12. dubna

V samém srdci Prahy najdete areál, kolem kterého denně prochází spousta lidí, aniž by tušili, že za jeho zdmi se psaly dějiny. Řeč je o klášteru minoritů, který vznikl už ve 13.století a patřil k významným duchovním i společenským centrům města. Založen byl Václavem I. po roce 1232 a výstavba probíhala v několika etapách v gotickém slohu až do 70. let 14. století. Dochovaly se zde klenby, arkády, rajský dvůr i sály, které byly svědky slavnostních okamžiků.. Dlouho skrytý komplex se navíc minulý rok otevřel veřejnosti.

Než bylo před 50 lety údolí mezi obcemi Vladislav a Lhánice na Třebíčsku zaplaveno přehradními vodami, protékala jím řeka Jihlava mezi strmými skalními stěnami hluboko zaříznutého kaňonu. Šlo o jedno z nejromantičtějších míst jižní Moravy. Krajina připomínala tu z dobrodružných románů, byla to pravá divočina bez vesnic, kam se dalo dostat jen pěšky nebo po vodě. Tuto dobu připomínají už jen staré fotografie. Vodní dílo zcela změnilo charakter krajiny, spolu s ním ale vznikly i nové možnosti pro turisty.

Historie Krupky sahá hluboko do středověku. Už od 14. století se v ní těžil cín a město patřilo k významným místům Krušnohoří, která jsou od roku 2019 zapsána na seznamu památek UNESCO. Jeho rozvoj ale přinášel i problémy, třeba požáry. V době, kdy byla většina domů dřevěná a topilo se otevřeným ohněm, šlo o jednu z největších hrozeb. Plameny poškodily město hned několikrát. Vývoj boje člověka s ohněm mapuje místní Hasičské muzeum, které bylo založeno roku 1973.

Podél toku Berounky vyrostlo množství nejrůznějších hradů, hradišť nebo tvrzí. Patří mezi ně i Libštejn, který se vypínal na vrchu nad pravým břehem řeky, nedaleko Radnic na Rokycansku. Jeho historie sahá až do druhé poloviny čtrnáctého století. I dnes zříceninu obklopuje tradiční krajina, kterou nepoznamenaly žádné zásadní novodobé úpravy. Ideální je vypravit se k ní na začátku jara, kdy si můžete všimnout i různých prohlubní či pahorků, které jsou připomínkou časů dávno minulých. Během pár týdnů ovšem zase zarostou vegetací.

Řezbář a loutkář Jiří Polášek z Vyšních Lhot prožil své dětství na úpatí Slezských Beskyd. Už jako malý chlapec přičichl k práci se dřevem a řezbařina se stala jeho celoživotní zálibou, která před pár lety vyústila ve vybudování vlastní autorské dílny. Zakládá si na poctivé ruční práci a schopnosti připravit si sám kvalitní přírodní materiál. Věnuje se převážně výrobě loutek, z nichž každá je originál. Ve volné tvorbě pak čerpá Inspiraci z tradiční beskydské lidové tvořivosti.