Pohled do historie sovětských nechvalně proslulých pracovních táborů. Francouzský dokument
00:00:06 *Jmenuji se Asia Kovrigina.
00:00:09 Narodila jsem se v Novokuzněcku,
00:00:13 ve městě na jihozápadě Sibiře, v oblasti poseté tábory.
00:00:18 V nich bylo uvězněno na dva miliony lidí.
00:00:23 Než si můj dědeček Samuil Šnapir oblékl vězeňský mundur,
00:00:29 pracoval jako novinář v deníku komunistické strany "Pravda".
00:00:35 Svůj doživotní trest si odpykával severněji, až u polárního kruhu.
00:00:42 Babička za ním jezdívala a sledovala divadelní představení,
00:00:47 které inscenovali "zekové", tak se říkalo vězňům gulagu.
00:00:52 Zkratkou slova zaključonyj. Hráli Shakespeara.
00:00:56 Pokud jde o mne, vystudovala jsem filozofickou fakultu v Moskvě.
00:01:02 Po odchodu do Francie,
00:01:05 se věnuji bolestné historii mého rodného Ruska
00:01:09 v období Sovětského svazu.
00:01:14 Několik týdnů ročně strávím v bývalých svazových republikách,
00:01:19 kde prohledávám
00:01:21 po rozpadu Sovětského svazu odtajněné archivy.
00:01:26 Abych lépe pochopila, co si museli vězni v táborech vytrpět,
00:01:31 rozhodla jsem se vydat se po jejich stopách.
00:01:35 Projet si tu nejstrašnější cestu. "Silnici Kolyma",
00:01:39 nazývanou také "Cesta kostí".
00:01:43 Vrátit se na místa, kde stávaly gulagy.
00:01:48 Česká televize uvádí francouzský dokument
00:01:52 ŽIVOT V GULAGU
00:02:03 *Slovo GULAG se objevilo na počátku 30. let 20. století.
00:02:08 Tato zkratka v ruštině znamená:
00:02:11 "Hlavní správa nápravně-pracovních táborů".
00:02:15 Za komunistického režimu bylo na základě obvinění tajnou policií
00:02:20 v těchto táborech uvězněno a donuceno k práci
00:02:24 přes 18 milionů lidí.
00:02:27 Represe proti oponentům politického zřízení,
00:02:31 stranické čistky,
00:02:34 exemplární tresty za účelem udržení poslušnosti mezi obyvatelstvem
00:02:39 bohatě zásobovaly tábory desítky let pracovními silami.
00:02:49 Systém koncentračních táborů vznikl hned po revoluci v r. 1917.
00:02:55 Vycházel z organizačních schémat používaných za carského režimu.
00:03:00 V 18. století začíná Petr Veliký posílat odsouzené zločince,
00:03:05 i s ženami a dětmi, do vyhnanství
00:03:09 pracovat v stříbrných dolech v Zabajkalsku na východní Sibiři.
00:03:17 Také Felix Dzeržinskij,
00:03:20 zakladatel sovětské tajné policie "Čeka",
00:03:24 byl za revolucionářskou činnost dvakrát deportován na Sibiř,
00:03:28 v letech 1898 a 1902.
00:03:33 Bolševici tedy přebírají vězeňský systém,
00:03:37 který poznali na vlastní kůži, ovšem dál rozvíjejí jeho řízení.
00:03:44 To se bude zdokonalovat až do Stalinovy smrti v roce 1953.
00:03:51 S bolševickou revolucí se objevuje i nový druh zločinců:
00:03:57 "třídní nepřátelé".
00:04:00 Za "mimořádně nebezpečné"
00:04:03 se nadále považují živly "společensky cizí" dělnické třídě.
00:04:12 11. srpna 1918 posílá Lenin úřadům města Penza telegram
00:04:18 s pokyny, jak potlačit tamní protibolševické povstání.*
00:04:23 -"Na základě informací z vašeho telegramu se jeví jako nezbytné
00:04:28 sestavit z důvěryhodných, pečlivě vybraných lidí
00:04:32 zesílené ozbrojené milice, které povedou nelítostný teror
00:04:37 proti vlastníkům půdy, popům a bělogvardějcům.
00:04:41 Pochybné živly je potřeba zavřít
00:04:44 do koncentračního tábora mimo město. Lenin."
00:04:48 *Tento telegram je v jistém smyslu zakládací listinou gulagu.*
00:04:54 ORIGINÁLNÍ PROJEV V RUŠTINĚ
00:04:59 *Po skončení občanské války
00:05:02 se ustavuje systém "zvláštních táborů".
00:05:07 Spadají pod kontrolu tajné policie a jsou určené třídním nepřátelům,
00:05:12 kteří v nich mají projít socialistickou převýchovou.
00:05:22 V roce 1919,
00:05:24 rok po Leninově telegramu adresovaném vedení města Penza,
00:05:29 existuje v Sovětském svazu asi dvacet takových táborů.
00:05:34 O rok později už je jich kolem stovky.
00:05:37 Zřizují se na okrajích měst, aby nebyly příliš na očích.
00:05:42 Ovšem není tomu tak vždy.
00:05:44 Přímo v srdci Moskvy,
00:05:47 v podzemí budovy velitelství tajné služby Lubjanka,
00:05:52 byla zřízena věznice, která předznamenala
00:05:56 vznik prvních pracovních táborů pro politické vězně.*
00:06:24 NADĚŽDA: Zdrástvujtě.
00:06:27 Nevím z proč, ale po revoluci bolševická vláda rozhodla,
00:06:32 že kláštery
00:06:34 budou nejvhodnějším místem ke zřízení táborů.
00:06:38 A tak první z těchto pracovních táborů
00:06:42 vznikají v klášterech v Moskvě.
00:06:45 -Náš klášter sloužil jako koncentrační tábor od roku 1918.
00:06:50 Ale dál fungoval i jako klášter.
00:06:53 Byla tu kaple, chrám a budova vyhrazená řádovým sestrám.
00:06:58 Tím směrem byl pracovní tábor a na naší straně plotu žily sestry.
00:07:09 Nebyla tu zavedená elektřina ani vodovod.
