27. října 2012

Kontakty českých zemí s Itálií mají více než tisíciletou tradici. Do Itálie už na konci 1. tisíciletí zamířil sv. Vojtěch, císař Karel IV. se přátelil s básníkem Petrarcou a v Itálii se proslavil i hudební skladatel Josef Mysliveček. Dnes je navíc Itálie jednou z nejoblíbenějších destinací českých turistů. Trvale tu však podle odhadů žijí asi čtyři tisíce Čechů. Většinou jsou to Češky, které se provdaly za Italy.
Podobnou zkušenost má i Andrea Niemerfrohová. Bydlí kousek od Říma, ve Frascati. To jsou takzvané Římské zámky, kam jezdívali dříve staří Římané na víkendy. Je to příjemná lokalita starobylého charakteru. Má dva dospívající syny, kteří mluví výborně česky. A jak to dokázala? „Úplně spontánně a přirozeně, protože jsem jim chtěla předat svoji kulturu a řeč, chtěla jsem, aby synové udržovali kontakt s mým domovem, a ve skrytu duše si samozřejmě přeji, aby se jednou i přestěhovali zpět do Prahy nebo do České republiky. Ale i z toho důvodu, aby se dorozuměli s babičkou a s dědečkem a aby byli dvojjazyční od narození, protože to je velký vklad do života. Mají tak dvě možnosti.“ Starší z obou synů už toto zkušenosti za sebou má. Co by profesionální fotbalista- student hájil barvy pražského fotbalového týmů. Teď studuje v Americe, a tak se v této multikulturní společnosti setkává s tím, jak důležité či nedůležité jsou kořeny. Sám o sobě říká, že je tak napůl Čech a napůl Ital. Nejtěžší to má při sportovních klání, fandí totiž oběma týmům.