9. dubna 2013

Papis Nyass, mladý muž z Gambie, sice v Praze nevystudoval počítače, jak původně zamýšlel, zato se stal uznávaným bubeníkem. Žije v Čechách 15 let a povedlo se mu to, co mnoha cizincům z Asie ani Evropy: opravdu se integrovat do společnosti. Hodně mu v tom pomohla jeho žena Antonie, zpěvačka seskupení Yellow sisters. Potkali se na koncertě, zjistili, že v nich zní stejná hudba, a byla z toho láska jako trám. Papis začal vychovávat jejího syna, který už dnes vystupuje s ním, a časem do rodiny přibyly i další dvě čokoládové děti. Z domku v zahradnické čtvrti na okraji Prahy vybudovali rodinný domeček. Znamenalo to ale, jak Papis říká, začít žít úplně nový život. Vše včetně rodinných vztahů bylo úplně jiné.

Kumar Wishvanathan se do České republiky přistěhoval v roce 1998. Na otázku, co ho k tomu vedlo, většinou odpoví: „Měl jsem pocit, že musím udělat něco pro lidi, kteří to potřebují.“ Když se v Čechách trochu zabydlel, zjistil, že situace v problematice národnostních a etnických menšin zde opravdu skýtá prostor pro seberealizaci. Od té doby Kumar profesně i veřejně ovlivňuje dění v otázce sociálně slabších skupin, a to nejen na Ostravsku, kde bydlí, ale i v celorepublikovém měřítku. Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří „Vesnička soužití“, kladoucí si za cíl smazat nebo alespoň zmenšit propast mezi lidmi romské menšiny a bílé většiny. Základní idea Kumarovy práce spočívá v přesvědčení, že i romská populace může vést život slučitelný s většinovou společností a bez nutnosti zapření kořenů vlastní kultury. V průběhu let se Kumar Wishvanathan zasadil i v mnohých kontroverzních otázkách týkajících se romské populace, jako třeba kauze vystěhování Romů z obytného domu v Ostravě-Přívoze. Za svou nekonečnou víru v možný společný život obou národnostních skupin v České republice si dokonce vysloužil psychologické označení člověka se známkami pozitivní deviace.