00:05:08 ŽENSKÝ HLAS: Horní část Vinohradské třídy

00:05:10 je už plná tanků okupačních vojsk. Zatím se blíží k Rozhlasu pomalu.

00:05:15 Ze střechy Rozhlasu bylo vidět nejméně deset obrněných vozů.

00:05:18 Lidé se opět snaží zabarikádovat

00:05:20 pomocí automobilů a těžkých nákladních vozů.

00:05:23 Zatím okupační vojska nemají přístup k Rozhlasu,

00:05:26 ale nevíme, jak ještě dlouho se udrží tato situace.

00:05:30 V tomto okamžiku se ozvala ostrá střelba z Vinohradské třídy.

00:05:34 Lidé prchají směrem k naší budově před střelbou kulometů, samopalů

00:05:38 a vykřikují "Dubček! Dubček!" a my se k nim připojujeme.

00:05:43 MUŽSKÝ HLAS: Věřme všichni, prosím vás teď naléhavě,

00:05:46 věřme, že skutečně musí zdravý rozum vyhrát,

00:05:47 není možné aby toto vydrželo, tato situace,

00:05:50 věřme, že se podaří zdravým silám u nás

00:05:53 i zdravý rozum u těch, kteří nás teď okupují, zvítězit.

00:05:57 HLASATELKA: Věřme dál v socialismus a demokracii!

00:06:00 Chceme socialismus, ale lidský socialismus!

00:06:04 HLASATEL: A věříme, že i ten náš socialismus československý

00:06:07 přece jen vybojujeme, že nám vydrží.

00:06:11 Věřme, teď nám nic jiného nezbývá než věřit, přátelé,

00:06:14 a být klidní a nenechat se vyprovokovat.

00:06:16 Věřme, že pravda zvítězí.

00:06:19 Prosím vás znovu, jménem pracovníků Rozhlasu:

00:06:23 Nedělejte nic, co by vedlo ke zbytečnému krveprolití.

00:06:31 Vyčkejte, až se ozve naše legální vláda, ústavní činitelé.

00:06:38 Nepomůžeme ničemu v současné situaci tím,

00:06:42 že budeme vytvářet barikády, eventuelně další věci dělat,

00:06:50 které by vedly ke srážce, která v současné době

00:06:54 nemá žádný smysl, vedla by pouze k obětem,

00:07:00 které nikdo nechce, aby padly zbytečně.

00:07:04 Prosím tedy znovu, přátelé...

00:08:45 Pátek, 1. ledna

00:08:49 Dneska jsem se rozhodla psát si deník.

00:08:52 Bože, to je klišé...

00:08:54 Nejhorší začátek v dějinách psaní deníků.

00:08:57 Ale škrtat to nebudu, stejně už dávno není 1. ledna.

00:09:02 Chtěla jsem mít důležitý rok v mém životě zachycený celý.

00:09:06 Je pravda, že je pátek, ale už je únor.

00:09:11 Deníku, svěřím ti první tajemství.

00:09:16 Ani mámě jsem to ještě neřekla,

00:09:18 jenže když to napíšu, přestane to být tajemství.

00:09:25 Jedná se o přijímačky a... Mám radost!

00:09:34 Úterý, 21. srpna

00:09:37 Už 3 měsíce, 11 dnů a 7 hodin čekám na vízum.

00:09:45 Ukrajinka, co jede studovat do Prahy divadlo, je asi podezřelá.

00:10:02 Bydlím na Chodově. Mezi panelákama to voní stejně

00:10:06 jako na Krymu, a baráky jsou jako v Aluště!

00:10:13 Jsem v Praze, a zároveň jako bych byla doma.

00:10:18 Měla jsem z toho radost až do doby,

00:10:20 než jsem poprvé potkala spolužáka-scénografa.

00:10:24 "S Rusandou spolupracovat nebudu.

00:10:27 Zase nás okupujete," řekl a odešel.

00:10:32 A já myslela, že sousedka, co neodpovídá na pozdrav,

00:10:35 a nepříjemná prodavačka jsou jenom krávy.

00:10:40 To budu navždy cizačka s přízvukem?

00:10:49 Bez uvedení dne

00:10:52 Krym je obsazen Ruskem! Nevím co napsat...

00:11:01 Slova na papíře tvoří paměť.

00:11:10 Kdo jednou najde moji historii v krabici od bot?

00:11:13 A bude ho zajímat?

00:11:19 Na co se bude ptát, pokud nebude vědět, kým jsem byla?

