Unikátní dokumentární cyklus o podobách stoletých životů pohledem šesti režisérů. Ludvík Kučerka ve filmu Evy Tomanové
00:00:01NAROZENI 1918
00:00:17-To jsou změny v mozku,
00:00:20které vidíme u lidí přeživších holocaust.
00:00:23To jsou ty modré skvrny.
00:00:25My je hledáme nejenom u těch, kteří holocaust přežili,
00:00:29ale také u jejich dětí a vnuků.
00:00:35V podstatě nás také zajímá, zda tyto změny,
00:00:38které do určité míry vidíme už v druhé a třetí generaci,
00:00:42i když nemáme ještě analýzy dokončené,
00:00:46zda se přenášejí geneticky nebo spíš sociálně,
00:00:51zda ti rodiče přenášejí svůj strach
00:00:56nebo svoje vzpomínky na děti
00:01:02nebo zda je tam skutečně
00:01:05epigenetická modifikace dědičné informace.
00:01:09Já jsem přesvědčen o tom, že se to přenáší.
00:01:13Myslím si, že o tom celkem není pochyb,
00:01:17že v druhé a třetí generaci se objevují,
00:01:20samozřejmě ne tak časté a ne tak výrazné,
00:01:23ale objevují změny u potomků přeživších holocaust,
00:01:26ale já si myslím, že to je obecný úkaz.
00:01:29Takhle vzniká mentalita.
00:01:31Dějiny nejsou něco, co se učíme ve škole,
00:01:34ale něco, co se do nás zapisuje.
00:01:45-Masarykův kraj, kraj jižní Moravy, kraj hodonský.
00:01:547. března roku 1850 se narodil Tomáš Masaryk v této chaloupce.
00:02:00Ale čas vše změnil.
00:02:05Přes Masarykův kraj i přes republiku, kterou založil,
00:02:09se převalila vlna druhé světové války,
00:02:12vlna nízkosti, hrubosti a násilí.
00:02:23-Pane Kučerko,
00:02:25my děláme výzkum dopadů stresu u osob, které přežily válku.
00:02:28Já se vás teďka budu ptát na nějaké otázky,
00:02:32které s tím budou souviset, ano?
00:02:34Já se vás teď zeptám na vaše jméno.
00:02:36Jaké je vaše celé jméno, prosím?
00:02:39-Kučerka Ludvík.
00:02:42-V kterém roce jste se narodil?
-1918.
00:02:46-Dobře.
00:03:09Já vám teďka odeberu ten bukální stěr.
00:03:13Budu vám tak jezdit po vnitřních tvářích.
00:03:17My potřebujeme vzít ty buňky, tak to chviličku trvá.
00:03:19Já vám to vezmu pod tím rtem. Tak, děkuju.
00:03:31-Nás bylo osm.
00:03:34Já jsem od osmi let spával se psem na zemi.
00:03:37Staré kabáty, ještě otcův, když byl kaprálem,
00:03:42tak měl tu uniformu ještě rakousko-uherskou.
00:03:53-Našel jsem ještě nějaké fotky.
00:03:56Asi ta moje tady nevím... Ale asi tvůj otec.
00:04:02-Kdo to je? Ten kámoš není to?
00:04:05-Ne, toto je, myslím, tvůj táta Emil.
00:04:10-Těžko.
00:04:12-Ne těžko, protože já jsem ho viděl,
00:04:15jak je s tím bráchou Josefem, a to je stejný ksicht.
00:04:18-Ano, je to, je.
00:04:20-Já si říkám, že to je určitě tvůj táta.
00:04:23-Otec byl divný člověk.
00:04:27Vždycky někoho dovedl v noci v sobotu nějakou...
00:04:33-Ožral se?
-Ano.
00:04:36Říkal mu pane kaprále, rozkaz, zu Befehl, Herr Kapral.
00:04:42A takové blbosti do půlnoci.
00:04:46Měl tam nachystaný guláš.
00:04:50Vem si guláš! Ale ne!
00:04:54Pak si dal říci, a tak mu to zbaštil.
00:04:59Potom měl rád a já jsem tam měl vánočku namazanou marmeládou,
00:05:04tak to hned zbaštil.
00:05:08Máma mu nadávala, že se nestydíš.
00:05:14-Masaryk měl rád děti a děti zase Masaryka.
00:05:19Dovedl prostě mluvit s naším venkovským lidem,
00:05:22protože sám z lidu vyšel a nikdy se mu neodcizil.
00:05:30-Když jsme šli vítat Masaryka,
00:05:33stále jsem nemohl pochopit, že je to tatíček i můj.
00:05:35Tatíček, to je náš tatíček. Masaryček.
00:05:41Jak mohl tolik děcek mít?
00:05:45Moje máma taky dostala dvakrát sto padesát korun od něho.
00:05:49-Od koho?
-Od Masaryka.
00:05:52-Ale jak to?
00:05:55-Musel jim napsat. Šel četník vyšetřit,
00:05:58jestli je to pravda, a poslali tu žádost na Hrad.
00:06:03-Ale čeho se týkala ta žádost?
-Chudoby.
00:06:08-Jo, já jsem jeho sestra a on je starší o třináct let.
00:06:13Ty si pamatuješ, když jsem se narodila?
00:06:16-No.
-Že? Ale on je dobrý jindy.
00:06:20On furt chodil někde na brigády. On byl teda pracant.
00:06:24-S tím se nikdy nechválil, jaké měl dětství.
00:06:28Určitě vám říkal,
00:06:30že po vyjití školy se museli starat, někde museli makat.
00:06:35Třeba nosil i kufry na nádraží jako děcko za korunu.