00:07:18 Vězni museli tvrdě pracovat.
00:07:22 -Docházelo v tomto táboře i k popravám?
00:07:26 Víte o tom něco?
00:07:30 -O tom nic nevím.
00:07:35 -A co si o tom myslíte?
00:07:38 -Pravděpodobně se tu popravovalo.
00:07:43 V Jelizavetinském chrámu se našly stopy po kulkách.
00:07:51 Víc vám k tomu ale neřeknu.
00:07:59 *Ohromná výstavba v Moskvě, iniciovaná Stalinem,
00:08:03 bude využívat pracovní síly vězňů až do konce jeho vlády.
00:08:08 Staveb je v té době po hlavním městě nespočet.
00:08:11 Také Moskevská univerzita,
00:08:14 jeden ze sedmi moskevských stalinských mrakodrapů,
00:08:19 byla zčásti postavena vězni gulagu.
00:08:22 Zpočátku sem byli sváženi z ubikací stojících ani ne kilometr odtud.
00:08:27 Později byli, z důvodu úspor za ostrahu,
00:08:31 umístěni ve 23. poschodí,
00:08:34 budova ještě neměla výtah, a tak zekové neměli jak uprchnout.
00:08:40 Na začátku 20. let
00:08:43 si tajná bezpečnost vyhlédla Solovecké ostrovy,
00:08:47 ležící nedaleko polárního kruhu.
00:08:50 Ideální místo pro izolaci a experimenty.
00:09:00 "Severní tábory zvláštního určení" na Soloveckých ostrovech
00:09:05 se stávají jakousi laboratoří gulagu.
00:09:08 Normy pro příděly stravy vězňů, typové baráky s 250 postelemi,
00:09:13 organizace nucených prací,
00:09:17 technologie poprav a pohřbívání těl,
00:09:20 všechny tyto základní prvky gulagu byly vypracovány
00:09:25 právě na tomto souostroví v Bílém moři.
00:09:34 Rozvoj Soloveckého tábora je spjatý se jménem Naftalije Frenkela,
00:09:39 bývalého vězně, který povýšil až na velitele Severních táborů.
00:09:44 Tvoří jednu z legend gulagu.
00:09:47 Už jeho původ je nejasný. Hovoří se o židovi z Oděsy,
00:09:52 z Osmanské říše nebo z Rakouska a tak dále.
00:09:56 Také o matematickém nadání, organizačních schopnostech,
00:10:01 dandysmu a tajných schůzkách se Stalinem.
00:10:13 Frenkel byl původně obchodník hledající příležitosti,
00:10:17 proto se snažil nalézt způsob, jak tábor změnit ve výnosný podnik.
00:10:21 Nově vymezuje jeho hranice.
00:10:25 Když posílal vězně kácet stromy a budovat silnice,
00:10:29 přišel na to, že tábor nemůže být uzavřený a statický prostor.
00:10:33 Musí se přesouvat spolu s vykonávanými pracemi.
00:10:38 Oplocení z ostnatého drátu i dači strážných
00:10:42 musejí být navržené tak,
00:10:45 aby je samotní vězni mohli bez zbytečných časových ztrát
00:10:49 demontovat a znovu postavit na novém místě.
00:10:53 V červnu roku 1929 připlouvá do malého soloveckého přístavu loď.
00:10:59 Místo obvyklých odsouzenců
00:11:02 přiváží skupinku usměvavých a nadšeně mávajících lidí.
00:11:07 Většinu tvoří čekisté ve vojenských blůzách.
00:11:11 A le je s nimi i muž v civilu, Maxim Gorkij,
00:11:15 pěvec bolševické revoluce, Stalinův nejoblíbenější spisovatel.
00:11:20 Gorkij na souostroví strávil několik dní.
00:11:24 Zodpovědní činitelé si dali záležet,
00:11:28 aby se mu prostředí tábora jevilo v tom nejpříznivějším světle.
00:11:33 Vězni, mezi nimiž je nemálo umělců a literátů,
00:11:37 zastávají v ruské tradici velmi silně zakořeněnou myšlenku,
00:11:41 že spisovatel je ochráncem slabých.
00:11:45 Po Gorkého odjezdu mu proto píší dopisy.
00:11:48 Popisují všední podmínky v táboře. Vedení dopisy samozřejmě zadrželo.
00:11:54 Někteří z nich za to zaplatili životem.
00:11:59 Gorkij v roce 1929, po návratu ze Soloveckých ostrovů,
00:12:04 publikuje esej, v níž opěvuje "nový typ táborů",
00:12:08 "školu prací",
00:12:10 místa, kde dochází k převýchově a k "napravení lidské povahy".
00:12:15 Jeho esej se stává manifestem rozmachu těchto táborů,
00:12:19 jež v tomtéž roce naplánovala sovětská vláda.
00:12:23 Stalin dokonce hovoří o "roce velkého přelomu".
00:12:28 Sovětská vláda zahájila gigantické stavby.
00:12:32 Bělomořsko-baltskou vodní cestu,
00:12:36 kanál, který spojí Bílé a Baltské moře.
00:12:40 A Bajkalsko-amurskou magistrálu.
00:12:44 4 287 kilometrů dlouhou železnici spojující východ a západ Ruska.
00:12:49 Stavba potrvá přes 50 let, pracuje na ní 180 000 vězňů.
00:12:53 10 000 z nich za to zaplatí životem.
00:12:57 O něco později se zahajují práce na takzvané "Mrtvé trati".
00:13:02 Měla protnout Sibiř od severu k jihu,
00:13:06 spojit oblasti u polárního kruhu se středním Ruskem.
00:13:10 Stavba ale byla neproveditelná.
00:13:14 Terénní reliéf, řeky, bažiny a klimatické podmínky
00:13:18 z ní učinily sisyfofský podnik, bezednou studnu,
00:13:22 v níž stát utopil miliardy rublů.
00:13:26 Pracovalo tam sto tisíc zeků, tisíce přišly o život. Zbytečně.
00:13:31 "Mrtvá trať", z jejíhož názvu lze vyčíst její smutný osud,
00:13:36 nebyla nikdy dokončena.
