5. září 2015

První z nich je člověk, o kterém napsali, že i na betonu dokáže vypěstovat orchideje. Jurij Galin, dnes český režisér ruského původu, žije v Česku od roku 1990. V Rusku řídil několik státních činoherních scén. V roce 1989 přijel pohostinsky režírovat do mosteckého divadla. Tam se seznámil se svou nynější manželkou Janou (tehdy mu tlumočila). Byla to láska na první pohled. V létě 1989 přijela Jana pracovně do Ruska. Ujistili se, že mají stejné životní názory a také názory na divadlo a umění vůbec. Po „Listopadu“ začal Jurij jezdit do Česka každý měsíc a bylo jasné, že vztah s Janou už nelze utajit. Mnoho Janiných přátel patřilo mezi odpůrce komunismu a Jurij jako občan Sovětského svazu vůbec neměl lehkou pozici. Janin otec kdysi vystoupil proti sovětské okupaci 68 a z vysokoškoláka se rázem stal dělník v dole. A Jana si „přivezla domů Rusáka…“.

Aidě Abdul Khaleg – Burchardt dali rodiče do vínku dva absolutně odlišné světy. Dokáže žít na louce stejně jako na poušti. A obojí dokonce miluje. Tato exotická žena, věčně usměvavá a plná optimismu, svůj život dělí mezi Benátky (ty u Ždírce nad Doubravou) a poněkud vzdálenější Al Ajnu ve Spojených arabských emirátech. V jejích žilách koluje krev na první pohled zcela odlišných národů. Češky a Palestince. A její životní příběh by leckterý dramaturg, dostat ho coby scénář k filmu, považoval za přemrštěný a nepravdivý. A přes to…