00:11:33 Úterý, 13. listopadu

00:11:36 Tramvaj právě přejížděla mostem přes Vltavu, když mi volala máma.

00:11:44 Ptala se mě na Darju. Darja, moje nejlepší kamarádka.

00:11:50 Je z Ruska. Jsme paradoxem dnešní doby.

00:11:56 Ukrajinka v Čechách potkala Rusku a jely spolu na výlet do Moskvy,

00:12:02 zatímco okupace Krymu upadá v zapomnění.

00:12:09 V Moskvě jsem konečně utratila rubly,

00:12:11 co mi dala teta Tamara k narozeninám.

00:12:15 Je to vlastně prateta, sestra mojí babičky.

00:12:22 Žije v Rusku, daleko na Východě,

00:12:24 ale na léto přijela za mámou na Ukrajinu.

00:12:29 V tramvaji na mě koukal starý pán s roztomilým jezevčíkem na klíně.

00:12:34 Z tlamy mu visel jazyk, jakoby se smál.

00:12:38 Usmála jsem se na něj, ale pán začal křičet.

00:12:44 Že jsme "okupanti zasraný," a navždy budeme.

00:12:48 Chtěla jsem mu říct, že to je naopak, že Krym byl náš,

00:12:53 ale pán, celý rudý, se nezastavil:

00:12:56 "Co si to dovoluju, mluvit rusky na veřejnosti?"

00:13:00 "Nikdo vás nezval!"

00:13:03 Další slova jsme neznala, byly to jistě nadávky.

00:13:09 Pořád opakoval: "rusačka" a "šedesátý vosmý".

00:13:14 Lidi v tramvaji dělali, že tam nejsou.

00:13:17 Já radši vystoupila.

00:13:22 Co jsem mu měla říct?

00:13:28 Že jsem mluvila ukrajinsky?

00:13:32 Že nemůžu za něco, co se stalo 20 let před mým narozením?

00:13:38 Že jsem v 68. opravdu nepřijela na tanku?

00:13:43 Proč bych se měla omlouvat

00:13:45 za okupaci Československa Sovětským svazem?

00:13:50 Když už jsme u paradoxů:

00:13:52 ani jedna z těch dvou zemí už neexistuje!

00:13:56 Stejně by to nepomohlo. Okupace v 68. znamená,

00:14:03 že pán s jezevčíkem má svaté právo řvát v tramvaji

00:14:06 na mladou holku za to, že sám nerozezná ukrajinštinu od ruštiny.

00:18:39 Datum 21. 8. 1968

00:18:50 K odeslání prostředky utajeného spojení

00:18:58 Telegram číslo 194

00:19:06 Ministerstvo národní obrany Československa

00:19:09 Operační zpráva 00 17 30

00:19:16 V rámci příchodu sovětských vojsk na naše území nařizuji:

00:19:26 Všechna vojska ponechat v kasárnách.

00:19:36 Štáby Svazu a svazku povolat na pracoviště

00:19:40 a nepouštět mírovou posádku.

00:19:47 Zabezpečit, aby v žádném případě nebylo použito zbraní.

00:20:01 Zabezpečit přistání sovětských letounů na letišti Brno a Ruzyně.

00:20:11 Sovětským vojskům, která přijdou nebo přišla

00:20:14 na území Československa, poskytnout všestrannou pomoc.

00:20:22 Zabezpečit pevné velení vojskům se současným zákazem

00:20:26 jakéhokoliv používání zbraní.

00:20:32 Splnění nahlásit do dvou hodin.

00:21:48 Neděle, 3. července

00:21:53 Přijela jsem na první prázdniny domů.

00:21:56 Táta koupil maliny, jako když jsem byla malá.

00:22:01 Máma vytáhla alba fotek a prohlížely jsme si je,

00:22:04 abychom nemuseli nic dělat.

00:22:08 Je vedro.

00:22:12 Maliny jsem měla rozpatlané na prstech,

00:22:14 tak jsem držela ruce nahoře a koukala mámě přes rameno.

00:22:20 Děda, praděda...

00:22:23 To je prababička, jezdila na kole. Jsi vysoká po ní.

00:22:28 Příbuzní, co umřeli, než jsem se narodila.

00:22:36 Pak máma otočila stránku.

00:22:39 Byla tam první z těch fotek, co jsem nikdy neviděla.

00:22:48 Máma ztichla.

00:22:53 Šťáva od malin, co mi stékala po rukou,

00:22:55 vypadá jako zaschlá krev.

00:23:00 Krvavou rukou jsem si vzala album.