00:13:42 Stalin věřil v ekonomický zázrak táborů.
00:13:47 V myšlenku, že paralelní hospodářství
00:13:50 zajišťované otrockou prací zeků, přinese rozkvět celé zemi.
00:13:56 A tak byl Frenkelův systém klonován po celém území SSSR.
00:14:02 Jeho tvůrce byl jmenován vedoucím stavby Bělomořského kanálu.
00:14:15 Frenkelovi se podařilo přežít všechny čistky,
00:14:19 třikrát mu bylo uděleno nejvyšší sovětské vyznamenání: Leninův řád.
00:14:25 Zemřel v klidu domova v roce 1960,
00:14:29 při pohřbu se mu dostalo poct náležejících člověku jeho významu.
00:14:34 Pochován byl v Moskvě.*
00:14:44 MÁŠA:Ten kámen byl přivezen ze Soloveckých ostrovů,
00:14:48 kde od roku 1923 stály první komplexy koncentračních táborů.
00:14:57 30. října 1990 ho sem umístila organizace Memorial.
00:15:05 Na dlouhá léta se jednalo
00:15:08 o jediný moskevský památník obětem politických represí.
00:15:13 *Máše je 24 let a patří k mladým historikům,
00:15:17 kteří pracují pro neziskovou organizaci Memorial.
00:15:21 Ta se snaží dokumentovat zločiny z období Sovětského svazu,
00:15:26 a také usiluje o dodržování lidských práv v současném Rusku.*
00:15:30 -Naším prvořadým cílem
00:15:34 je co nejpodrobněji studovat naši historii,
00:15:38 abychom tak předešli návratu k totalitnímu zřízení.
00:15:43 Máme za to, že pokud chceme vybudovat demokratický stát,
00:15:47 který bude mít ve svém právním systému
00:15:51 zakotvené dodržování lidských práv,
00:15:55 který bude ctít lidskou důstojnost a lidský život obecně,
00:15:59 musíme odhalovat pravdu o naší minulosti
00:16:04 a potom si ji i přiznat.
00:16:09 *Memorial je úzce sledovaná současnou politickou mocí.
00:16:13 Její představitelé jsou pravidelně vyslýcháni či zatýkáni.
00:16:17 Z důvodu aktivit v oblasti dodržování lidských práv.
00:16:22 Památka a vzpomínky na gulag totiž už v dnešním Rusku
00:16:26 nepředstavují tabu, což dosvědčuje nedávné otevření státního muzea
00:16:31 věnovaného problematice pracovních táborů.
00:16:39 ROMAN:Tuto dočasnou výstavu jsme sestavili z exponátů
00:16:44 pocházejících z 25 různých muzeí ze všech koutů naší země.
00:16:48 Výstava se jmenuje: "Národní paměť gulagu".
00:16:57 *Gulag nebylo jen souostroví Gulag a sibiřské lágry,
00:17:01 trestanecké tábory se nacházely i v hlavním městě.*
00:17:07 -Dodnes najdeme v Moskvě místa nerozlučně spjatá s represemi.
00:17:12 Například budova, které se říká "Dům poprav",
00:17:16 v níž ve 30. letech minulého století
00:17:20 sídlilo vojenské kolegium Nejvyššího soudu.
00:17:24 K trestu smrti tam bylo odsouzeno 40 000 lidí.
00:17:28 Máme tu také Kommunarku, hřbitov Donského kláštera,
00:17:32 nebo Butovský polygon.
00:17:42 *Butovo. Les na okraji Moskvy.
00:17:45 V období "Velké čistky", která zuřila v letech 1936 až 1938,
00:17:50 se zde vykonávaly hromadné popravy
00:17:54 skutečných nebo pouze domnělých oponentů režimu:
00:17:58 zahraničních občanů, komunistických vůdců v exilu, trockistů,
00:18:03 bohatých i méně bohatých zemědělců, členů pravoslavné církve.
00:18:08 K "Velké čistce" také počítáme moskevské procesy
00:18:12 a čistky ve státním aparátu.
00:18:16 V těchto letech bylo také fyzicky zlikvidováno
00:18:20 na 10 000 důstojníků Rudé armády.
00:18:23 Místa, kde se popravy prováděly, spravovala NKVD,
00:18:27 pod níž spadalo i vedení gulagu.
00:18:31 Taková místa se nacházela na celém území Sovětského svazu.*
00:18:36 OTEC ARTEMIJ:Mezi srpnem 1937 a listopadem 1938
00:18:40 bylo v těchto místech zastřeleno 21 000 lidí.
00:18:44 Mezi nimi 7 biskupů, přes 350 kněží
00:18:48 a mnoho mnichů i prostých věřících.
00:18:52 Cizinci byli automaticky obvinění z účasti na fašistickém spiknutí.
00:18:58 Postříleli tu například celé litevské Národní divadlo.
00:19:05 Potom přišli na řadu Poláci, Němci,
00:19:09 Italové a nakonec Číňané.
00:19:12 Ty lidi nejprve soustředili v Lubjance.
00:19:16 Odtud je převezli do vězení Taganka ve Voroncovského ulici.
00:19:21 Tam jim byla sdělena obžaloba
00:19:24 a následovaly výslechy.
00:19:28 *Podle toho, co se od otce Artemije dozvídám,
00:19:31 se metody poprav podobaly těm,
00:19:35 které budou o pár let později na východní frontě
00:19:38 používat nacistická zabijácká komanda.
00:19:42 Zejména využití nákladních vozů s plynovou komorou.
00:19:46 OTEC:Zpočátku odsouzenci,
00:19:49 kteří nadále podporovali sovětské zřízení,
00:19:53 při exekucích na vojáky z popravčích čet křičeli:
00:19:58 "Ať žije soudruh Stalin! Ať žije Komunistická strana!"
00:20:02 Vojáky tím vyváděli z míry, nevěděli, zda mají střílet, či ne.
00:20:08 A tak se podnikala opatření k tomu,
00:20:12 aby odsouzení na místo popravy přijížděli napůl v bezvědomí.
00:20:17 Přivezli je v nákladních vozech,
00:20:20 které měly výfukové plyny vyvedené do nákladového prostoru.
