23. únor 2020

Letos uplynulo už 135 let od slavnostního otevření pražského Rudolfina. Novorenesanční palác zasvěcený umění se stal ozdobou nejen části pravého břehu Vltavy pod panovnickým sídlem. Jméno dostal na počest korunního prince, následníka rakousko-uherského trůnu arcivévody Rudolfa. Podle velkolepých plánů v něm měly vzniknout obrazárna, umělecko-průmyslové muzeum, konzervatoř, koncertní sál a Akademie výtvarných umění. I když ne všechny představy se dočkaly naplnění, budova dodnes patří k významným kulturním centrům v naší zemi. Zjistíme, díky komu mohla vyrůst, proč slavná hudební síň nese jméno skladatele Antonína Dvořáka, a projdeme si nejzajímavější prostory.

Zemská brána v Orlických horách je obdivuhodným dílem přírody. Řeka Divoká Orlice, která pramení v rašeliništích u našich severních sousedů, tady opouští pohraniční úsek a vtéká do Čech. Nad ní se tyčí skály, které opravdu působí jako vstupní portál do naší země. Turisty tato místa lákají už od počátku minulého století. I proto, že na obou březích tu najdou řadu památek. Na výlet k nim vyrazíme z Klášterce nad Orlicí od jednoho z nejstarších kostelů v Čechách, který je dodnes obestřen nejednou záhadou. Cestou si připomeneme mimo jiné vyhlášeného zbojníka Ledříčka a projdeme se po lávce, která dostala jméno podle pašeráků, kteří po ní kdysi přecházeli.

Alena Kyrálová ze Sušice pochází ze sklářské rodiny. Rodiče pracovali jako brusiči a ona zpočátku kráčela v jejich stopách. Během mateřské dovolené se ale pustila do tvorby korálků, takzvaných páteříků, ze kterých se kdysi navlékaly růžence. Jejich jméno je odvozeno od prvních slov známé křesťanské modlitby Otčenáš. Otče náš je v latině Pater Noster. K horám tato výroba po staletí neodmyslitelně patřila a Alena tak udržuje při životě dávnou tradici. Předvede nám, jak nad kahanem její křehká krása vzniká. Korálek se skládá z mnoha vrstev. S každou z nich nepatrně roste, z centimetrového korálku může být dvoucentimetrový až třícentimetrový. Na jeden růženec je jich zapotřebí zhruba šedesát. Alena ovšem z rozžhaveného materiálu dovede vykouzlit i půvabné figurky.

Nalžovské Hory byly založeny ve středověku coby Nalžovy. Jenže v 16. století bylo na kopci nad tehdejší vesničkou objeveno stříbro a nové lokalitě se začalo říkat Stříbrné hory. Usadili v ní horníci, a jak jejich domků přibývalo, postupem let se osada spojila s původní obcí. A různými kombinacemi nakonec vzniklo její současné jméno. Stříbro už se tu dávno netěží, ale přesto stojí za to na západ Čech vyrazit. Zastavíme se například u svatostánku, který nese jméno sv. Kateřiny. Dokončený byl v roce 1723. Stojí na místě původního dřevěného, ve kterém se horníci modlili před sestupem do podzemí. Vede k němu řada kamenných sloupků s křížovou cestou malovanou na plechu. Pozornost si zaslouží i zámek, který prý navštívil i císař František Josef.

V Kostelci nad Černými lesy vařili měšťané pěnivý zlatavý mok už v 15. století. A v polovině toho následujícího už tam měli panský pivovar, který se natolik rozrostl, že ve věku 18. patřil s 8 tisíci hektolitry k největším v českých zemích. V té době stál naproti zámku, ale když v roce 1836 vyhořel, vrchnost se kvůli bezpečnosti rozhodla nový postavit raději stranou města. Ten přestal fungovat v 70. letech minulého století, pak už prostory sloužily jen jako sklady a chátraly. Až na přelomu milénia objekt koupili dva kamarádi, kteří projížděli staré provozy a sledovali historické technologie. Mnohé z nich zachránili před zkázou. Jejich největší chloubou je varna fungující na přímý otop dřevem, která byla vyrobena v roce 1931.

Moravský Krumlov byl pravděpodobně ve 13. století vybudován v meandru řeky Rokytné, která ho obklopuje prakticky ze všech stran. Výjimkou je zhruba dvousetmetrový pás země, díky němuž město nestojí na ostrově. Právě na něm vyrostl hrad a později zámek. Ten byl léta domovem Muchovy Slovanské epopeje, která by se sem měla letos v létě vrátit. Nás ale tentokrát bude zajímat především okolní příroda. Řeka v krajině vytvořila hluboká údolí, jimiž nás provede naučná stezka s názvem Krumlovsko – rokytenské slepence. Cestou se zastavíme například u Čertova kamene a dozvíme se, proč a kvůli komu se sem podle pověsti velký balvan dostal.