00:06:40Když z vlaku dojel někdo, měl kufry,
00:06:43tak mu s tím pomohl, dostal padesátník nebo korunu.
00:06:47A tak si vydělávali. Aspoň něco.
00:06:50-To byla strašná doba za první republiky.
00:06:53Hrůza!
00:06:55Když si to představím, to není možné.
00:06:58-Takže jste mívali i hlad?
-Určitě.
00:07:01Matka třeba udělala guláš bramborový bez všeho.
00:07:04Párek jsme v životě neviděli a ovoce taky ne.
00:07:08Bratr někdy šel do zahrady, tam natrhal něco, donesl.
00:07:12Ale vůbec.
00:07:15My jsme vůbec nevěděli, co je jablko.
00:07:18Přesto v těch lepších rodinách pořád byli nemocní
00:07:21a my jsme byli všichni zdraví, já nevím, jak je to možné.
00:07:24-Označil byste vaši rodinu jako židovskou?
00:07:27-Já vám nerozumím teď.
00:07:30-Jestli vaše rodina byla židovská před válkou?
00:07:32-Židovská? Ne.
00:07:35-Musel byste se za druhé světové války skrývat?
00:07:39-Jeden čas ano.
-Hm.
00:07:41-V roce 1939 jsem jel do Německa.
00:07:45Já jsem byl v Königsbergu ve východním Prusku.
00:07:53Dělal jsem armatury do betonu.
00:07:59Víte, ty železné, různé ohyby.
00:08:07Neměl jsem už pracovní oděv,
00:08:12a tak jsem dva dny nešel do práce.
00:08:20Tam byl vedoucí Čech, ale byl u Němců.
00:08:25Nechal mě zavřít.
-Z jakého důvodu?
00:08:31-Že jsem nešel do práce, sabotáž.
-Aha.
00:08:38-Gestapo přijelo, vzali mě a zavřeli.
00:08:46Ale oni mě pustili,
00:08:50dali mě na vlak a poslali mě domů.
00:08:56To jsem ještě neviděl. A nic se mnou nedělali.
00:09:00Musel jsem se chodit hlásit tady na gestapo.
00:09:03Tady bylo gestapo.
00:09:05Tam jsem nachytal facek jak much.
00:09:11-Vy jste byl teda v koncentračním táboře?
00:09:14-Byl.
00:09:16-A kde jste byl?
-V Auschwitzi. Auschwitz.
00:09:19-A v kterém roce?
-To bylo v roce 1941.
00:09:22-Proč vás teda zavřeli?
00:09:25-Já nevím, zavřeli mě. Nechodil jsem k výslechu.
00:09:30-Pro Němce že nechtěl pracovat.
00:09:33On říkal, že je to proti našim lidem, to dělat nebudu.
00:09:36-Já jsem to ani nějak v podstatě, aspoň jsem to tak bral, nechápal,
00:09:40protože jsem viděl to číslo, to bylo jakž takž vidět.
00:09:44Teď už ta kůže je... Takže to bylo o ničem.
00:09:48Tak jsem se ptal a on říkal... Ale teta spíš mi to říkala,
00:09:53ta jeho sestra, co byla o rok starší,
00:09:56že byl v koncentráku.
00:09:58Oni se i třeba bavili, když měli u sestry nějaký slet,
00:10:03vždycky jednou za čas se jich tam sešlo víc,
00:10:07tak tam kecali o mládí, jedno s druhým a různé historky,
00:10:10které jsem si bohužel nezapamatoval,
00:10:14tak tam jsem se dozvěděl, že byl v koncentráku.
00:10:18Ale já jsem nechápal, co to byl koncentrák.
00:10:20-Když se tam setkala ta rodina, třeba on tam nebyl,
00:10:24tak se tam mluvilo o tom, co a jak,
00:10:28že tenkrát ho zradila nějaká prostitutka hodonínská,
00:10:33že ho chytli kdesi u elektrárny, tehdy ještě elektrárna nestála,
00:10:37ale v těch místech, jak byla vojenská správa,
00:10:40tam ho gestapo chytlo, šoupli ho do Hradiště.
00:10:44Tam mu dali gumoléčbu a šup ho do lágru.
00:10:48-Kvůli čemu ho chytli?
-To já nevím.
00:10:52Oni ho prý naháněli, nikdy na to nedošlo proč.
00:10:57-Potom přišli takoví ti esesáci v takových těch kožených.
00:11:00Já jsem se jich bála.
00:11:03Já teď nevím, který rok, první zavřeli tebe.
00:11:06-Mě.
-Tebe, že?
00:11:09Já vím, že Němec řekl tschechisch Hund.
00:11:14To si pamatuji jako děcko, že čeští psi.
00:11:16A on ho, tuším, praštil. Já nevím.
00:11:18-On s tím bráchou, když vybouchali hospodu,
00:11:22to nebyl problém.
00:11:25Oba dva, to byli ražoni. Za mlada, za mlada.
00:11:29Když se strhla bitka, tak to jenom létalo.
00:11:32On si nenechal nic líbit od nějakého Němce.
00:11:36Tak mu dal po čuni a bylo to.
00:11:39-Oni ho dobili ještě s někým a potom už se neukázal.
00:11:58-Jsi zvědavý, kde dědek trávil...
-Jsem zvědavý.
00:12:03Ale docela by mě zajímalo, jaký byl.
00:12:07-Jaký byl.
00:12:10My jsme si ho v podstatě moc jako děcka neužívali,
00:12:14takže buď byl v práci, nebo něco s kamarády, nějaké akce.
00:12:21Já jsem také nebyl bůhvíjaký otec, že?
