4. srpna 2019

Slezská Harta se nachází v podhůří Nízkého Jeseníků nedaleko Bruntálu. Patří mezi nejmladší přehrady u nás. Její budování na řece Moravici bylo zahájeno v roce 1987 a dokončeno o deset let později. Svým tvarem připomíná čínského draka. Je hluboká až 55 metrů a dlouhá 13 kilometrů. Slouží k výrobě energie, jako protipovodňová ochrana, coby zdroj užitkové vody a k chovu ryb. Vodnímu dílu musela ustoupit část šesti obcí. Celá zmizela pouze vesnice Karlovec, ze které zbyl jen kostel. Dnes je lokalita oblíbeným místem milovníků vodních radovánek i sportovních rybářů. Prohlédneme si přehradu, ale vydáme se taky na výlet do jejího okolí.

Jak stará je historie výroby hudebních nástrojů v Krušnohoří, to nikdo přesně neví. První písemná zmínka o mistrovi tohohle řemesla v regionu pochází z roku 1631. Byl jím houslař Melchior Lorenz. Lze se však domnívat, že nástroje se zde vyráběly ještě mnohem dřív. Okolní lesy nabízely dostatek kvalitního dřeva a těžba rudy zase zajišťovala přísun mědi, cínu i stříbra. A tak tu tenhle obor kvetl na obou stranách hranice. Na té české se v průběhu časů utvořila dvě významnější centra. Kraslice a Schönbach, dnešní Luby. I přes složitá období, kterými si města v minulosti prošla, se v obou podařilo téměř čtyřsetletou tradici udržet až do dnešních časů.

Hornická tradice se zapsala do dějin Příbrami nesmazatelným písmem. Rozhodující vliv měla nejen na samotný vznik města, ale též na jeho rozvoj a prosperitu, a tak není divu, že se místní dnes pyšní největším skanzenem svého druhu v Česku. Představuje celou historii dolování a zpracování stříbra, uranu a dalších rud od samého počátku, přestože většina zdejších šachetních budov a štol pochází z 18. 19. století. Návštěvníkům slouží muzeum už déle než 130 let a na letošní sezónu připravilo novinku, interaktivní prohlídku, kterou ocení zejména rodiny s malými potomky. Nejmenší návštěvníci se převtělí do horníků před sto a víc lety a vyzkouší si, jak tehdy havíři pracovali. Čeká je mimo jiné důlní vláček. Jeho trasa je dlouhá 260 metrů a vede až k ústí jámy Prokop z roku 1832.

K patchworku, technice staré víc než 300 let, se Dagmar Dudková z Kunštátu na Blanensku dostala v době mateřské dovolené. Protože uměla dobře šít, ve chvílích volna si rozstříhávala kusy bavlněných látek, na papír pastelkami namalovala vzor a postupně jednotlivé části spojovala. Prvními výrobky, přesněji dekami, pak obdarovávala své nejbližší. Později tvořila i pro známé. Jejich spokojenost nakonec rozhodla o tom, že Dagmar opustila svou původní profesi zootechničky a začala se patchworku věnovat naplno. Ve své dílně profesionálně pracuje s technikou, o níž neměla ještě nedlouho předtím ani tušení. Předvede nám, jak její výtvory vznikají.

Pražský palác Lucerna byl za první republiky centrem kulturního dění v Praze. Šlo o úplně první pasážovou stavbu v Praze. Přestože v budově jsou zřetelné prvky doznívající secese, zároveň je tu použit moderní železobeton a luxferové stropy. Při vyslovení názvu se všem jistě vybaví rodina Havlova, která palác – vedle dalších významných objektů – vybudovala. Letos o prázdninách sem můžete zavítat na výstavu o historii stavby. Dozvíte si, že právě tady byl poprvé u nás uveden zvukový kinematograf a taky tu zpívala Emma Destinová. Za zajímavými informacemi se vydáme na střechu, kde si navíc užijeme i neobvyklého výhledu na naši metropoli.

Jantarová stezka se jmenovala trasa, kterou už v době bronzové využívali kupci k dopravě zboží mezi Baltem a Středomořím. Jedna z jejích větví vedla přes Moravu. Stejný název dnes nese i dálková cyklotrasa, která někdejší obchodní cesty kopíruje. Měří 1930 kilometrů a vede z polského Gdaňsku do chorvatské Puly. My se po ní projedeme jižně od Brna. Cestou budeme obdivovat krásnou přírodu, ale současně si připomeneme dávnou minulost. Zastavíme se třeba u Hradiska u Mušova. Kromě správních budov se tu našly kupříkladu lázně a podle jedné z hypotéz mělo být hradisko základem nové římské provincie zvané Markomania. Jenže po smrti Marca Aurelia tento projekt zmizel v propadlišti dějin.