Proč má značná část české veřejnosti pocit, že ideály Sametové revoluce zůstaly jaksi nenaplněné, nebo naplněné jen zčásti? 30 let od listopadu 1989 je vhodnou chvílí pro kritickou analýzu očekávání, úspěchů, slepých uliček, emocí a hodnot. Češi se stali aktéry mnohdy klíčových změn. Z velké části to bylo díky osobnosti Václava Havla. Ostatně, byl to právě on, který v únoru 1991 světu oznámil, že Varšavská smlouva prakticky přestala existovat.

Snímek je pokusem o pochopení toho, jak praktická politika souvisí se stavem společnosti. Nejde jen o dokumentární výčet událostí, ale jejich analýzu. Ukazuje se, že pocit spokojenosti či nespokojenosti obyvatelstva se svým osobním a veřejným životem není odvislý jen od dosažené úrovně blahobytu. Ten lze snadno vyjádřit pomocí obvyklých ekonomických ukazatelů, zatímco duševní stav společnosti vyžaduje mnohem jemnější instrumentář. Smyslem filmu je ukázat, že ne každá politika, byť ekonomicky úspěšná, je veřejností vnímána jako něco, co uspokojuje její tužby.

„Snažíme se analyzovat těch třicet svobodných let a hledat mimo jiné odpověď na to, proč ve společnosti panuje značné napětí a nespokojenost. Ještě nikdy v historii se přitom Češi neměli lépe než nyní. Rozdělená společnost ale není českou specialitou, stejným problémům čelí mnoho demokratických zemí. I to je tedy demokracie a svoboda. Náš dokument by měl dokázat, nebo aspoň naznačit, že k tak velké skepsi nemají Češi důvod,“ říká autor námětu a dramaturg Josef Albrecht.