00:12:24Když jsem byl mladý, to jsem asi chytl po něm.
00:12:30Zase jsem sem tam s vámi někam jel.
00:12:34Když to tak vezmeš, tak jeho zavřeli,
00:12:37bylo mu dvaadvacet, když šel do koncentráku.
00:12:41On měl štěstí, protože v tom Auschwitzu...
00:12:45Štěstí jsme měli všichni i vy, jinak bychom tady nebyli.
00:12:52On byl v té Březince.
00:12:55Tam i vagony umývali po transportech.
00:13:02Předtím tam ještě vyhrabávali lidi,
00:13:04jak otrávili ty spodní vody.
00:13:06Tisíce lidí bylo zahrabaných.
00:13:09Otrávili spodní vody, tak je museli vyhrabávat,
00:13:13polévali naftou, pálili to.
00:13:16-To dělal taky?
-Samozřejmě.
00:13:18-Ty vado!
00:13:21-Ještě potom i byl, myslím, tři dny,
00:13:25když ho převezli do Buna-Werke, tak byl v plynových komorách,
00:13:29kde ty komory čistili, protože ti lidé se podělali,
00:13:32když umírali.
00:14:00-Hele, tam je ta brána.
00:14:02-Teď jsem se chtěl zeptat, kde je ta brána.
00:14:10-Tam za tím údajně říkali, že to je kotelna, víš, Němci.
00:14:15-Údajně.
-Byla to plynová komora.
00:14:17A ta už tam není, to je zbourané.
00:14:21Potom jak šla fronta, tak to likvidovali.
00:14:23Táta už tady nebyl.
-Jo.
00:14:26-A když v roce 1941 přišel, tak to tam bylo, víš?
00:14:30-Teď si představ,
00:14:33že v tom roce 1941 sem přijedeš tím vlakem.
00:14:35-Ty jsi blboun.
00:14:41-Jdeme teda?
00:14:44-To bylo přeplněné furt.
00:14:46První mě přivítal August. Ten mě číslo dvacet dva.
00:14:50A už tam byla čísla sto osmdesát a tak dále.
00:14:55Tisíc, myslím.
00:14:58-A vám taky vytetovali číslo?
-84598.
00:15:05Za půl roku už vyskočilo číslo 180 000.
00:15:10Tak co za tu dobu tam přišlo lidí.
00:15:13Já jsem byl tak překvapený z té brutality.
00:15:20Tam lidský život neznamenal nic.
00:15:24Tam leželi vězni nemohoucí a žádný si jich nevšiml.
00:15:30Tak museli ležet, až skončil apel.
00:15:33To počítání.
00:15:47-Tady je ten prostor.
00:15:50Tady se konaly ty takzvané apelplatzy, to sčítání.
00:15:52-Ty jsi říkal tady ta sedmnáctka.
-Tady byl otec.
00:15:56-Chceš se podívat?
00:15:59-Do patra se chodilo tím bočním vchodem.
00:16:03To je blok 17 A.
00:16:06Tam byl někde nahoře.
00:16:09-Tak to je ono.
00:16:12-Ano, těmito dveřmi chodíval otec z práce
00:16:16a po sčítání, po tom apelplatzu, tady bydlel.
00:16:20A ráno zase do roboty.
00:16:24-Dědo, prosím tě, budu od tebe potřebovat
00:16:27pár otázek, abys mi zodpověděl,
00:16:29protože ve třídě se učíme o Osvětimi,
00:16:31a jelikož jsi tam byl, tak tebe zneužiju trošku.
00:16:34Potřeboval bych vědět pár otázek. Nevadí?
00:16:37Jak ses cítil, když jsi zjistil, že jsi v koncentráku?
00:16:41-Co?
00:16:43-Jak ses cítil, když jsi zjistil, že jsi v koncentráku?
00:16:46-Blbě.
00:16:49Dobře ne.
00:16:54Tam lidský život neznamenal nic. Nic.
00:17:03Ty palandy, to spaní, to se na povel obraceli, víš?
00:17:07-Jak ses musel jako že na povel otáčet?
00:17:11-Na té palandě, to bylo asi tak,
00:17:14co já vím, metr padesát a bylo jich tam deset.
00:17:17Na boku jsem ležel. Žádný nemohl ležet tak.
00:17:21Jenom na boku.
00:17:25Když se potom obraceli, tak všichni se museli obracet.
00:17:30Jak ses z toho štrúdlu vymanil, tak už ses tam nedostal.
00:17:35-Zažil jsi něco pozitivního?
00:17:39-Cože?
-Zažil jsi něco pozitivního?
00:17:42-V lágru nějakém. Co tam můžeš pozitivního zažít?
00:17:46To je blbost.
00:17:48-Pozitivního...
00:18:06-Proč jsou ty schody tak křivé?
-Sešlapané jsou, ne?
00:18:33-To je, co?
00:18:36-To je jenom kousek z toho.
00:18:42-Dětské, dětské.
00:18:45-Nějaká botička.
00:18:48-Dětská.
00:18:54-Bylo auto kryté, dodávka plechová, karoserie, ale uzavřená.
00:19:05Likvidovali, nacpali je do auta.
00:19:13Pustili ten plyn, ty výpary z nafty do té,
00:19:19jak seděli v tom autě,
00:19:25tak je otrávili a odvezli je do krematoria.
00:19:33Ale to netrvalo dlouho.
00:19:36Tak měsíc to tam provozovali, než udělali jednu plynovou komoru.
00:19:54-To je nádobíčko.
-Ty vado!
00:19:58-A to je plné úplně.
00:20:07-Uděláme si fotečku.