00:23:04 Podle pozůstatku boty na fotce to byl muž.

00:23:10 Je vystřižen i z dalších fotografií!

00:23:16 "To byl ten Tamary manžel, co umřel," říkala máma.

00:23:20 Pratety Tamary, babiččiny nejmladší sestry, co žije v Rusku.

00:23:27 Takže můj prastrýc?! Nevěděla jsem, že byla vdaná.

00:23:38 Máma o tom dál nemluvila a mně bylo blbý se ptát.

00:24:55 Středa, 17. září

00:24:59 Dnes jsem přijela zpět do Prahy, a to album jsem si přivezla.

00:25:04 Jedna z vystřižených fotek už visí na zdi.

00:25:08 Telefonovala jsem s mámou. Někdy je lehčí povídat si na dálku.

00:25:15 Máma mluvila rychle, jakoby to chtěla mít z krku:

00:25:22 Prastrýc byl sirotek, co vyrostl na vojenským učilišti,

00:25:26 takže budoucnost v uniformě měl jasnou.

00:25:31 Armáda jako jedna velká rodina.

00:25:41 S tetou Tamarou se brali, když jim bylo asi dvacet.

00:25:45 Byli mladší, než jsem já teď.

00:25:49 Hned potom ho povolali do služby. Nikdo nevěděl, kam odjel.

00:27:51 Drahá Asjo, přišlo mi tvé přání s růžemi.

00:27:56 Jsem v pořádku. Při přechodu hranic

00:27:59 mezi Německem a Československem nás obyvatelé,

00:28:02 mladí i staří, srdečně přivítali.

00:28:09 Ženy a děti lezly na tanky a náklaďáky,

00:28:11 líbaje vojáky i důstojníky.

00:28:21 Ano, Asenko moje, válka skončila, již to můžu říct jistě.

00:28:26 12. května 1945

00:35:14 Úterý, 20. února

00:35:19 Se spolužáky připravujeme výstavu. Zítra budeme mít vernisáž.

00:35:26 Píšu tyto řádky o pauze, zatímco žvýkám sousto chleba.

00:35:31 Jsem rozrušená. Před chvílí jsem pájela součástky

00:35:37 a sledovala u toho přímý přenos z Majdanu.

00:35:40 V centru Kyjeva se střílelo po lidech.

00:35:45 Přes sto mrtvých.

00:35:49 Ihned jsem prohledávala seznamy padlých na netu.

00:35:52 Díkybohu, nejsou tam žádní kamarádi.

00:35:55 Teď se stydím.

00:35:57 Těch sto mrtvých mělo spoustu kamarádů, přátel, rodinu.

00:36:02 A já zatím montuju přehrávače pro výstavu

00:36:05 a počítám, kolik je třeba vína.

00:36:08 Život jde dál. Z Prahy nemůžu udělat víc.

00:36:15 Cítím se provinile, že nejsem doma.

00:36:23 Je to pocit viny za něco, co nedělám.

00:37:01 Čtvrtek, 22. února

00:37:05 Dnes volala máma, aby zjistila, jak se nám podařila výstava.

00:37:09 Měla radost, že jsem nakonec použila

00:37:11 fotografie s vystřiženým prastrýcem.

00:37:16 Vzpomněla si, jak byla malá holka v Poltavě

00:37:18 a na konci letních prázdnin přišel dopis.

00:37:22 První zprava od prastrýce

00:37:24 po tom, co se náhle přestal ozývat z vojny.

00:37:28 Máma si pamatuje, jak se dívala do pokoje zavřeným oknem.

00:37:32 Nic neslyšela, ale při čtení dopisu začaly všechny ženy plakat.

00:37:38 Všichni chlapi pak odešli ven kouřit.

00:37:45 Dopis doručil voják, co se vrátil z Československa.

00:37:51 Prastrýc byl v Československu v srpnu 68.

00:37:56 Vjel tam na tanku jako okupant.

00:43:34 Sobota, 29. března

00:43:40 Krym je okupovaný Ruskem. Na východě Ukrajiny je válka,

00:43:46 o které Putin tvrdí, že neexistuje a že tam ruští vojáci nejsou.

00:43:55 Rodiče mi teď volají každý den.

00:43:57 Hrozí, že manžela mojí sestry povolají do armády.

00:44:03 Mám strach.

00:44:05 Nenápadný, plíživý, všudypřítomný strach.

00:44:12 Proč zrovna on musí být součástí války proti své vůli?

00:52:40 Pátek, 20. května

00:52:47 Nejela jsem na pohřeb pratety Kateriny.

