spousty zásad,
01:13:41 kterým dají přezdívku mravnost.
01:13:43 Tuto pravdu potvrzuje taky skutečnost,
01:13:47 že členy mravnostních spolků nebývají mladé a hezké dívky,
01:13:56 nýbrž právě naopak.
01:14:01 Mravnost je konečně věcí názoru,
01:14:03 ale nesmíme ji zaměňovat s falešným studem
01:14:06 nebo s pokrytectvím.
01:14:07 Všechno, co je přirozené a pravdivé, je zároveň mravné.
01:14:18 Rozhodně není mravné předstírat dojetí vlastní mravopočestností,
01:14:25 ale je rozhodně mravnější se přiznat,
01:14:27 že mám sentimentální opičku z čistého rumu.
01:14:31 Jamajka.
01:14:33 Nevěřte tomu, že dlouhé sukně znamenají vždycky mravnost.
01:14:37 Někdy třeba jen přikrývají křivé nohy.
01:14:41 Dobře. Ještě něco.
01:14:42 Je rozhodně mravnější říkat lidem pravdu do očí,
01:14:46 než je za zády pomlouvat a do očí se jim stavět přátelsky.
01:14:50 Moc dobře.
01:14:53 Nakonec chci ještě říci, že dnešní den mi bude výstrahou,
01:14:58 abych vždy jednal poctivě a mluvil pravdu.
01:15:02 Kdybych náhodou někdy lhal, tak tato moje socha,
01:15:05 tento chladný kov, ať se nade mnou útrpně usměje.
01:15:16 Skryté titulky Dagmar Čápová
Profesor Antonín Karas je příkladem mravného života pro celé městečko. Je proto zvolen čestným předsedou Spolku pro povznesení mravnosti. A to vše až do okamžiku, kdy se nezván a nečekán zjeví v plné kráse jeho prohřešek z mládí v podobě téměř dospělé nemanželské dcery Věry, zvané Káčátko…
Bláznivá komedie Mravnost nade vše byla natočena za zvláštních okolností. Na konci roku 1936 společnost AB neměla už žádný vhodný scénář k realizaci, a hrozilo nebezpečí přerušení práce. Režisér Martin Frič a všestranně nadaný Hugo Haas spolu s Otakarem Vávrou během týdne vymysleli scénář na námět J. Erbenové, který se vysmíval měšťácké prudérnosti. Martin Frič v Lidových novinách humorně vzpomínal, jak se dělal „film na rybu“: barrandovští zaměstnanci si tak mohli o vánočních svátcích přilepšit. Za další týden se film natočil s řadou známých herců. Hugo Haas si s chutí zahrál hlavní roli, profesorovu ženu Světla Svozilová, jejich dceru Adina Mandlová a Káčátko Věra Ferbasová.
Uvedením snímku si v těchto dnech připomínáme 120 let od narození Huga Haase a 110 let od narození Otakara Vávry.