00:20:26 Když odsouzení vystoupili, byli obluzení
00:20:30 a vůbec nevnímali, co se s nimi děje.
00:20:33 Nákladní vozy přijížděly tamtudy, po cestě, kterou jste přišla.
00:20:39 Vedle dřevěného kostelíku stál barák,
00:20:42 v němž se kontrolovaly osobní údaje:
00:20:46 jméno, datum narození a fotografie.
00:20:49 Potom vězně zavedli k vykopanému příkopu, který byl tady.
00:20:53 Hromadné hroby se hloubily bagry,
00:20:57 takové množství poprav si vyžadovalo průmyslový provoz.
00:21:11 *Represe odpůrců režimu nebyla jediným cílem gulagu.
00:21:16 Od 30. let se do popředí dostává i ekonomický zájem.
00:21:22 Kolonizační snahy prováděné na okrajích sovětského impéria
00:21:27 začínaly přinášet nečekanou manu, která, jak věřil Stalin,
00:21:32 měla Sovětskému svazu zajistit trvalé zisky.
00:21:36 Jednalo se o ložiska zemního plynu v Arktidě,
00:21:40 naleziště drahých kovů na střední Sibiři,
00:21:44 k jejichž těžbě se měla využít laciná pracovní síla zotročených.
00:21:49 Zekové jsou přiváženi na krutě nehostinná území,
00:21:53 pod nimiž se skrývá nesmírné množství surovin.
00:21:57 Nejproslulejší z nich je oblast Kolyma na východní Sibiři.
00:22:08 Nejrozlehlejší kraj největší země světa.
00:22:12 A také nejméně obydlený.
00:22:16 Teplota tu klesá k minus šedesáti stupňům Celsia.
00:22:20 Ledová poušť,
00:22:23 jedno z nejchladnějších míst na zeměkouli.
00:22:28 Vydávám se tam po silnici spojující města Jakutsk a Magadan.
00:22:32 V dobách gulagu se jednalo o ohromnou stavbu.
00:22:36 "Silnici Kolyma", 2 000 kilometrů vysekané v promrzlé půdě,
00:22:41 se tu říká "Cesta kostí"
00:22:44 podle hromadných hrobů, kterými je vroubena.
00:22:48 Vše to začalo koncem 20. let,
00:22:51 když se v Něgajevově zálivu v Ochotském moři
00:22:55 vylodila geologická expedice,
00:22:59 jež měla za úkol prozkoumat bohatství pod okolní pevninou.
00:23:05 IVAN:Roku 1930 členové expedice podali zprávu Stalinovi.
00:23:10 Uvedli v ní, že se v Kolymském regionu
00:23:14 nachází čtvrtina světových zásob zlata
00:23:18 a většina ložisek cínu v Sovětském svazu.
00:23:27 A tak bylo 13. listopadu 1931 rozhodnuto
00:23:33 založit společnost Dalstroj,
00:23:36 která dostala za úkol suroviny vytěžit.
00:23:40 *Ivan Panikarov je celosvětově uznávaný znalec historie gulagu.
00:23:45 Do Kolymy přišel v roce 1981 jako instalatér a topenář,
00:23:51 avšak záhy se začal zajímat o historii táborů,
00:23:55 až jim nakonec zasvětil celý život.
00:23:58 Postupem doby se stal novinářem a historikem.
00:24:02 V obýváku svého bytu v Jagodnoj, v dělnickém městečku u Magadanu,
00:24:09 zřídil Muzeum gulagu.
00:24:13 PANIKAROV: V té době tady nebylo vůbec nic.
00:24:17 Nenašel se nikdo, kdo by sem šel dobrovolně.
00:24:21 Byla to skutečná terra incognita, kde by se nikdo,
00:24:25 ani za kopec zlata, z vlastní vůle neusadil.
00:24:29 Vláda však zoufale hledala způsob, jak toto území vytěžit.
00:24:33 A tak v roce 1931 bylo na nejvyšší státní úrovni vydáno rozhodnutí,
00:24:39 jednalo se o zákon, nebo řekněme direktivu,
00:24:43 že každý vězeň odsouzený k trestu delšímu než tři roky
00:24:47 musí pracovat.
00:24:50 Že nebude trávit čas nicneděláním v cele, ale prací.
00:24:54 A tak se sem začaly svážet lidské síly.
00:25:18 RAJZMAN:Jakým způsobem se sem vězni dostávali?
00:25:22 Cesta měla několik etap.
00:25:25 Když se shromáždil dostatečný počet odsouzených,
00:25:30 řekněme 1000, 1 500, nebo i 2 000,
00:25:36 nalodili je v přístavu ve Vladivostoku nebo ve Vaninu
00:25:40 a na lodi patřící společnosti Dalstroj přivezli až sem.
00:25:50 Vězni cestovali v nákladním prostoru
00:25:55 v podpalubí opatřeném vězeňskými kavalci
00:26:00 sbitými z prken v několika patrech nad sebou.
00:26:06 Po deseti až dvanácti dnech plavby po moři přistáli v Magadanu.
00:26:16 Tam byli zapsáni do registru.
00:26:21 Některé z registračních knih se dochovaly,
00:26:25 je v nich zaznamenaná hodina příjezdu,
00:26:29 příjmení a číslo vězně i údaje o lodi, která ho přivezla.
00:26:34 Potom je odvedli do dekontaminačního střediska,
00:26:38 takzvaného "sanpropustniku".
00:26:42 Když vězni prošli všemi procedurami, cestovali dál,
00:26:46 do jednoho z tranzitních táborů nedaleko Magadanu. Tímto směrem.
00:26:51 V místech jednoho z těchto táborů,
00:26:55 kde odsouzení čekali na svůj další osud,
00:27:00 dnes stojí památník nazvaný "Maska smutku".
00:27:07 Odsud je poslali buď na stavbu silnice, nebo do zlatých dolů.
00:27:13 Někteří také zůstali přímo v Magadanu
00:27:16 a podíleli se na výstavbě města.
00:27:26 *První ředitel společnosti Dalstroj
00:27:30 a náčelník táborů Kolymské oblasti se jmenoval Eduard Berzin.
