19. dubna 2020

Královská cesta se říká trase, po níž po staletí jezdívali čeští panovníci ke korunovacím v katedrále sv. Víta. Začínala u Prašné brány, kde, v místech dnešního Obecního domu, stával Králův dvůr, městské sídlo vladařů. Průvod odsud mířil Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí, dále pak Karlovou ulicí, přes Karlův most do Nerudovy ulice a k Pražskému hradu. Jako první takto centrem metropole projel v roce 1438 Albrecht II. Habsburský. Většinou jsou všechna zmíněná místa plná turistů, v těchto týdnech osiřela, a tak máme jedinečnou příležitost pořádně si je prohlédnout. Zastavíme se u orloje, vyšlápneme na Staroměstskou mosteckou věž a prozkoumáme i malostranská domovní znamení.

Naši nejstarší zoologickou zahradou je ta v Liberci, která vznikla v roce 1904. Od té doby u nás vyrostly více než dvě desítky dalších. Do žádné z nich v současné situaci návštěvníci nesmějí. Jenže o živé obyvatele se musí někdo postarat, přestože peníze na provoz chybí. I v téhle sféře se ovšem zvedla obrovská vlna solidarity a lidé si zvířata adoptují nebo posílají finanční příspěvky. Tak pomáhají i pracovníkům jedné z nejmladších zoo u nás, té Na Hrádečku. Zjistíme, jak tam těžké týdny zvládají, kteří obyvatelé patří k největším chloubám, a zastavíme se také u mláďat, která se v zoo letos narodila. Těšit se můžete například na malého klokánka.

Tak jako všechny kulturní objekty, i chrám sv. Barbory v Kutné Hoře nyní zeje prázdnotou. Monumentální stavba katedrálního typu začala růst ve druhé polovině 14. století, dokončení do současné podoby se dočkala až na počátku věku minulého. Zadavateli byli místní měšťané, kteří chtěli demonstrovat moc a bohatství města, které se díky těžbě stříbrných rud stalo po Praze druhým nejvýznamnějším v českém království. Reprezentativní svatostánek byl vybudován mimo původní hradby, na vrchu, proto je dobře viditelný z více stran. Prohlédneme si jeho výzdobu a připomeneme pověst o třech zavalených havířích, které jejich patronka svatá Barbora zachránila.

Třebíč se pyšní především židovskou čtvrtí a hřbitovem nebo bazilikou sv. Prokopa. Všechny tyto památky jsou dokonce zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Výčet turistických lákadel města jimi ale rozhodně nekončí. Mezi ta rozsahem menší patří například unikátní sbírka dýmek, kterou můžete obdivovat v muzeu na místním zámku. Vybrané kousky pak přímo na prohlídkové trase věnované šlechtickému rodu Valdštejnů, kterým panské sídlo patřilo až do roku 1945. Bude nás zajímat, jak se největší kolekce svého druhu do muzea dostala, čím je výjimečná a dozvíme se, kterým exponátům a proč se říká pěnovky.

Dominantou Příbramské pahorkatiny je vrch Vojna. Ačkoliv se tyčí do výšky necelých sedmi stovek metrů nad mořem, je z něj hezký výhled na protější brdské kopce Prahu nebo Třemšín. Jméno dostal zřejmě podle nějaké válečné vřavy, ale nikdo už neví, která to byla. Krev tu ovšem tekla i na konci druhé světové války a tisíce lidí tady trpěly i dlouho po ní. Nedaleko se navíc udála poslední bitva tohoto krutého konfliktu v Evropě. Stalo se tak u Slivice a my si připomeneme, kdo a proč se v ní střetl. Poté se vydáme do bývalého tábora Vojna. Vznikl v roce 1947 pro německé válečné zajatce, kteří se podíleli na otevření prvních uranových dolů na Příbramsku.

Zámek Opočno patří mezi nejnavštěvovanější památky Královéhradeckého kraje. Do jeho historie se nesmazatelně zapsali Trčkové z Lípy, kteří gotický hrad nahradili modernějším renesančním sídlem. Za třicetileté války ho získali Colloredové, kteří tu byli doma až do druhé světové války. Jejich časy si při prohlídce můžete připomenout. Všichni tu netrpělivě vyhlížejí první návštěvníky a pečují o klasické okruhy, ale i netradiční a málo známá místa, která se otevírají veřejnosti jen jednou do roka. I do nich nás nechají nakouknout a navíc se projdeme zámeckým parkem, který je na rozdíl od interiérů památky, otevřený i v těchto dnech.