00:20:09Vy dva aspoň.
00:20:14-My jsme čistili ty komory.
00:20:17Ty exkrementy sbírat.
00:20:21Rukavice jsme měli.
00:20:24Opláchnout to hadicemi.
00:20:30To bylo blbé.
00:20:32-To jsou ty dětské v té vitríně.
00:20:35Jak malá děcka likvidovali.
-To děcko mohlo mít tři roky.
00:20:40-To je roční děcko, možná ani ne.
00:20:42-Dvouroční, sotva se naučilo chodit.
00:21:04-Tomu se nedá ani věřit, fakt.
00:21:07Když to člověk vidí v televizi, tak si řekne, že to není pravda.
00:21:14To nechápu.
00:21:16-Jak se pustila muzika v tlampačích,
00:21:22tak jsme věděli,
00:21:25že budou popravovat na tom jedenáctém bloku.
00:21:55Byl takový pocit,
00:21:57když tam člověk došel do toho dvora,
00:22:00kde se popravovalo, co tam už padlo lidí.
00:22:18Co utekli, takové doby byly strašné,
00:22:24posadili a dali mu tabulku tady na prsa:
00:22:28Hurá, ich bin wieder da.
00:22:31-A co to znamená?
-Hurá, já už jsem zase tady.
00:22:37-Táta mi říkal,
00:22:40že tady už kolik lidí to nezvládlo psychicky,
00:22:43že normálně skákali do těch drátů.
00:22:46Víš, spáchali sebevraždu. Tam bylo vysoké napětí.
00:22:51-Do toho bych třeba neskočil.
-Ale když ti...
00:22:54-Já vím.
-Hrábne, tak co? -Já vím.
00:22:57-Víš, kolik lidí to psychicky neuneslo?
00:22:59-Mně by stačilo se na to podívat a hned bych si to rozmyslel.
00:23:02-Tak dobře. Jak kdo.
00:23:04Někdo tu sílu měl, že skočil do těch drátů.
00:23:17-Když dostal exekuci za nějaký přečin pětadvacet,
00:23:20tak to nepřežil.
00:23:22-Pětadvacet čeho?
-Bičákem. -Jo.
00:23:30-To byl z vola ten penis sušený.
00:24:12-To je obrovský areál, to je strašného něco.
00:24:15Tady je právě ta křižovatka, kde se dělaly selekce.
00:24:18Když oni vystoupili z vlaků, tak chodily ty proudy.
00:24:23Tady stál uprostřed esesák a podle vizáže,
00:24:27jak kdo vypadal fyzicky,
00:24:30jestli byl použitelný k práci nebo ne,
00:24:33tak ženské na jednu stranu i na druhou stranu a dozadu,
00:24:37jak chodí ti lidé, ukazoval palcem,
00:24:39že tam budou léčeni,
00:24:42tak je posílal do těch plynových komor.
00:24:54-Když byly selekce,
00:24:56došel ten Lagerartz, doktor, esesák a ukazoval prstem.
00:25:08Už nebyla cesta zpátky.
00:25:15-A viděli tady právě ty selekce,
00:25:18když tady asfaltovali ty střechy na těchto barácích, jak to vidíte,
00:25:21už to tady nestojí, tak viděli, co se tady děje.
00:25:25A oni věděli, že ti lidé jdou na smrt.
00:25:31-Viděl jsem dcery toho rabína.
00:25:34-To pro vás muselo být hrozně těžké,
00:25:37vidět tam známé lidi z města.
00:25:40-Nemůžete jim pomoci nijak.
00:25:42Vybrali je...
00:25:45Ten doktor je vybral a nebylo možné se vrátit zpátky.
00:25:48-Hm.
00:25:50-Byl nemocný, bude ošetřený,
00:25:54bude mu poskytnuta zdravotní péče, ale nebyla to pravda.
00:25:59Zrovna mašírovali dolů.
00:26:03Vykoupat se a místo vody jim tam pustili plyn.
00:26:11A už jsme slyšeli křik až do těch vagonů,
00:26:14které jsme čistili.
00:26:22To tam vykřikl jeden ten Žid, že berani, jdeme na popravu.
00:26:30Plynem nás zabijou.
00:26:34A hned je umlčeli.
00:26:36Někdo po něm střelil, ale kdo to byl, já nevím.
00:26:45-Tady je to hnusné.
00:26:55-Tady byly dveře.
00:27:29-Přemýšlel jste někdy vy sám, že utečete?
00:27:31-Víte, co by udělali?
00:27:35Tak by bratry a mámu dali do koncentráku.
00:27:42To jsem viděl. Nechytili ho, utekl.
00:27:47Tak tu jeho rodinu tam dali a tam seděli a měli ty tabule,
00:27:53že jsou jako rukojmí místo toho, který utekl.
00:27:58Ať se přihlásí, tak budou propuštěni.
00:28:01-Jak si myslíš, že to děda přežil tady vůbec?
00:28:05-Přežil... To je boj o život.
00:28:09-Vy jste mi říkal, že jste byl v Osvětimi čtyři roky.
00:28:12Jak se vám tam podařilo přežít?
00:28:16-Já nevím ani.
00:28:19-A vzpomínáte si na to?
-Vzpomínám.
00:28:23Jsem nemusel dělat, to bylo důležité.
00:28:25Dělal jsem vorarbeitera.
-Hm.
00:28:30-To máš tak.
00:28:33Když máš hlad a musíš dělat, tak nepřežiješ.
00:28:37Ale když máš hlad a neděláš nic, tak můžeš přežít.
00:28:47-Ty brďo!
00:28:49Ty svíčky zapalovali tam a ty mladé baby jak odpadaly.