00:27:36 Ve 30. letech vládl nad kolymskými tábory
00:27:40 jako absolutní monarcha.
00:27:43 Po svém ohromném panství projížděl v autě se stahovací střechou.
00:27:48 Kontroloval průběh stavebních prací i důlní činnosti.
00:27:52 Tento vůz s vytápěným interiérem
00:27:56 původně patřil Naděždě Krupské, vdově po Leninovi.
00:28:00 Svědčí to o tom, jaké důvěře u Stalina se v té době těšil.
00:28:05 Berzin je považován za zakladatele Magadanu.
00:28:09 Záhy se šíří pověsti
00:28:12 o úspěšnosti a produktivitě těžby drahých kovů v oblasti.
00:28:16 Dalstroj se pod jeho vedením stává během deseti let,
00:28:21 za cenu ohromného úsilí a tisíců mrtvých,
00:28:24 jedním z největších producentů zlata na světě.
00:28:30 "Velká čistka", která v roce 1937 zasáhla celou sovětskou říši,
00:28:35 neušetřila ani Sibiř.
00:28:38 Eduard Berzin začal svou vzrůstající mocí v Kolymě
00:28:42 znepokojovat Stalina, nakonec jej to stálo život.*
00:28:47 PANIKAROV:Zatkli ho v roce 1937 za protisovětskou činnosti.
00:28:52 Byl obžalován ze špionáže ve prospěch Německa
00:28:56 a také Velké Británie, zkrátka ze všeho možného.
00:29:00 A byl zastřelen.
00:29:06 *Spolu s Berzinem bylo v letech 1937 až 38
00:29:10 zatčeno 45 procent úřednického aparátu správy táborů.
00:29:16 Po výměně ředitele Dalstroje se v okolí Magadanu
00:29:20 začínají budovat místa určená pro vykonávání poprav.*
00:29:28 PANIKAROV: Popravy v Kolymě se konaly,
00:29:31 zejména koncem roku 1937 a celý rok následující,
00:29:36 především v Serpentince, kousek odtud.
00:29:40 Serpentinka není oficiální název.
00:29:44 Místu se tak začalo říkat kvůli serpentinám,
00:29:48 které tu tvoří silnice stoupající do hor.
00:29:52 Všichni odsouzení k smrti byli odváženi do Serpentinky
00:29:56 a tam museli čekat, až na ně přijde řada.
00:30:00 Ráno co ráno tam dováželi lidi, kteří měli být zastřeleni.
00:30:04 Celkem došlo v Kolymě k 11 000 poprav.
00:30:09 *Střílelo se i v Magadanu,
00:30:13 ve věznici, která byla zřízená za budovou NKVD.
00:30:17 Státní bezpečnostní služba v táborech
00:30:21 ale neplnila jen donucovací funkci. NKVD se také starala,
00:30:26 podle potřeby a početního stavu společnosti Dalstroj,
00:30:31 o rozdělování vězňů na pracoviště.
00:30:35 Většina z nich se podílela na výstavbě města.
00:30:39 V období gulagu byl Magadan jeden ohromný tábor.
00:30:43 Zdejší budovy projektovali architekti
00:30:48 deportovaní z velkých měst z evropské části Ruska
00:30:52 a napodobili zde petrohradskou architekturu.
00:30:57 Z magadanských zdí lze dodnes číst jejich stesk po rodném městě.*
00:31:08 BALADICKÝ ZPĚV RUSKY
00:32:19 *Zekové se po odpykání trestu velmi často nemohli vrátit domů,
00:32:24 nedostali totiž povolení k opuštění místa.
00:32:28 Nebylo to jen z důvodu trestu.
00:32:32 Úřední správa gulagu tímto způsobem vytvářela základy nového osídlení.
00:32:37 Vznikly tak metropole jako můj rodný Novokuzněck,
00:32:42 ve 30. letech přejmenovaný na Stalinsk, nebo Magadan.
00:32:53 ANTONINA:Celý život jsem pracovala v Magadanu.
00:32:59 Sedmdesát let.
00:33:01 Od té doby, co Magadan vznikl, zde žiju.
00:33:08 Tenhle byt jsem dostala od sovětského režimu.
00:33:13 *Antonina Novosadová je jedním z posledních žijících vězňů
00:33:19 z táborů Kolymské oblasti.
00:33:22 Bydlí v zchátralém paneláku postaveném za Brežněva
00:33:26 naproti přístavu, kam tato Ukrajinka jako 19letá
00:33:31 v roce 1948, připlula lodí z Vladivostoku.
00:33:37 -Hned poté nás zavedli do sprch.
00:33:41 Byl to šok, protože do té doby tam pracovali jedině muži.
00:33:46 Musely jsme se svléct, byly jsme úplně nahé.
00:33:50 Oblečení nám sebrali kvůli dezinfekci.
00:33:54 A muži začali dívky holit, od hlavy až k patě.
00:33:58 Holky začaly křičet.
00:34:02 Já byla stranou, protože jsem byla nemocná.
00:34:09 *Jaký zločin vlastně Antonina spáchala?
00:34:13 Prý poskytla pomoc ukrajinským nacionalistům, banderovcům.
00:34:17 Její chlapec byl členem jednotek Stěpana Bandery,
00:34:22 které bojovaly po boku nacistických okupantů.
00:34:26 Antoninu zatkli, několik dní mučili a potom poslali na Sibiř.
00:34:31 V táborech strávila osm let.*
00:34:36 -V našem družstvu bylo 40 osob, jenom mladá děvčata.
00:34:40 Pracovala jsem v dolech,
00:34:44 těžily jsme kovy.
00:34:48 Vzpomínám si, že to byla taková černá hornina.
00:34:55 Muži rubali skálu
00:34:58 a vytěžené kamení k nám přijíždělo na pásu.
00:35:05 My je nakládaly do vozíků.
00:35:09 Potom se muselo nechat vyschnout.
00:35:16 Museli jsme za každou cenu splnit normu.
00:35:20 Když jsi ji nesplnila, tak tě strčili do díry.
