Novinářka, režisérka, ale především vášnivá tanečnice argentinského tanga Marianna Arzumanova v jedinečné sérii osudů těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Obsah dílu

Přehrát vše

Marianna Arzumanová

Argentinské tango, rádio Svobodná Evropa i moskevská divadelní škola. Pojmy zdánlivě těžko propojitelné a přesto jsou součástí jednoho příběhu. Jedinečné životní pouti moskevské rodačky s arménsko-židovskými kořeny Marianny Arzumanové. Marianna se narodila v Moskvě v rodině klavíristů a moskevských divadelníků. Když se rozhodovala jakou školu studovat, Ruská akademie divadelních umění byla téměř samozřejmostí. Vedle umění ji ale lákala i novinařina, a tak od svých 18 let pracovala v kulturní rubrice RFE, která vysílá z Moskvy. V roce 2002 využila nabídky RFE a vycestovala do Prahy na novinářskou stáž. „V Moskvě jsem čím dál víc cítila, že rozhodně nežijeme tak svobodně, jak se snažíme namluvit světu i sobě. Když k moci nastoupil Putin, rozhodla jsem se definitivně - musím odejít,“ vzpomíná na důvody odchodu Marianna. A stáž, jak přiznává, byla ideální záminkou k odjezdu. V kulturní rubrice ruského vysílání RFE v Praze pak pracovala 2 roky, až do chvíle, kdy se jí narodil syn Jevgenij a o 3 roky později dcera Anička. K žurnalistice se ale po mateřské nevrátila. „Jako kulturní redaktorka jsem se v Praze dostala na představení argentinského tanga a doslova mě uchvátilo,“ říká Marianna. Vrátila se proto k divadlu a začala vyučovat jevištní řeč a pohyb. Při tom všem se vrhla na studium tanga. „Divadlo a vše spojené s uměním mám prostě v krvi víc než žurnalistiku. Když jsem přišla do Prahy, měla jsem pocit, že jako cizinka se na jevišti nedokážu vyjádřit, chyběl mi prostě jazyk. Pak jsem ale objevila argentinské tango a zjistila jsem, že tam, kde mi chybí slova, mohu dosadit tanec. A divadlo bylo opět moje,“ směje se Marianna, která ráda dělá věci na sto procent. I proto odjela hned po mateřské do Buenos Aires, kde se přihlásila ke studiu tanga. Po návratu pak otevřela společně se svým přítelem Jaroslavem Tůmou taneční studio, které je součástí taneční školy.


Ivan Steiger

Ivan Steiger je kmenovým kreslířem a karikaturistou německého deníku Frankfurten Algemaine Zeitung a je nositelem jednoho z nejvyšších vyznamenání Spolkové republiky Německo – kříže se stuhou Za zásluhy. Jinými slovy, oficiálně by měl být titulován: rytíř Ivan Steiger. Pozvání k přebrání vysokého státního ocenění mu přišlo přímo od prezidenta Horsta Köhlera. Je to vlastně trošku s podivem, že politik, tedy jeden z těch, do nichž se karikaturisté trefují, mu udělí cenu. Ovšem tady je, jak Steiger říká, velký rozdíl mezi německou a českou politikou, mezi lidmi, kteří se v nich pohybují. A také Steiner není prvoplánový karikaturista, který by politikům přimalovával bradavice a oslí uši. Jeho kresby sdělují spíš nějaký význam, vztahy a ne každý politik je musí pochopit. Steiger se začal po revoluci do Čech a do Prahy vracet. Ovšem do českých deníků se nikdy neprosadil. Prý nikdy necítil vroucnou touhu redakcí, aby ho získali. Jak typické – člověk ve světě uznávaný a oceňovaný je doma ve vlastním oboru téměř zapomenut a není o něm slyšet. Český čtenář nemá možnost se s ním a jeho tvorbou v českém tisku setkat.


Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ST AD HD
ŽánrDokument