18. března 2017

Řecká emigrace k nám proběhla v několika etapách. Původní byla nedobrovolná, vynucená politickou a hlavně vojenskou situací během občanské války 1946–1949. Bylo rozhodnuto o převozu několika tisíc dětí z válečných oblastí do zemí, které nabídly pomoc. Děti byly nejčastěji převezeny do zemí evropské „lidové demokracie“ a Sovětského svazu. Po skončení války dětskou emigraci následovala vlna dospělých. Šlo především o komunistické partyzány, jejich přívržence a rodinné příslušníky. Celkový počet se odhaduje až na 80 tisíc, z toho do ČSR přišlo mezi léty 1948 až 1950 necelých 14 tisíc řeckých emigrantů. Stát je umístil především do oblastí po odsunutých Němcích – Jeseník, Krnov, Šumperk, Bruntál, Karviná, Ostrava. Pobyt řeckých obyvatel byl považován za dočasný. Také proto si většina z nich ponechala řecké občanství. Teprve po nástupu vojenské junty v Řecku v roce 1967 začali přijímat občanství československé. První řečtí uprchlíci se do své vlasti mohli začít vracet v roce 1981, o dva roky později byla v Řecku vyhlášena pro politické emigranty všeobecná amnestie. Pro mnoho emigrantů byl návrat do vlasti rozčarováním. Čím víc se na něj těšili a představovali si ráj, který je čeká, tím to bylo horší. V jejich vlasti se změnily poměry i lidé. A pro ty, kteří se v Československu řeckým rodičům narodili, to byla společnost naprosto neznámá. Řada z nich si dodnes nedokáže odpovědět na otázku: kde domov můj?