5. března 2013

Vladislav Georgiev, herec, muzikant, autor scénické hudby i mnoha písniček.Svůj hudební talent asi zdědil po otci, který pochází z Bulharska a často si prozpěvoval, když ve své rodné vesnici pásl ovce. Když pak narukoval na vojnu, dostal se do pěveckého souboru Bulharských lidových písní, s kterým párkrát vycestoval i za hranice. Zjistil, že mimo Bulharsko se naskýtají lepší pracovní příležitosti, takže se cca v roce 1958 vydal do Československa za prací. Zakotvil ve Vítkově, kde pracoval na stavbě přehrady jako železobetonář a tam se taky seznámil s Vláďovou maminkou. Vzali se a brzo se narodil Vláďův bratr a posléze i Vláďa. Vzápětí se odstěhovali do Ostravy, kde žijí dodnes.Vláďa dodnes vzpomíná, jak jej tatínek často brával do ostravského „Bulharského klubu“, kde už jako sedmiletý hrával na bubínky s kapelou Bulharů. Dodnes zná bulharské písničky, které se tam tehdy zpívaly. Každoročně taky jezdili do Bulharska, kde zůstala tatínkova rozvětvená rodina. Tatínek chtěl, aby Vláďa uměl na něco hrát, tak jej přihlásil do houslí. To ale Vláďu nebavilo, často chodil za školu a mírně řečeno, byl problematický žák. Až se jako sedmnáctiletý seznámil s dnes úspěšným výtvarníkem Petrem Pastrňákem a zjistil, že na housle se dají hrát i jiné věci, než etudy a klasika. Založili kapelu Flašinet a s ní jsou spojeny počátky Vláďova umění improvizace.Absolvoval SOU, obor soustružník, ale pak už u soustruhu nikdy nestál. Pracoval v Autopalu, na geodézii, až zakotvil nejdříve v ostravském Divadle Antonína Dvořáka a později v Divadle loutek jako kulisák. Tam si jej nejdřív všiml režisér Petr Nosálek a začal využívat jeho hudební nadání při scénické hudbě a později jej občas nasadil do malé role na záskok.