9. června 2019

Zejména v 17. a 18. století se po celé Evropě po vzoru Svaté chýše Panny Marie, která byla podle legendy anděly přenesena z Nazaretu do italského Loreta, budovaly takzvané Lorety. Jedna taková se nachází kousek od centra Chebu ve Starém Hrozňatově. Nádherný poutní areál, který září daleko do kraje, láká kolemjdoucí k návštěvě. Přitom nechybělo mnoho a celý komplex jednou provždy zmizel v propadlišti dějin. Připomeneme si, kdy vznikl a kdo stál u jeho zrodu. Zjistíme taky, že křížová cesta, která k němu vedla, měla mnohem víc zastavení než obvyklých čtrnáct. A bude nás zajímat i to, kdo se zasloužil o to, že se památka v uplynulých letech dočkala obnovy.

Pavel Jeřábek si už jako kluk oblíbil motorky. Nejdřív na nich jezdil a pak je začal i sbírat. A k nim přidal i staré automobily. Když se jeho kolekce rozrostla natolik, že už jí nestačil dům s pozemkem a několika stodolami, přikoupil v Chotusicích starou a hodně zchátralou budovu děkanství. Pustil se do její rekonstrukce a pak do ní nastěhoval některé ze svých pokladů. Prohlédneme si kupříkladu první kousek z jeho sbírky – vůz Bentley z roku 1938. A nahlédneme i do vedlejší cukrárny. Ale na žádné sladkosti se netěšte, tohle označení si prostory vysloužily proto, že jsou v nich uloženy různé náhradní díly a příslušenství, kterému Pavel a jemu podobní nadšenci říkají cukroví.

O Zlaté stezce slyšel nejspíš každý z nás. Tohle jméno nesl systém středověkých obchodních cest, které vedly napříč Šumavou. Soumaři po nich do Čech přiváželi především sůl, plátno, jemná sukna, vína a koření a od nás zase vyváželi obilí, slad, med, máslo, vejce, ryby, později také skleněné korálky k růžencům. Každý soumar nesl náklad o váze 150 až 180 kilogramů a denně urazil 25 až 30 kilometrů, což byl v kopcovitém terénu rozhodně úctyhodný výkon. Snadno se o tom přesvědčíme, když si teď ve stopách kupeckých karavan projdeme část stezky u Kašperských Hor. Podle této legendární cesty dostala název rozsáhlá nově vyznačená síť pěších dálkových tras, které jsou jedním z lákadel regionu. I po nich se letos v létě budeme toulat.

V těsné blízkosti Zábřehu v Olomouckém kraji jsme objevili dvě památky s podobným osudem. Jde o zámek Skalička a tvrz Nemili. Oba objekty jsou vzdáleny zhruba tři kilometry od centra města. Dnes jsou využívány jako obytné domy, v minulém století sloužily hospodářským účelům. Spojuje je ale i to, že jsou alespoň částečně přístupné turistům. Zatímco v Nemili se milovníci historie můžou přenést do období renesance, zámek je zavede do časů méně dávno minulých. Přibližuje bydlení na přelomu 19. a 20. století. I on ovšem pamatuje mnohem víc. V historických pramenech byste zmínky o něm našli už ve 13. století. Tehdy byl majetkem olomouckých biskupů. Obě památky si společně prohlédneme.

Plstění ovčí vlny má tradici dlouhou už několik tisíc let. Postupem času vznikaly různé techniky, které začaly umožňovat z tohohle materiálu vyrábět i oděvy. Jednou z nejmladších je takzvané Nuno plstění, které se začalo šířit v roce 1992 v Austrálii, zejména novém Jižním Walesu. A rychle se zabydlelo i jinde ve světě. Vytváří se jím originální lehká tkanina, ze které je možné šít oblečení, ale také vytvářet krásné dekorace. Jeho kouzlu propadla i Jolana Hlavová z Hradce Králové. Předvede nám, jak se s vlnou pomocí této techniky pracuje a vysvětlí, čím dosáhne jemnosti tkaniny. A dozvíme se i to, kterou vlnu si pro tento účel vybírá, aby měla jistotu, že vytvořený model nebude takzvaně kousat.

V sedle bicyklu se vydáme na jih Moravy. Naším cílem bude Stezka svobody, zhruba sedmikilometrová trasa vedoucí z Mikulova k Sedleci. Narazíme na ni na památník, který připomíná dobu minulého režimu, kdy byste se do těchto míst dostali jen stěží. Na dohled od města totiž vedla takzvaná Železná opona, která měla lidem zabránit v útěku na Západ. My se nejprve vydáme k Mikulovskému zámku. Někdejší sídlo Lichtenšteinů a Dietrichštejnů shlíží na kraj ze skály. Původně tu stával hrad střežící zemskou hranici, která je odsud coby kamenem dohodil. Na nádvoří najdete první zastavení Stezky svobody. Na všech si připomeneme příběhy těch, kteří se rozhodli ostnaté dráty překonat.