28. května 2016

Spousta holek a kluků nad knížkou Jacka Londona sní o nekonečných pláních, hlubokých lesích, divokých řekách. Ale málokdo za svým snem jde i na opačnou stranu světa. Doslova. Přestože Petr Hlaváček původně odmaturoval na železniční průmyslovce v České Třebové a čtyři roky po vojně strávil jako strojvedoucí, stále více ho lákalo fotografování a pobyt v přírodě. Když se v roce 2011 vydal jako turista na Nový Zéland, bylo rozhodnuto. Tam našel přesně to, po čem celý život toužil a o čem snil. Okouzlilo ho západní pobřeží jižního ostrova a konkrétně vesnička Whataroa, nad níž se tyčí ledovce Fox a Franz Josef. Začal tam pracovat jako průvodce turistů a jak sám říká, byl to pro něho „Dream job“. U toho samozřejmě fotil všechno, co kolem sebe viděl. Všiml si také, že kromě klasických pohlednic nikde neviděl nějaké umělecké fotografie s krásami Nového Zélandu. A tak začal fotografovat hory, ledovec a přírodu v různých denních a ročních obdobích. Říká: „Člověk musí rozumět tomu, co fotí, musí se tam prolnout ta znalost prostředí, dát do toho srdce, vášeň a posedlost.“

Mario Šeparović přijel před třinácti lety jen na pár dní. S kytarou a zesilovačem. A už neodjel. Našel tu přátele, vděčné posluchače i lásku. Sám říká, že si plní své sny. Narodil se v roce 1968 v Bělehradě. Otec byl Chorvat, matka Srbka. Sám o sobě říká, že je „Jugo“. A právě jeho obapolnost, střet dvou národností který byl důvodem války konce minulého století, bude jedním z témat tohoto dokumentu. V deseti letech začal hrát na klavír, pak na violoncello, ve třinácti jej otec dal na speciální hudební školu pro mladé talenty, za čtyři roky zvládl celé její učivo a v sedmnácti už byl na hudební fakultě. Po dokončení prvního ročníku ale musel jít na vojnu, žádný odklad neexistoval. Tam se začal víc věnovat kytaře, každý den hrál ve vojenské restauraci, a i když po vojně ještě dva roky studoval, časem od vážné hudby zběhl k populární muzice. Už v roce 1991 si v Bělehradě založil kapelu El Rey. V roce 2003 se delší dobu staral o otce, který byl po operaci, a když se otec stal opět soběstačným, Mario si chtěl trošku oddechnout a rozhodl se, že zajede na nějakou dobu do Berlína, za kamarádem, který jej tam zval, aby mu dělal hudbu k reklamám, které natáčel. Před odjezdem se Mariovi ale ještě ozval bratranec, se kterým strávil dětství, že momentálně bydlí v Ostravě a ať za ním Mario přijede na návštěvu. Do Berlína už nikdy nedojel…