8. dubna 2011

Před nedávnem se rozletěla zpráva o úmrtí jedné z legend rozhlasové žurnalistiky, Jiřího Slavíčka. Posluchači Svobodné Evropy jej znávali pod pseudonymem Adolf Bašta, který prý vznikl tak, že na otázku, jak si bude říkat, odpověděl: "Třeba Adolf, to by byla bašta." Jiří Slavíček, redaktor Československého rozhlasu, emigroval do Francie po srpnové okupaci v roce 1968. Stal se redaktorem Radia Svobodná Evropa a jeho zprávy a komentáře jsme mohli slýchat v období totality pod pseudonymem Adolf Bašta. V Paříži spolupracoval s Pavlem Tigridem a podílel se na vydávání československé exilové literatury. Později začal pracovat jako redaktor v Radiu France a po Listopadu 1989 se stal pařížským zpravodajem Československého, později Českého rozhlasu a ČRo 6 - Svobodná Evropa. Když vznikl v České televizi Ostrava cyklus Postřehy odjinud, bylo s ním natočeno 20 dílů cyklu pod názvem Francouzské postřehy Adolfa Bašty.

V šedesátých letech 19. století do carského Ruska z českých zemí zamířila velká vystěhovalecká vlna. Ukrajina lákala Čechy a Moravany jednak příslibem levné půdy a jednak se stala alternativou poté, co Spojené státy svou imigrační politiku začaly utlumovat. Na Ukrajině postupně vzniklo třináct ryze českých a několik smíšených vesnic. Dnes ve zbylých českých vesnicích žije na tři tisíce obyvatel českého původu, kteří si ve svém životě dodnes udrželi tradice i znalost jazyka svých předků. Mají folklorní soubor dětí a dospělých, funguje tam česká škola, udržují přátelské vztahy s českými legionáři. Minulý rok 9. května odhalovali pomník Volyňským Čechům, kteří zahynuli během první a druhé světové války. Starají se i o pomník v Malině - to byla vesnička, kterou vypálili Němci 13. května 1943. S výčtem jejich aktivit by se dalo pokračovat.