00:52:50 Nemohla jsem, měly jsme ve škole zkoušky.

00:52:57 Táta mi volal, ať si z toho nic nedělám.

00:53:01 Život je přece důležitější než smrt.

00:53:05 Ještě říkal, že tam z Ruska nepřijela ani prateta Tamara,

00:53:09 ta, co byla vdaná za prastrýce.

00:53:13 Nepřijela na pohřeb své vlastní sestry.

00:53:17 Proč?

00:53:20 Dnes Darja mi pustila ruské zprávy:

00:53:24 "Na Ukrajině se zabíjejí malé děti na maso do konzerv."

00:53:30 "Na kandelábry věší všechny, co mluví rusky."

00:53:34 Jestli tohle prateta sleduje každý den,

00:53:37 pak chápu, že s náma nemluví a nechce mít s náma nic společného.

00:53:43 Táta mi v tom rozhovoru prozradil ještě jednu věc,

00:53:47 kterou mi máma neřekla. Když se můj prastrýc v 68.

00:53:52 vrátil z okupovaného Československa,

00:53:54 tak prý vůbec nemluvil. S nikým.

00:54:00 Několik měsíců nato spáchal sebevraždu.

00:55:24 Zrušen stupeň utajení svazku dnem 1. 1. 2008

00:55:30 podle ustanovení číslo 157, odstavec 3.

00:55:37 Protokol o výslechu svědka.

00:55:51 SLOVENSKY: Slyšel jsem hlasy, že: "Pověste ji!"

00:56:04 Toho dne nekřičel jeden, ale více lidí.

00:56:09 Dle mého odhadu se mohlo tohoto aktu účastnit více než 2000 lidí.

00:56:32 Druhá strana protokolu o výslechu svědka.

00:56:38 SLOVENSKY: Bylo to v pátek, dne 22. srpna.

00:56:43 Můj jedenáctiletý syn Jozef mě pozval do kina,

00:56:46 abychom se šli podívat na nějaký film.

00:56:49 Na nějaký nový.

00:56:53 Když jsme došli k Sovětské knize, bylo tam více lidí.

00:57:00 Uviděla jsem, že na výlohách jsou dva plakáty

00:57:02 s nápisem proti mému manželovi, a že můj manžel je zrádce.

00:57:09 Na plakátě byla adresa našeho bytu

00:57:12 a tam skupina lidí pokřikovala, že je potřeba rozbít náš byt.

00:57:17 Já jsem se rozhodla, že z těch plakátů odstraním adresu.

00:57:22 Když jsem vzala plakát a natrhla ho,

00:57:25 popadl mě muž za levé rameno.

00:57:29 V tomto případě šlo o muže ve věku asi dvaceti let,

00:57:33 štíhlé postavy, vysokého asi 170 centimetrů,

00:57:36 černé pleti.

00:57:39 Nos měl zalepený náplastí a byl oblečen dost elegantně.

00:57:46 Ptal se mě, proč strhávám plakát, jestli chci, aby mě zabili.

00:57:55 Já jsem tomuto muži řekla, že já plakát trhat nechci,

00:57:59 ale tento jsem chtěla pouze opravit.

00:58:06 Ale řekla jsem mu to v ruštině.

00:58:12 Tento muž mě slyšel mluvit rusky, zakřičel, že jsem Rusačka,

00:58:17 a že mě je potřeba zabít.

00:58:20 Tento popsaný muž mi dal na tvář dvě facky

00:58:23 a okamžitě potom mi vyrval kabelku z ruky

00:58:25 a začal se v ní prohrabávat. Ptal se na můj občanský průkaz

00:58:31 ve smyslu, zda jsem Slovenka nebo Ruska.

00:58:34 Současně se mě ptal, kdo jsem.

00:58:38 Já jsem na to odpověděla, že jsem Ukrajinka.

00:58:42 Prosila jsem ho, aby mě pustil, že jsem nic neudělala,

00:58:46 že mám děti, o které se musím starat.

00:58:51 V tom přišel další muž, který na plakáty psal čísla aut,

00:58:55 se kterými manžel jezdil.

00:58:59 V tomto případě se jednalo o muže ve věku asi 20 let.

00:59:03 Blondýn s dlouhými vlasy, štíhlé postavy,

00:59:05 vysoký asi 175-180 cm. Když tento muž přišel,

00:59:12 začal křičet, že je potřeba mě zabít.

00:59:16 Že jsem Rusačka a že já jsem sem dovlekla okupační vojska.