00:28:52Brečely. Já jsem měl také namále chvílemi.
00:28:55-Dneska?
-No. Ty sis nevšiml?
00:28:58Viděli jsme tam na té šestnáctce v tom bloku, jak jsou WC,
00:29:02tak tam seděli, tam se jeden úplně třepal.
00:29:05Jestli to byla holka nebo kluk, to nevím.
00:29:07Ta ho tam utěšovala, kapesníčky mu dávala.
00:29:10-Ale to víš.
00:29:12-Už si nebudu moc myslet, že to je nějaká sranda.
00:29:16-To, co dokáže člověk, nedokážou ani zvířata.
00:29:19-Neskutečné.
-Miliony osudů lidských.
00:29:22-Každý člověk má svůj příběh.
00:29:25Tady někdo luskne prstem a sejme tě nebo tě ještě utýrá.
00:30:04-Včera jsem byl v Osvětimi, tam, kde jsi byl, i v Březince.
00:30:07Nechápu, jak jsi to tam přežil, protože co jsem včera viděl,
00:30:13tak se divím, že odtamtud vůbec někdo vyšel živý.
00:30:17Měl jsem z toho smíšené pocity.
00:30:21Něco bylo, že mi nějak extrémně nevadilo,
00:30:24ale na něco byl pohled opravdu strašný.
00:30:27Třeba dětské botičky ročního děcka.
00:30:30Nebo různé oblečení malých dětí a těch bot kolik tam bylo.
00:30:35Nechápu to, kolik tam narvali těch lidí.
00:30:49-No jo.
00:30:52Bylo to špatné.
00:30:57-Je mi hrozně líto, co se ti stalo, dědo.
00:31:00A rozhodně tě obdivuji za to, že jsi to přežil.
00:31:03-Cože?
00:31:05-Že je mi líto, co se ti stalo, že jsi tam byl.
00:31:07A rozhodně tě obdivuju za to, že jsi to přežil.
00:31:09Jak ses vůbec adaptoval na to, abys mohl žít dál,
00:31:13tak to jako po tom, co jsi viděl.
00:31:16-Ani mi to nepřipadlo.
00:31:53-Pán Ježíš říká:
00:31:56Odpouštějte těm, kteří vám ubližují.
00:31:59Modlete se za ně a žehnejte těm, kteří vás pronásledují.
00:32:03To jsou dobré plody dobrého stolu.
00:32:10Je to velmi těžká, náročná cesta pro každého z nás.
00:32:15I pro mě.
00:32:37-O čem bylo to kázání vaše dnešní?
00:32:40-Bylo také o smíření a odpuštění, ano.
00:32:42Myslím si, že právě věci odpouštět
00:32:46je důležitým krokem v životě každého člověka,
00:32:51protože to odpuštění je také cestou ke smíření.
00:32:55To je právě s dědou můj takový velmi neuchopitelný vztah,
00:33:01ne zrovna ideální.
00:33:06Nejčastější vzpomínku, první, co se mi vybaví,
00:33:09že mě ztratil v nějakém obchodě ve frontě,
00:33:12že se mě ujali cizí lidé.
00:33:14On pro mě potom musel někam přijít.
00:33:17Asi to je hloupost, ale to ve mně zůstalo trvale.
00:33:25Spíš jako opravdu jako člověka, který se nezajímá,
00:33:29který si žije svůj život sám pro sebe.
00:33:33Takový trošku sobec.
00:33:35-Myslíte si, že vás to teda negativně
00:33:40poznamenalo na zbytek života, tyto zážitky z té Osvětimi?
00:33:45-Tak se mi promítalo takový rok.
-Rok?
00:33:51-Rok jsem měl takové potíže.
00:33:55Musel jsem brát antidepresiva.
00:33:58-A po zbytek života už jste antidepresiva nebral?
00:34:01-Ne.
-Hm.
00:34:06A vy jste se vrátil a vám bylo kolik vlastně let?
00:34:09Vám bylo kolem pětadvaceti? Šestadvacet?
00:34:12-Šestadvacet.
-Hm.
00:34:17-Zničehonic se vrátil.
00:34:22Matku chytil kolem pasu a točil s ní v kuchyni.
00:34:25My jsme hleděli. My jsme ani nevěděli.
00:34:28On se naráz objevil. Nemluvil.
00:34:30Takový... Já vám to nemůžu říci.
00:34:32Nikdy nechtěl o ničem mluvit.
00:34:34-My jsme věděli, že byl v lágru, ale nikdy o tom nemluvil.
00:34:38-Jako vůbec vám to nikdy neřekl?
00:34:40-To jsme věděli od jeho sestry Emily, která byla o rok starší.
00:34:46-Když mu říkali: Vykládej nám něco.
00:34:49On říkal: Radši nebudu, protože byste mi to ani nevěřili.
00:34:53Ten si zkusil, nebojte se.
00:34:57On tam měl napsáno návrat nežádoucí.
00:35:00-Já jsem se nemohl vzpamatovat půl roku.
00:35:08V noci se mi zdálo, že není konec.
00:35:12Že není konec, že to pořád jede.
00:35:17-Hrůzy.
00:35:20Co dělali s Židy, že to byla hrůza.
00:35:24Ještě že nejsem Žid.
00:35:27Co oni zkusili ti Židi, co s nimi dělali, hrůza.
00:35:31-A co se vám zdálo třeba?
00:35:34-Jak nás chtějí zplynovat, co jsme tam obsluhovali.
00:35:45Jednou se mi zdál takový sen,
00:35:49jak mě honili esesáci.
00:35:55To se mi opakovalo, myslím, dvacetkrát.
