11. února

Jedním z našich nejslavnějších architektů byl bezpochyby Jan Blažej Santini-Aichl. Dokázal spojit zdánlivě nespojitelné, strohý stavební sloh středověku a rozevláté umění 18. století. V pouhých 29 letech přišel do Žďáru nad Sázavou a díky přátelství s opatem tamějšího kláštera proměnil během město a jeho okolí v nejvýznamnější středisko barokní gotiky v Evropě. Nejznámějším jeho tamním dílem je kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, my si ale prohlédneme zámek, na jehož podobě se také podílel.

V roce 1942 se v Domažlicích Němci pustili do těžby slídy, protože tento lesklý minerál potřebovali pro svůj zbrojní průmysl. Je totiž velmi odolný, pružný a zároveň má výborné elektroizolační vlastnosti. Používal se třeba místo sklíček přístrojů bojových letadel nebo vysílaček. Jeden z dolů byl v lokalitě Na Kole. Provoz v něm skončil krátce po válce, od podzimu 2022 je pak Jako jediný svého druhu u nás přístupný veřejnosti.

I když si s námi zima letos trochu pohrává a mrazy střídají teploty vysoko nad nulou, proměnila se část Riegrových sadů v centru Prahy v království ledových soch. Umělečtí řezbáři z celé Evropy dostali ke zpracování neuvěřitelných 180 tun materiálu a vytvořili z něj přes 70 postav ze známých českých i světových pohádek a filmů. Jde tak o svého druhu největší expozici v Česku.

Orlické hory se staly oblíbeným cílem milovníků zimních sportů už na přelomu 19. a 20. století. V roce 1897 se v Sedloňově dokonce konal jeden z prvních závodů v lyžování v celé monarchií. Zorganizoval ho pro své zaměstnance správce opočenského panství a knížecí nadlesní Max Rotter von Uiblagger. Dnes na zdejších svazích najdete stovky sjezdovek a oblast je taky prošpikovaná bílou stopou. My společně vyrazíme z jednoho z nejoblíbenějších středisek Deštného po hřebenech hor směrem na jeden z nejvyšších vrcholů Vrchmezí.

Ohlávky, uzdy, postroje, sedla nebo chomouty, to všechno patří k běžnému výrobnímu sortimentu sedlářů. Počátky tohohle řemesla, sahají až do doby před třemi tisíci lety, kdy se člověk naučil vydělávat kůži. Jenže když jsme přesedlali z koňského hřbetu do pohodlnějších aut, měla tahle profese namále. Naštěstí ale díky milovníkům krásných zvířat s hřívou úplně v propadlišti dějin nezmizela. Věnuje se jí například Daniela Netíková z Horní Rozsíčky nedaleko Bystřice nad Pernštejnem, do jejíž dílny se teď vypravíme.

Obec Hvožďany vyrostla na křižovatce starých formanských cest. Jedna vedla ze Lnářů do Rožmitálu pod Třemšínem a druhá z Nepomuku do středního Povltaví. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352. Už ve středověku tu stávala tvrz, která zanikla na počátku 16. století a později ji nahradila rozlehlejší a modernější. V jejím areálu se mimo jiné dochoval špejchar, který dostal nedávno nový kabát a poskytl prostor hned třem zajímavým expozicím.