25. dubna 2021

Letohrad se až do roku 1950 jmenoval Kyšperk, což je počeštěná verze původního německého názvu. Leží v podhůří Orlických hor nad soutokem Tiché Orlice a Lukavického potoka a pyšní se hned několika historickými památkami. Tou nejvýznamnější je bezesporu zámek, který byl po 250 let sídlem kyšperské vrchnosti. Vybudovali ho v 80. letech 17. století páni z Vlčkovic. V druhé polovině věku dvacátého mu ovšem hrozila zkáza. Tehdy například v komnatách dozrávaly sýry. Dnes je areál v majetku města a po nákladné rekonstrukci se do jeho místností postupně vrací původní zařízení. Obnovou prošel i přilehlý park, ve kterém na jaře rozkvétá spousta vzácných rostlin.

Kladensko je známé především svou hornicko-hutnickou minulostí, a tak tenhle kout naší země nepatří k turisticky nejvyhledávanějším. Přesto má okolí někdejšího města uhlí a oceli co nabídnout. Najdete v něm nejen památky ze slavných časů těžby, ale i místa spojená s dávnou historií, dokonce se samotnými prvopočátky státu. A to vše uprostřed krásné přírody s pozoruhodnou geologickou minulostí. My náš výlet odstartujeme ve Vinařicích, obci vzdálené asi 4 kilometry od Kladna. Jáma nejznámějšího ze zdejších dolů Mayrau se začala hloubit už v roce 1874, dnes je součástí Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Zajímavostí nás ale cestou čeká víc.

Půvabnou osadou Olešno na Kokořínsku, prvně zmiňovanou v 15. století, jsme se společně prošli nedávno. Prohlédli jsme si podstávkové chalupy, které jsou typickými prvky lidové architektury této oblasti. V jedné z nich žije Petr Císařovský, sochař a kovář. Jeho roubenka je pravděpodobně nejstarším stavením v osadě, vyrostla zřejmě už v 17. věku. Petrův otec do ní přišel před zhruba 70 roky. Vystřídal socialistické družstevníky, kteří měli v sednici ustájená telata. Dnes patří chalupa umělecké tvorbě. Petr sem utekl z Prahy za klidem i inspirací. Nahlédneme do jeho království, budeme ho sledovat při práci a zjistíme také, kde všude jsou k vidění jeho díla.

Havlovice jsou jednou z pomyslných bran do přírodní rezervace Babiččino údolí. Lokalitu v údolí řeky Úpy si našli lidé oblíbili už v pravěku, ale systematicky byla osídlena až v polovině 13. století. Na kolonizaci se tehdy podílel český král Otakar II. a obec dostala jméno po svém lokátorovi Havlovi. Nad řekou Úpou bylo vybudováno několik tvrzí. Jednou z nich byl hrad Vízmburk. Na vysoké skále ho postavil Tas z rodu erbu třmene, který je zmiňován v Dalimilově kronice v souvislosti s rokem 1279.Po svém poboření byla stavba 500 let ukryta pod zemí a po odhalení byla nazvána východočeskými Pompejemi. Obec i hrad jsou oblíbeným cílem turistů a k návštěvě zlákaly i nás.

Prostor mezi dnešními ulicemi Cukrovarská a Presslova v Plzni je znám jako DEPO2015. Před šesti lety, kdy byla Plzeň evropským hlavním městem kultury, se stal dějištěm řady akcí. K dispozici jsou v něm sály pro interaktivní výstavy, konference i divadlo, kavárna, tržnice regionálních tvůrců i komunitní zahrada. Od loňského podzimu areálem vede i zajímavá stezka, která mapuje jeho historii. Ta se začala psát 21. listopadu roku 1869. Toho dne na levém břehu řeky Radbuzy otevřel podnikatel Hugo Jelínek cukrovar. Ten ale fungoval jen pět let, pak se výrobní prostory postupně staly infekční nemocnicí nebo opravnami a depem dopravních podniků. Připomeneme si, kdo všechno se podílel na podobě areálu.

Pod pražským Barrandovem se rozkládá přírodní rezervace Prokopské údolí. Je významná souvislým geologickým profilem, ale také coby paleontologické naleziště. Pravěké zkameněliny tu v polovině 19. století objevil francouzský inženýr Joachim Barrande. Původně měl ve středních Čechách posoudit vhodnost výstavby koněspřežné železnice, ale nakonec ve zdejší krajině našel předmět doživotního zájmu. Údolí je dlouhé asi 4 kilometry, rozdíl mezi jeho nejnižším a nejvyšším místem je zhruba 110 metrů. Podél potoka, který se jím vine, vedou značená naučná stezka a cyklostezka. Na procházku tímto malebným koutem metropole se vydáme i my.