00:36:09-Mě ještě potom zajímá ten váš život po válce.
00:36:13Vy jste říkal, že bylo hrozně náročné potom se s tím srovnat,
00:36:17s takovým zážitkem.
00:36:19-Bylo.
00:36:21-Jak potom vy jste se vůbec mohl vrátit do toho normálního života?
00:36:26-Sem tam i ten alkohol byl.
-Hm.
00:36:36-Měl rád karty.
00:36:39On to byl starý karbaník.
00:36:41-On se v podstatě po válce tím živil.
00:36:44On byl čaroděj.
00:36:51-Když jsme byli děcka, udělal tak.
00:36:55Já nevím, co to dělal.
00:36:57Tak a pryč.
00:37:01-To si vzpomínám jako děcko.
00:37:03Jsme měli takové, jako máte na fotky ořezávačku,
00:37:06on měl doma fůru karet cinklých.
00:37:10Brácha říkal: Pojď se podívat.
00:37:14Zkus to proti světlu, jestli tam má dírečky.
00:37:18Zkoumali jsme ty karty,
00:37:21ale on ne, on si je zařezával na té řezačce.
00:37:24-On uřízl tu kartu. To bylo snad jak lidský vlas.
00:37:27On měl na to cit. On už ty karty měl v rukách.
00:37:30Balíček, rozdával a on už ten rozdíl poznal
00:37:33a to okem nebylo postřehnutelné.
00:37:44Já nic necítím.
00:37:47Pro mě je to stejné.
-Hezky jsi to...
00:37:55Nejsou upravené, nejsou. Ne.
00:38:02Ne.
00:38:06To bylo tady vystouplé.
00:38:09A mně to zůstalo mezi prsty, ta esa, víte?
00:38:18-Ale vy jste byl trochu falešný hráč teda, ne,
00:38:21když jste si ty karty upravoval.
-No.
00:38:25-Dá se to říci takhle?
-Jo.
00:38:27-On to byl starý karbaník, on to uměl.
00:38:30On byl chytrý jak liška.
00:38:33-A vyhrál jste někdy hodně peněz?
00:38:36-Za republiky asi dva tisíce čtyři sta.
00:38:40-Když bývali na Jiráskové,
00:38:43tak obral cikány o dvě stě tisíc v kartách.
00:38:47-My jak děcka jsme tam měli peníze.
00:38:50On to měl pod strožokem.
00:38:53-Schoval jsem si to za obraz, jak jsme bývali v té maštali.
00:38:59Oni pucovali obraz a ty peníze vypadly na zem.
00:39:06-A měl jsi po parádě.
-A kdo je našel? Maminka?
00:39:10-Oni si to porozebírali. Já nevím.
00:39:14-My jsme létali tady v tom parku, běhávali jako kluci.
00:39:18Jedenkrát se mi stalo, on vyšel z hospody a viděl mě,
00:39:22tak na mě zapískal, zavolal mě,
00:39:25ohnul se a z ponožek vytáhl prachy.
00:39:29Asi byly výplaty a zanesl to domů.
00:39:32A byl tady za chvilku do hodiny.
00:39:34Tak jsem se třikrát nebo čtyřikrát vytočil,
00:39:38dal jsem tam peníze a tam mydlil óčko.
00:39:41Tak tam pár lidí oškubal o výplaty a bylo to.
00:39:49Myslíš, že ti to ještě bude?
-Co?
00:39:52-Myslíš, že ti to ještě bude?
-Co to je?
00:39:55-Oblek. Až vyrazíš do vinárny někdy.
00:40:00-A co s tím chceš?
-Jestli ti to ještě bude.
00:40:07-Proč by mi to nebylo? Já jsem to neměl léta na sobě.
00:40:11Já mám ty jedny do truhly.
00:40:16-Tak na ty se dívat nemusíš. Zatím.
00:40:22-On byl převeliký fešák. On byl jak herec, když byl mladý.
00:40:25-On byl takový manekýn.
00:40:28-Když měl oblečení a boty,
00:40:31tak ty musely být napnuté na napínacích, vyleštěné.
00:40:34Krém kartáčkem, to se muselo lesknout.
00:40:40Oni chodívali na panáčka, ti kamarádi.
00:40:44A tak chodívali po tom městě a on vždycky vyoblékaný.
00:40:50A jenom... Hrál si na barona.
00:41:03Já chci, aby to vyznělo, že ho nesnáším,
00:41:06nenávidím nebo nemám rád, je to pořád můj děda.
00:41:09Ale hledám.
00:41:12V podstatě celý život hledám cestu k němu a stále se mi to nedaří.
00:41:23A nejedná se, že by mně ublížil osobně,
00:41:26ale jak ubližoval své ženě, babičce.
00:41:31Jeho přátelé z prostředí karbanu,
00:41:34jak jí ubližovali a jak ona to měla těžké.
00:41:37To jsem si uvědomil až dospělý
00:41:39a vlastně jsem si to uvědomil, až když zemřela.
00:41:46V podstatě nestaral se o rodinu.
00:41:49Svůj život žil v restauracích a kavárnách.
00:41:52Všechno nechával na babičce i výchovu.
00:41:56Když se objevil doma, tak předpokládám,
00:41:58že tam asi byla divoká nálada, takže se všichni modlili,
00:42:01aby zase šel do kaváren a byl doma klid.
00:42:30-Čau!
-Ahoj!
00:42:32-Ahoj!
00:42:35Jak se máš?
-Stojí to za pendrek.
00:42:50Nevím, kdo to je.
00:42:52-Ty nevíš, kdo to je?
-Ano.
