Rodina Aloise Rašína

Muž vězněný v rámci procesů s Omladinou, k smrti odsouzená vůdčí postava 1. odboje, jeden z “Mužů 28. října”, první a sedmý československý ministr financí i oběť atentátníka. Všechny tyto role propojuje životní pouť jediného člověka, Aloise Rašína, o jehož příběhu lze tvrdit, že je do značné míry i příběhem vzniku našeho státu. Rozšíříme-li pak tento příběh o osudy jeho rodiny, získáme pozoruhodný obraz dějin Československa ve 20. století. Život Rašínova syna Ladislava, zasvěcený stejným vlasteneckým idejím, totiž jako by byl pokračovaním otcova boje a také opakováním onoho (Čechům tak známého) mýtu, v němž se neústupný jedinec pouští – mnohdy navzdory rezignaci okolí – do boje proti přesile. To někdy vede k záhubě, jindy k útěku do exilu, ještě častěji však k hanbě, aby až čas ukázal, jaký měl takový boj smysl. A tak Ladislav, odsouzený za odbojovou činnost, umírá roku 1945 v nacistickém vězení, aby byl společně se svým otcem už o tři roky později komunistickým režimem prohlášen za nepřítele lidu, což pro zbytek rodiny znamená perzekuci. Vyprávět o osudech těch, kteří svůj život podřídili vlastním morálním soudům je vždy inspirativní a potřebné, v době výročí vzniku Československa je pak připomenutí pohnutého příběhu Rašínů nasnadě. Ke vzniku tohoto dokudramatu toho však vybízelo ještě víc.

Osobní deníky, korespondence a dokonce filmové záznamy rodiny, jež v 30. letech pořizoval sám Ladislav Rašín, patří mezi pozůstalosti, k nimž se během příprav hraného filmu o Aloisi Rašínovi dostal režisér Jiří Svoboda. Společně s ústřední linií komentáře paní Breitenmoser-Stransky, pravnučkou Aloise Rašína, představuje tato pozůstalost jedinečnou příležitost pro vytvoření filmu, který divákům představí silný a dramatický příběh za použití zcela autentických materiálů. Osobní dokumenty jsou také šancí poznat jednoho z českých "zakládajících otců" jako lidskou bytost, s vlastními nadějemi i pochybnostmi.