25. října 2020

Jičín je jednou z bran do malebného Českého ráje. Až pohádková okolní krajina nabízí nepřeberné množství atraktivních turistických cílů. A řadu zajímavostí najdete i ve městě samotném. Vzniklo jako královské na přelomu 13. a 14. století a tím zůstalo až do roku 1337. Poté ho vlastnilo několik šlechtických rodů - Vartenberkové, Trčkové z Lípy a Smiřičtí. Největší rozkvět zažívalo paradoxně za třicetileté války, kdy byl majitelem panství Albrecht z Valdštejna, úspěšný vojevůdce, ale i politik a ekonom. Jeho časy dodnes připomíná několik památek. Například Valdštejnská lodžie nebo mincovna. Nejen je si prohlédneme.

Víte, kde pramení Opava? Odpověď není jednoduchá, protože tato moravská řeka vzniká spojením hned tří toků – Střední, Bílé a Černé Opavy. Všechny pramení v malebné přírodě v samém srdci Jeseníků. My se vydáme do míst, kde začíná cesta Střední Opavy a podél jejího toku dorazíme až do Karlovic. Právě tahle část povodí hrála důležitou roli v hornické minulosti kraje a vedly tudy i důležité obchodní stezky. Přesto si zdejší příroda zachovala na mnoha místech původní ráz. Čerstvý vzduch a síla zdejší vody mají navíc blahodárné účinky na lidské zdraví, třebaže karlovické klimatické lázně nedosáhly takového věhlasu jako ty v nedalekém Jeseníku či Karlové Studánce.

Brunclek nebo třeba kopyce. Nejspíš jen opravdoví znalci a místní tuší, že jde o názvy částí valašského kroje. Jeho výroba vyžaduje nejen trpělivost, ale především zručnost při práci s jehlou. Mezi ty, kteří v současné době tradiční lidové oděvy umí dělat, patří Michaela Bařinová z obce Vidče nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. Šije je i pro své kolegy z cimbálové muziky. S folklorem je navíc spojena i řada dalších aktivit, kterým se věnuje. Prozradí nám, co všechno zvládá, ale také třeba to, že na mužském kroji je paradoxně často víc práce než na tom ženském. I ten ale přináší řadu výzev. Obzvlášť když ho chce ozdobit zuberskou výšivkou.

Útvina vznikla v místech, kde se už ve 13. století vybíralo mýto na křižovatce obchodních stezek od Prahy, Chebu a Bečova nad Teplou. Osadníků v ní rychle přibývalo a tak se brzy stala poddanským městečkem. Její rozkvět však netrval dlouho. V roce 1469 ji vypálili přívrženci Jednoty zelenohorské, kteří tehdy stáli proti králi Jiřímu z Poděbrad. Místní si pak právě s požehnáním panovníka postavili nové příbytky na bezpečnějším místě, a to u hradeb nedalekého hradu Toužim. Ani Útvina však nezmizela z povrchu zemského nadobro. Hrstka patriotů na ni totiž nedokázala zapomenout. Do vypálených ruin se vrátili a obnovili. Ale už jen jako malou vísku. Dnes láká k její návštěvě třeba dřevěná vyhlídková věž, kterou v roce 2003 zbudoval pro radost sobě i všem turistům Václav Krysl. A pojmenoval ji Třasák.

Před 600 lety, v dubnu roku 1420 se narodil Jiří z Poděbrad, jediný náš král, který nepocházel z panovnického rodu. Jeho předky byli páni z Kunštátu. Byl také posledním Čechem na našem trůně. Jeho narození je dodnes opředeno tajemstvími. Není totiž tak docela jisté, jestli byl opravdu z Poděbrad a ani o jeho matce se v archivních pramenech nepíše. Zjistit mnohé zajímavosti o životě panovníka, který býval nazýván husitským králem, můžete na výstavě, kterou u příležitosti kulatého výročí připravili v Poděbradech. Tedy ve městě, které možná nebyly jeho rodištěm, ale určitě mu patřily a žil v nich.