14. dubna 2019

Historie Komorního hrádku se začala psát v roce 1412. Vyšehradský purkrabí Racek Kobyla z Dvorce tehdy dostal svolení od krále Václava IV., že může na kamenném ostrohu nad řekou Sázavou vybudovat hrad. Během staletí se na něm vystřídalo celkem čtyřiadvacet šlechtických rodů. Nejvýraznější otisk tu zanechal Adam mladší z Valdštejna, který dal ke gotickému hradu přistavět novorenesanční zámek. V něm se dodnes nacházejí fragmenty původních výmaleb. Společně si prohlédneme sály, salony i salonky a zjistíme, co se tu ze starých časů dochovalo Od 50.let minulého věku sídlí v objektu Ministerstvo obrany. To se za dob minulého režimu se zámkem příliš nemazlilo, a tak smutně chřadl. Až nedávná rekonstrukcemi opět komplexu navrátila zašlý lesk.

Středověké stříbrné doly máme spojené hlavně s Kutnou Horou či Jihlavou. Společně se ale podíváme do míst, kde se tento kov ve 13. a následujících stoletích taky těžil. A ne zrovna v malém množství. Dodnes byste v okolí Švařce na Žďársku našli řadu vzpomínek. Naše putování začneme na lokalitě nazývané Havírna. Má rozlohu dvaceti hektarů a kdysi tu stávalo hornické městečko s několika stovkami obyvatel. Zůstaly po něm zbytky domů, kováren, ale hlavně odvalových tahů a šachet. Ty nejhlubší sahají deset metrů pod zem. První vnikly už někdy ve 12. století. Prohlédneme si i další místa a stavby s touto érou spojené.

Kukuřičné šustí kdysi sloužilo jako podestýlka pod dobytek. Později se z něj začaly vyrábět potřebné věci do domácnosti. Košíky, tašky, rohože, podložky nebo pantofle. A pak maminky dělaly pro své děti různé panenky nebo holubičky, které věšely nad kolíbku. Dnes se téhle tvorbě věnuje řada lidových umělkyň, mezi které také patří Alena Tschöpová z Letohradu. Materiálu spotřebuje opravdu hodně. Jen co skončí s tvorbou vánočních betlémů, už se pouští do masopustního průvodu masek a muzikantů. U něj nesmí chybět pravé zabijačkové hody. A s blížícími se Velikonocemi začala tvořit venkovskou domácnost tak, jak si ji pamatuje z dětství. Budeme ji sledovat při práci a dozvíme se, jak taková panenka vzniká.

Křížová hora nad Českým Krumlovem dostala jméno podle kříže, který tu stál už někdy v 17. století. Jako ochrana proti živelným pohromám, které sužovaly široké okolí. Na začátku 18. století na ní byla vybudovaná kaple, takové menší poutní místo, o které se zasloužil písař Johann Franz Tschernichen. Později českokrumlovští měšťané začali podporovat stavbu drobných kapliček, které vroubily tu přístupovou cestu. U nich se zastavovali nejen místní právě o Velikonocích, kdy putovali k vrcholu. Místu nepřál ani minulý režim, až po revoluci se dočkalo obnovy. I po ní bylo ještě nějakou dobu nepřístupně, ale konečně pomalu ožívá.

S velikonočními kraslicemi bývala svázaná řada mýtů. Kupříkladu posvěcené barevné vejce přehozené přes dům údajně chránilo před živly. Pokud se koulelo kolem pole, zajišťovalo dobrou úrodu, a to snězené na Zelený čtvrtek zase pomáhalo od zimnice. Muselo být ale plné. Kraslice z vyfouknuté skořápky se coby dekorační předmět objevují až posledních zhruba sto let. Pro většinu z nás je jejich zdobení záležitostí jemných ženských rukou. Ale mezi výrobci kraslic byste našli i pětici pánů malířů. Rodinnou tradici kupříkladu udržují Pavel a Jakub Poulíčkovi, kteří se věnují batikování skořápek ostrožskými vzory. Prozradí nám, jak se k téhle zálibě dostali a jak jejich motivy vypadají.

Velikonoční čas bývá obdobím zázraků a kouzel. Podle pověstí vydává o pašijovém týdnu, a hlavně na Květnou neděli, země svá tajemství a otevírají se poklady. Takovými bájemi jsou opředeny třeba Beskydy a jejich okolí. Většina z nich je spjata s osobou zbojníka Ondráše, který prý svůj lup ukládal na různých místech, ale už ho nestihl utratit. Železnou truhlici plnou drahého kamení je údajně možné vykopat na Květnou neděli třeba na vrchu Čupek u Metylovic. Ale pozor, pokud na nějaké takové bohatství narazíte, měli byste mít u sebe něco svatého, abyste ho mohli ze země vyzvednout. Při sbírání pak nesmíte vydat ani hlásku, jinak vám zmizí