00:35:24 Tam jsi dostala 200 gramů polévky.
00:35:28 -Stávalo se, že by v táboře lidé umírali?
00:35:32 -Ano, stávalo. Sama jsem je pohřbívala.
00:35:43 Hřbitov byl v lese.
00:35:51 Bylo tam vyhrazené místo, kde jsme je ukládali do země.
00:35:59 Ve čtyřech lidech, které s eskortou přivezli vozem.
00:36:09 Do jedné části lesa se nesmělo.
00:36:13 Jedna kamarádka se chtěla najíst borůvek.
00:36:17 Rostly tam borůvky a brusinky.
00:36:20 Chtěla podlézt ostnaté dráty, aby si je mohla natrhat.
00:36:27 Jenže když se shýbla, voják si asi myslel,
00:36:31 že chce utéct,
00:36:33 a tak ji zastřelil.
00:36:36 Museli jsme ji rovnou pohřbít.
00:36:51 Co bylo v barácích?
00:36:55 Samé kavalce, na kterých jsme spaly po dvou.
00:37:00 Ano, tak jsme spaly, dvě nahoře, dvě dole.
00:37:12 Ze stropu pořád něco padalo.
00:37:16 Štěnice.
00:37:20 Strašně kousaly!
00:37:23 Holky spaly, ale já nedokázala usnout.
00:37:27 Celou noc jsem je chytala, až do tří do rána.
00:37:30 A v šest byl budíček.
00:37:34 V každém baráku byla litinová kamna.
00:37:38 Když jsme se vrátily z práce,
00:37:41 osoba, která měla na starost úklid, taky zatopila dřevem.
00:37:46 Ale kamna nestačila,
00:37:49 a tak jsme se zahřívaly vlastním dechem.
00:37:55 Po zdech tekla voda,
00:37:58 protože rozmrzaly.
00:38:00 Musely jsme spát s čepicí na hlavě.
00:38:05 Jinak mohly vlasy přimrznout ke stěně.
00:38:13 Čepice jsme dostávaly.
00:38:21 V táboře se dělo všecko možné.
00:38:24 Co vám mám povídat!
00:38:27 Dobré i špatné.
00:38:29 Byli jsme všichni mladí.
00:38:37 *Ve 40 letech, v době, kdy v táboře pobývala Antonina,
00:38:41 většinu osazenstva baráků
00:38:44 tvořili váleční zajatci a údajní kolaboranti s Německem.
00:38:49 Byli tu Ukrajinci, Litevci, Lotyši, Estonci, Němci, Poláci, Japonci.
00:38:54 A také Rusové.
00:38:57 Z více než čtyř milionů sovětských vojáků zajatých Němci,
00:39:02 se po válce do Sovětského svazu vrátila jen necelá polovina.
00:39:06 Patnáct procent z nich pro podezření z vlastizrady,
00:39:11 skončilo v gulagu.
00:39:14 Soužití takové skladby vězňů bylo často svízelné.
00:39:18 Stávalo se, že se na jedné cimře
00:39:21 octli Židé s Ukrajinci či příslušníky pobaltských národů,
00:39:26 kteří na rozkaz SS či SD museli vraždit jejich příbuzné.
00:39:30 Tenkrát vypukla takzvaná "Sučja vojna", "válka čubek",
00:39:35 konflikt mezi bídníky uvnitř gulagu,
00:39:39 který trval deset let a vyžádal si tisíce mrtvých.
00:39:46 Pokračuji v cestě s řidičem Sašou, bývalým jakutským veterinářem,
00:39:51 který již dvacet let brázdí Silnici Kolyma.
00:40:13 Silnice se stavěla za účelem spojení Magadanu s Jakutskem?*
00:40:19 SAŠA:Ano, proto byla založena i společnost Dalstroj.
00:40:23 A celé masy "společensky nebezpečných živlů"
00:40:28 byly přinuceny jednak stavět Kolymskou silnici,
00:40:32 jednak v oblasti těžit nerosty.
00:40:35 Šlo zejména o kovy, díky nimž se rozvíjel náš jaderný průmysl.
00:40:42 -A proč se silnici říká "Cesta kostí"?
00:40:47 -Zažitá legenda tvrdí, že se mrtví,
00:40:50 které buď zastřelili, nebo zemřeli na nemoci či vyčerpáním,
00:40:55 pohřbívali přímo do základů stavby.
00:40:58 Půda byla promrzlá, a tak nebylo snadné kopat hroby,
00:41:02 tím pádem se mrtvá těla házela přímo do základů silnice.
00:41:06 Ale pravděpodobnější verze, té věřím i já,
00:41:11 hovoří o tom, že se pohřbívalo do hromadných hrobů
00:41:15 kousek vedle stavby, asi 10 až 15 metrů.
00:41:18 Od té doby však docházelo k rozšiřování silnice,
00:41:22 takže v některých úsecích se vozovka dostala na úroveň hrobů.
00:41:26 Proto se jí říká "Cesta kostí".
00:41:38 *Poté, co jsme opustili Magadan, se krajina proměnila.
00:41:42 Jako by nás sevřela ledová poušť.
00:41:45 Teplota klesla o dvacet až třicet stupňů.
00:41:49 V několika málo vesnicích, kterými projíždíme,
00:41:53 postavených pro zaměstnance správy táborů a úředníky Dalstroje,
00:41:59 není ani památky po lidské přítomnosti.
00:42:02 Poslední obyvatelé odsud odešli v 90. letech.
00:42:12 Dostali jsme se do Jakutska, na území obývané Evenky,
00:42:16 nazývanými též Tunguzové, národem žijícím z chovu sobů.
00:42:38 Sovětské vládě se nikdy nepodařilo podmanit si tento nezkrotný národ
00:42:43 pevně lpící na šamanských a matriarchálních tradicích.
00:42:48 Evenkové jsou, stejně jako Mongolové, nomádi.
00:42:52 Žijí v nejtěsnějším sepětí s přírodou,
00:42:56 obklopení svými stády,
00:42:58 pod jednoduchými stany v teplotách kolem -50 stupňů.
00:43:03 V této nehostinné krajině a v extrémních teplotách
00:43:07 dokážou přežít pouze Evenkové.
