2. června

Jedním z nejtajemnějších českých hradů je Houska na Kokořínsku. Nikdo zatím nevypátral, kdy a kdo ji postavil ani jaký byl její účel. Nevedla tudy totiž žádná zemská stezka, byla tam jen pustá krajina bez zdroje vody. Dlouho lidé dokonce věřili, že je pod hradem brána do pekla. Během staletí se na něm vystřídala řada dalších šlechtických rodů. Posledním předválečným majitelem byl prezident Škodových závodů Josef Šimonek, jehož potomkům byla památka v restitucí v 90. letech vrácena.

Rozmach rybníkářství má většina z nás spojený především s jižními Čechami a Rožmberky. Ale ještě o něco dřív se začalo rozvíjet na východě země. První rybníky tam byly vybudovány už v 11. století, ale nejvíc jich vzniklo v 15. a 16. věku za vlády Pernštejnů. Chov ryb tvořil víc než 70 procent jejich příjmů a na panství bylo až 250 těchto vodních ploch. Některé z nich se dochovaly dodnes. Kolem těch u obce Neratov vede naučná stezka, po níž se projdeme.

K chloubám Světců, které jsou dnes částí Tachova, patří velmi unikátní stavba. Vypadá jako šlechtické sídlo, ale jde o jízdárnu, kterou v novorománském stylu vybudoval generál Alfréd I. Windischgrätz v letech 1858–1861. Jeho rodu sloužila až do druhé světové války, po ní připadla státu, který ji využíval jako sklad obilí a hnojiv. Nakonec osiřela a chátrala. Po 23 let trvající rekonstrukci se znovu zaskvěla v plné kráse a před několika týdny byla otevřena pro veřejnost.

Rýhami tenkými jako vlas dokáží sklo zdobit rytci a rytečky. Jejich profese má dlouhou historii, podle archeologických nálezů dokázali už Keltové řezat do korálků ostrým pazourkem. Dnes mají samozřejmě mistři oboru mnohem lepší vybavení. Například Pavlína Čambalová z Železného Brodu používá hned několik strojů a desítky měděných rycích kotoučků. S jejich pomocí dokáže vykouzlit neuvěřitelné dekory a těší se uznání u nás i ve světě.

Necelých deset kilometrů od Horšovského Týna leží Semněvice. Pokud byste se na ně podívali z ptačí perspektivy, všimnete si, že si dodnes zachovaly středověké uspořádání do takzvané okrouhlice. Což znamená, že jednotlivé selské usedlosti jsou rozmístěny okolo centrálního prostranství. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z šedesátých let 13. století, o něco málo mladší je zdejší svatostánek. Kostel svatého Jiří je v historických záznamech uváděn v roce 1356. Prohlédneme si ho.

V Brně byl nedávno po několikaleté rekonstrukci turistům zpřístupněn další z místních architektonických skvostů. Arnoldovu vilu si vybudoval v roce 1862 v nově vznikající prestižní čtvrti nad Lužáneckým parkem významný architekt Josef Arnold. Její podobu ale výrazně ovlivnili poslední majitelé, manželé Hože, kteří přistavěli věž a interiér doplnili o prvky art deco. Zajímavou historii památky přibližuje i nová expozice, která v ní vznikla.