00:59:24 Hned po těchto slovech mě tento první muž popadl,

00:59:28 já jsem se vytrhla

00:59:30 a začala jsem utíkat směrem ke kanceláři aerolinek.

00:59:36 Když jsem k nim doběhla, zjistila jsem,

00:59:38 že dveře kanceláře jsou zavřené. Ve dveřích jsem ale viděla

00:59:43 manželku podplukovníka, která mě velice dobře zná.

00:59:50 Ta mi ale dveře neotevřela, jen se chytla za hlavu

00:59:53 a odběhla dozadu do kanceláře.

01:00:00 Když jsem byla u dveří, tito dva muži začali křičet,

01:00:03 "Je to Rusačka, která k nám zavolala vojáky!"

01:00:06 a aby mi neotevírali,

01:00:09 protože když mi otevřou, tak všechno rozbijí.

01:00:15 Já jsem se snažila dostat se do některého z vozu,

01:00:18 které jely proti mně, ale ani jeden mě nevzal.

01:00:24 Mezi těmito auty jelo taky auto značky Volha světlé barvy.

01:00:31 Byly to orgány bezpečnosti, které jsem také požádala,

01:00:34 aby mě ochránily.

01:00:37 Vůz řídil příslušník v modré uniformě s jednou bílou hvězdičkou.

01:00:48 Tento nadporučík se ptal, co dělají

01:00:51 a proč vedou nahou ženskou? Z davu lidé začali křičet,

01:00:55 že je to Rusačka, která přivedla Rusy.

01:00:59 Auta nezastavila a odjela pryč.

01:01:12 Mezitím přišel nějaký muž s fotoaparátem.

01:01:16 Žádali ho, aby mě vyfotografoval

01:01:19 a posílali mě, ať skočím pod tramvaj...

01:01:29 Protokol o výslechu svědka.

01:01:35 SLOVENSKY: Potom jsem viděl, jak nějaký muž, asi 24letý,

01:01:38 tuto ženu táhl za krk po vozovce směrem k Náměstí osvoboditelů.

01:01:45 Myslím si, že když tuto ženu táhl, někdo z davu do té ženy kopnul.

01:01:54 Tuto ženu táhl primitivně a táhl ji násilím jako psa.

01:02:00 Bylo to pohoršující a já jsem se nad tím pohoršoval tak,

01:02:03 že jsem přemýšlel, co je to za člověka.

01:02:10 Potom tuto ženu vedli Leninovou ulicí.

01:02:14 Já jsem viděl, že je namalovaná nějakou barvou,

01:02:17 nevím přesně jakou. Nevěděl jsem ani, kdo ji namaloval,

01:02:22 ale říkali tam, že to byl nějaký starý muž.

01:02:28 Sledoval jsem dav společně s mou dívkou.

01:02:32 Styděla se jít a dívat se na to, tak jsme zůstali trochu stranou,

01:02:36 abychom se na tu ženu nedívali. Já osobně popírám

01:02:43 jakoukoliv účast na akci. Uvedl jsem jenom to,

01:02:50 co jsem viděl a co jsem mohl potvrdit.

01:02:54 Já jsem byl ve společnosti dívky a nemohl jsem si ani dovolit

01:02:57 něco takového udělat, aby to nebylo morálně ani lidsky nesprávné.

01:03:10 SKANDOVÁNÍ DAVU: Rusové domů! Rusové domů!

01:03:12 Rusové domů! Rusové domů!

01:04:38 Pátek, 21. srpna

01:04:42 Konečně vím alespoň něco.

01:04:46 Babička vystříhala prastrýce ze všech rodinných fotografií

01:04:49 po jeho sebevraždě.

01:04:54 Chtěla, aby její nejmladší sestra co nejrychleji zapomněla.

01:05:03 Copak to jde?

01:05:11 A kdyby zůstal naživu, ochránil by dnes pratetu Tamaru

01:05:15 před vlivem té hnusné propagandy?

01:05:26 Pomalu mi dochází, proč si máma nechtěla na nic vzpomenout.

01:05:32 A začínám pochybovat, zda jsem to já chtěla vůbec vědět.

01:06:57 Kdepak je asi prastrýcův hrob?

01:07:01 Přišel mu vůbec někdo na pohřeb?

01:09:42 Neděle, jeden z řady dnů v běhu tohoto světa.

01:09:49 Abych nikdy nezapomněla, tak si do deníku zapíšu:

01:09:54 "Můj prastrýc se jmenoval Boris Komarov."

01:12:01 Skryté titulky: Alena Fenclová 2018