00:43:10 V dobách gulagu tu vlastně nebylo kam utéct,
00:43:14 a tak strážných v táborech nebylo mnoho.
00:43:18 Přesto čas od času k nějakému útěku došlo.
00:43:25 -Utíkali jen ti nejzdatnější.
00:43:28 Tady člověku nic nepřeje.
00:43:31 Všude kolem hory, v zimě tu panuje silný mráz.
00:43:35 Navíc tu všude byla i stanoviště hlídek.
00:43:38 A tak vězni utíkali do tajgy.
00:43:41 V tom případě se za nimi vysílalo zvláštní komando
00:43:45 sestavené z Evenků.
00:43:48 Najmutí lovci se vydávali do tajgy spolu se psy husky.
00:43:52 Po návratu, na důkaz splněného úkolu,
00:43:55 předkládali uši uprchlého vězně.
00:43:59 Strážní si tak mohli odškrtnout kolonku:
00:44:02 "Zabitý při pokusu o útěk".
00:44:08 *Za jeden pár uší dostali lovci tři rubly.
00:44:13 Právě na jejich území
00:44:16 je nejvíc památek po zaniklých táborech.
00:44:20 Lze tu ještě nalézt směrové cedule nainstalované vězni.
00:44:25 Jakutsk na západ, Magadan na východ.
00:44:29 A také zbytky staveb.
00:44:35 Jen málo z nich stojí přímo u silnice.
00:44:39 Někde můžeme narazit i na celé tábory,
00:44:43 které se dochovaly v původním stavu.
00:44:47 Na dřevěné mosty postavené zeky v podmínkách,
00:44:51 které si lze jen těžko představit.
00:44:54 Po rozpadu Sovětského svazu
00:44:58 však mnoho z těchto pozůstatků navždy zmizelo.
00:45:02 Nejrůznější předměty, nářadí, oblečení zeků,
00:45:06 nalezené v okolí táborů,
00:45:10 jsou dnes vystavené v malých muzeích podél "Cesty kostí".
00:45:14 Jsou dílem soukromých iniciativ, od státu nedostávají žádnou pomoc.
00:45:20 Málokdy zabírají víc než jeden pokoj v bytě,
00:45:24 zřízeném například v přízemí bývalé mateřské školky,
00:45:29 jako zde, ve vesnici Ťoplyj Ključ nedaleko Jakutsku,
00:45:33 původně zbudované pro strážné z táborů a úředníky Dalstroje.
00:45:39 -Muzeum jsme založili v roce 1996.
00:45:42 Původně sídlilo v jiné budově,
00:45:46 kterou nám přenechalo Ředitelství kolymských silnic.
00:45:50 V roce 2007 nám mateřská škola předala tento dům.
00:45:55 Od té doby muzeum sídlí zde.
00:45:58 Už dvacet let jsme v bezplatném nájmu.
00:46:08 Všechny ty věci nám přinášejí silničáři,
00:46:11 kteří se starají o údržbu cesty.
00:46:15 Když čas od času najdou něco zajímavého,
00:46:19 přinesou nám to sem, do muzea.
00:46:22 Vězni stavěli silnici jen holýma rukama.
00:46:26 Půl kilometru budovali celý rok.
00:46:31 Stavět se začalo v roce 1941 a skončilo až v roce 1954.
00:46:40 Po celou tu dobu probíhaly stavební práce.
00:46:44 Ti, kteří nestačili pracovnímu tempu, umírali přímo na místě.
00:46:51 Mrtvoly se zasypaly štěrkem a stavělo se dál.
00:46:56 -Jaká byla úmrtnost na stavbě?
-Umíralo tu 20 až 25 osob denně.
00:47:10 *V poválečných letech jsou tábory přeplněné
00:47:15 přílivem kolaborantů s nacistickým režimem,
00:47:19 svážených ze všech znovudobytých území SSSR.
00:47:23 Tato situace, spolu s pozvolným zlepšováním právního systému,
00:47:28 urychluje konec gulagu.
00:47:31 V roce 1950 je v Sovětském svazu dva a půl milionu vězňů,
00:47:36 něco víc než polovinu z nich tvoří političtí vězni.
00:47:40 Zeků nikdy nebylo tolik. Vypukají opakované vzpoury.
00:47:46 Čelí jim zdvojnásobený počet dozorců.
00:47:49 Když už je situace nezvladatelná,
00:47:52 pořádek musí s pomocí tanků zjednat Rudá armáda.
00:47:56 Jako mor se šíří korupce.
00:48:00 Stávky a odpírání poslušnosti
00:48:03 dovršují rozklad systému pracovních táborů.
00:48:07 Gulag už zdaleka neposkytuje manu slibovanou Stalinem,
00:48:11 ročně požírá 20 miliard rublů ze státního rozpočtu,
00:48:15 o něco víc než celé zdravotnictví.
00:48:19 Jediná instituce, která ještě přináší výsledky, jsou Šaraški.
00:48:24 Vězeňské laboratoře provádějí ty nejdelikátnější výzkumy.
00:48:28 Tisíce inženýrů a vědců, Němců odvlečených z NDR,
00:48:32 občanů SSSR obviněných z kontrarevoluční činnosti,
00:48:36 se zde podílely na vývoji zbraní.
00:48:40 Šaraški popisuje A. Solženicyn v knize V kruhu prvním.
00:48:44 Nositel Nobelovy ceny za literaturu sám pobýval coby vězeň
00:48:49 ve zvláštním nápravném zařízení Marfino na předměstí Moskvy.
00:48:53 V letech 1947 až 1948 tam pracovaly desítky techniků
00:48:57 na zabezpečení telefonických hovorů v Kremlu.
00:49:01 Gulag a jeho uranové doly
00:49:05 sehrály klíčovou roli v atomovém programu,
00:49:09 výrobě jaderné zbraně Sovětským svazem,
00:49:13 vrcholícím v roce 1949.
00:49:23 V počátcích tvořili polovinu technického personálu
00:49:27 pracujícího na sestrojení atomové bomby, zekové.
