19. únor

Když se řekne Velké Dářko, mnohým z nás se vybaví známé letovisko nedaleko Žďáru nad Sázavou. Je vyhlášené čistou vodou a ideálními podmínkami pro vodní sporty. Když ale Žďárské vrchy pokryje sníh, promění se celá krajina v ráj milovníků běžeckého lyžování. O úpravu tras se stará Skiregion Velké Dářko, který je součástí Bílé magistrály Vysočiny. Ta se táhne od Bystřice nad Pernštejnem ke Žďáru nad Sázavou a od Hlinska až do Nového Města na Moravě. Zdejší trasy zatím neobjevily davy běžkařů, a tak si můžete užít klidný výlet.

Jen kousek od zoo v Protivíně, kde jsme kdysi společně byli, stojí honosná secesní vila. Zhruba před 5 lety ji koupili dva kamarádi, Václav Kubelka a Ondřej Celerin, kteří měli společnou vášeň, a to hodiny a hodinky všeho druhu. A tak v domě v roce 2019 otevřeli muzeum, které nazvali Království času. Jednotlivé místnosti se postupně začaly plnit exponáty, dnes v nich najdete 1200 sbírkových předmětů. Tím nejstarším je věžní hodinový stroj, jehož historie je zahalena tajemstvím. Ale to se možná brzy změní.

Jedinou kompletně dochovanou železniční parní vodárnu u nás s funkčním parním strojem najdete v Ústí nad Labem na nádraží Střekov, na dohled od ruiny stejnojmenného středověkého hradu. Právě před dvaceti lety tento unikát z roku 1873 zachránil před hrozící zkázou spolek Zubrnická museální železnice. Po osmi letech ho mohl předvést veřejnosti a rok na to ocenil stát mimořádnou hodnotu objektu udělením statutu technické památky. Ale jak uvidíte, tím snažení místních nadšenců rozhodně neskončilo.

Sochařka a šperkařka Dana Rygarová pochází ze Slovácka, ale osud ji zavál přes do obce Ludvíkov v Jeseníkách, kam se před pár lety odstěhovala se svým manželem Jiřím. A tam tvoří ze dřeva a kamene. Pod jejíma rukama vznikají různé plastiky i drsné jesenické šperky, jak své kousky sama nazvala. Na jejich tvorbu používá kameny z okolní krajiny, které byly po staletí tvarovány erozemi a vodou. Daniny výrobky se pyšní označením „Jeseníky – originální produkt“ a my nahlédneme do její dílny.

Olomouc je odedávna městem vojáků a studentů. Univerzitní i vojenské dějiny v sobě unikátním způsobem spojuje budova bývalého jezuitského konviktu. Svůj dnešní charakteristický půdorys ve tvaru písmene E barokní stavba získala v 70. letech 17. století. Její bohatě zdobené interiéry se do velké míry dochovaly do dnešních dnů. V současnosti je konvikt kulturní památkou a také Uměleckým centrem Univerzity Palackého. Jeho nejkrásnější prostory si společně prohlédneme.