Unikátní dokumentární cyklus o podobách stoletých životů pohledem šesti režisérů. Připravil Karel Smyczek

Pořad bylo možné přehrát do 9. 8. 2020
Video není k dispozici

7. října 1918 se důstojníkovi rakousko-uherské armády Koníčkovi narodil na území Bosny a Hercegoviny syn Zdeněk. Otec byl jako armádní důstojník pověřen vybudováním vojenské posádky, ale především zřízením několika poštovních úřadů na území pozdější Jugoslávie. Po vzniku republiky jeho mise skončila a rodina se přestěhovala do Bratislavy. Do místa svého rodiště se už Zdeněk Koníček nikdy nepodíval.

Rodiče lpěli na tom, aby děti byly vedeny k vlastenectví, ale i ke kultuře. Učily se jazyky, zároveň dostávaly hudební vzdělání, a tak se záhy ukázalo, že malý Zdeněk má absolutní sluch. Učil se hře na klavír, což se mu hodilo za války, kdy si přivydělával hrou po barech. Po prvním dotyku s houslemi se začal věnovat violoncellu. Na přání otce, aby vystudoval s vidinou větší jistoty zajištění, odešel do Prahy na Vysokou školu obchodní a získal titul inženýra.

V padesátých letech však přeci jen zvítězila hudba a začal hrát v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. S přáteli založil Kvarteto města Prahy, které si rychle získalo skvělé renomé a s tím přišlo i množství dlouhých cest po celém světě.

Poměrně záhy se poprvé oženil. Přišel rok 1968 a srpnové události, rodina se rozhodla emigrovat, čemuž napomohla i skutečnost, že obě děti byly v té době v zahraničí. Dcera Vlaďka, která byla na zkušené v Austrálii, ale podlehla vábení své lásky tady v Praze a vrátila se do republiky. Syn Jiří získal okamžitě dobré místo ve Švédsku. Koníčkovi odjeli nejdříve do Vídně, záhy vzniklo kvarteto nové, protože další dva kolegové se rozhodli zůstat v Československu. Díky vybudované prestiži kvarteto vystupovalo na Novém Zélandu, Austrálii, ale také v západní Evropě. Nakonec se Koníčkovi rozhodli usídlit v Kanadě, kde Zdeněk až do svých 86 let učil na univerzitě. Účinkoval v nejprestižnějších hudebních domech v Americe i po celém světě. V sedmdesátých letech paní Koníčková zemřela na rakovinu, a tak se Zdeněk po čase znovu oženil s paní Lídou, která také po srpnu odešla do zahraničí.

Rozhodnutí emigrovat a začít nový život v padesáti letech bylo složité, neméně tak rozhodnutí se vrátit, vždyť Zdeňku Koníčkovi se v té době blížila devadesátka. A vracel se vlastně do nového prostředí, v němž už měl jen velmi málo známých… Zdeněk Koníček zemřel na podzim roku 2019. V den jeho pohřbu, 7.10., by se dožil věku sto jeden rok.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2019
 ST HD
ŽánrDokument