00:49:33 Životní podmínky v Šaraškách se nedaly v ničem srovnat s těmi,
00:49:37 které panovaly v kolymských táborech.
00:49:41 Výzkumníci dostávali lepší stravu, měli lepší ubytování,
00:49:45 dalo by se říct,
00:49:48 že si je pro jejich schopnosti režim hýčkal,
00:49:51 jako by ani nebyli vězni gulagu.
00:49:58 Po Stalinově smrti, 5. března 1953,
00:50:02 docházelo k postupné likvidaci táborů.
00:50:09 27. března, pouhé dva týdny po tyranově pohřbu,
00:50:14 došlo k amnestii více než milionu vězňů.
00:50:22 Patřil k nim i můj dědeček Samuil Šnapir.
00:50:27 Nad svým osvobozením zdaleka nejásal,
00:50:31 nebylo pro něj snadné vrátit se z doživotního vyhnanství.
00:50:36 Bylo mu padesát let, nemohl vychovávat své dcery,
00:50:40 se svou ženou prožil příliš málo času.
00:50:44 V táboře poznal jinou.
00:50:47 Moje babička se za ním vydala, aby mu oznámila,
00:50:51 že je dvojnásobným dědečkem.
00:50:54 To obměkčilo jeho srdce a dědeček se vrátil domů.
00:51:04 Návrat zeků, živoucích důkazů koncentrační říše,
00:51:08 ohromil sovětskou společnost ještě víc než Chruščovova zpráva,
00:51:13 v níž byla odhalena a zveřejněna zvěrstva stalinismu.
00:51:19 Jejich zařazení do společnosti nebylo snadné.
00:51:24 Kvůli cejchu vypálenému z tábora se k nim ostatní stavěli
00:51:28 buď jako ke zrádcům, nebo k nakaženým morem.
00:51:35 Nic z toho neotřáslo dědečkovou vírou v komunismus.
00:51:41 Coby držitel takzvaného "vlčího pasu",
00:51:44 tedy dokladu zakazujícího propuštěným zekům
00:51:48 usadit se ve velkých městech evropského Ruska,
00:51:52 jako například v Petrohradě či v Moskvě,
00:51:56 se sotva osvobozený Šnapir znovu hlásí do komunistické strany.
00:52:00 Koncem roku 1955 byl úředně rehabilitován.
00:52:04 Znovu se stal novinářem, jako před nástupem do tábora.
00:52:11 Rok po něm byli konečně propuštění na svobodu i poslední zekové,
00:52:16 vláda zrušila trestní tábory Kolyma i společnost Dalstroj.
00:52:21 Mohlo by se zdát, že gulagu odzvonila hrana.
00:52:25 Ne tak úplně.
00:52:39 V Paříži jsem si domluvila schůzku s Nikitou Krivošeinem,
00:52:44 intelektuálem pocházejícím z ruské šlechtické rodiny,
00:52:48 jehož otce deportovali do sibiřského tábora
00:52:52 za "kolaboraci se zahraniční buržoazií".
00:52:58 Tak jako většinu zeků,
00:53:00 jej propustili na svobodu po Stalinově smrti.
00:53:04 O tři roky později jeho syn Nikita
00:53:07 odsoudil sovětskou invazi do Maďarska,
00:53:11 a tak tentokrát zatkli jeho.
00:53:15 -Měl jsem schůzku s jedním francouzským přítelem
00:53:19 před Donským klášterem.
00:53:22 Šel jsem tam, setkal se s ním a sotva po pár minutách
00:53:27 se na mě vrhli čtyři muži v pracovních, vatovaných kabátech.
00:53:31 Křičeli: "Ten muž spáchal protistátní zločiny,
00:53:36 pátrá po něm státní bezpečnost!"
00:53:41 Bylo mi třiadvacet let.
00:53:47 Musel jsem tvrdě pracovat, velmi tvrdě.
00:53:52 Řezali jsme, nakládali a vykládali.
00:53:55 Musel jsem nosit i stokilogramové pytle.
00:53:59 Dodnes z toho trpím bolestmi zad.
00:54:04 Když jsem se po propuštění vracel vlakem do Moskvy,
00:54:09 slyšel jsem z amplionu ve vagonu projev Chruščova,
00:54:14 který přednesl v Indii.
00:54:18 V něm řekl, cituji doslova:
00:54:23 "Už nemáme ani jednoho politického vězně."
00:54:32 Přitom v téže době, v letech 1958 až 59,
00:54:36 se odehrávala další, dnes už zapomenutá kampaň,
00:54:40 v rámci které bylo do táborů deportováno 10 000 nových vězňů.
00:54:48 Režim v táborech se změnil.
00:54:51 Vězni se přestali číslovat.
00:54:54 Denní pracovní rozvrh podléhal určitému řádu.
00:54:58 Ovšem ústřední správa táborů ministerstva vnitra
00:55:03 z formálního i organizačního hlediska
00:55:07 dál fungovala v podstatě stejným způsobem.
00:56:14 Skryté titulky: Markéta Venclíková Česká televize, 2020
Asia Kovrigina se narodila v Novokuzněcku, ve městě na jihozápadě Sibiře v oblasti poseté tábory, nichž bylo uvězněno na dva miliony lidí. Než si její dědeček Samuil Šnapir oblékl vězeňský mundůr, pracoval jako novinář v deníku komunistické strany Pravda. Svůj doživotní trest si odpykával severněji, až u polárního kruhu. Babička za ním jezdívala a sledovala divadelní představení, které inscenovali zekové. Tak se říkalo vězňům Gulagu. Zkratkou slova zaključonyj. Asia vystudovala filozofickou fakultu v Moskvě a po odchodu do Francie se věnuje bolestné historii svého rodného Ruska v období Sovětského svazu. Několik týdnů ročně stráví v bývalých svazových republikách, kde prohledává po rozpadu Sovětského svazu odtajněné archivy. Aby lépe pochopila, co si museli vězni v táborech Gulagu vytrpět, rozhodla se vydat se po jejich stopách, projet si tu nejstrašnější cestu, silnici Kolyma, nazývanou také „Cesta kostí“. Dorazila na místa, kde stávaly tábory Gulagu.
