Dokumentární série, jejímž společným jmenovatelem je migrace ve všech jejích podobách (2013)

Obsah dílu

Přehrát vše

Sofia

Sofia Prusali se narodila v rodině Řeků, kteří se k nám dostali jako emigranti během tamní občanské války. Rodina sice vychovávala své děti v Česku, ale měla jasný cíl – jednou, až to poměry dovolí, se vrátit. Tak se stalo, když Sofii bylo 10 let: s maminkou, prarodiči a sestrami odešla zpět domů, zatímco otec se rozhodl ještě nějakou dobu zůstat u nás. Nakonec ale přišel zvrat: protože v Řecku se rodině bez práce žilo těžko, po třech letech otec pro manželku a tři dcery přijel a odvezl do Česka natrvalo.

U nás Sofie vystudovala výtvarnou fakultu, obor malba. Malování ale není hlavním zdrojem její obživy, spíš maluje pro radost a pro přátele, na zakázku výjimečně. Momentálně například dokončuje ilustrace ke knize českých pohádek, které vyjdou v řečtině.

Od svého otce Sofia si na zámečku v Porubě pronajala tavernu, kterou úspěšně provozuje už čtvrtým rokem. Nebere ji jen jako zdroj obživy, ale i jako prostor, kde se scházejí zajímaví lidé a přátelé, konají se koncerty a další menší kulturní akce. Dlouhou dobu učila řečtinu pro asociaci řeckých obcí, dnes už učí jen pár žáků soukromě. Zároveň ale Řeky, kteří se dostali k nám, vyučuje češtinu, občas něco překládá nebo tlumočí.

Ještě před časem by ji ani nenapadlo, že by se mohla věnovat hudbě. Asi před pěti lety ji ale oslovil muzikant s krétským původem Nikos Kuluris (mimo jiné hraje v kapele Kryštof) s tím, že založil novou kapelu NISOS, se kterou chce hrát hudbu ovlivněnou kulturou Malé Asie, Řecka a Turecka. Od Sofie chtěl otextovat několik svých skladeb v řečtině, na což mu kývla. A pak je s kapelou i nazpívala, čímž začala jejich dodnes trvající spolupráce. NISOS je skupinou tří Řeků a tří Čechů, která hraje autorskou hudbu a čerpá při tom hlavně z „jižních“ kořenů. Skladby ale společně aranžují všichni, a tak se v nich mísí vlivy několika kultur. Nisos znamená řecky ostrov, což funguje zároveň i jako symbol: hudebníci vytvářejí uprostřed české společností izolovaný ostrůvek kultury Řecka i spřízněných stylů z Bulharska či Turecka.

Ali z Jávy

„Když jsem se od dcery dozvěděla, že se ze své roční stáže na univerzitě v Indonésii vrací se svým nastávajícím, cítila jsem se stejně jako matka ve filmu Hádej, kdo k nám přijde na večeři. A tím to nekončilo. Po několika dnech odjela sama na půl roku na Aljašku a Aliho Sunartu, který téměř nerozuměl česky, nám tu nechala,“ vypráví o svém dramatickém setkání s nastávajícím zetěm Vlasta Rypáčková.

Její dcera Květa vystudovala indonesistiku a etnologii a procestovala značnou část světa. Teď ale se svým manželem tvoří harmonický, byť trochu netradiční rodičovský pár dvou dětí (5 a 2 roky). Aliho, kterého obě charakterizují jako člověka s přátelskou a otevřenou povahou, ale české reálie trochu pozměnily. Nejenže se naučil poměrně dobře náš jazyk, ale jako malíř a sochař se – byť s obtížemi, ale přesto – zapojil do umělecké komunity. Navíc musel trochu korigovat i svou důvěřivost.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2013
 ST HD
ŽánrDokument