7. listopadu 2021

Karlova Studánka je malebné lázeňská obec v srdci Jeseníků. Proslavily ji léčivé uhličité prameny, čistý vzduch i tajemná historii spojená s německými rytíři. V roce 1780 ji založil sám velmistr řádu a nejmladší syn Marie Terezie Maxmilián II. František. Ale tehdy se jmenovala Hinnewieder. Tento kuriózní název volně přeložený do češtiny jako tam a zase zpátky nevznikl náhodou. V místě nebylo žádné ubytování a lázeňští hosté museli za procedurami docházet z okolních obcí. Dnešní název dostala Karlova Studánka v roce 1803 podle dalšího Habsburka arcivévody Karla, vyhlášeného válečníka a vnuka Marie Terezie.

Zámek Korozluky vybudoval v roce 1775 na místě bývalé tvrze hejtman litoměřického kraje František Václav Rajský z Dubnice jako kopii novorenesanční italské vily. Jeho poslední soukromí předváleční majitelé, rodina Richterova, museli svůj domov opustit v rámci odsunu německého obyvatelstva v roce 1945. Následně památka sloužila jako ubytovna osídlovacího úřadu, dívčí internát, zemědělské učiliště či sklad civilní obrany. Od roku 1970 byla opuštěná a zchátrala tak, že na ni v roce 1988 úřady vydaly demoliční výměr. Současné vlastníky, rodinu Peroutových, přivedla touha vzkřísit kdysi honosné sídlo málem k bankrotu. Jestli za to výsledek jejich snažení stál, uvidíte sami. Projdeme se prostorami, kterým vracejí zašlý lesk.

Otrokovice, ležící na rozhraní Hané, Slovácka a Valašska, patří k nejstarším obcím na Moravě. Byť mají dlouhou historii, jsou dnes i moderním průmyslovým městem se skvosty funkcionalistické architektury. Návštěvníka na první pohled uchvátí množství volného prostoru a zeleně. Centrální část, tvořená velkými budovami s betonovým skeletem, vyzdívaným režným zdivem, je obklopena klasickými baťovskými domky známými ze Zlína. Na jméno majitelů obuvnického impéria tu narazíte na každém kroku, protože to byli právě Tomáš a Jan Antonín Baťové, kteří mají zásluhy na vybudování moderní části Otrokovic v lokalitě zvané Bahňák.

Jablonecko a Železnobrodsko jsou kraje sklu zaslíbené. První hutě tu vznikly už v 16. století. Smíšené lesy Jizerských hor nabízely dostatek kvalitního tvrdého dřeva nutného pro výrobu dřevěného uhlí, jímž se pak v pecích topilo, i potřebné množství vody. V roce 1615 podle historických pramenů v kraji fungovalo už zhruba 65 skláren. Právě z této oblasti pochází Jiřina Štrynclová, která se celý život věnuje výrobě skleněných figurek technikou vinutí u kahanu. Za svou práci byla v roce 2020 oceněna titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje. I proto jsme se rozhodli ji navštívit. Zajeli jsme tedy do Pěnčína, kde má malou dílničku.

Chudenické panství patřilo trvale od roku 1192 významnému šlechtickému rodu Černínů, což je v Česku raritou. V Chudenicích si panstvo postavilo hned dva zámečky a své okolí nepřetržitě zušlechťovalo, což je v tamní krajině stále ještě leckde dobře patrné. Třeba hned kousek nad obcí na zalesněném kopci Žďár. Dodnes ho křižuje pět kilometrů upravených cest, které vedou i do jedné z nejstarších a nejzajímavějších dendrologických zahrad v Čechách, zařazené mezi naše národní přírodní památky. Právě v ní naše společné putování odstartujeme. Téhle zelené oáze se sice říká Americká zahrada, ale zdaleka v ní nerostou jen druhy pocházející z krajů za velkou louží.

Zvony mají dlouhou historii a jsou nepostradatelnou součástí lidských životů. Mniši je odlévali především pro křesťanské kláštery, pak si je začala pořizovat města. U nás je v časech Marie Terezie musely pořídit i v obcích. Ohlašovaly čas, mimořádné události, návštěvy i svátky, denně zvaly k modlitbám. Posly dobrých i smutných zpráv jsou dodnes. Ze zámecké věže v Českém Krumlově se v současnosti do kraje rozléhá jeden z nejnovějších výtvorů Michala Votruby. Vydáme se k němu a zároveň se porozhlédneme i po dalších památkách jihočeského města, které se zvony pyšní nebo kdysi pyšnily.