00:42:56-To jsi ty.
-Já to jsem.
00:43:02To kukátko je slabé.
-Je. Co naděláš?
00:43:05-Jinak měl svoje hobby.
00:43:08Přišel z práce.
00:43:12Dělal na slévárně v armaturce, tak za chlapy samozřejmě.
00:43:16-Jak šel z práce, tak rovnou za kamarády,
00:43:19takže on chodíval večer domů.
00:43:22Kolikrát jsme ho ani neviděli, protože jsme chodívali dřív spát.
00:43:24-Pořád dokola to šlo. Každý den, den co den.
00:43:28-Takže akorát, co jsem třeba slyšel,
00:43:31že se vrátil, když třeba matka ho častovala,
00:43:33když třeba došel přepálený.
00:43:35-On zase na druhou stranu udělal pro rodinu dost,
00:43:40pokud na to bylo.
00:43:52-Kdyby existovalo nebe, tak jenom kvůli naší matce.
00:43:56Jestli existuje.
00:44:00-Dědeček nebyl klasický dědeček.
00:44:04Nebyl ten pohádkový hodný dědeček, ale prostě byl to děda.
00:44:07-Jako vnuk ho vnímám trošku... Trošku v uvozovkách.
00:44:16-My jsme chodili k babičce na prázdniny,
00:44:18tak děda buď spal, že byl po noční,
00:44:20nebo někde trajdal.
00:44:22-On si vždycky tak nějak prapodivně užíval života.
00:44:26-Když byl doma, tak to nebylo moc ideální,
00:44:29protože se dost často hádali.
00:44:32Babička to s ním neměla lehké, určitě ne.
00:44:34-Jako dítě jsem to vnímal špatně. Nadával, pořád něco brblal.
00:44:40-Ale nemluvil s ní nikdy hezky.
00:44:43-Choval se k ní dost drsně někdy. Fakt jí dost nadával.
00:44:47-Stará kozo a kotrmelco.
00:44:50Nebyly úplně sprosté.
00:44:53Nebyly tam... Před námi třeba ne.
00:44:56Připadalo mi, že ji urážel někdy.
00:45:02-Potřeboval si to vyventilovat, ale babička to vždycky skousla.
00:45:06Věděla, že on potom práskne dveřmi
00:45:09a odejde a půjde se někde vyvětrat.
00:45:11-Lokály, bary, kavárničky, karban.
00:45:15Slečinky.
00:45:21-Možná ji měl rád, možná,
00:45:23ale jestli to byla skutečně nějaká láska mezi nimi,
00:45:25to nedokážu říci, myslím si, že moc ne.
00:45:27-On prostě neuměl nějak dát tu lásku najevo.
00:45:32-Citově prostě je úplně špatně.
00:45:36Tam si myslím, že tam ten cit...
00:45:39Možná bych mohl říci, že někoho má rád,
00:45:42ale nedokáže to prostě vyjádřit.
00:45:50-Já vám nerozumím.
00:45:52-Co vám pomohlo se dostat zase do normálního života
00:45:56po takové strašné události, po tak dlouhotrvajícím zážitku?
00:46:01-No ne...
00:46:04-Takovém extrémním stresu, abyste potom mohl mít rád
00:46:07tu svoji manželku nebo mít rád lidi.
00:46:11-To ne.
00:46:15-Měl jsi ji rád?
00:46:22Co?
00:46:24-Cože?
-Měl jsi ji rád?
00:46:27-No tak svým způsobem.
00:46:29-To je jak svým způsobem?
00:46:32-Tak rád... Rád. To těžko říci.
00:46:36Jsme byli na sebe zvyklí, no tak...
00:46:40Za padesát roků nebo kolik to bylo.
00:46:43Já jsem ti říkal, že jsem měl v životě osmdesát ženských.
00:46:48To jsem ti říkal.
-To jsme se o tom bavili tenkrát.
00:46:51Ale tak mi řekni, jak poznat, která je...
00:46:55-Bordely v Německu a v Rakousku.
00:46:58-Ale ženskou do života. Jak to má člověk poznat?
00:47:02Můžeš mi dát nějakou radu,
00:47:05abych si nenašel zase nějakou, za kterou budu platit dluhy?
00:47:09-Já myslím, že to poznáš za párkrát.
00:47:13-Když se člověk zamiluje, tak to hned nepozná, že?
00:47:18Ty máš zkušenosti.
00:47:21-Ty se nemáš co zamilovat.
00:47:23Já jsem měl jednou čtyři ženské naráz.
00:47:26Ne naráz.
-Tak...
00:47:29-Potom mi dala takovou facku, člověče.
00:47:34V Besedě byla zábava, tancovačka.
00:47:38A ona se to dozvěděla, tak mi jednu vrazila, člověče.
00:47:42Před těmi lidmi tam.
00:47:46Mně to bylo jedno.
00:47:49Když jsem chtěl ženskou, tak Albert, ten cikán,
00:47:52ale on byl bílý, on byl o tři roky starší než já.
00:47:57A fajn kluk, chlap to byl.
00:48:00A on těm cikánům řekl:
00:48:02Ty cikánky mladé, nezkušené, patnáctileté vodil sem,
00:48:06aby mu vydělaly nějakou korunu.
00:48:12-A zamiloval jste se někdy?
-Ne.
00:48:15-Nikdy?
00:48:17Tomu nevěřím.
-Ne!
00:48:19-Když sis bral matku, tak ses taky zamiloval.
00:48:22-To bylo z takové povinnosti.
-To řekl hezky opravdu.
00:48:29Naflákal sis děcka. Tak proč ne ještě?
