24. dubna 2022

Adolf Loos patřil k zakladatelům moderní architektury. Typickým znakem jeho projektů je odmítání ozdobných prvků a princip takzvaného raumplanu, tedy prostorového konceptu, kdy místnosti pronikají jedna do druhé, navíc i v různých úrovních. Tento brněnský rodák zanechal své stopy i v západočeské metropoli. Vytvořil tam interiéry nejméně 13 bytů bohatých židovských rodin. Po roce 2000 přišlo město s nápadem zpřístupnit ty nejvíc dochované veřejnosti. Čtyři z nich si nyní prohlédneme i my.

V Hromnici na západě Čech se už v 16. století těžila břidlice, používaná k výrobě kamence. Uplatnění našel především v textilních provozech, kde sloužil jako bělidlo. O 300 let později pak někdo přišel na to, jak z místní horniny získávat kyselinu sírovou. Díky tomu se obec stala bez přehánění kolébkou chemického průmyslu u nás. V lokalitě, kde se dlouho těžilo, vzniklo později jezírko, které je opravdovým unikátem a dnes i přírodní památkou. Říká se mu taky červené a my se za chvíli dozvíme proč.

Říkalo se jim rozzuřený vysavač nebo taky bakeliťák. Řeč je o legendárních trabantech, kterých se v bývalé Německé demokratické republice mezi lety 1957 až 1991 vyrobily víc než tři miliony. Karosérii měly z duroplastu, jejich motor vydával nezaměnitelný zvuk a řadicí páka byla u volantu. Na silnicích jich už moc nepotkáte, ale připomenout si je můžete třeba v Praze, v muzeu věnovaném právě jim. Vybudoval ho Martin Hucl, který na tyto vozy nedá dopustit a má jich desítky. Ty nejzajímavější vám osobně předvede.

Počátky východočeského Broumova jsou spojeny s břevnovskými benediktiny. Ti v roce 1213 tehdy neobydlené území dostali od krále Přemysla Otakara I. V darovací listině je místní krajina nazývána „děsnou v šeré pustině“. Řádoví bratři tam ale začali hospodařit a provozovat různá řemesla. V oblasti taky šířili vzdělanost a kulturu. V klášteře, který vybudovali, žili jejich následovníci až do konce druhé světové války. Pak byli vyhnáni a vrátit se mohli až v 90. letech po změně režimu, kdy se pustili do opravy areálu. O tom, jak se jim daří ho zvelebovat, se přesvědčíme v naší reportáži.

Železné hory nepatří k našim nejmohutnějším pohořím. Jejich průměrná nadmořská výška je pouhých 500 metrů. Vynikají ale geologickou skladbou, která je považována za evropský unikát. A taky rozmanitou přírodou. Ve středověku ovšem bývaly hlavně cílem hledačů železné rudy, po které dokonce dostaly jméno. Tito dobrodruzi putovali i divokým údolím spojujícím město Třemošnice s vesničkou Kraskov. My se vydáme po jejich stopách.

Lednicko-valtický areál je podle odborníků nejrozsáhlejší komponovanou krajinou v Evropě a možná i na světě. Díky tomu si taky jako celek vysloužil zápis na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vévodí mu dvě šlechtická sídla, která na ploše čítající 300 kilometrů čtverečních doplňují skoro dvě desítky menších staveb, takzvaných saletů. Jednou z nich je i empírový zámeček Belveder na okraji Valtic, který vyrostl v letech 1804 až 1806. Nedávno byl po dlouhé době zpřístupněn veřejnosti.