14. června 2020

Městečko Hora svaté Kateřiny najdete v Krušných horách na samé hranici s Německem. Už ve 14. věku tu stávala hornická osada. Podle legendy v ní služka při sekání trávy našla kousek stříbra, a tím se začala psát slavná éra dobývání podzemního bohatství. Jiná historka vypráví, že jistý Hans Georg objevil na několika lokalitách naleziště rud a pojmenoval je po svých sestrách. V Sasku tak měly vzniknout Annaberg a Marienberg a u nás Katharinaberg. Ať to bylo jakkoliv, drahý kov tu horníci kutali několik století a dodnes se dochovala řada vzpomínek na onu slavnou éru. A my se k nim vydáme.

Farmapark v Soběhrdech přivítal první návštěvníky v roce 2015. Z malé rodinné farmy se tehdy proměnil na, s rozlohou 250 000 m2, největší areál svého druhu v Česku. Od té doby se rozšířil o dalších padesát tisíc metrů čtverečních, zabydlely se v něm nové druhy zvířat a přibyla také celá řada mláďat. Původní myšlenka ovšem zůstala zachována. A tak vás teď můžeme seznámit s tradičními domestikovanými zvířaty, která pro hospodářský užitek chovají lidi v různých koutech světa, ale v klasických zoologických zahradách na ně narazíte velmi zřídka. Těšit se můžete například na nadu, watasi, ale také třeba velbloudy a klokany.

Hodonínsko patří k vinařským oblastem jihu Moravy. Pěstování a zpracování révy má dlouhou tradici i v obci Prušánky. Stávaly v nich tudíž také sklepy, v nichž lahodný mok z hroznů zrál a skladoval se. Jenže byly na trase ke kostelu, a tak muži kolikrát vůbec nedorazili na nedělní bohoslužbu, protože se cestou zastavili na skleničku a u sudů se tak nějak zapomněli. Na konci 18. století proto vrchnost nechala tyto stavby zbourat a dala vybudovat nové asi dva kilometry za vsí. A tak vznikly Nechory, malebná osada, kde na opojný nápoj dodnes narazíte doslova na každém kroku. Tak okoštujeme.

K největším pokladům našeho národa patří korunovační klenoty českých panovníků. Svatováclavskou korunu nechal zhotovit Karel IV, nám známé jablko a žezlo do souboru přibyly později. Jejich středověcí předchůdci totiž zůstali po třicetileté válce ve Vídni, kde jsou uloženy dodnes. Proč, to vám prozradíme při návštěvě v dílně jednoho z nejlepších českých a evropských zlatníků Jiřího Urbana z Turnova. Ten vyrobil jejich repliky, které v současnosti mohou obdivovat návštěvníci výstavy v brněnském Letohrádku Mitrovských. Dozvíme se, co bylo při práci na nich nejtěžší, čím jsou unikátní a samozřejmě si je prohlédneme.

První zmínku o Borovanech na Českobudějovicku byste našli v listině knížete Bedřicha z roku 1186, která je dnes uložena v klášteře v rakouském Zwettlu. Ve 13. století byly v držení rodu slavného rodu Vítkovců. Pro samotné městečko byl ale nejspíš nejvýznamnějším majitelem Petr z Lindy, který tu v roce 1455 založil augustiniánský klášter. Ten je i v současnosti největší chloubou místních obyvatel. Do prostor, kde dřív řeholníci žili a oddávali se modlitbám, se společně vypravíme. Připomeneme si ovšem také další borovanské zajímavosti.

Je považována za nejkrásnější řeku Šumavy a mnohými znalci dokonce za nejpůvabnější v celé zemi. Dlouhá je sice jen necelých třicet kilometrů, ale zajímavých míst kolem ní najdete spoustu. Její břehy lemuje panenská příroda připomínající místy kanadskou krajinu. Marně byste na nich naopak hledali jakékoliv stavby. Jmenuje se Křemelná. Při své pouti vytváří otevřené údolí se slatěmi a zvládla vyhloubit i obdivovaný kaňon. Tak se vydáme na malou túru podél jejího toku. Dozvíme se, kde pramení a nemineme samozřejmě ani místo, kde se stéká s Vydrou a společně pak krajinou pokračují coby Otava.