Nezaměstnanost a bezdomovectví – podle normalizační propagandy patřily takové jevy k příznačným útrapám, které člověku působí kapitalismus. V Československu, díky péči strany o blaho veškerého lidu, údajně neexistovaly. Jak to bylo ve skutečnosti? Scénář A. Drda. Režie R. Kvapil

Pořad bude možné přehrát od 29. 9.
Video není k dispozici

Ačkoli se o tom nepsalo a veřejně nemluvilo, měla i Československá socialistická republika své společenské vyděděnce, kteří se ocitli bez domova a bez zázemí. Do svízelné situace se často dostávali kvůli disfunkčnímu rodinnému prostředí, kvůli problémům s alkoholem, drobným krádežím či recidivě často banálních prohřešků. Opakovaně se ocitali před soudem, už jen proto, že v ČSSR platila pracovní povinnost; pokud člověk nenastoupil do zaměstnání, mohl být a často také byl odsouzen za příživu. Václav Zitta střídal život na ulici a pobyt ve vězení za komunismu i v demokracii, stejně jako jeho současná manželka Ivana Zittová. Převrat v listopadu 1989 prožili za mřížemi. Po více než dvaceti letech se jim podařilo z ulice odejít, najít si práci a vrátit se k běžnému životu běžných lidí.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ST AD HD