4. červen

Duchovně-kulturním centrem Olomouce bývalo Svatováclavské návrší. V jedenáctém století na něm vyrostl hradní areál a později i palác a kapitulní děkanství. V tomto komplexu v roce 2006 vzniklo Arcidiecézní muzeum, které získalo před osmi lety jako první česká památka prestižní označení Evropské dědictví. V minulých dvou letech prošlo rekonstrukcí a dočkalo se rozšíření. Letos tak mohou návštěvníci obdivovat některé prostory, které dosud nebyly nikdy přístupné.

Jednou z nejznámějších stolových hor u nás je mohutný Vladař na pravém břehu říčky Střely pouhých pár kilometrů od Žlutic. Tyčí se sice jen do výšky necelých sedmi set metrů nad mořem, vystupuje ale 200 metrů nad okolní krajinou a v podhůří Doupovských hor tedy působí impozantním dojmem. V roce 1969 byl vyhlášen přírodní rezervací, která dnes zaujímá plochu téměř 230 hektarů. Na jaře hraje všemi barvami a rozkvétají na něm i vzácné orchideje.

Chloubou malého městečka Budyně nad Ohří na severozápadě země je bývalé šlechtické sídlo, které dokonce svého času patřilo k nejkrásnějším v Čechách. Do současnosti se z něj dochovala jen část, ale i z ní je zřejmé, že bývalo velmi rozsáhlé. Kromě panstva v něm svého času pobývali také achymisté. Podle legendy se jím podařilo vyrobit zlato, které je ukryto kdesi pod areálem.

Technikou kroužkování se po staletí vyráběly především drátěné košile, které byly součástí zbroje středověkých bojovníků. Tehdy se cenila především pevnost spojených kovových kroužků, která přispívala k větší bezpečnosti rytířů a vojáků. Prastarý pracovní postup ani dnes v zapomnění neupadl. Andrea Novák Vachová z Nových Hradů ho například už 13 let využívá při tvorbě originálních šperků a módních doplňků. Předvede nám, co všechno umí z na první pohled obyčejného materiálu vykouzlit.

Jak už nejspíš víte, Toulavé kameře je letos kulatých dvacet let. A stejné výročí slaví i šumavská Přírodní rezervace Úhlavský luh. Rozkládá se na břehu řeky Úhlavy. Zaujímá plochu víc než 50 hektarů a vede jí zhruba 4 km dlouhá naučná stezka, která začíná i končí pod kostelem v Hamrech. Tuto vísku písemné prameny zmiňovaly už v roce 1429. Původně ji tvořilo několik dvorců, které vyrostly při obchodní cestě a jméno jí daly hamry, v nichž se zpracovávala ruda z okolních dolů. Zjistíme, co se v ní z těchto časů dochovalo dodnes.