12. září 2021

Zatím poměrně utajenou a v posledních letech se pomalu probouzející perlou jižního Plzeňska je chotěšovský klášter. Mezi lety 1202 až 1210 ho pro sestry premonstrátky nechal vybudovat blahoslavený Hroznata, který už předtím založil mužský klášter v Teplé. Do čela toho chotěšovského jmenoval svou sestru Vojslavu. Byla vdovou, nemohla tedy vstoupit do řádu ani se stát matkou představenou, a tak působila jako správkyně. Během dalších staletí čekaly konvent časy dobré i zlé. Jeho novodobá historie je spojená s nevelkou obcí, ve které stojí a kde žije sotva dva a půl tisíce obyvatel. Chotěšovští před jedenácti lety dosáhli vyhlášení kláštera za národní kulturní památku a pustili se do jeho oprav.

Hrad Starý Jičín je jednou z nepřehlédnutelných dominant krajiny na rozhraní Nízkého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd. Kdysi tudy vedla známá jantarová stezka spojující jih Evropy s pobřežím Baltského moře. Hrad na vrcholu stejnojmenného kopce převyšuje okolní terén o 200 metrů. Mohl proto dobře sloužit ke střežení cesty. Ostatně, právě proto byl už na počátku 13. století vybudován. I když se toho moc z jeho původní podoby nedochovalo, už déle než dvacet let probíhající rekonstrukce se snaží další zkáze romantické zříceniny zabránit. Nejprve byla opravena hranolová věž, která dnes návštěvníkům nabízí nejen krásný výhled do kraje, ale i stálou expozicí o historii památky.

Praha není bohatá jen na památky, ale i na přírodní plochy. My se jednou z nich projdeme ve čtvrti zvané Lysolaje, připojené k metropoli v roce 1968. Oblast obývali už lovci mamutů před 30 tisíci lety. Na úrodných stráních v okolí byly zase v 16. století vinice, které však později zanikly. A pozornost si dodnes zaslouží chráněné území, kterému se podle jeho půdorysu říká Housle. Do poloviny minulého století v něm byl přírodní amfiteátr, dnes ho zdobí množství artefaktů připomínajících sochařská sympozia. Provede nás jím naučná stezka a zastavíme se například v místním sadu.

Tradice krajkářství na Vamberecku se píše už bezmála 400 let. Její počátky sahají do roku 1627, kdy panství získal císařský generál Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdalena, původem z Flander, zavedla mezi zdejším obyvatelstvem paličkování jako robotní povinnost. Tak se místní ženy naučily paličkovat krajky flanderského a bruselského typu, které pak zdokonalovaly, vymýšlely nové ornamenty a vzniklo velké množství takzvaných vláčkových krajek. Ty Vamberk tolik proslavily. Jak celá ta křehká krása vzniká, nám ukáže Jana Langová. Za svůj um dokonce získala v roce 2019 titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královehradeckého kraje.

Svitavy leží na moravské straně historické zemské hranice a také na rozhraní evropského rozvodí. Své jméno dostaly podle řeky Svitavy a ta zase podle praslovanského označení pro čistou a průzračnou vodu. V polovině 13. století povolal do kraje olomoucký biskup Bruno německé osadníky a německým zůstalo město po celou svou historii až do roku 1945. Česká menšina v něm totiž nedosahovala ani desetiny všech místních obyvatel. Zlatým věkem se pro město stalo 19. století, kdy zde fungovalo přes sto textilních továren a Svitavám se přezdívalo „Západomoravský Manchester“. Prohlédneme si nejzajímavější památky.