00:48:35-A nikdy tě srdíčko, že bys fakt cítil nějakou úplně...
00:48:39-Ne.
-Ne?
00:48:41-Ty jsi byl z toho koncentráku tak otrlý, že už ti bylo vše jedno.
00:48:50-Osvětim ho určitě ovlivnila. Nedokážu si představit,
00:48:53že by někoho tahle životní zkušenost neovlivnila.
00:48:56Má obava ale byla,
00:48:58ale že spíš ty špatné vlastnosti ještě,
00:49:02chci říci, zdokonalila, ale prohloubila.
00:49:05-V čem si myslíte, že jste mu podobný?
00:49:08-V té sobeckosti.
00:49:11-Kdybyste měl možnost si s ním promluvit,
00:49:15aby vás poslouchal, vy byste věděl,
00:49:17že vás bude poslouchat, co byste mu řekl?
00:49:20-Ptal bych se ho na to, jestli si to uvědomuje,
00:49:23že dělal špatné věci, že to, jak žil,
00:49:27že nežil jenom sám za sebe, že tím naučil právě své děti,
00:49:32vztah k rodině, k ženě, k dětem
00:49:36a že oni si to nesli do svých rodin.
00:49:42-Já si myslím, že on to třeba si ani možná neuvědomuje,
00:49:47ale já si myslím, že jo.
00:49:49Že to podvědomí, aniž by to člověk mohl ovlivnit,
00:49:52že tam něco musí být.
00:49:54Musí nějaké ty city potlačovat z důvodů,
00:49:59že možná ani sám neví proč.
00:50:10-Jak na tebe působil?
00:50:12-Na ty zážitky si pamatoval,
00:50:15ale nebylo jednoduché o tom mluvit v souvislosti k sobě,
00:50:19že když mluvil o někom jiném,
00:50:21tak to bylo pro něho asi jednodušší,
00:50:24a taky v tom asi trošičku odbíhal, aby nemluvil jenom o sobě.
00:50:34-My dneska máme jedinečnou příležitost zjistit více
00:50:37o životě v koncentračním táboře v Osvětimi,
00:50:40a to díky Petrovi,
00:50:42který vybaven dotazy od vás vyzpovídal svého dědečka,
00:50:46který je jedním z posledních žijících svědků holocaustu.
00:50:49Já bych ho nyní poprosila, jestli by nám dědečka představil
00:50:53a jestli by odpověděl na všechny vaše dotazy.
00:50:58-On je v podstatě celkem hodný člověk.
00:51:02On se stydí za vlastní city.
00:51:04-Váš táta?
-No.
00:51:07Že by se opravdu choval jako otec jako u druhých,
00:51:12tak ani náhodou.
00:51:17-Naše životy jsou často zasaženy hříchem, špatností,
00:51:22ale je pro nás důležité neztratit nikdy správný směr.
00:51:33Svatý Filip Neri říkal svým svěřencům:
00:51:37Buďte dobří, když můžete.
00:51:45Apoštolové nás pobízejí slovy pána Ježíše ke svatosti.
00:51:51Buďme svatí, když můžeme,
00:51:54nebo se o to alespoň co nejvíce snažme.
00:52:02-Mám tě rád, dědo. Chci, abys to věděl.
00:52:06-Hm.
00:52:10Potěšení na mojí straně.
-Tak mu to taky řekněte.
00:52:20-Neříkej nic.
00:53:05Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2019
Ludvík Kučerka přišel na svět v roce 1918 v Hodoníně, v rodišti Tomáše Garrigua Masaryka. Rodina byla chudá a poměry se ještě zhoršily, když rodina přišla o otce a živitele. Jako nejstarší syn z devíti dětí se musel postarat právě Ludvík. V té době mu bylo čtrnáct let a právě dokončil základní vzdělání. S mladším bratrem chodil na brigády, v řece lovil ryby a v zimě sbíral uhlí z vagónů. Někdy v té době přičichl i ke hře v karty.
Brzy po nástupu německé okupace se Ludvík ocitl v hledáčku gestapa. Přispěl k tomu i fakt, že obral jednoho z velitelů o žold posádky. Návštěvy gestapa pak byly časté, při jedné došlo ke rvačce, po které Ludvíka i s bratrem zavřeli. Protože bratři nechtěli pro Němce pracovat, skončili v koncentračním táboře. Ludvík přišel do Osvětimi v prosinci roku 1941. „Trvalo mi týdny, než jsem pochopil, kam jsem se dostal,“ přiznal. V různých pracovních skupinách prošel celým táborem, uklízel plynové komory i dobytčáky po transportech. Nikdy mu z paměti nevymizely vzpomínky na ranní apely, kdy se vybírali vězni, kteří pak šli do plynu.
Ludvík Kučerka ale přežil, po návratu se vrhnul do víru života a karty ho začaly živit. „Byl jsem falešný hráč,“ přiznává. Po převratu v roce 1948 se musel pod hrozbou vězení nechat zaměstnat. Našel si práci ve slévárně a oženil se. S manželkou Karolínou, původem Rakušankou, vychovával dva syny. Ani změna režimu, ani manželství ho ale od lásky ke kartám, kamarádům a restauracím neodradilo.
Ludvík nikdy nikomu neřekl, co viděl a zažil v Osvětimi. „Asi se styděl,“ míní jeho syn, „začal vzpomínat až na stará kolena.“ Celoživotní trauma prosakuje jakoby napříč celou rodinou a přenáší se i na další generace. Přeci jen se ale v rodině začíná něco měnit. Syn Ludvík se vydává do Osvětimi i se svými dvěma syny, aby se dozvěděl víc o životě svém i svého otce.
